Vymaníme se tedy ze světa šoubysnysu, který přenecháme jiným a vrhneme se na to. Dnes vám nebudu popisovat žádnou konkrétní rybolovnou techniku. Spíše se zkusím nahlas zamyslet nad některými detaily metod, montáží apod. a poradit vám.

Zarážka nad splávky

Pokud jste někdy použili průběžný splávek, jistě jste i řešili, jakou použít zarážku. Samozřejmě ji lze uvázat z kusu silnější šňůry (např. návazcové) a tu pak silně utáhnout. Pod ní, resp. mezi ní a splávkem by měl být samozřejmě ještě korálek. Jenže tento typ zarážky nemá většinou příliš velkou pevnost. I tak má ovšem své využití - např. lovíme li z lodi a na větší hloubce a s nástrahou často manipulujeme - pak je tato zarážka výhodná, neboť lze hloubka rychle nastavit a navíc zarážka prochází očky prutu. Chytáme-li však např. na bójku, či vyvázanou a potřebujeme sestavu vypnout, aniž by docházelo k posunu zarážky a samovolnému zmenšování hloubky (karabina pro vyvázání je totiž nad zarážkou), potřebujeme zarážku pevnou. Řešit to lze např. zarážkou ze sirky či kousku klacíku a ztraceného uzlu. Ale kde stále ty klacíky hledat? Nehledě na fakt, že jejich zlomení je mnohdy komplikované a proces uvolnění splávku pouze prodlužuje! Přitom řešení je tak snadné: velmi dobrou náhradou je totiž předmět, kterých by měl mít každý sumcař dostatek - stará chemická světélka. Velmi dobře se ze sestavy v případě manipulace vytahují a mnohdy se šňůrou při záseku přeříznou a práce s uvolněním splávku odpadá. Způsob uvázání na ztracený uzel (uzel, který po vytáhnutí zarážky tahem šňůry zmizí) je zřejmý z obrázku.

Výroba zarážky

Ze starého chemického světélka

Ztracený uzel ...

... se tahem rozváže

Zavážení bójky

Pokud chytáte na rozlehlejších vodách a zavážíte na větší vzdálenost, jistě vás nebaví každý prut zavážet zvlášť. Následující řádky budou možná pro mnohé mlácení prázdné slámy a budou mou radu považovat za zbytečnou, neboť postup znají. Nicméně každý vše nezná a i já kdysi radu ohledně zavážení přijal s velkou vděčností. O co tedy jde? Obvykle je zavážení prováděno tak, že prut zůstane ve stojanu na břehu a montáž je zavážena člunem k hlavní bóji. Po upevnění se vrátíme ke břehu a tímto způsobem zavážíme další prut. Pokud si ovšem sebou vezmeme i další prut s komplet připravenou montáží a nastraženou rybou, stačí po upevnění zaváženého prutu zajet k vedlejší bójce, připevnit trhačkou montáž prutu z lodi, spustit ji do vody a s povolenou brzdou se vrátit na břeh. Jednou cestou jsme zavezli hned dva pruty. Na větší vzdálenosti a při více prutech je to znát. Tímto způsobem lze zavézt i pruty tři, v extrémním případě i čtyři. To je však téměř nevyhnutelné, aby jeli v lodi dva rybáři a pomohli si. Tuto variantu však nedoporučuji. Dva pruty jsou optimum. A to lze s trochou cviku provozovat úplně v pohodě v jednom na lodi.

Kotvení bójky

Stejně jako u výběru či výroby bójky se setkávám i s tím, že si začínající sumcař, anebo i pokročilý, neví rady s kotvením bójky na určitých lokalitách. Záměrně říkám na určitých, neboť jsou revíry, resp. typy vod, kde na typu zátěže nezáleží. Ale stejně tak jsou takové, kde může sehrát klíčovou roli. Hlavním úkolem kvalitní zátěže je totiž udržet bóji dostatečně pevně na místě tak, aby odolala působení případného proudu a působení tahu vyšponované hlavní šňůry vedoucí k prutu. Kotvit lze obecně jakýmkoliv dostatečně těžkým předmětem, který je uvázaný na kotvící šňůře. Takovým předmětem může být např.: igelitová taška naplněná pískem, větší kámen uvázaný přímo na šňůře, pytel od brambor naplněný menšími kameny, cihla, dlaždice, železný předmět, olověná kotva, nerezová kotva... Fantazii meze nekladu. Jak již však bylo řečeno, ne vše se hodí do všech podmínek. Například na proudné řece s písečným dnem vám na místě bóji neudrží ani větší kámen. V takových podmínkách se mi na nejvíce osvědčuje igelitový pytel naplněný pískem. Předpokladem je však jeho proděravění nožem, aby se dovnitř dostala voda a vzduch jej nenadlehčoval. Velmi dobrou alternativou je např. plátěný pytlík, který vodu propustí a vydrží mnoho lovů. Já osobně mám takový pytlík vyrobený ze starého ekovezírku. Nic neváží, v batohu nezabere žádné místo, rychle uschne. Zkrátka dobrá varianta. Ovšem pokud není k dispozici písek, je potřeba kotvit jinak. Poměrně často chodím na jednu lokalitu, kde je písečné dno. Ale u břehu je pouze hlína - žádný písek či kameny, proto jsem si vždy nějaký rozumně veliký kámen nebo cihlu dovezl. Nikdy ne však příliš veliký, protože jej bylo potřeba donést k vodě a i manipulace s ním v lodi není ideální. Věčným problémem však bylo, že sestavu nebylo možné dobře vypnout. Zátěž i přes to, že měla dostatečnou váhu, stále klouzala po dně. Archimedův zákon zkrátka fungoval velmi názorně. Kamarád takový problém nikdy neměl. Kotvil totiž stejně těžkým kusem železa. Po jeho vzoru jsme si obdobné zátěže vyrobili také a bylo po problémech. Já ji vyrobil odlitím olova do plechovky od kompotu. Pro uchycení šňůry slouží zahnutý ocelový drát (stačí ohnutý hřebík). Později jsme si zátěže nechali vyrobit z nerezu. Princip je však stejný.

Různé typy zátěží

Gumová zarážka na návazci na rybě

Taky se vám už vícekrát stalo, že vám napíchlá ryba z nosného háku montáže spadla a zamotala se, případně se úplně osvobodila? Určitě ano. Řešení je prosté, řeklo by se: rybu našít. Ano, to je možné, ovšem existuje i jiné, naprosto jednoduché řešení. Po napíchnutí ryby stačí na háček napíchnout např. gumovou zarážkovou kuličku. Já k takovému účelu používám čtverečky gumy cca 1 x 1 cm nastříhané ze staré duše. Je to geniálně jednoduché a hlavně naprosto funkční. Velmi doporučuji!

Gumová zarážka zabraňující spadnutí nástražní ryby

„Vytuněná" montáž

Tuning je výraz pro vylepšení něčeho, co už tak dobře funguje. V souvislosti s rybařinou (konkrétně s lovem na feeder) slovo tuning začal používat můj kamarád Míra Horáček. Já jsem si jej s dovolením (vlastně bez dovolení :-) ) půjčil, jelikož dokonale vystihuje úpravu tuctové napichovací montáže. A co vlastně tato úprava, která je na fotografii vidět, přináší? Přináší menší poškození nastražené ryby (šance na přežití po jejím puštění dramaticky stoupá) a vyšší pravděpodobnost úspěšného záseku, neboť trojháček visí volně pod rybou. V případě použití tří trojháčkové sestavy takto upravíme koncové dva. Nosný zapíchneme rybě např. do tlamy, ev. do hřbetu či pod řitní otvor. Zbývající dva „vytuněné" háčky pak upevníme pomocí drobných jednoháčků např. do prsní, řitní čí hřbetní ploutvičky. Záleží na způsobu nastražení. Vždy však do ploutvičky, kde mezi kostmi dobře drží a nevytrhne se. Jednoháčky můžeme k trojháčku přivázat slabou šňůrkou, nebo ještě lépe pomocí kroužku příslušného průměru. Funkce je však stejná a tak záleží jen na vkusu každého rybáře.

„Vytuněná" montáž

Tuning háčku

Zase to cizí slovo, že! :-) Drobná maličkost, která ovšem může sehrát klíčovou roli v pevnosti sestavy. Některé trojháčky, i přes to, že jsou velmi ostré a pevné, mají na konci sváru ostrou hranu. O ni se může šňůra při větším zatížením přeříznout. Osobně se mi to ještě nestalo, ale kamarádovi ano. A tak od té doby toto riziko eliminuji podmotem z izolační pásky. Jedná se úpravu, kterou nic nezkazíte a může vám jen pomoci. U jednoháčku na fotografii je k vidění obdobná úprava. Zde se však nejedná o úpravu na zvýšení pevnosti sestavy, nýbrž o zmenšení kovové plochy háčku. V jednom roce se mi totiž často stávalo, že sumec, kterého jsme vyvábili, k nástraze přijel a zase často odjel. Zkusili jsme tehdy použít izolované háčky na jednom prutu a neizolované na druhém . Je totiž známo, že sumec na kov nereaguje příliš přívětivě. A množství záběrů na izolovanou montáž stouplo. Zda to byla náhoda, či ne, nevím. Nicméně úspěch se dostavil. Pravdou však je, že jsem na toto téma diskutoval s mým kamarádem Pavlem Tomi při natáčení mého instruktážního DVD a ten této úpravě nepřisuzuje žádný význam. Kdoví. Rozhodně se však úpravou nic nezkazí.

Úprava háčku proti uříznutí šňůry o hranu - na neošetřeném háčku je vidět ostrá hrana

Zásobník montáží

Smotané háčky, zapíchané v batohu atd. Znáte to? Možná máte lepší řešení než já. Nicméně na mém zásobníku, který vidíte na snímku je vidět, že ho mám hodně dlouho a používám ho. Výroba je neskutečně jednoduchá a levná. Co dodat? Doporučuji!

Praktický zásobník montáží

Bylo by toho hodně, o čem by se dalo hovořit. V mém instruktážním DVD jsem se o to pokusil a i tak se do 183 minut vše nevešlo. Ale to nevadí. Rybařina je i o tom, že si na něco přijdeme sami a o to větší potěšení následný úlovek přinese. Alespoň já takové pocity vždy zažíval. A vám přeji to samé!

Tak hodně úspěchů u vody kamarádi!

David Havlíček šéfredaktor serveru Chytej.cz a vydavatel DVD v Edici Chytej.cz