Ve skutečnosti je to ale nástraha, která svojí nepřebernou škálou tvarů a barev oslovuje stále větší počet příznivců přívlače. Především je to však nástraha vhodná pro mladé a začínající rybáře, kteří mají tu trpělivost a nebojí se zkoušet stále nové a nové nástrahy a techniky lovu.

Je to nástraha, kterou musí přimět k pohybu rybář svým prutem a to je na ní to nejkrásnější. Záleží jen na dovednosti a umu lovce, jak dalece se mu to podaří.

Pojďme se tady podívat, co to vlastně smáček je a přibližme si ve stručnosti nejzákladnější způsoby jeho nastražení. Na rozdíl od riperů a twisterů tato nástraha sama od sebe nevykonává žádný pohyb koncem svého těla, nemá ani vibrující ani jinak se „agresivně pohybující ocásek". Tato nástraha svým propracovaným vzhledem dokonale napodobuje živé rybky a to je skutečnost, na které je třeba techniku lovu založit. To, jak dokážeme nástrahu rozhýbat, záleží potom čistě jenom na nás. Na lovu na smáčka nacházím spoustu rybářského štěstí ve formě neomezeně velkého množství způsobů, jak ho rybám předložit. Smáček sám o sobě nabízí opravdu obrovskou škálu možností, jak rybám nástrahu prezentovat a fantazii se meze nekladou. Jenom v umístění zátěže se nabízí hned několik možností a přitom každá varianta zaručí svůj specifický pohyb nástrahy. Zátěž v podobě bročku můžeme upevnit napevno na vlasec v libovolné vzdálenosti, ca 10 až 70 cm od nástrahy, ale zrovna tak můžeme nechat zátěž volně se po vlasci pohybovat. Tyto dvě varianty nám už tak dostatečně zaručují zcela jedinečný pohyb a v kombinaci s polystyrenovou kuličkou, kterou když se nám podaří vpravit do nástrahy samotné, se vyhneme nejen vázkám, ale docílíme tím naprosto jedinečnému pohybu. Mohu jej pomalu sunout po dně, čímž často vyprovokuji k útoku candáta či zlenivělého okouna poklidně číhajícího mezi kořeny. Mohu též nástrahu „jen tak odlepovat ode dna a nechat zase padat", nebo zkusit štěstí zvedáním a spouštěním kolem křovin u břehů - toto velice často končí útokem štiky či okouna. Nejčastěji však vedu nástrahu odskoky ode dna, kdy ji následně zase nechám padat. Při vhodné montáži smáček „nenásleduje" svoji zátěž po přímkách, ale plave si za ní, jak se mu zachce. Otáčí se, zmítá sebou a tím vším vykonává naprosto přirozený pohyb imitující raněnou rybku čí rybku sbírající cosi ze dna, která bývá snadnou kořistí i pro ne zrovna lovecky naladěného dravce...

Smáček sice nebývá nejvhodnějším pomocníkem při lovu bolena, zato patří k tomu nejlepšímu pro lov štik, okounů, candátu, tloušťů, pstruhových ryb a parem. Často si na něm pochutnají i bílé ryby a nebude žádnou náhodou, když ulovíte cejna či kapříka...

Montáže

Nejdůležitější, jak dosáhnout úspěchů při lovu na tyto nástrahy, je jejich správná montáž. Smáček, jelikož se ve vodě pohybuje „po svém" a pohyby prutem mu dávají jen směr a typ pohybu, nemusí být na háčku navlečen tak, aby špička vykukovala z hřbetu. Smáček se nasazuje přesně obráceně nežli ripper či twister, háček by měl vést nástraze z bříška. Na následujících obrázcích je znázorněn jeden z nejefektivnějších způsobů montáže.

Při této montáži je tělíčko nástrahy maximálně ohebné a nástraha nemá u přední části „kulatou věc", která rybu často odradí.

Háček navlékáme stejně jako jigovou hlavičku, ale pokusíme se dostat co nejdále, aby i ochutnávka nástrahy skončila úspěšně. Očko háčku zatáhneme i s vlascem do nástrahy a výsledkem je že z nástrahy vede pouze vlasec. Na tomto způsobu je pozitivní nízká pravděpodobnost vázek, protože nástraha nesedá až na dno a jakoby přirozeně plave za zátěží. Máme-li ale obzvláště velkou pravděpodobnost vázky, z důvodu silně zarostlého dna, můžeme tento efekt ještě umocnit tím, že do samotného těla nástrahy vpravíme polystyrénovou kuličku, která nám pomůže nástrahu ještě více nadlehčovat. Tím se aspoň částečně vyhneme riziku vázky. Brokem je možno mezi jednotlivými náhozy posunovat. Tím jednoduše docílíme toho, že si sami můžeme určit, jak vysoko nad rybími úkryty v podobě kořenů a pařezů nástrahu povedeme. Po každém posunutí bročku je nutné vyzkoušet pár náhozů a způsobů vedení. V okamžiku kdy začnou ryby reagovat, máme vyhráno a můžeme se naplno věnovat lovu.

Smáčka na jigové hlavičce musíme „naučit plavat" prutem. Technika takového lovu chce trochu trpělivosti a pokusů. V každém případě je více než vhodné použít prut s špičkovou akcí (picker nebo ultra-light vláčecí prut). Někteří rybáři s úspěchem používají i feederové pruty. Ideální vláčecí prut by měl mít při chytání na cca 8cm smáčky gramáž přibližně 2-12g při délce 240cm. Použijeme-li prut tuhý (vhodný především pro větší woblery), připravíme se tím o kontakt s nástrahou, který potřebujeme k "oživení" nástrahy a její přirozeně dráždivý chod. V takovém případě, není-li prut jiný, se to dá trochu "zachránit" použitím těžší zátěže tak, aby byl cítit pohyb nástrahy v rukojeti prutu. Prut by měl po celou dobu vedení "číst dno", abychom mohli zvedáním a škubáním docílit pohybu připomínajícího rybku, která vyhledává potravu u dna.

Způsobů prezentace nástrahy je však nespočet a záleží jen na fantazii lovce, jak se s tím dokáže vypořádat. Tyto rady jsou určeny především těm, kteří si již smáčky zakoupili a neví, jak je správně používat, ale i těm co by rádi vyzkoušeli něco nového a zvýšili tím své rybářské dovednosti, které jsou spojeny s těmi nejlepšími úlovky.

Spoustu zábavy při lovu na smáčky a krásných chvil u vody přeje

Karel Hroch