Pokusím se maličko odkrýt záclonu, která halí jejich do jisté míry tajemný život a trochu jim společně nahlédneme do soukromí. Věřte, že když se naučíte jakýmkoli rybám rozumět a pochopíte, jak se chovají, poskytne vám to při jejich lovu větší výhodu než špičkový cajk, zaručeně účinné montáže nebo kýbl zázračných nástrah.

Naši výpravu zahájíme tam, kde pro kapry začíná nový rok - na jejich zimovištích, obvykle (ale ne jedině) kdesi v hloubce klidného nadjezí. Je těžké říct, jak kapři na řece zimují. Sám do vody nevidím a páni vědátoři o tom taktně mlčí. Moc toho totiž nevědí a museli by se pustit na tenký led spekulací, což je ve vědě zločin. Já vědec nejsem a spekulovat můžu. Navíc se mohu opřít o pozorování jediného vědce, který se za zimujícími rybami pravidelně vypravuje - Petera Áče, přidám k tomu to, co jsem zjistil analýzou vydřích úlovků (viděl jsem zbytky určitě víc než stovky sežraných kaprů) a něco vím od těch, kdo kapry v zimě loví.

Čistá voda přeje fotografům, ale záběry ryb jsou méně důvěřivé

Jisté je, že velká většina kaprů zimuje hromadně a neváhá cestovat stovky i tisíce metrů, aby našla ideální zimoviště. Znám několik míst, kde kapři na řekách prokazatelně zimují, ale je poměrně těžké najít jejich společné rysy. Obvykle to bývají místa hluboká a s členitým reliéfem. Žádoucí jsou velké balvany, padlé stromy a spíš než úplná tišina mírný stálý proud. Je ovšem otázka, jaké možnosti každé konkrétní nadjezí nabízí a co z toho si ryby nakonec vyberou. Znám úsek, který v mých očích postrádá většinu atributů správného zimoviště, ale jeho břehy se každou zimu bělají desítkami hromádek kapřích šupin, které tu zbyly po vydřích hostinách. Stejně tak znám několik na první pohled naprosto špičkových fleků a strávil jsem jejich průzkumem spoustu času, ale nikdy jsem tu v zimě kapra nechytil, neviděl chytit a ani vodní predátoři tu zjevně neuspěli.

Pokud kapří zimoviště objevíte, můžete na něm i lovit, ale bude to celkem náročná věc. Když pominu klasickou kaprařinu, které jsem se nikdy nevěnoval a zůstanu u feederu, pak mé zkušenosti jsou asi takové.

Kapři netráví celou zimu v nehybné letargii a v teplých obdobích pomalu proplouvají okolím svého zimního hotelu a sem tam něco sezobnou. Menší ryby a zejména ty z podzimního vysazování, které aklimatizace na neznámé prostředí stála nemálo sil, celkem ochotně seberou drobnější nástrahy nastražené na jemném cajku. Větší ryba vezme spíš náhodně a většina těch, o kterých jsem slyšel, vzala na žížalku.

Pěkný úlovek ze začátku loňského srpna

Počet záběrů i jejich zřetelnost závisí na hladovosti lokality. Znám místo, kde lze menší kapry do 45 cm v únoru pravidelně chytat i na návazec 0,12 mm, ale na jiné lokalitě kolega nebyl schopen dostat záběr s feederem light a návazcem 0,10 mm, zatímco při použití pickerového prutu s jemnější špičkou, s návazcem z vlasce 0,07 mm a při neustálém laborování s jeho délkou už dokázal chytat několik kapříků za vycházku. Všechna tato místa ale leží na malých říčkách, kde se loví na pár metrů a není problém používat hyperjemné sestavy. Zimní lov kaprů na větších řekách může být daleko náročnější. Pokud nedokážete dostat záběr bez použití superjemného náčiní, je velkou část zimy téměř nemožné efektivně lovit větší exempláře zimující zpravidla poměrně daleko od břehu v relativně hluboké vodě. Obvykle nezbývá než počkat na výrazná dlouhodobá oteplení, během nichž se počasí stačí ustálit a řekou se přitom neprožene příval vody z roztátého sněhu. Pak mohou celkem schopně aktivovat téměř všechny druhy ryb a záběru kapříka se může dočkat i bobkař s teleskopem a dvacítkou vlascem. Zvláště koncem zimy je reálná naděje, že si člověk, který ví, kam si sednout a pečlivě sleduje počasí, svého šupináče chytí.
Jarní povodně obvykle stimulují zimující ryby k migraci proti proudu a u kaprů tomu není jinak. Start ale mají docela vlažný a třeba takoví cejnci malí u nás zareagují na blížící se jaro o nějakých pět šest neděl dřív. Nakonec se ale značná část zimující kapří obsádky dává do pohybu a kdo se umí dívat, neměl by putující šupináče přehlédnout. Hejnka ryb stoupají koncem dubna řekou a zastavují se v drobných úplavech a pruzích klidnější vody podél břehů. Vyhládlí po přestáté zimě, vystaveni zvýšené námaze a navíc v neznámém prostředí jsou tito kapři ochotni zabrat i bez předchozího vnadění. Při kvalitním zakrmení ať už směsí nebo partiklem není problém ulovit několik slušných ryb a nemusíte ani být bůhvíjaký rybář. Proto také od časů, kdy bylo zrušeno jarní všeobecné hájení tekoucích vod, patří přelom dubna a května k dobám bohatým na úlovky. Bohužel ryby pochytané a odnesené v tomto období v létě v proudech citelně chybí. První sezóny, kdy se řeka pro rybáře otevřela už na jaře, byly na úlovky velice bohaté a vstřebal jsem během nich spoustu informací o pohybu rybí obsádky v řece, migracích ryb a vlivu nejrůznějších faktorů na zarybněnost různých úseků toku. Poslední dobou ubývá ryb, jarní tah je nevýrazný, nepravidelný a ryby se špatně hledají. Vždycky se nechá něco chytit, ale zase bych tu ze sebe chrlil vzdechy na obehrané téma, že bývávalo lépe. Jo, opravdu bývávalo...

Zajímavé je, že migrující ryby putují v jakýchsi vlnách a jen malá část se nakonec skutečně prodere vysoko do proudných úseků. Zatímco v horní části nadjezí ještě lze potkat početná hejna kaprů, o kilometr nebo dva výše už jsou to podstatně menší skupinky. Ale některé ryby vystoupají opravdu až pod další jez nebo vtáhnou do přítoků, kde jsem jednou viděl hejno půlmetrových ryb pokoušejících se docela zmatečně proniknout vzhůru mělkým úsekem, kde jim téměř koukaly hřbety.

Nevím, jestli se kapři dokáží v parmovém pásmu našich řek vytřít, ale mám dojem, že přinejmenším nějaký pokus tu bude, protože v aktivitě braní je začátkem června patrný určitý pokles. V téhle době už ryby vidět nejsou nebo jen výjimečně. Vybraly si v proudech hluboká místa a v nich budou trávit letní dny, zatímco za šera budou shánět potravu i v mělčích úsecích.

Šedesátka napěchovaná jikrami ulovená během jarní migrace

V proudech je výrazně slabší rybářský tlak a tak tu poměrně velký počet kaprů přežije. Snad se sem příští rok vrací, ale důkaz pro to nemám. Valná většina říčňáků, které ulovím, ale strávila v řece už několik let, což je na jejich šupinách dobře vidět. Ostatně je to vidět i na těch rybách. Život v proudu není žádná procházka růžovým sadem. Vyžaduje určité fyzické dispozice, zejména pak nižší tělo, dobře vyvinuté ploutve a svalstvo atleta. Baculatí lysci se v takových podmínkách dlouho neudrží a v proudech je potkávám jen pokud je tam vytlačí nízký obsah kyslíku ve vodě během letních veder. V takových obdobích se samozřejmě do proudů natlačí i desítky dalších kaprů, i když v opravdu dlouhých proudech nevystupují tak vysoko jako ryby migrující zjara. I tyhle ryby slušně bojují, ale „domorodci" se zkrátka nezapřou. Obvykle je poznáte podle toho, že zdolaná ryba je podstatně menší než to, co jste si v duchu během zdolávání ve svých představách malovali a mimoto se kapr, který je v proudu od jara, dokonale orientuje. Letní přivandrovalec je zpravidla bez ohledu na svou velikost o poznání zvladatelnější, chvílemi očividně neví kudy kam a postrádá cílevědomý přímočarý tah do nejbližší vázky, která se mu právě nabízí.

Protože jsem s kolegy už párkrát diskutoval, zda ryby z proudů jsou nebo nejsou něco extra, snažil jsem se najít i další rozdíly mezi „proudňáky" a běžnou kapří populací obývající nadjezí. Zjistil jsem třeba to, že ryby z proudů poměrně pomalu rostou a na svou velikost jsou překvapivě staré. Kamenité dno proudů nenabízí zdaleka tolik potravy jako bahnité nánosy v nadjezí a tak přírůstky kaprů, kteří si vybrali tento asketický způsob existence, jsou spíš symbolické. Pokud jsem se dobře díval, tak u nás na řece přiroste ryzí říčňák něco přes 4 cm ročně, což je z pohledu rybničního chovu hotová tragédie. Celkem dobře je to vidět i na složení úlovků, kde dominují určité velikostní skupiny představující jednotlivé ročníky. Během léta se nejčastěji setkávám s velikostními kategoriemi 47 - 48 cm a 51 - 53 cm, stále ještě relativně běžná je skupina 55 - 57 cm následovaná podstatně vzácnějšími úlovky ryb dlouhých 60 - 62 cm a ojedinělými jedinci kolem 65 cm. Cokoli většího je královský úlovek, který si musíte tvrdě zasloužit. Rybu přes 70 cm jsem chytil jedinou v životě a poslední dobou už takové ani nevídám. Pouze na dolním konci proudů máte v červenci či srpnu možnost chytit velké kapry, které sem horko vypudilo z nadjezí.

Stejná  ryba ulovená během 14 dnů dvakrát po sobě

Kapři přes 60 cm jsou při nepřítomnosti parem dominantními rybami tažných úseků. Mají velice vyhraněný vkus pro výběr stanoviště, pečlivě zavedený denní režim, se kterým nic nehne, pokud už byli na háčku, pak jsou opatrní a nedůvěřiví prakticky stejně jako dvacetikilová monstra z intenzivně prochytávaných lokalit a ke všemu využívají svoje menší a hloupější kolegy z hejna jako živý štít. Pokud je přece jen dostanete na prut, vypukne peklo, které, máte-li slabší cajk, zaskočí i člověka majícího zkušenosti s lovem opravdu trofejních ryb. Problém představuje hlavně hektické tempo, ve kterém probíhá první fáze souboje a nutnost rychlého rozhodování, kdy nutně potřebujete znát reliéf dna. Kdysi napsal Hemingway o baseballu, že jsou to nejrychlejší šachy na světě. Protože jmenovaný byl i rybář a ne ledajaký, připustím, že chcete-li s jemným cajkem vyhrát většinu soubojů (a to se dá), pak tohle jsou druhé nejrychlejší šachy na světě. Právě proto, ač duší vláčkař, jsem téhle formě kaprařiny propadl. Podobně jako přívlač je i tento lov napínavá záležitost vyžadující koncentraci a pokud jde o zážitky ze zdolávání ryb, pak se dravci mohou jít víceméně zahrabat. Každé léto, když mají dravé ryby nadbytek potravy a na umělé nástrahy se dvakrát nehrnou, propadám proto vlně feederové kaprománie. Se zdánlivě lehkou sestavou vyhnanou v průběhu let na maximum odolnosti krotím nejbojovnější ryby, které na řece vyrostly a zážitky si ukládám do zásoby, abych měl při prosincovém lovu okounů na marmyšky nebo lednovém lapání plotiček na co vzpomínat.

Ryba zdolaná v přehledném úseku na jemné náčiní s malým háčkem

Kaprař s klasickou výbavou v podobě tříliberní děličky by se ale se všemi těmi „superbojovnými rybami", o nichž tu píšu, bez problémů vypořádal a možná utrousil cosi o velikostně nezajímavých vyzáblinách. Právě proto jsem si dal tu práci a snažil se maximalizovat zážitek z lovu bez přílišného poškozování ryb. Nakolik se mi to povedlo, musíte teď v závěru seriálu posoudit sami.

Zbývá už jen pozastavit se nad okamžikem, kdy kapři svá letní stanoviště v proudech opustí. Na rozdíl od jarní migrace jsem z jejich podzimní cesty neodkryl vůbec nic. Snad je to tím, že z proudů se vrací zpátky jen část ryb, která se celé léto dokázala vyhýbat udicím rybářů. Navíc jsou kapříci v kondici a cesta dolů jim pěkně ubývá. Jediným náznakem téhle jejich cesty je skutečnost, že jsem v životě už párkrát začátkem podzimu na horním konci nadjezí, kde už tou dobou moc kaprů nebývá, padl na hejnka pěkných bojovných ryb a slušně si zachytal. Možná to byli navrátilci z proudů a možná ne. Kdoví.

Pokud vás tenhle způsob chytání zaujal, neodpustím si úplně na závěr klasickou masáž v duchu chyť a pusť. Kaprů se sice do našich vod vysazují kvanta a pravidelné odlovování jejich obsádky je dokonce nutností, protože jinak by revíry tu masu ryb ani neuživily, ale kapři navyklí žít v proudech se posunuli do kategorie divokých ryb žijících z toho, co jim řeka poskytne a jsou cokoli, jen ne běžně vysazovaný kapří plebs. Krom toho je jich málo - ve svém okolí bych jejich počet odhadl jen na několik desítek kusů. Není problém potkat se s jednou rybou v průběhu sezóny i opakovaně - pokud ji ovšem dokážete přesvědčit, aby zabrala podruhé.

  Půlmetrová ryba bez jediné chybičky

Během posledních let navíc počet a velikost kaprů žijících v proudech stále klesá, na moje oblíbená místa proniká stále víc lidí, feeder už není žádná novinka a masař zůstane masařem. Mohl jsem si vybrat, jestli stejně jako většina ostatních proženu svoje úlovky pekáčem (protože říčňáci, jak podotýká jeden muškařící kolega, mají jako na potvoru i vynikající maso) anebo si je pustím zpátky s vidinou, že se ještě potkáme. Já si vybral zážitky z lovu a tak kapra z proudu stejně jako parmu, lipana, potočáka, mníka, ostroretku, podoustev a další původní říční ryby vezmu domů jen v případě jejich vážného poranění. V každém nadjezí nebo stojaté vodě plave dost jiných kaprů, jejichž obsádka se pravidelně dvakrát ročně doplňuje a kteří mi chybět nebudou. Klidně si sem tam jednoho z nich dovolím pozvat na návštěvu ke společnému obědu a ještě to budu považovat za dobrý skutek.

Rozloučím se zážitkem, který, myslím, jasně dokládá, proč si svoje „turbokapry" pouštím. Místa už zbývá málo, tak to vezmu trošku fofrem. Přišlo léto. Nastal vedra a s nimi i správný čas navštívit s feederem proudy.

Obhlížel jsem. Vybíral. Sondoval. Nakrmil. Těšil se. Nakrmil ještě. Dočkal se. Usedl. Prokrmil. Nahodil. Napjatě očekával. Pořád napjatě očekával. Očekával. Seděl. Nudil se. Přehodil. Dokrmil. Nudil se dál. Přemýšlel. Zkoušel. Nepomohl si. Zklamán. Rezignoval. Stmívalo se. Seděl dál. Zíral. Špička se pohnula. Zázrak...

Další pohyb. Zasekl a...

Jóóóó... je to tam! Tah, řev brzdy, zkroucené zápěstí, ryba bere lajnu do potopeného stromu u druhého břehu...

Mám tep přes dvě stě, ruka se mi klepe, hledám prsty brzdu a ... Bože, já su tak šťastný...

Text a foto: Miroslav Horáček


Tento a další články naleznete v únorovém vydání časopisu KAJMAN Kajman