Chytej.cz
NOVINKA 2018/2019 RedBass KICKER

Osobnosti české přívlače - Milan Rozsypal necteno

24.6.2007 | Rozhovory s rybáři | 19.476 čtenářů | hodnocení: vynikající | komentáře: 8

Osobnosti české přívlače - Milan RozsypalPo odmlce Vám přinášíme rozhovor s dalším vynikajícím vláčkařem, který velkou měrou přispíval a dále přispívá k rozvoji sportovního pojetí rybařiny. Jeho neuvěřitelně krásný vztah k rybám a přírodě je mnohdy až dojímající. Dnešní osobností je duchovní otec smáčkování a názvu "smáček" v Čechách. Milan Rozsypal...


Stručný rybářský životopis:

Když jsem chodil do třetí třídy, koupil mi tatínek rybářský lístek a za vysvědčení jsem dostal čtyřdílný laminátový prut s navijáčkem Rex. V údolí nám tekla řeka Svitava, který byla pro nás kluky velikým lákadlem. V rodinné historii žádného zapáleného rybáře nemáme, a tak mě tenkrát v začátcích ani nenapadlo, že se pro mě stane rybařina koníčkem na celý život. A to ne ledajakým. V rybářském sportu, kterému jsem se do loňského roku aktivně věnoval, jsem dosáhl v roce 2005 na titul nejlepšího sportovce ČR v disciplíně přívlač. Společně s kolegou Jožkou Foltýnem jsme také vyhráli nejvyšší rybářskou soutěž I.ligu. Loni jsem startoval na mistrovství světa v lovu pstruhů v Portugalsku, kde jsme s družstvem získali stříbrnou medaili.

Vím, že tvůj nejoblíbenější způsob lovu je přívlač, tak se chci zeptat, jakou techniku přívlače, nástrahu a jakou rybu máš nejraději?

Přívlač je pro mě životním vyznáním. Je to pohyb a pohyb to je život. V rybařině, ale i v životě, je důležité neustrnout, ale jít, hledat a zkoušet. Jedině tak má člověk naději. To je to bez čeho by rybařina i život ztratil smysl.

Při všech způsobech rybolovu je možné zažít vzrušující a neopakovatelné zážitky. Já měl to štěstí, že to byla právě přívlač, která mě nejvíce ovlivnila. Nemohu jednoznačně říci, že upřednostňuji určitou techniku přívlače. Miluji šálivou hru s povrchovou nástrahou končící divokým útokem bolena. Prožívám neskutečné napětí když cítím v prutu jemné chvění vibrujícího wobleru, který projíždí vodní hlubinou. Vzrušením zapomínám dýchat při rozechvění špičky prutu od opatrného rybího ochutnání twistrového ocásku. Svatý Petře, patrone všech rybářů, dej prosím, ať mi to vydrží až do smrti… Asi nejvíce mě uchvátila rotační třpytka. Lov na rotačku bylo jednu dobu dosti v útlumu, ale mě učaroval její chod hned po pár náhozech. Ač to na první pohled nevypadá, úspěch lovu na rotačku je výrazně ovlivnitelný samotným rybářem. Mezi ryby, které mám nejraději bezesporu patří pstruh, tloušť a okoun. Tyto ryby mě fascinují svojí chytrostí, agresivitou i dokonalým bojem.


 

Jaká ryba z těch, které Ti utekly, Tě mrzí nejvíc?

Nevzpomínám si na takovou rybu, že bych se musel trápit proto, že mi utekla. Když se tak stalo, bylo to pro mou hloupost, nepozornost a nebo prostě jen proto, že ryba byla lepší bojovník než já. Je to tak v pořádku a jsem rád, když jsou šance vyrovnané a ještě lépe je, když jsou větší šance na straně ryby.

Nejvíce mě mrzí když rybu utrhnu s nástrahou. Nestává se to tak často. Spíše je to výjimka, ale když vzpomenu na chvíle po takovém neštěstí, vždy se mi jako černá můra vybaví myšlenka na rybu. Dokáže si pomoci, nebude má nástraha zamotaná v tlamě příčinnou její smrti ?

 

Chodíš na ryby raději sám, nebo s přáteli?

Když jdu na ryby sám, dokáži se do toho „ pěkně“ zažrat. Přicházím za ranního rozbřesku, skoro ještě za tmy a než se nadám, už je zase tma. Tak rychle mi to uteče. Když chytám s kamarády je to pro mne vzácnost a radost. Nevidíme se tak často a tak mám z těchto společných chytání opravdové potěšení. Má to i své výhody. Je větší pravděpodobnost, že dříve nalezneme úspěšnou nástrahu a rybí dravce. Společná rybářská krev, jazyk a myšlení dělá to, že mám kamarády po celé republice i v zahraničí.

V poslední době, ale nejraději rybařím se svým nejmladším synem Tomášem. Těší mě, že ho rybařina tak chytla. Já díky němu zase poznávám okolní svět jeho dětskýma očima.

 

Co říkáš na horní hranici míry ryb (i dravců) a celkově "chyť a pusť"?

Horní hranice u ryb má u určitých druhů své opodstatnění. Zvláště u kaprů. U dravých ryb je to podle mě jiné. Zatím se mi ale zdá, že příroda dravé ryby moudře vybavila lepšími schopnostmi rychleji se učit a čelit tak vzrůstajícímu rybářskému tlaku. Jejich potravní zvyky jsou přece jen odlišné od kaprových ryb a nelze je tak snadno například krmením soustředit na „ horkém“ místě.

Můj názor je, že přerostlý dravec je škůdce, který do revíru nepatří. Myslím si, že chránit dravé ryby v našich vodách by šlo i jednoduší metodou. Například zavedením míry nástražních rybek. Kdyby se omezilo chytání na malé nástražní rybky, zachránilo by to život hodně malých „ dravčíků“. V tom vidím větší přínos než v ochraně velkých dravců.

K metodě „chyť a pusť“ musí rybáři dorůst. Nejsem zastáncem této metody, ale neodsuzuji ji. Nedá se nikomu naordinovat a nebo nařídit. Věřím, že časem nová nastupující generace rybářů ji pozvolna přivede v život.

 

Které ryby si ceníš nejvíce a jaký je tvůj nejsilnější zážitek z lovu?

Každá ryba je krásná a proto si cením všech. Dravé ryby jsou vrcholem mého snažení. Jako šlehačka na dortíku. Když se mi podaří ulovit trofejní kus candáta nebo sumce je to správná hrozinka na vrcholu mého štěstí. Nejsilnější zážitky z lovu se nedají ani vyjmenovat. Krásně jsem si zachytal u nás na přehradách , kdy jsem vytahoval jednoho okouna za druhým. Nádherně jsem prožíval boje s candáty a sumci na našich řekách. Měl jsem to štěstí, že jsem si mohl rybařit i ve světě. Tam se mi opravdu naplnil vrchovatou měrou můj rybářský sen. V Mongolsku v jednom rozeklaném skalnatém kaňonu jsem v jiskřivě čisté divoké řece vytáhl velkého tajmena. Ještě teď když o tom píšu cítím to nevýslovné vzrušení a radost. Vidím se jak klečím v mělké části řeky uprostřed pohádkové přírody a svírám na hrudi mohutný trup tajena, ve kterém slyším bít jeho srdce. Nad tím vším krouží majestátně bez jediného mávnutí křídel velký orel.

Zvláštní a krásné na rybařině je, že někdy i nepatrná vzpomínka se silně vryje do paměti rybáře a ten na ni vzpomíná i po mnoha letech. Silný zážitek z lovu jsem zažil minulý týden. Večer odcházím na řeku. Nad vzdálenou bílou skálou s obrysem hradu se smráká. Krajinu pomalu zahaluje bouřkový mrak. Zlověstné ticho a bezvětří dává tušit, že za chvíli udeří plnou silou divoká bouřková smršť. Pomalu přicházím k vodě okouzlen zvláštním nebeským divadlem. V temných mracích se objevuje světlo. Blesky se klikatí a sjíždí k zemi za doprovodu hromů. Vzdálený obzor je ozářen jejich světlem. Začíná foukat silný vítr. V okamžiku, kdy vstupuji do řeky dopadají na její hladinu velké kapky. Netopýři nad řekou nepřerušují svůj lov, a tak nikam neutíkám. Hladina řeky se neustále zvyšuje. Tuším, že přímo úměrně narůstá naděje na úlovek. Řeka zvedá ze svých břehů mrtvá těla cejnů, uhynulých po tření. Pomalu a tiše je unáší na jejich poslední cestě k moři. Náhle se voda „otevírá“. Hladina se čeří pod pohybem ryb. Po jednom náhozu proti proudu pomalu přitahuji wobler. Jde o mnou vyrobeného woblera 18 cm velkého. Ve špičce prutu cítím jemné chvění pracující nástrahy. Jak blesk z čistého nebe přichází důrazný útok ze dna. Zasekávám. Ryba nedivočí, ale sjíždí po proudu. Těsně mě míjí a projíždí okolo. Má sílu rozjeté lokomotivy. Brzdím ji jak to jde. Nakonec slavím úspěch. Asi patnáct metrů ode mě uprchlíka zastavuji. Pomalu zdolávám. Metr po metru propracovávám neznámého soupeře proti proudu.

Ryba jde vodou rozvážně – vědoma si své síly. „Áááá….“. Wobler letí vzduchem. Jen silné zavíření asi sedm metrů ode mne signalizuje, kam se mi až podařilo rybu vytáhnout. Srdce mám v krku. Celý se chvěji. Magická noc spolu s klidnou a rozvážnou silou velkého rybího soupeře mi nedá zapomenout...

Jaký rozdíl vidíš mezi klasickou a závodní přívlačí?

Největší rozdíl je v tom, že při klasické přívlači si vybíráte ty nejzajímavější a nejnadějnější úseky. Při závodní přívlači je máte vylosované. Buď máte štěstí a je ve vašem úseku nějaká překážka u které se nachází ryby a nebo máte smůlu. Často lovíte na takových místech, kam by normální rybář ani nenahodil. Na druhou stranu je to ale poučné, protože právě na takových místech lze k všeobecnému překvapení dosáhnout pěkných úlovků. Závodník musí použít jemných vlasců, malých nástrah a dokázat se pekelně soustředit. Nenechat se „rozhodit“ když jiní kolem něj vytahují rybu za rybou. Právě tak to umí třeba Radim Křepelka, který letos skončil na mistrovství světa v přívlači na pátém místě. Důležité je také být dobře materiálně připraven. Tak to je právě silná stránka třeba Jožky Foltýna.

Při závodech lovíme samozřejmě všechny ryby, které nám zaberou. Musí mít určitou velikost a soutěžní řád upravuje u jednotlivých druhů i jejich bodování.

 

Uvažoval jsi, že někdy pověsíš závodní přívlač na hřebík respektive proč jsi ukončil svou závodní činnost?

Kapky deště mlátí do čelního skla auta a stěrače se marně pokouší vyhrát nad přívaly vod. Slepě mžourám do tmy oslněn světly protijedoucích aut. Unaven se vracím z posledních rybářských závodů první ligy. Hlavou se mi honí okamžiky, kdy jsem si vylosoval dvakrát za sebou beznadějnou mělčinu bez ryb, kde nás rybářské pošetilce zastihla podzimní bouřka. V celkovém pořadí I.ligy jsme skončili při stejném počtu bodů na čtvrtém místě. To nic. Je to naše tradiční místo, takže žádné velké překvapení.
Cítím se hrozně zle. Jsem promočený, ztracený poutník, který by už rád byl doma a místo toho se slepě motá v cizím městě. Konečně vyjíždím správným směrem. Dlouho se neraduji. Kolona aut dává tušit, že někdo nedojel ke svému cíli. Výstražná světla policie a záchranky, rozbité auto v příkopě. Do toho přichází zpráva o havárii kamaráda rybáře, který se také vracel se závodů. Naštěstí se mu nic nestalo. Snažím se jet co nejopatrněji, ale přitom se mi vybavují různé okamžiky rybářské sezóny. Soustředění, rybářské závody, trénink na překrásné říčce Kronce, zklamání z MS v lovu pstruhů v Portugalsku, kdy mi unikl pstruh, důležitý pro dobré umístění. Je to jako nekonečný film odvíjející se v mé hlavě, jako v projektoru. Jsem nezaujatý divák, který hodnotí klady a zápory tohoto filmu. Najednou vidím kamarády. Závodníky tělem i duší, kteří jsou schopni udělat pro výsledek všechno možné a málem i nemožné. Tak to má asi správně být. Když chce člověk něčeho dosáhnout, musí tomu hodně obětovat. Otázkou je, kde je ta správná hranice. Tu si musí nastavit každý sám. V tu chvíli si uvědomuji, že já jsem ji již dosáhl. Už více nechci. Nechci být ani první, ani nejlepší, ba ani jiným způsobem slavný. Rybařím a chci ještě dlouho rybařit jen pro radost. Tak jsem se ten večer rozhodl ukončit svou závodní činnost. Jsem sice psaný jako náhradník v družstvu, ale na příští rok plánuji ukončit i toto zastupování. Zatím mi to vyhovuje. Opravdových kamarádů mám pořád stejně. Syn Tom má radost, že ho beru častěji na ryby. Mám více času na rodinu i na rybářské výlety po okolí. Pořídil jsem si i nové rybářské vybavení za „ušetřené“ peníze, které jsem vkládal do závodění. Více fotografuji, více píšu a třeba jen rybářské pohádky pro radost dětí. Jsem šťastným člověkem.

 

Jakou rybu by si chtěl chytit nejvíce - tvůj sen?

Nejraději bych chtěl chytit takové druhy ryb, které jsem ještě nikdy neulovil. Mám takové neskromné rybářské přání. Vyrazit jednou do světa na lov lososů nebo jeseterů.

Máš oblíbený typ prutu a navijáku?

Oblíbený typ prutů vyloženě nemám, ale v mé skříňce s nářadím by se našly pruty ABU, BERKLEY, SHIMANO atd. Po několika experimentech s různými typy navijáků jsem se vrátil ke značce SHIMANO. Jestli si koupím příště nějaký další naviják, bude to určitě Twin Power s přední brzdou..

U vody se setkáváš se slušnými nebo neslušnými rybáři?

U vody se setkávám většinou s normálními rybáři. Někdy se mi ale zdá, že je stále hodně rybářů, kteří jsou nakažení chtivostí a masřstvím. Když už se mi to začne zdát neúnosné, tak se najednou potkám s čestným a slušným sportovním rybářem. Je to taková naděje, že se ten náš rybářský svět mění k lepšímu. Moc bych si přál, aby těch slušných rybářů přibývalo...

Co by si u vody změnil?

Nelíbí se mi, že si rybáři vyhrazují místa, stanují u vody a neberou ohled na další rybáře. Také to, že až na pár zářivých případů po nich zůstává na místě nepořádek. Také to, že než by šli kus pěšky, jsou schopni zajet autem přes všechny zákazy a přírodní krásy až k vodě.

 

Lov na dírkách . . . Jak se na to díváš?

Přes dlouhé zimní období je lov na dírkách více než vítaným zpestřením. Twistrovat pod ledem je zajímavé a při záběru velkého pstruha i maximálně napínavé. Je radost jezdit na takové lokality jako je třeba Jestřabice, neboť manželé Šlesingerovi se o tento revír vzorně starají a mají tak co nabídnout.


Ptali se: HaD & Jiris

Foto: archiv M. Rozsypala +  HaD

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

13 hodnocení, v průměru 4.5 hvězdiček

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Sobota 19. března 2011 ve 14:54@ Fischer

Pěkný článek.

Pondělí 25. ledna 2010 v 10:20® MurphyPU
MurphyPU

ahoj…má niekto email na Milana? pošlite mi ho na murphy16@centrum.sk

Úterý 31. března 2009 ve 14:09® sajmon

před panem Rozsypalem skláním velký obdiv a úctu. Je to ten Pan rybář.

Úterý 26. června 2007 v 18:26® Lerak

Znám spoustu skvělých rybářů, vláčkařů, muškařů i tzv. bobkařů… znám některé mistry republiky i mistry světa v provozování tohoto koníčka. Ale nedokáži si mezi nimi vybavit nikoho, kdo by mě dokázal ještě při svém rybářském umu rozesmát tak osobitým a inteligentním humorem, jako to umí Milan R…Třebaže se neznáme osobně, jeho články ve mě tento pocit evokují. A přestože jsem již jednou vyslovil přání si s tímto borcem vyrazit za rybami, nezbývá mi nic jiného, než se znovu opakovat…Zažít ten Svéráz Rozsypalového Humorlovu !

Pondělí 25. června 2007 v 19:28® revoke
revoke

Mám naprosto stejný názor jako dam… A tímto také zdravím Tomíka.

Pondělí 25. června 2007 ve 14:08® gadasnik

Pěkný počteníčko,k vláčce teprve „přičichám“,čteno jedním dechem,asi si Mílu objednám na Moravěnku,aby mě do těch tajů vláčky víc zasvětil,jaxi mi to s tou vláčkou nejde jak bych si představoval.Hele Mílo,nestavíš se někdy do Napajedel na zaškolení??????????

Pondělí 25. června 2007 v 10:55® barn
barn

krásný čtení,takovejch lidí by to chtělo u vody víc.

Pondělí 25. června 2007 v 5:54® dam
dam

Ten kdo se s Mildou setkal, tak ví, že je to na celý život. Je to vynikající človíček, který dělá vše pro své okolí a nikdy nenechá nikoho na holičkách. Těším se až vyjdou tvoje pohádky…