Po takové krasojízdě je tedy vcelku logické, že jsme bez váhání naplánovali výpravu třetí. Přesto, že ty první dvě výpravy byly zakončeny ohromným úspěchem ve formě dvou ryb o shodné váze 94 kg, nehýřil jsem příliš velkým optimismem. Stejně jako u předešlé výpravy jsem nechtěl být zklamán z případného neúspěchu. Přišlo mi skoro nemožné, abychom i do třetice excelovali a zase slavili úspěch...

Změna plánu

Odjezd byl naplánován o měsíc později než v roce 2005. Chtěli jsme ryby zastihnout již v teplejší vodě, ale ještě před třením. Asi týden před odjezdem došlo ke komplikacím - Láďovi vyhořel dům, kde měl firmu a musel odjezd odsunout. Posunuli jsme termín výpravy až na půlku května, ale nakonec stejně nemohl, a tak jsme zapřáhli za auto mojí menší loď a vyrazili. Po více než deseti hodinách jízdy jsme dorazili na naše místečko. Místo s velkým „M". S bušícím srdcem a nervy napnutými jako struna jsme se prodrali houštinou a s úlevou zjistili, že je „náš" flek volný. Zatím jsme měli pokaždé kliku. A i proto důsledně tajíme konkrétní úsek řeky, kde lovíme. Je již totiž dost míst, která byla nejen českými a maďarskými rybáři úplně zlikvidována.

První vyhrání...

Po rutinních přípravách máme nahozeno a s uspokojením sledujeme špičky našich prutů, na jejichž koncích hrají tu nejhezčí sumcařskou melodii naše rolničky. Okolo desáté však místo refrénu přichází pasáž známá neznámá. „Záááááběr!" Evža, starý klikař, rázně zasekává a zdolává pěkného sumce okolo 30 kg. V průběhu zdolávání slyšíme v místech, kde chytáme, slušné zálovy. Plni optimismu tedy očekáváme další záběr.

Hvězdy na nebi se mi zatočí, udělají několik spirál a já se po útrpné cestě propadám do hlubin snů, ve kterém mě pronásledují snad všichni sumci celého světa... Jeden z nich ke mě dokonce připlouvá a svůj fous mi strká do nosní dírky. Snažím se podrbat, ale v nose mě stále něco šimrá... Otevírám oči a nade mnou stojí Štěpán se stéblem trávy v ruce a hrozně se tlemí. Protírám oči a vidím, že už je sluníčko skoro nad námi. „Byl záběr?", to jsou má první slova. Co jiného by také měl po probuzení zanícený sumcař říci, že! J „Ani šťouch a koukej vstávat, je už jedenáct, pojedeme vábit!", odpovídá Štěpán.

Vábničkový koncert

Jako první zkoušíme štěstí na rovince s desetimetrovou hloubkou, kde jsme obvykle zvedali velké ryby. Dnes ale jakoby se někam přesunuly. Anebo dnes moje tóny nelahodí jejich sluchovému ústrojí. Přesouváme se proto na jiný a mělčí úsek. Na zhruba pětimetrové hloubce zahraji svou vábničkou dva takty a dostávám kopanec do nástrahy. Tím však veškerý zájem sumce končí. Nastraženého úhoře jen atakoval a zase někam zmizel. To celé se asi po pěti minutách opakuje. Ačkoli jsem připraven sumcovi povolit, aby mohl úhoře nasát, ryba se nekoná. Po zhruba dvou hodinách, kdy z cca dvaceti obdobných záběrů ulovíme jen jednu metrovku, se vracíme na základnu. Tam se ale moc neohřeji a nyní s Evženem vyrážíme opět vábit. Vyjíždíme asi pět kilometrů proti proudu a pomalu splaváváme a já vábím. Asi po 100 metrech se ze dna odlepí hodně velká ryba. Tu jsem zde viděl i na předchozích výpravách. Její velikost si vůbec netroufám odhadovat. 80 kg? 100 kg? Nebo ještě více? Nevím, prostě giga ryba! A stejně jako na předchozích výpravách předvádí ukázkový loping a vrací se ke dnu a více ji nevidíme. Asi o deset metrů dále se najednou v půlce sloupce objeví echo od průměrné ryby a mě se skoro zastaví srdce. Do hlavy se okamžitě vkrade hříšná myšlenka, že je to ta top ryba, o kterou zde opakovaně usilujeme. Ze zkušenosti již totiž vím, že i velmi slabé echo může znamenat giganta. Echo pomalu tloustne a přichází slabé zatažení a plynulý tah pod loď. Zasekávám a soupeř na druhém konci šňůry vyráží. Ačkoli se jeví jako zdatný protivník, je mi hned jasné, že to ten mobydick nebude. Po pár minutách je ryba na hladině a vtahuji jí do lodi. Délka asi 160 cm, váha někde okolo 30 kg. Rybu po vyfocení pečlivě prohlížím a všímám si čerstvých šrámů od podstatně většího sumce. Ryby jsou zřejmě ve tření.


vábničkový macík...

Po návratu probíráme situaci a shodujeme se, že to buď to bude mazec a zachytáme si na bójky parádně anebo naopak vůbec a bude to totální propadák. U vábničky by to mohlo šlapat dobře. Uvidíme. Máme před sebou ještě několik dní

Dveřmi ho vyhodí, oknem se vrátí..

Jelikož se spíše koná ta horší varianta a ryby následující tři dny na bójky vůbec neberou, jezdíme stále vábit. Ačkoliv sumci naše nástrahy více atakují, než konzumují, máme asi dvacet ryb ulovených. Sice to nejsou žádní obři, ale i ryby okolo metru až metru a půl dovedou potěšit. Dovedou potěšit rybáře, pokud je ochoten být takovou rybou potěšen. A to já jsem. Vždy se raduji z každé ryby a nepohrdám ani těmi malými. A zejména pak při vábničce.

Po polední siestě místo spánku jedeme na vodu. Tentokráte s Pepou. Vybíráme si místo nedaleko našeho tábora. Sice jsme zde nikdy moc ryb neulovili, ale stále jsme přesvědčeni, že by tu být měly. Po hodině vábení, kdy se jen sem tam ukáže ryba, vystřelí ode dna vzduchová bublina. Její start je přímočarý. Jakmile však dosáhne úrovně mojí nástrahy, změní se bublina v sumce. Špička prutu se ukloní a já intuitivně zasekávám. Sumec se pokusí o únik ke dnu, ale jeho tělesné proporce mu to neumožní. Během pár desítek sekund jej zvedám na hladinu a vylovuji. Má okolo 80 cm. Opatrně mu vyndám jednoháček, který jen těsně minul levé oko a pouštím jej. S úsměvem na tváři mu posílám pozdrav a spouštím nástrahu opět po loď. Pomalu splouváme dále. Asi po dvaceti metrech vidím u nastraženého úhoře slabou čáru. Přidám dva velmi vysoké a slabé údery a během několika „pikosekund" dostávám záběr. Rázně zaseknu a sumce ihned zvednu k hladině. Vůbec nebojuje a tak jej hned vylovuji. Při vyndávání háčku, který vězí v koutku tlamy si Pepa všímá, že má u levého oka nějaké zranění. Po prozkoumání je nám vše jasné. Je to sumeček, kterého jsme ulovili asi před 5 minutami a zabral znovu. Jsem tím zcela ohromen. Kdyby se mě někdo před tímto okamžikem zeptal, zda je možné ulovit stejného sumce během jednoho dne dvakrát, tvrdil bych mu, že to možné není. A tady vidím, že ano. Další důkaz toho, co s oblibou říkávám: „Čím déle sumce a ryby chytám, tím více mám pocit, že toho vím méně a méně". Sumečka tedy pouštíme a na cestu mu přeji, aby potřetí už nezabíral...

Hattrick

Noc byla bez záběru. A je už čtvrtá v řadě. A to zkoušíme vše možné i nemožné, ale zřejmě není ten správný čas...nebo místo - ale tomu se mi moc věřit nechce. Se Štěpánem, kterého na předchozích výpravách provázela smůla, ráno startujeme loď a jedeme několik kilometrů proti proudu. Jednak chceme omrknout nové místo, kam se máme v plánu přesunout a také zkusit vyprovokovat dřevěným nástrojem nějakého pěkného sumce k záběru. Jedeme do míst, kde se nám před rokem zvedalo hodně ryb a kde nám sumec při vábení plácl těsně vedle lodi ocasem. Celý úsek třikrát splouváme, ale kromě asi pěti sumečků okolo metru se nic neděje. Necháme se tedy proudem snést do mělčích partií řeky. Ale ani zde se žádný zázrak nekoná. Sice se občas nějaká ryba ukáže, ale většinou jen do úhoře kousne a zmizí. Takže stále zasekáváme do prázdna, kyblík s nástražními úhoři zeje prázdnotou. Posledního živého úhoře mám nastraženého já. Štěpán na velký jednohák napichuje uschlého miniúhoříčka, kterého jsme nechávali na candáta. V duchu se mu směji, ale co... Lepší taková nástraha, než žádná! Proud a vítr nás pomalu zanese asi deset metrů od břehu, kde se pomalu točí voda. Hloubka zde klesá z pěti metrů na šest. Vlažně do vody pošlu sérii úderů a čekáme. Ode dna se pomalu zvedá malá ryba. Dojede k nástraze Štěpána a tam postává. Ani mu jí nehlásím, protože zvolna klesá ke dnu. Přidám několik úderů a sumeček se ke Štěpánově nástraze vrací. To už mu situaci hlásím, ale zbytečně. Vidím klepnutí do špičky prutu a mírné přihnutí. Přichází zásek, při kterém registruji v parťákově tváři známku nedůvěry. Prudké ohnutí a raketový start po proudu však všechny pochyby zažene. Brzda multíku kvílí a sumec doslova letí směrem k nedaleké hlubině. Po asi třicetimetrové jízdě se ryba obrací, ale zpět k lodi se jí moc nechce. Štěpán zaujímá zdolávací pozici na přídi lodi. Je totiž zcela zřejmě, že mrtvého seschlého úhoříčka neatakoval nějaký prcek, ale pan sumec. A o tom, že je pořádný, nám dává vědět. Prut je ohnutý až po třetí očko ve vodě a my za ním jen vlajeme. Asi po pěti minutách, kdy nás táhne směrem k padlým stromům a já se mu v tom snažím pomocí motoru zabránit, změní názor. A tak se vydáváme proti proudu, do mělčí vody. A zde se začíná zdát, že je dobojováno. Ryba se objeví na hladině. Je ohromná. Plácnutí po čele ji však na dalších několik minut pošle ke dnu. Když se podruhé objeví na hladině, vysloví Štěpán pochyby, zda ji vůbec do lodi vtáhneme. Ačkoliv v tom nevidím problém, vyhovuji mu a rybu za sebou táhneme ke břehu. V jeho vyčerpané tváři vidím vítěze. Vítěze, který na svůj den čekal přes rok. A dočkal se. Ulovil velikou rybu, po které vždy toužil! Na břehu zjišťujeme její délku. 226 cm. Ačkoliv se vodě zdál delší, je to důvod k radosti. Pořídíme pár fotek, rybu naložíme do lodi, zakryjeme mokrou plachtu a sprintujeme se pochlubit na základnu. Zde rybu vážíme a zjišťujeme, že je zřejmě z důvodů tření hubenější, než jsme si zvykli. Má „pouze" 71 kg. Přesto je to paráda. Gratuluji Štěpáne!



vyvábený sumec 71 kg

...z kapsy vyhání

Na posledních několik dní se přesouváme na jiný flek. Ale ani zde ryby aktivní nejsou. Není slyšet jediný zálov a nepřichází ani záběr na nastražené pruty. Je tedy téměř jasné, že první „výhra" ve formě 30 kg „bójkového" sumce byla i tou poslední. I když vlastně nebyla. Ten úplně poslední (v pořadí druhý) přichází dva dny před koncem naší výpravy. Je stejně velký jako ten první. Jako by se na nás domluvili...


vábnička na takovéhle sumce funguje spolehlivě...


a berou slušní kapříci

Bonus

S Pepíkem předposlední den vyrážíme z nového fleku po proudu k padlým stromům, kde jsme tradičně zvedali hodně ryb. Sice jsme zde nikdy žádnou obzvláště velikou neviděli, ale chceme si zachytat a souboj s rybou nad cca 120-140 cm je vždy velmi pěkný. Cestou ke stromům přibrzďujeme na opticky poměrně jalovém úseku. Chceme ho vyzkoušet, protože jsme zde ještě ani neklepli. Během pár minut se začínají objevovat ryby. A jedna z prvních hned zabere. Po poměrně krátkém souboji pouštíme sumce okolo 20 kg. Pěkný začátek! Poté přichází ještě asi tři metrovky a jedna ryba 167 cm. Jsme maximálně spokojeni a rybařinu si užíváme z „plna hrdla". Domlouváme se, že se pokusíme natočit záběr. Pepíno má na starost kameru a já ryby. Na můj povel zapíná kameru a já toužebně očekávám záběr od ryby, která stoupá k mé nástraze. BUM! Sumec úhoře nasaje a já zasekávám. A je tam! Paráda, natočený záběr, byť od evidentně malé ryby. Naše radost však nabude zcela jiných rozměrů, když se sumec objeví na hladině. Je to totiž albín. Můj první albín v životě. V dlouhé řadě normálních sumců albín. Nemám slov a skoro by se mi chtělo štěstím brečet. A vůbec mi nevadí, že nemá ani metr. A nevím, zda je to můj rybářský osud, ale můj první cíleně ulovený sumec měl shodně také 94 cm...


první v životě

Bonus na druhou

Žádný matematický vzorec. Jsme stále na rybách, na břehu řeky Pád, která během posledních 14 měsíců uspokojila všechny naše rybářské tužby. Dvě téměř stokilové ryby, několik přes 220 cm, albín... Sedím v spokojen v křesílku a přemítám. Štěpán s Evženem vyráží na vodu a já výjimečně nezažívám nepříjemný pocit, že nebudu „u toho", když budou úspěšní. „Ale co, ať jsou, také nemusím být u všeho, ne?", říkám si nahlas a upadám do příjemného odpoledního spánku. Z něj mě vytrhuje zvuk motoru. „To už jedou zpátky?", ptám se Pepy. „Jo, vždyť je už za chvíli večer...", pronese Pepa a já si uvědomuji, že jsem celé odpoledne prospal. Ale po zásluze. Po příjezdu kluci vylezou z lodi a volají na nás, ať se jdeme podívat. I když se mi nechce, rozespale se zvednu a jdu. A jen valím oči.


V lodi se válí velký sumec. „Kolik má?" ptám se. Štěpán neví, protože metr nevezli. Po přeměření konstatujeme 199 cm a váha se zastaví na krásných 63 kg...


Krásný, co říkáte?


A jedna s fotografem :-)

No není tohle happyend? Je. To byl náš Italský hattrick!

A co říci na závěr?

Snad jen to, že jsem se nezmínil o tom, že mi hned druhý den opálení italští chlapíci vykradli auto a celou cestu domů jsme jeli s vytlučeným okénkem u řidiče.

A abych dodržel tradici, tak přihodím nějakou tu radu:

- neberou-li ryby na bójku, zkuste je aktivně vyhledávat. Nemusí to být nutně jen vábnička. Výhrou v loterii může být např. splavávaná.

- zažitá pravidla neberte vážně. I tato výprava ukázala, že to co mnozí nezažili, může být realitou.

- stejně tak se nebojte experimentů s nástrahou. Náš velký sumec by třeba na jinou nástrahu, než byl uschlý úhořík, nevzal.

- věnujte pozornost každému echu na vašem sonaru. Slabá čára nemusí nutně znamenat malého sumečka, naopak to může být ten životní, ale jen nestojí přímo pod lodí.

- a poslední praktická rada je, že pokud pojedete do Itálie, snažte se mít auto pod kontrolou. Za tři výpravy nám ho vykradli dvakrát a to zrovna není statisticky málo.

Těším se na příště, kde Vám dám jako bonus - mikro lekci italštiny :-) Tak ahoj...

David Havlíček

Šéfredaktor rybářského serveru Chytej.cz

PS: pokud jste majiteli mého instruktážního DVD a nebylo vám cokoliv jasného, kontaktujte mne na www.chytej.cz, kde se vám pokusím pomoci.