Většina se pak tedy přikloní k lovu na mrtvou, případně na živou rybku. Pro tuto chvíli necháme živou rybku stranou a zaměříme se na lov s rybičkou mrtvou. Ve standardním podání se jedná o pravý opak přívlače, způsob často postrádá při lovu jakoukoli větší aktivitu. V naprosté většině jde o lov na položenou, navíc rybka působí jako vcelku odolná nástraha, takže někteří rybáři nahodí a pokud nedojde k záběru, nechají sestavu nahozenu bez pohybu třeba i několik hodin. Ne, že by to byl způsob špatný a neúspěšný, ročně se takto nachytá velké množství dravých ryb, v tomto případě především candátů. Vše jde ale vylepšit a nejinak je tomu i v tomto případě.

Jedná se o způsob, který lze zjednodušeně pojmenovat jako hybrid přívlače a položené. A právě tomuto způsobu se chci věnovat v tomto článku. Z hlediska srovnání úspěšnosti položené a mnou popisované metody vychází ta druhá bezkonkurenčně jako vítěz. Troufám si říct, že za určitých podmínek předčí i již zmiňovanou přívlač.

Z pohledu Rybářského řádu je dle mého názoru metoda blíže položené než přívlači, proto lze bez problémů lovit dvěma pruty. To ale z následujících řádků jasně vyplyne.

NÁSTRAŽNÍ RYBKY:

Jako nástrahu budeme používat výhradně mrtvé rybičky, proto nejprve věnuji několik řádků problematice jejich opatření a přechovávání. Lze použít i rybky zmražené, čerstvé jsou ale určitě lepší, takže je optimální mít sebou řízkovnici s živými rybkami a rybičku usmrtit vždy až těsně před nastražením.

Cest k opatření rybek je několik. Jedna možnost je nákup v příslušné prodejně rybářských potřeb. Při ceně 3,- Kč až 15,- Kč za jednu nástrahu se ale několikahodinové chytání značně prodraží. Pokud totiž dravci berou, je spotřeba rybiček značná, s čímž je nutné počítat. Schůdný je nákup rybek na sádkách nebo podobných zařízeních, pokud tuto službu provozují. Zde je cena určena většinou za kg a pohybuje se kolem 50,- Kč až 60,- Kč. A 1 kg rybek, to už je skutečně slušné množství, které vydrží na několik vycházek.

Vše, co je třeba pro lov nástražních rybek: čeřínek, tyč, řízkovnice a vzduchovač.

Další možnost je získání rybiček vlastním přičiněním. Protože budeme používat vesměs menší velikosti, přichází v úvahu spíše než chytání na prut lov do čeřínku. Výborným místem jsou např. strouhy vytékající z rybníků, je ale třeba myslet na to, abychom se nedostali do konfliktu s majitelem revíru a předem si vyžádat k čeřínkování jeho svolení. Rybičky se ale dají nachytat skoro všude, chce to jen trochu navlhčené strouhanky na jejich přilákání a také spolehlivý čeřínek, pokud možno na dostatečně dlouhé tyči, která umožní snadnou manipulaci. Je totiž ke zlosti, když při použití pouhého provazu vidíme čeřínek při zvedání z vody nejprve plný, než se nám ale podaří jej dosmýkat ke břehu, zbude v něm jen pouhý zlomek z původního množství rybiček. Pevné teleskopické tyče ze sklolaminátu se ale dnes dají zakoupit v každé rybářské speciálce, tak nemusíme spoléhat na štěstí a náhodu, že najdeme vhodnou přírodní tyč pohozenou příhodně na břehu.

Výborné místo pro čeřínkování na jinak jednotvárném břehu štěrkovny - vodní keř.

Při troše štěstí se dá na jeden zátah získat i několik desítek rybek.

Po úspěšném opatření nástrah nastává starost s jejich uchováním v živém stavu. Důležité jsou dvě věci: teplota vody v řízkovnici a dostatek kyslíku v ní. Zakoupit vzduchovač na baterie také není problém, opravdu je to potřebná věc, proto s touto investicí neváhejte, několikanásobně se vrátí. S teplotou vody je to jasné, v chladných podzimních dnech vydrží rybky v řízkovnici 1 až 2 dny na balkonu nebo za oknem, v létě si budeme muset udělat místo ve spodních patrech chladničky a řízkovnici umístit sem. Samozřejmě teď mluvím o přechovávání rybek v omezeném množství, nelze čekat, že naplníme řízkovnici rybkami až po okraj a budeme je tak beze ztrát skladovat půl sezony.

Strouhy nebo kanály většinou oplývají množstvím vhodných rybiček.

NÁČINÍ A POTŘEBY:

Začnu příznivou zprávou. Nebudeme potřebovat žádné extra načiní. Předpokládám, že valná většina rybářů alespoň jeden vhodný prut a naviják ve své výbavě najde. Pokud půjdu do extrémů, můžu říct, že použitelné jsou pruty od plavačkových, přes feederové či přívlačové až po teleskopické pruty používané valnou částí českého rybářského národa k lovu na položenou (ovšem spíše modely jemnějšího nebo středního provedení). Pokud byste chtěli tip na optimální výbavu, tady je: prut na přívlač délky 3-3,5 metru, doplněný přiměřenou velikostí navijáku se spolehlivým chodem a brzdou (jak také jinak, že?), bude to pravé.

Při dnešních pevnostech vlasců bude spolehlivě stačit průměr kmenového vlasce 0,20-0,22 mm a to včetně dostatečné rezervy. U materiálu návazců je potřeba zvážit možnost záběru štiky, která, jak známo, monofilní vlasec bez okolků likviduje. Tady se nabízí možnost použití kovových lanek, nebo ještě lépe splétaných šňůr na bázi kevlaru apod.. Bohužel v tomto případě se nepodaří dodržet zásadu, že návazec má mít nižší pevnost než kmenový vlasec, aby při vázce povolil jako první. Pro tentokrát je to ale pochopitelné a omluvitelné.

Potřebná bižuterie pro navázání sestavy je zobrazena na snímku č. 5. Kromě háčků a zátěží to budou už jen obratlíky a korálky, takže také nic speciálního nebo nezvyklého. Háčky použijeme pouze jednoduché, skutečně NENÍ nutné použití dvoj nebo trojháčků. Velikost háčků volíme přiměřeně velikosti nastražovaných rybiček, výborné jsou typy s delším raménkem, které se pak z rybí tlamy snadněji vyprošťují.

Obr. 5: Potřebná bižuterie: háčky, obratlíky, zátěže a korálky.

Ještě chci zmínit drobné vylepšení prutu, které ovšem za větrného počasí nebo v případě proudící vody velmi oceníme (ale nejen tehdy). Jedná se o klip, který umožní zachytit vlasec tak, aby se i při odklopeném oblouku navijáku samovolně neodvíjel. Při záběru pak vlasec zpod klipu hladce vyklouzne a umožní rybě volné odvíjení. Při lovu dvěmi pruty naprostá nezbytnost. Klip jednoduše zhotovíme ze zápalky nebo párátka a kousku lepící pásky - viz snímek č. 6.

Obr. 6: Detail jednoduchého klipu kpřidržení vlasce.

POPIS SESTAVY A ZPůSOBU LOVU:

U popisu sestavy se nebudeme příliš zdržovat. Ostatně vše je jasné a patrné z příslušné kresby. Na kmenový vlasec navlékneme zátěž, pak korálek, který poslouží jako tlumič nárazů zátěže a pak už jen zbývá navázat obratlík. Co může někomu připadat překvapivé a neobvyklé je délka návazce, který následuje za obratlíkem. Doporučuji délku 1,0 až 1,2 metru, nástraha se pak chová velmi přirozeně a dravec při jejím uchopení ucítí jen minimální odpor.

Nyní už jsme na břehu a chystáme se k prvnímu nahození. Vybranou rybičku rychle usmrtíme a nastražíme ji za tlamku - viz fotografie č. 7. Ještě před nahozením si připravíme vidličky nebo jiné podpěry, abychom mohli pruty spolehlivě odložit. Nu, a už zbývá jen nahodit, nechat nástrahu klesnout až na dno, vyrovnat vlasec a prut odložit do vidliček. Do tohoto okamžiku známé úkony jako při obyčejné položené. Pokud je prut odložen, doporučuji překlopit oblouk navijáku a vlasec zachytit pod vyrobený klip.

Obr. 7: Způsob nastražení rybky za tlamku.

A teď ta hlavní změna! Prut necháme nějakou dobu v klidu, můžou to být 2 minuty, ale třeba i minut 20. To už záleží na každém jedinci. Pak znovu uchopíme prut, překlopíme oblouk a začneme nástrahu velmi pomalu přitahovat. Stačí popotáhnout o 2-3 metry a opět prut odložíme do podpěr. Na dně se mezitím děje toto: zátěž svým smýkáním po dně zvedne kal, do kterého přesně zatáhneme naši nastraženou rybku. Pokud se v okolí nachází nějaká dravá ryba, určitě ji ono zakalení neunikne a vydá se prozkoumat, co jej způsobilo. A na místě nalezne lákavé sousto ...

Chvíli necháváme nástrahu bez pohybu ležet na dně ...

... pak ji zase chvíli velmi pomalu popotáhneme.

Při tažení nástrahy musíme postupovat velmi jemně, protože hodně záběrů přichází právě v tomto okamžiku. Pokud ve vlasci ucítíme cukání, ihned přestaneme navíjet a povolíme vlasec, aby si jej ryba mohla bez odporu odebírat. Po několika pokusech se naučíme rozpoznávat, zda se jedná skutečně o záběr, nebo jsme jen na dně o něco drhli. Se zásekem ale nijak zvlášť neotálíme! Stačí počkat jen několik sekund, případně „vyšponovat" vlasec a zaseknout. Vyhneme se tak zaseknutým háčkům hluboko v jícnu, jejichž vyproštění rybu často nenávratně poškodí. Při krátké prodlevě se sice může stát, že zasekneme do prázdna, většinou ale háček skončí bezpečně zaseknutý poblíž okraje rybí tlamy.

Jisté a bezproblémové zaseknutí háčku. Jak je vidět na snímku, při záseku se rybka zháčku většinou uvolní a ten spolehlivě pronikne do rybí tlamy.

Pokud k záběru nedošlo, necháme prut opět nějakou dobu v klidu a následně nástrahu zase kousek přitáhneme. Tak pokračujeme, dokud se sestava neocitne u břehu, pak zbývá zkontrolovat nastraženou rybku, znovu nahodit a vše opakovat. Příbřežní partie rozhodně neopomíjíme, protože mnoho dravců právě zde následuje hejna rybek a pravděpodobnost záběru je v těchto místech veliká.

Doufám, že z uvedených řádků jasně vyplynulo, že se jedná o lovný způsob naprosto pohodový, který ale přesto zahrnuje i svou aktivní část. Zvládne jej každý. Jak je patrné, lze takto pohodlně lovit i s dvěma pruty, což ještě možnost záběru oproti přívlači dvojnásobně zvyšuje.

ZÁVĚR:

Nejčastějšími úlovky budou candáti a okouni. Splést se ovšem může i štika, jak už jsem ostatně naznačil. Záběry jednotlivých druhů dravců se také dají rozpoznat, chce to už ale hlubší zkušenosti. Okoun většinou nástrahu uchopí, popojede jen kousek a pak už stojí na místě a rybku hltavě polyká. Naproti tomu záběry štiky se vyznačují rychlou a často i několikametrovou jízdou. Candát pak bere velmi opatrně, rybku ochutnává, může ji opakovaně uchopit do tlamy a zase pustit. Pokud zjistí něco podezřelého ihned rybku pustí a už o ni neprojeví zájem. Z hlediska záseku je právě candát tou nejsložitější rybou. O to více nás ale jeho úlovek potěší.

Úlovek pěkného okouna.

Způsob je možné praktikovat i vnoci, kdy kraluje candát.

Na rozdíl od přívlače lovíme z jednoho stacionárního místa, metodu je tedy možné provozovat i na revírech se silným rybářským tlakem, protože nepotřebujeme pro nahazování více místa než u obvyklé položené či plavané.

V závěru článku si dovolím malou odbočku od tématu. Často se můžeme v různých článcích setkat se zmínkami o „etice" lovu na živé a mrtvé rybičky. Někteří pisatelé tyto nástrahy naprosto zavrhují a ten, kdo je používá je jejich úhlavní nepřítel. Já to takto ale necítím a jak už jsem zmiňoval při mnoha příležitostech, v přirozených situacích si také rybky vytrpí své. Bylo by naivní se domnívat, že dravec rybku chytí do tlamy a jediným sklapnutím čelistí ji usmrtí. Nicméně na tyto připomínky jsem si již zvykl a v duchu si s úsměvem představoval, jak začnou být rybáři obviňováni z „týrání" červů a žížal, které živé napichují na háčky.

A dočkal jsem se!! Bohužel. V jednom starším vydání nejmenovaného rybářského časopisu se objevila výzva, aby rybáři nepoužívali červy, ale jen nástrahy rostlinného původu. Jako důvod autoři uvedli nehumánnost takového počítání a „strašné utrpení", které červi na háčku zažívají. Nechci tuto výzvu jakkoli ironizovat, což by nebylo nijak těžké, stačí pomyslet například na používání mucholapek, nebo nechtěné zašlápnutí žížal, které po dešti vylezou na povrch vozovky. Musím ale prohlásit, že argumenty pisatelů-ekologů v tomto případě nejsou fér. Pokud by je skutečně ono údajné utrpení zajímalo, možná by v odborné literatuře zjistili, že nervová soustava bezobratlých je oproti obratlovcům značně zjednodušená a vnímání bolesti je u těchto živočichů naprosto odlišné, než například u lidí. To se ale těmto pseudoekologům jaksi nehodí do krámu, takže raději tyto skutečnosti zamlčí. Nebo druhá možnost je, že zabývat se věcí do takovéto „hloubky" nezvládnou a nic o tom netuší. Což se mi jeví jako pravděpodobnější, o čemž mě stále více utvrzují výstupy ochránců všeho možného v médiích. Někdy jsou jejich argumenty skutečně perly, jen je vytesat do kamene!

Ale vážně, nechci, abych na čtenáře působil jako odpůrce všeho živého a rovněž nechci ani nikoho zesměšňovat. Vždy je ale třeba věc posoudit z obou stran, zjistit si o problematice něco více a teprve když jsem si na 100% jistý svými argumenty, pak je veřejně prezentovat. Jako příklad můžou posloužit kormoráni nebo vydry. V některých případech je nutné tyto tvory bezpodmínečně chránit. Někdy je ale situace naprosto odlišná a jedná se skutečně o škůdce. Je ale chybou při vyslovení slova „kormorán" zaslepeně zastávat stále jen jedno extrémní stanovisko, a to bez bližší znalosti konkrétní situace a podmínek.

Nashledanou!

Tomáš MIHULA