Nemusí mě dlouho přemlouvat a po chvilce je rozhodnuto. Za tři dny vyrážíme. Protože jsou na tento den hlášeny tropické teploty, na moment zaváháme, jestli výpravu neodložit. Nakonec to neuděláme, a můžeme vyrazit.

Ráno si dáváme sraz na nádraží a po půl hodince jízdy vlakem jsme na místě. Po příchodu k řece jsem mírně rozladěn. Voda plyne jen velmi pomalu a o tom, že by se u hladiny mohla ukázat ryba si můžeme nechat jen zdát. Po půlhodinovém házení se moje obavy potvrdí. Kamarád si sáhne na jednoho okounka, moje skóre je zatím čistá nula. Nemám co ztratit, a tak se jako vždy v podobných chvílích pouštím do experimentů. Do karabinky putuje bolenový wobler salmo thrill a už letí proti proudu. Velkou důvěru v něj nemám, ale mohutný závar za woblerem můj názor brzy mění. Ryba nástrahu bohužel netrefí.

Další záběry nepřicházejí a tak se posouváme níž po proudu. Po pár stech  metrech mě Aleš upozorňuje na rybu na hladině. Je to poměrně slušný bolen. Bereme si polarizační brýle a sledujeme hladinu. Slunce začíná pořádně pálit a to ryby vyhnalo k hladině. A není jich álo. Ve většině případů se jedná o boleny, ale zahlédneme i několik trofejních kaprů. Se slovy "rybu kterou vidíš nechytíš" se jdu podívat ještě níž po proudu. Stihnu ale urazit jenom pár metrů, když se mi za zády ozve kamarádovo "Je tam". Pohled na ohnutý prut naznačuje, že si ze mě srandu nedělá. Boj netrvá dlouho a na břehu se ocitá bolen kolem padesáti centimertů. Aleš měl na boleny dosud smůlu, tak doufá, že by si zde mohl chytit konečně pořádné torpédo.

O setrvání na místě je rozhodnuto, navazuji stejnou nástrahu jako kamarád a začínám si užívat nádherné rybařiny. Díky polarizačním brýlím máme šanci sledovat vždy celý útok i záběr ryby. Kolem poledního již máme na svém kontě kolem sedmi ryb, z nichž největší měřila kolem 55 cm. A to jsme ještě mnoho ryb našimi nástrahami vyplašili. Pálící slunce začíná být nepříjemné a tak se rozhoduji doplnit tekutiny. Když si sundám batoh ze zad, koutkem oka stačím zaregistrovat, že několik metrů kolem břehu projíždí nádherný bolen. Nástraha dopadá těsně za projíždějící rybu a já ji začínám pohyby špičkou prutu oživovat. Bolen vyrazí na nástrahu a... netrefí! Na zlomek vteřiny se mě zmocní pocit zklamání, když najednou ucítím prudkou ránu do prutu. Ryba zabrala až na druhý pokus. Zásek a na hladině se na okamžik zaleskne bok slušného bolena. V mžiku zajíždí ke dnu a bere si několik metrů vlasce, ale netrvá to dlouho a končí v podběráku. Metr se ukazuje na 62 cm, a po dvou fotkách putuje můj nový osobák zpět do svého rodného živlu.

Počasí už začíná být nesnesitelné a tak vyrážíme na cestu domů. Počáteční úspěch nás navnadil a druhá cesta na lokalitu, kterou jsme si soukromně pojmenovali Bolenov, na sebe nenechá dlouho čekat.

Do sestavy přibyl ještě kamarád Matěj, kterého jsme zlákali naším vyprávěním o nádherné rybařině. Od minulé výpravy se však rapidně změnilo počasí a to se projevilo na úlovcích. Na břeh se podíval jen jeden menší bolen a jeden podseklý přímo za hřbetní ploutev mě chvíli nechal ve víře, že mám na prutu velkého candáta. I přes neúspěch druhé cesty do Bolenova jsme při dalším možném termínu sedli na vlak a vyjížděli směrem k našemu nadějnému revíru.

Počasí vypadalo slibně, což nám potvrdil úlovek několika menších bolínků během krátké chvíle. Záběrů však postupně ubývalo a tak jsem se rozhodl změnit nástrahu. Volba padla na malou Rapalku v barvě SSH. Netrvalo dlouho a asi na třetí hod jsem dostal tupý úder do nástrahy. Po záseku se mi nedařilo rybu zvednout ode dna a osmnáctka vlasec začal pomalu mizet z cívky. To už u mě byli i Matěj s Alešem a začalo tipování, cože to vlastně mám na prutu. Padla možnost, že to bude velký bolen, candát, štika, nebo že jsem opět něco podsekl (podseklý bolen se mi minule "zadařil" na téměř tom samém místě).

Dvanáctigramový prut byl ohlý k prasknutí a zatím neznámá ryba se stále držela jen několik metrů od břehu. Až teprve zvířené bahno ze dna a stoupající bubliny nám odhlalily, kdo je mým protivníkem. To se potvrdilo za okamžik, kdy se u hladiny objevila nezaměnitelná sumčí ocasní ploutev. To už se boj začal chýlit k závěru a netrvalo dlouho a Matěj sumíka uchopením za spodní čelist dostal na břeh. Naměřili jsme rovných 100 cm, čímž jsem si mohl připsat druhý osobní rekord z Bolenova.

Cestou domů kdosi pronesl památnou větu "Tahle voda má ještě čím překvapit". A měl pravdu. Do konce letních prázdnin jsme si na tuto vodu našli čas ještě jednou a to se zde Alešovi podařilo splnit si svůj rybářský sen. Ten sen měl podobu 70 cm dlouhého nádherně stavěného bolena. Byl to jeden z nejkrásnějších soubojů, které jsem během své rybářské kariéry zažil. Ryba podnikala dlouhé výpady těsně pod hladinou, během nichž jsme měli šanci si prohlédnout její mohutné tělo a kamarád ve snaze nepřijít o životního dravce utahoval brzdu jen opatrně. Naštěstí vše skončilo vítězně pro kamaráda a bolen putoval, stejně jako naše ostatní místní úlovky, zpět do vody.

 

Rybářsky veleúspěšné léto skončilo, začala škola a s ní i nedostatek času na návštěvy Bolenova. Poštěstilo se mi to pouze jednou, a mohl jsem si na břehu prohlédnout krásně zbarveného 35 cm dlouhého okouna. S kamarády jsme začali střádat plány na další rok, kdy jsme chtěli v našem bolenním království strávit co možná nejvíce času. O to větší šok a zklamání pro nás byla informace, že od příštího roku je na této vodě přívlač zakázána. Nemuseli jsme dlouho přemýšlet o tom, že si tento zákaz prosadili místní domorodci, kteří zde denně čekali na toho svého kapříka. Už v létě jsme z jejich pohledů mohli vyčíst, že zde přespolní vláčkaře nevidí příliš rádi. Na druhou stranu nám nezbývá než hledat nové motivace na další sezónu. Bolen se přeci dá lovit i na mušku a těch pár let, během nichž bude tento nesmyslný zákaz trvat, by paradoxně mohl místní dravčí osádku ještě zlepšit. Přeci jen, jak zněla kamarádova slova? Tato voda má ještě čím překvapit.

Lukáš Ardon