Vloni v létě jsem začal aktivně rybařit i na rodinných dovolených. Volba padla na oblast velkomeziříčska. Ač by se dle názvu mohlo zdát, že revírů v oblasti mezi řekami bude mnoho, opak je pravdou. Navíc jsem omezen i tím, že mám jen mimopstruhovou povolenku.

Při pohledu do mapy upoutá větším modrým flekem nádrž Mostiště, kde už je nějaký ten pátek rybolov zakázán a dále spousta rybníků, které jsou ale určeny k rybochovným účelům, takže se pro mne nabízí hlavně řeka Oslava, kde se střídají mimopstruhové úseky s pstruhovými.

 

Velký netínský rybník - chovný

Řeka zde tvoří nádherné úseky, které by mohli nějací ti salmonidi obývat. Za účelem častějších vyjížděk po republice jsem si pořídil rybářskou mapu od nakladatelství Shocart, Rybářská mapa 1:200 000, Jižní Morava, z roku 2004, která krom označení revírů upřesňuje i to, jaké ryby se v dané lokalitě nejčastěji chytají. To, jestli je mapa důvěryhodný pomocník může být námětem k mnoha diskusím, ale na druhou stranu je to nejrychlejší způsob získání prvotních informací o revíru.

Protože vloni (rok 2006) jsem štiku na udici ještě neměl, vyrážel jsem pln optimismu. Rodinu pak alibisticky utěšoval možností oběda i v podobě pstruží delikatesy. Okolí jsem znal zběžně z dřívějška z houbaření, takže volba padla pro první návštěvu na Radostice na Oslavou, kde začíná Oslava 8 a mapa hlásí nejčastěj lovenou rybu kapr, štika, pstruh obecný a tloušť. Tiše jsem se ráno vykradl z chaty v 3:45. Naprosto parádní bylo množství srnčí zvěře, které jsem během 7 kilometrové cesty k řece viděl. Tajně jsem doufal, že řeka by mohla být stejně bohatá jak okolní lesy.

Návštěva revíru začala perfektně, řeka byla hned na začátku vesnice, takže jsem auto nechal stát za mostem, ze kterého jsem si chtěl vytvořit pozorovatelnu pro první dojem. Kousek od mostku jsem uviděl rybáře, který se mnou dal ochotně do řeči.

Informace byly takové, že v řece - Oslava 8, je prakticky vše, ale štiky doporučuje chytat nad splavem, který je kousek proti proudu. Řekl jsem si proč ne, a šel jsem pěšinou výš.

Horší bylo to, že po 100 metrech se u řeky objevil náhon, který šel vlevo, za ním byla ještě řeka, kdežto pěšina mířila lesem pořád rovně. Dedukce byla prostá: žádná jiná cestička tam není, takže určitě vede ke splavu, který by měl být v pohodě slyšet. Protože ale po dalších 300 m po vodě nebylo ani stopy, zamířil jsem tvrdě vlevo, kde jsem se dostal opět k náhonu, jehož jedinou vadou byl to, že z něho zmizela voda. To už mně začínalo být v holínkách trochu horko a komáři o sobě dávali vědět. Začal jsem improvizovat a vytyčil si pomyslný azimut směr řeka, kde snad bude nějaká pěšina kolem vody, která by neměla být daleko. Poznal jsem to dle dvoumetrových kopřiv a jiného plevele, který se u řek vyskytuje.


Plevel začíná růst, pozor, před ilustrativním odložením prutu se ujistěte, že to nejsou kopřivy, blbě se to vymotává

Tvrdě jsem se prodíral vegetaci, když jsem najednou zajel do výmolu, který byl asi součástí nějaké vodní regulace. Byl jsem rád, že jsem si nic nezlomil. To se mně stalo ještě dvakrát. Nakonec jsem se přes kopřivy dostal k řece, ale její břeh tvořily pořád ty kopřivy. Cestička žádná, takže se nedalo vůbec nahodit. Naštěstí vypadala protější strana trochu lépe a uviděl jsem tam rybáře. Prodral jsem se k němu a začal jsem přes vodu vysvětlovat, že vláčím, ale že jsem jaksi během jednoho km ani jednou nenahodil a že hledám splav. Díval se na mě dost divně, ale řekl, že jsem to přešel asi o půl kilometru. Tak jsem zacouval a splav se štěstím našel. Bylo to převýšení asi o 20cm nad terénem a voda přes to stejně nešla, takže se po tělese „splavu-nesplavu" dalo přejít na druhý břeh. Už to nebudu dále popisovat, bylo tam asi 6 malých fleků, kde se dalo nahodit, jinak keře, netykavky, kopřivy a mračna komárů...

Nasadil jsem 5 cm plovoucího woblera (ouklejka) a zkoušel to se skepsí prohazovat. Řeka byla mírně kalná od bahnitého dna, zhruba metr hluboká a nejevila jedinou aktivitu. Nicméně jsem najednou uviděl, že se po wobleru něco ohnalo. Zkusil jsem do toho místa nahodit znovu a vydoloval jsem ten rok svoji první štičku - asi tak 30 cm. Popošel jsem na další chytatelné místo a opět štička, tentokráte asi 40 cm. Pak jsem prošel zbylé dva fleky a už nic. Takže jsem šel vyzpovídat toho místňáka, který řekl, že jsem na nejlepším zdejším místě a dál už je to jen horší. Tak jsem nabral zpátečku a šel k autu a zkusil to ještě níž po proudu pod mostem, kde jsem měl auto, což byl asi 30 m úsek, kde nic nezabralo.


Po proudu pod mostem v Radostíně

Při té příležitosti jsem se opět pobavil s tím mladíkem, co mě poslal nad splav. Byl tam ještě jeho tatík, který vykládal, že tam, kde chytají, se moc dravců nevyskytuje, ale že v loni tam chytl nějaký brňák metrovou štiku. Nejlepší je to pak kolem splavů (další prý jsou kousek na vtokem do přehrady Mostiště). Tak jsem se zeptal, zda těmi splavy skutečně myslí ty 20 cm vysoké předěly, a oni že prý „ano". Dále jsem se už řídil spíš intuicí a vrátil se autem asi o 2 km zpět, kde ty „splavy" plus mínus měly být. Hlavně mně šlo o úseky, kde by se dalo nahodit i víc jak 20 krát a nemuset jsem přitom stát ve vysokých kopřivách a jiné vegetaci. Takový úsek se mně jevil u Krásněvsi, kde jsem auto nechal zase u mostku, obhlédl řeku a šel na věc. Už bylo kolem 7 ráno a já si připadal víc než rybář jako chodec plevelem a hustou vegetací.

Došel jsem k vodě - revír Oslava 7 (šířka do 5m), kde byl malý proudný úsek zakončený tůňkou. Řekl jsem si, že raději budu chytat menší ryby, ale budu chytat, než hledat hloubky, které tam ani nejsou. Přesedlal jsem na stříbrnou rotačku vel. 1. Tu jsem poslal čtyři metry pod sebe na začátek proudu vlévající se do tůně. Prut hned ztěžkl a já už začal nadávat, že kromě komárů ještě urvu třpytku. Vzápětí se vázka rozjela a po krátkém boji byl na světě potočák 32 cm, který musel jít se mnou jako chutná náplast na předešlé utrpení. Při nahození do téhož místa se situace zopakovala, ale tentokrát ryba zvítězila a vyhákla se.

Už jsem měl lepší náladu a začal jsem postupovat s proudem dolů.

Jeden z proudnějších úseků

Možná teď mnozí řeknou, že se to nedělá, ale já už měl kopřiv a trní plné kecky. Nicméně v dalších třech tůních nic nebylo a vegetace opět začínala houstnout. Zkusil jsem to tedy obejít a polem se vrátit k vodě, ale opět zde byl terén, který nepřál opatrnému přiblížení k vodě. V řece bylo vidět jen pár tlouštíků. Při pokusu o jejich ulovení jsem urval na větvi rotačku a převázal jsem na 3 cm woblerka. Opět jsem popošel k nové tůňce, kde jsem uviděl tlouště cca 40 cm. Tloušť reagoval fantasticky, ihned se za nástrahou rozjel a já už myslel, že provede typickou tlouští reakci, koukne a odjede, ale on pomalinku dojel, nasál nástrahu a byl tam. Já si myslím, že jsem byl snad první rybář, kterého viděl. Jinak si tu důvěru nedokážu vysvětlit, ale opravdu tam do té džungle může chodit chytat jen totální fanatik. Pokud se někdo mezi čtenáři najde, mohu poskytnout detailní popis místa. Tlouště jsem pustil, takže tam na Vás čeká.

Asi o půl km dál keře končily a začal smrkový les. Řeka úplně zčernala, jako kdyby z ní zmizel život. Dle mapy jsem věděl, že se začínám blížit k přehradě Mostiště, kde lovný úsek končí.


Temná voda, bývá ještě tmavší, ale přece vám nebudu fotit tmu

Přehrada je zdroj pitné vody. Zde jsem v lese narazil na rybáře, který mně pracně získané informace o revíru potvrdil. Říkal, že sem tam prý štika a nějaký kapřík. Ale už jsem to bral s nadhledem a i dle jeho vybavení soudím, že pokud mu to opravdu nevezme nějaký zapomenutý kapřík, tak žádný jiný záběr nepozná. Silná šňůra, těžký policajt, plný laminát. Řeka vypadala strašně chudě. Žádný hmyz, jen smrky nad hladinou, černá voda a na ní žádný kroužek. Nahazoval jsem jen minimálně a snažil se dojít na konec revíru. To se mi asi po kilometru podařilo. Za tu dobu jsem viděl jen pár 10 cm tlouštíků a závěrečný splav tzv. Manův. Je to opět 1m přepad, který zadržoval vodu tak max, 1,5 m hlubokou vodu na délce 50 metrů. To už bylo 11 hodin a já měl minimálně zachytáno. I když nějaké ryby byly, za tu dřinu to rozhodně nestálo. Po cestě jsem spřádal plány, jak to zkusím další den pod Velkým Meziříčím, kde je opět mimopstruhový úsek.

Za dva dny jsem si zopakoval ranní stávání a vydal se směrem po proudu Oslavy. Pod Mostištěm začíná pstruhový úsek Oslava 6, který končí kousek za Velkým Meziříčím u obce Nesměř.

Dost špatně se to hledá, ale praktické je se odpíchnout od autobusového nádraží v Meziříčí, najet na hlavní silnici směr Brno, ujet 300m a zahnout vpravo. Pak už vás vede turistická značka - žlutá. Auto jsem nechal u dětského tábora, kde se dalo zaparkovat i v létě. Je pravda, že ve 4 ráno tam nebylo moc lidí, co by protestovali.

Řeka Oslava 5 (mapa - kapr, cejn) je zde podstatně malebnější a přístupnější než horní část toku (úplně nejlepší volba je mít broďáky). Hned pod táborem je úsek, kde je v korytu řeky několik velikých balvanů, takže se tam tvoří tišinky a tůně.

Tyto šutry a ještě mnohem hezčí v řece určitě uvidíte, kvalita fotky je omezená začínajícím deštěm

Volba nástrahy padla na rotačku. Na třetí nához jsem dostal potočáka plus mínus 25 cm a nebyl ten den poslední.

Opět jsem zvolil postup po proudu řeky. Břehy byly taky zarostlé lebedou, ale oproti hornímu toku zde vede v 10 až 20m vzdálenosti od břehu polňačka, ze které jsou vidět přístupy k řece. Co se týká vody, tak výše popsané balvany se objevují poměrně často, co 200 m a vytváří na řece nejzajímavější stanoviště pro ryby. Problém tkví v tom, že pokud tam není vyšlapaná cestička, tak o vás ryba ví předem a pro větve se nedá vždy nahodit. Broďáky jsem si na dovolenou nepřibalil, takže jsem měl v několika nadějných partiích řeky smůlu. Přesto jsem ten den chytl ještě 3 potočáčky a 4 jelce, a to s poměrně menším počtem štípanců od komárů a kopřiv než na horním úseku řeky.

Foto jelce

Co se týče populárních splavů, měly opět stejnou kvalitu, ale určitě je to tam mnohem hezčí. Celou dobu jsem postupoval po levém břehu řeky. I na druhém břehu je vidět cesta a tuším dva dětské tábory.

Celý mimopstruhový úsek jsem pak projel i na kole. Podél Oslavy vede tzv. Mlynářská stezka (www. Mlynarskastezka.cz), která mapuje historii mlynářství. Pro rybáře je cenná v tom, že se tak dá poznat v rámci rodinného výletu mnoho nových revírů, a je to poměrně dobře turisticky značeno. Tento projekt se netýká jen Oslavy, ale i Jevišovky, Dyje atd., celkem 184 km. Za ty dvě návštěvy, rybářské a cyklistické, jsem tam potkal jediného rybáře. Chytal v broďácích a spouštěl splávek s rybičkou. Opět jsem ho podrobil křížovému výslechu.

Já rafinovaně: Tak co berou?

On: Docela jo.

Já: A na co chytáte, na rybku?

On: Jo

Já: A co jste tedy chytil?

On: Sivena.

Já: Po mých malých potočácích jsem znejistěl a začal závidět:Velkýho?

On: Jo, míru měl.

Já: A co ostatní ryby, je tady něco?

On: No nic moc, spíš jelci.

Já: A zde jsem nasadil efekt Colombo a opět se vrátil k tématu. Kolik měl ten siven?

On: Dvacet pět a půl.

Tato odpověď mě odzbrojila, popřál jsem zdar v lovu a odfrčel za rodinkou, která si tvořila náskok. Kousek pod zříceninou hradu Templštejn se řeka i rozdvojuje, a pak pokračuje dál ve stejném charakteru - proud, hloubka tak do 50 cm, pak zátiší s kameny a tišina a zase proud.


Splav - toto je na místní poměry obr

Kuriozita je to, že výše zmíněná cyklotrasa pod obcí Tasov končí soukromým pozemkem s objektem mlýna. Cesta, na ní železná vrata, vlevo skála, vpravo řeka. Na bráně cedule „Pozor pes, soukromý pozemek, vstup na vlastní nebezpečí" a kamera na větvi. Nikde ani zmínka o tom, kudy dál. Takže se musíte vrátit kus zpět a vzít to přes vesnici a objížďkou se vrátit k vodě, kde znovu cesta pokračuje, pokud tedy nechcete vláčet kola přes skálu.

U toho mlýna - Holomkův, má řeka největší hloubku a vypadá na to, že by tam nějaká štika mohla být. Koryto široké tak 15 metrů, v něm leží opět veliké balvany, ale až sem jsem s udicí nedošel. Je mně jasné, že jsem vám neobjevil rybářský ráj, ale pouze popsal úsek na velké ryby asi chudé řeky. Ale ten, kdo vyhledává klid a adrenalin v podobě pískotu komárů a liduprázdnosti si tam přijde na své. Ještě jsem si dal práci a propátral internet se zaměřením na tyto revíry. Z úlovků opravdu převažoval kapřík násaďák, sem tam slušná štika a pěkný úhoř 105 cm. Další lovnou alternativou Velkomeziříčka je soukromý revír v Ostrově nad Oslavou, ale ten jsem svojí návštěvou nepoctil. Na druhou stranu nemusíte být k revíru úplně skeptičtí, protože návštěva byla premierou a příště, JEN POČKEJ... Z akce jen počkej pochází všechny fotky. Focení proběhlo letos v dubnu, takže vody i husté vegetace je méně. Letní realita byla mnohem horší. Místo přívlače jsem měl muškařský prut. Počasí však focení ani lovu nepřálo.