Když přijedu domů, tak vidím, jak je otec připraven. „Co tak pozdě?" ptá se mne taťka. „Ale vedoucí mudroval, až nám na konec obilí fiklo na zem" zabědoval jsem si. „Hmm, naštěstí si už doma, tak se upaluj převléci. Já zatím naházím věci do auta", informuje mne otec. Já bleskovým tempem běžím navrch a shodím ze sebe oblečení. Umyji ze sebe ten strašně svědící prach a opět rychle se obleču. Seběhnu dolů a uvidím nacpané auto věcmi. Rozloučím se s matkou a konečně vyrážíme vstříc novým dobrodružstvím.

Po nedaleké cestě dorážíme na cílené místo. Na nás tam už čekají naši přátelé. Pomalu sjedeme kopeček a s vysedáním pozdravíme zbytek našeho týmu. Otevřeme kufr a začínáme věci odnášet do loďky, která nás potom odveze na naše lovné místo. Když je loď naložena k prasknutí, náš „kapitán" usedá k elektromotoru a nabírá kurz. Část jde s ním po břehu pomoci vybalit a druhá část musí hlídat zbytek věcí.

Když je pěkně všechno vyloženo a následně postaveno, vyrážíme usadit bojku. Dáváme dvě. Jednu na dohoz a druhou na vyvážku. Po nějaké době se dozvídám, že vyvážet budu pouze já. Nevadí mi to. Bojku usadíme nějakých třista metrů od břehu. Podle echolotu je dno dost zajímavé. Dobrý předpoklad pro úlovek pěkné ryby. Když se vracíme zpátky na břeh, začínáme chystat věci potřebné k lovu. Pěkně si pod háček nachystám boilies a pod oba nachystané pruty dám kelímek s boilies na přikrmení. Když vyvezu nástrahy a návnady jdu se obléci. Noc se totiž kvapem blíží. Jsem dost unaven, takže nevydržím ani do půlnoci a usínám.

Ráno mne probudí zvuk pípáku. Otevřu oči a vidím jak můj otec běží k prutu a zasekává. Po chvíli boje je u břehu malý kapřík. Nemá snad ani míru. „Tak jsou tam", chválí si situaci jeden ze členů týmu. „Takže u bojky na dohoz kapři přijeli. Co když jsou i u té zavážkové?" Raději nelením a okamžitě chystám udice k lovu. Poté následuje vyvážka. Když přijedu zpátky, tak vidím, jak mám udice nachystány. Můj táta se o vyrovnání vlasce a seřízení hlásičů už postaral. Den uběhl jako voda a já neměl ani záběr. Kluci tahali ryby, ale byli to kapři pod míru. Blíží se večer. Já čekám na vysněný záběr, ale stále nic. Krátce před půlnocí balíme a já se při smotávání vlasce ptám svatého Petra, kde ty ryby jsou.

Následujícího rána jsem mne budí sluneční paprsky, které hřejí mé tváře. „Dneska je předposlední den výpravy a já nemám ani dlub", běduji si v duchu. Pomalu lezu z bivaku a jdu k prutům. Nachystám vše potřebné a sednu do lodi. Otec mi podá olova do ruky a já je přišlápnu. Poté naberu směr: bojka. Když jsem u ní, vyhodím je z lodě a všude kolem rozházím boilies. Než dojedu ke břehu slyším mé signalizátory jak řvou. Otec přiběhne a zasekne. „Máš je tam", informuje mě. Já vyskočím z lodě. Táta mi dá do ruky prut a já si po dlouhé době zabojuji s kaprem. Jenže za chvilku je u břehu a já jsem zklamán. Zase malá ryba. Opět nasadím boilies a opět jedu na vodu. Chvíli po návratu jsem opět obdařen záběrem. „Paráda", zaraduji se a zaseknu. Tenhle způsob se opakuje pořád a neustále. A když takhle jedu už poněkolikáté, tak mi s toho docela „šibe". „To je Opava" řeknu taťkovi když mi podává po několikáté za sebou v krátkém intervalu nástrahu. I když „čaruji" nad kapry, jim to zřejmě v probíhající hostině vůbec nevadí.

Po obrovské ofenzívě kaprů najednou nastane hrobový klid. Sednu si na křesílko a sleduji udice. Za chvíli přijde záběr. Ale je jiný. Takový klidný. „Nějaký cejn", zamudruji a jdu seknout. Jenže hned při prvním kontaktu s rybou cítím tupý tah. „Ohhh, to bude větší", zaraduji se. Ryba stále a neustále tupě táhne do levé strany. Ale není to žádný úprk. Po nějaké době vidím první kruhy. A jak uvidím ploutev ryby. Rozklepou se mi kolena. „Hlavně neudělat chybu", modlím se. A zdá se, že ji neudělám. Kapr je již znaven u břehu a táta ho bez problémů podebírá a pokládá na podložku.

Dojdu k němu a vyndám kaprovi háček z tlamky. Kapra měřím a pak ho beru do náruče a jdu ho pustit. Ani při tom nevnímám, že mě táta fotí. Vnímám jen toho kapra. Je nádherný. A velký. Má 77 cm. Můj osobák. Zabalím ho do podložky a on mi za svobodu děkuje máváním ploutví.

To byl můj osobáček

Viktor Krus