V tomto článku chci alespoň rámcově popsat základní rozdělení splávků, včetně vhodného použití, vyplývajícího z jejich tvaru a provedení. Pokud bychom chtěli toto téma vzít opravdu podrobně, určitě by pak nestačil jen jeden článek, ale byl by potřeba několikadílný seriál. Do takové hloubky ale jít nehodlám, protože sám ani takto podrobně danou problematiku neznám.

Pokud se přesto mezi čtenáři najdou takoví, kteří po těchto informacích pátrají, nemusí zoufat. Existují knihy, přímo encyklopedie splávků, kde najdou všechny myslitelné i nemyslitelné informace. Bohužel do současnosti nebyla ani jedna takováto kniha vydána v českém jazyce, proto je třeba zapátrat v zahraničí, především ve Velké Británii těchto knih vyšlo několik. Stačí jen pohledat na internetu, případně při zahraniční cestě navštívit knihkupecký dům nebo rybářskou speciálku. Sám jsem jednu tuto encyklopedii měl půjčenu a opravdu mě dostalo, když např. v kapitolách o klouzavých splávcích - waglerech, jich bylo popisováno na 40 modelů, každý se svým názvem a charakteristickými znaky. To já jsem se svými cirka čtyřmi až pěti různými druhy waglerů, které používám, opravdu minimalista.


1.Používaných splávků je opravdu značný počet.

Při zmínce o obrovském množství druhů a modelů si nemůžu odpustit následující připomínku. Když si prohlížím katalogy italských firem (Colmic, Milo, Trabucco atd.), nemůžu se zbavit dojmu, že se v některých případech jedná jen o čistě marketingový tah výrobců, kteří takto dokáží prodat rybářům mnohem víc splávků, než ve skutečnosti potřebují. Opravdu se jedná o desítky a desítky modelů, které se třeba liší jen názvem a barevnou úpravou ...

HLAVNÍ ČÁSTI SPLÁVKU:

Ještě než se pustím do rozdělení typů splávků, popíši jejich části, čímž upřesním i názvosloví, použité dále v článku. Obecně základními částmi jsou: tělo splávku, anténa, spodní dřík (báze splávku) a očko na provlečení vlasce. Některé splávky se nemusí skládat ze všech těchto částí, např. nemají spodní dřík (waglery), nebo anténa splývá s tělem (tyčkové splávky). Také umístění očka může být různé, u některých splávků jej najdeme přímo na těle; u jiných je to vlastně obratlík, umístěný úplně vespod na bázi splávku, který pak slouží jako jediné uchycení ke vlasci. Popis částí je jasně ilustrován na kresbě, kde je znázorněn na několika druzích splávků.


Široká je také škála materiálů, které se k výrobě splávků používají. U tělíček je nepřekonanou klasikou balsové dřevo, nově se také používají různé lisované pěnové plasty apod. Antény menších průměrů jsou dnes především doménou plastu, průměry silnější pak bývají u dražších modelů z pavího brku, nebo opět z levnějšího plastu. Občas lze narazit na extrém v podobě lakované slámy apod., což je ale spíše nevyhovující řešení, protože taková anténa málo vydrží a často se láme. Spodní dříky, kdysi vyráběné z bambusového dřeva, se nyní vyrábí z ocelového drátu, grafitových, sklolaminátových či plastových tyčinek. Očka na těle splávku bývají zhotovena z tenkého drátu, u oček na bázi je pak drát už silnější, případně se jedná přímo o zabudovaný obratlík, jak již jsem naznačil výše. Pokud se jedná o splávek s kovovou bází, zde je jako materiál používaná nerezová ocel nebo mosaz, čímž je omezena koroze.

DRUHY A ROZDĚLENÍ:

Splávky je možné rozdělovat podle několika různých hledisek. Nejpřínosnější asi bude rozdělení podle způsobu lovu a charakteru vody, na které se chytá, o což se nyní pokusím. Bude se pak tedy jednat o:

  • Splávky pro lov na tekoucích vodách, které dále člením na druhy pro chytání sbičem, chytání s odkládací děličkou a chytání s odhozovým (např. boloňským) prutem.
  • Splávky pro lov na vodách stojatých, kam patří opět modely pro lov s bičem a lov s odhozovým prutem.
  • Splávky pro lov dravých ryb, kategorie, která na první pohled ke dvěma předchozím příliš neladí, přesto dle mého názoru vhodně doplňuje kompletní sortiment splávků.

SPLÁVKY PRO TEKOUCÍ VODY:

Začnu s odkládacím bičem (děličkou), protože tento způsob je z hlediska výběru splávků velmi jednoduchý. Pro chytání v malých hloubkách, případně ve slabých proudech, kde nástrahu udrží u dna i malá zátěž, postačí splávky ve tvaru kapky. Teď mluvím o splávcích do velikosti 3-5 g. Pokud je už třeba zátěž větší, jednoznačně nejvýhodnější je pak použití tzv. lízátek, což jsou splávky s tělem tvořeným jakousi kulatou plackou, která se v proudu natočí tak, aby kladla co nejmenší odpor. Díky šikmo umístěné anténě (vzhledem ke dříku splávku), bude při náklonu splávku v proudu anténa vystupovat z vody pěkně kolmo, takže záběry jsou jasně znatelné.


2.Modely na tekoucí vodu: kapky, obrácené kapky a další.

Lízátka se dají zakoupit od těch nejjemnějších gramáží (které ale jsou zbytečné, u nezávodního chytání vystačíme, jak už jsem řekl, s levnějšími a dostupnějšími kapkami), až po nosnost 20-25 g. To ale ještě stále není strop, existují i lízátka gramáže 40-50 g (!!), které pak mají tělo jako několik pivních tácků slepených k sobě. Ale skutečně mohou nastat situace, kdy je taková silná gramáž nezbytná. Je třeba si uvědomit, že při lovu s děličkou se sestava velmi silně zadržuje, takže proud působí na zátěž, jako by byla připevněna na rameni, které je zakotveno nad hladinou v pevném bodě. Proud působí na vlasec v celé výšce vodního sloupce. Proto je pro udržení nástrahy u dna nutná mnohem větší zátěž, než při lovu s prutem a navijákem, kdy se splávek pohybuje současně s proudem toku.


3.Splávky pro lov děličkou, tzv. „Lízátka“.

Dostávám se k chytání s bičem, kde platí podobná pravidla jako u odhozového prutu. Pokud chci nástrahu v proudu zadržovat, volím splávek ve tvaru kapky, který umožní přidržení sestavy na místě, aniž by splávek v proudu vibroval, nebo se nějak jinak nevhodně pohyboval. Při způsobu, kdy nechávám nástrahu, aby se vláčela po dně, je naopak lepší tvar kapky obrácené. Podle síly proudu a hloubky zvolím nosnost splávku, čímž je částečně určen i tvar: slabý proud - splávek spíše štíhlejší, proud silný - tvar zavalitější, až do extrému, představovaným tělem ve tvaru kuličky.

Při použití prutu s navijákem se řídím stejnými souvislostmi jako v předchozím odstavci. Splávky ale používám většinou ve vyšších gramážích než u biče, protože lovná vzdálenost může být i několikanásobně větší. Také větší hloubka a třeba i silnější proud si žádá vysokou gramáž splávku. Jako příklad extrému lze uvést boloňskou metodu, kdy se v některých případech používají kapky o nosnosti i 30-40 g.

U odhozového prutu nesmím zapomenout na hit několika posledních let - splávek Cralusso. Pro ty, kteří s ním ještě nepřišli do styku jednoduchý popis: splávek má asymetricky tvarované ploché tělo, které v proudu působí jako lopatka, která využívá odporu proudící vody a uděluje splávku při správném vedení pohyb šikmo proti proudu. Při odložení prutu do vidliček se splávek drží v podstatě na jednom místě, takže se nemusí často přehazovat. Splávek má vyměnitelnou anténu i dřík, vždy je třeba vybrat sadu podle toho, na kterém břehu řeky se nacházíme. Cralusso se vyrábí až do gramáže 20 g, takže jej lze použít i při lovu dravců na rybičku.


4.Splávky Cralusso s příslušenstvím.

SPLÁVKY PRO STOJATÉ VODY:

Nejprve v krátkosti k lovu s bičem. Splávky tentokrát budou štíhlých tvarů, případně se používají rovnou tyčkové splávky, které můžou být vyrobeny např. z dutých platových trubiček. Nosnosti se pohybují u spodní hranice, protože zátěž může být opravdu jen minimální, jen aby rychle stáhla nástrahu ke dnu, nepotřebujeme ale už žádné gramy pro delší nához.


5.Anglické splávky – waglery; modely od jemných gramáží až po „těžký kalibr“.

Způsob lovu s odhozovým prutem, to už je jiná káva. Abych řekl pravdu, dnes, pro jejich výhody, používám výhradně anglické splávky waglery, a to i v případě, že lovná vzdálenost je velmi malá. Prostě možnost potopení vlasce od prutu ke splávku pod hladinu, je k nezaplacení. Omezím tak na minimum nežádoucí pohyb splávku a tím i celé sestavy a nástrahy, nehrozí také tvorba tzv. pytle, který vzniká při vlasci položeném na hladině. Další výhodou je, že i při vysoké nosnosti splávku a nahazování na značnou vzdálenost je wagler při správném seřízení velice citlivý a výborně signalizuje jemné záběry.

Jak waglery rozdělit? Možností by bylo několik ... Já to zkusím takto: všechny waglery jsou předváženy, což znamená, že kovová báze splávku je vlastně také zátěž a více či méně splávek zatíží.

Jako první skupinu označím waglery plně předvážené, to jsou modely, kdy už na vlasec nemusím přidat žádnou další zátěž (nebo jen malý broček) a splávek je správně vyvážen. Tyto se používají při lovném způsobu „na propad". Princip spočívá v tom, že po nahození nástraha pomalu klesá vodním sloupcem, což působí jako přirozený pohyb nástrahy a právě v této fázi ryby nástrahu uvidí a zaberou na ni. Tyto waglery mohou být od lehkých gramáží, až po těžké modely 20-30 g. Konkrétní velikost pak volím podle lovné vzdálenosti.


6.Kovové báze s náhradními zátěžovými kroužky.

Druhá skupina je tvořena waglery částečně předváženými. V takové typy se ale mohou změnit i ty plně předvážené, tedy pokud mají rozebíratelnou bázi se zátěžovými kroužky, které můžu podle potřeby odebrat. Chybějící zátěž pak doplním na vlasec ve formě torpily a broků, které zajistí rychlé stáhnutí háčku s nástrahou ke dnu. O velikosti splávku platí stejná rovnice jako u plně předvážených, navíc je ale nutné mít na zřeteli velikost hloubky, ve které chytáme. Obecně se lze na stojaté vodě řídit pravidlem, že na 1 m hloubky se používá 1 g zátěže. Pokud tedy chci chytat ve vzdálenosti 30 m a v hloubce 5 m, vyberu si wagler, který bude mít na bázi cca 12-15 g, což mi zaručí bezproblémové nahození na požadovanou vzdálenost, dalších 5 g zátěže pak připevním na vlasec, což vyžaduje lovná hloubka. Celková nosnost splávku se pak rovná součtu zátěže na vlasci a zátěže v bázi.


11. Waglery s úpravou pro noční chytání.
Kromě chemických světel existují i typy s diodou a minibaterií, které svítí mnohem jasněji než lámačky. 

Kromě způsobu předvážení je možné waglery dále rozdělit podle jejich tvaru. Mohou být tyčkového tvaru bez těla, nebo naopak mají tělo zavalité, které je pak výborné ve vlnách při větru, neboť výborně udržuje stabilitu splávku, který se nepohybuje nahoru a dolů současně s povrchovým vlněním. Tvarů waglerů je obrovská spousta, některé se liší jen jemnými nuancemi, jejichž výhody a vlastnosti dovede podrobně popsat jen skutečně špičkový odborník v této oblasti ... Já jsem si časem oblíbil několik málo typů, které ale plně pokryjí veškeré mé požadavky. A předpokládám, že nejinak tomu bude i u většiny rybářů.


7.Způsob připevnění waglerů na vlasec.
Vlevo klouzavý způsob, uprostřed pevné řešení pro lehčí a vpravo pro těžší gramáže.
Stejným způsobem lze připevnit i splávky na chytání dravých ryb.

SPLÁVKY PRO LOV DRAVÝCH RYB:

I u lovu dravých ryb musím zohlednit, zde jde o vodu stojatou nebo tekoucí. Na stojaté vodě se podobně jako u waglerů snažím využít výhody při potopení vlasce pod hladinu. Splávky musí být pak logicky uchyceny jen na spodním konci, což může být u některých modelů trochu problém. Chybí jim totiž spodní očko, což ale není nijak neřešitelný nedostatek. S pomocí kusu drátku, pevné nitě a vodostálého lepidla nebo laku si očko zhotovím jednoduše sám. Vždy používám klouzavé uchycení splávku, a to i při lovu v hloubce, která nepřesahuje délku prutu a klouzavé uchycení by nebylo nutné. Se splávkem pod špičkou prutu se ale špatně nahazuje, navíc nemusím sestavu převazovat, když se vypravím na revír, kde je značná hloubka a klouzák je nezbytný. U velikosti splávku rozhoduje nejen lovná vzdálenost ale také velikost nástražní rybky. Kdyby měl splávek příliš nízkou nosnost, mohlo by při použití živé nástražní rybky docházet k jeho nechtěnému potápění, což by dosti zhoršilo čitelnost záběrů.


8.Splávky na lov dravců: vlevo starší, klasické tvary;
vpravo nové celoplastové modely, většinou s dutou anténou pro vložení osvětlení.

Při lovu na řekách a jiných tekoucích vodách je situace těžší. Pokud chci k chytání použít oba pruty, je to možné jen tak, že nenahazuji dál od břehu, ale splávek je pouze "vyvěšen" přímo pod špičkou prutu, takže nehrozí, že proud odnese splávek s rybkou někam pryč. Pokud chci nahazovat dále, musím se smířit s použitím pouze jednoho prutu, který v podstatě ani nedám z ruky. Na druhou stranu se ale takto můžu udici plně věnovat, často přehazovat a prutem sestavu podle potřeby ovládat. V těchto případech se většinou jedná o použití pevného splávku, který je uchycen ke vlasci několika body, nebo může jít o typ s vytahovacím dříkem, kdy je vlasec provlečen středem těla splávku a dříkem zafixován.


9.U některých „dravčích“ splávků je pro lepší funkci vhodné podomácku doplnit spodní očko
(pokud jej tedy nemají).

 10.Splávky na řeku s anténou vyměnitelnou za chemické světlo.

ZÁVĚR:

Doufám, že vám tento článek byl přínosem a máte už v druzích splávků jasno. Případně, že vás přesvědčil o výhodách některých modelů a vy je vyzkoušíte, pokud vám dosud jejich použití nic neříkalo.

Článek o splávcích je jednou z částí seriálu, věnujícího se rybářské výbavě. Já sám lovím především na plavanou (i dravce), občas jako doplňující metodu používám feeder, takže psát budu hlavně o náčiní a potřebách, používaných v těchto případech. Některé součásti udice ale jsou univerzální, používané všude, tak články snad přinesou každému alespoň něco zajímavého.

Nashledanou!

Tomáš MIHULA