foto 1

A zatímco on vyprávěl, kterak jemu pan Bárta vyprávěl, že na tom místě na Jesenici se vyskytuje hejno úhořů kolem 140 cm (prý tam dva skoro takové v minulosti chytil), kteří jsou však jako nepolapitelní duchové noci, já přežvykoval rohlík a přemýšlel: Co je to za rybu, že se na ni musí v noci a že trhá tak silné vlasce? Proč má tak dlouhá a silná ryba tak malé oči a malou tlamičku? Hlavně se mi ale hlavou honilo, že i já bych jednou rád úhoře chytil - a rovnou toho největšího!

O dva roky později už mne vzal táta s sebou. Ta noční výprava ale nedopadla podle mých představ. Úhoři tenkrát nešli, a tak jsme se domů vraceli s prázdnou. Otec to snad ani nějak neprožíval, protože o tajemných hadech věděl své. Já však byl hodně zklamaný. Celé dva roky jsem totiž snil o tom, jak se domů vracím jako hrdina, který kdesi na Jesenici přemohl některého z "nepolapitelných duchů noci", o kterých starý Bárta tátovi říkával, že jsou možná starší než celá tato přehrada.

Léta běžela a já začal chytat úhoře. Jak už to tak bývá, některé roky byly na úlovky bohatší, jiné zase skromnější, nicméně... Na "pažbě" svého prutu mám už mnoho a mnoho zářezů, hada přes metr jsem ale dosud nevytáhl. Na vyplnění svého dětského snu stále čekám a je otázkou, zda se ho vůbec dočkám. Úhoř je totiž opravdu záhadnou a svým způsobem mystickou rybou, která je jako stín, jehož přítomnost tušíme, avšak nejsme schopni ho chytit, byť k tomu máme ty nejlepší nástrahy.

A pak je tu ještě jeden silný aspekt, který v několika posledních letech vstoupil do hry proti mému dávnému snu - úhořů výrazně ubývá, a to všude ve světě! Takže bych se teď vlastně měl ptát, zdali mám ještě aspoň teoretickou naději na ulovení své vysněné "úhoří anakondy"...

Jak mizí úhoř z našich vod?

Ačkoliv jsem jako rybář úbytek úhořů v našich vodách pocítil zatím jen slabě, skutečnost, že je jich méně a méně, vůbec nezpochybňuji. Odborníci, jejich záznamy a zejména čísla v nich obsažená totiž hovoří jasnou řečí - počet úhořů v Evropě dramaticky klesá a nebudou-li okamžitě podniknuty kroky k jejich záchraně, je pravděpodobné, že z evropských řek možná už do nějakých 25 let prakticky zmizí. Evropská unie sice zvažuje vyhlášení zákazu jejich hospodářského lovu, zatím však žádné rozhodnutí nepadlo. Proti je totiž silná lobby profesionálních rybářů...

Za úbytek úhořů jsou podle BBC News nejvíce odpovědní profesionální rybáři a pytláci, jejichž posedlost okamžitým ziskem je zhoubná. V menší míře se na situaci podílejí ještě další faktory. Jejich společným jmenovatelem je přitom člověk - zhoršující se kvalita vody, časté zásahy do přirozených vodních toků a nakonec také oslabování Golfského proudu.

Nedostatek úhořů zvýšil jejich tržní cenu na dnešních zhruba 900 eur za kilogram (asi 27 tisíc korun). Poptávka po nich však nepoklesla. Určitě ne v Asii, kam se evropští úhoři masově exportují, protože v tamních restauracích patří k oblíbeným pochoutkám s afrodiziakálními účinky.

Leč pozor! Ve Francii, jak uvedla média, je úhoří potěr už dražší než kaviár! Průhledným úhořím "kojencům", známým pod názvem "sklenění úhoři", se dnes v oné zemi vyhlášených gurmánů říká "bílé zlato".

Prudký pokles úhoří populace ovšem není pouze evropským specifikem. Stejně rychle ubývá úhořů rovněž v Asii i Americe. Počty mladých úhoříků putujících s Golfským proudem ze svého rodiště v Sargasovém moři k evropským břehům se propadly od roku 1980 o šokujících 99 procent! Populace asijských úhořů se snížily na desetinu stavu z roku 1980.

Vzhledem ke skutečnosti, že evropští úhoři (Anguilla anguilla) jsou doslova existenčně závislí na Golfském proudu, nelze podle odborníků na jejich budoucnost pohlížet s optimismem. Golfský proud už léta slábne a podle vědců je možné, že se v relativně brzké době odkloní nebo úplně zastaví. A nikdo dnes nedokáže odpovědět, co se pak s úhoři stane...

Faktem je, že když v severním Atlantiku zavanou silné větry nevhodným směrem, dost možná miliony nejmladších úhoříků minou evropské břehy a svůj jepičí život ukončí smutně - uhynou v ledových vodách Arktidy.

Na ohrožení úhoře říčního, jak už jsem zmínil, se podílejí stejné faktory jako u jiných tažných druhů ryb - tedy znečištění řek i moří, komerční odlovy a velké množství migračních bariér pro monté i dospělé ryby, jež brání hadům nejen v cestě tam, ale i zpátky. Jediným způsobem, jak k nám dostat úhoře a chytat je pak na prut, tak zůstává umělé vysazování, jež u nás zajišťují pouze dva subjekty - Český a Moravský rybářský svaz.

Kromě již popsaného jsou úhoři v ČR (řekl bych spíš lokálně) od roku 1994 postiženi hlísticemi krevnatky úhoří, která se k nám dostala zřejmě z Itálie. Tento parazit v dospělosti žije v plynovém měchýři úhoře, kde saje jeho krev. Kromě toho, že ho tím oslabuje, zůstávají podle ichtyologů uhynulí paraziti v měchýři ryby, jež uhyne na otravu toxiny uvolňovanými rozkladem jejich těl.

foto 2

Ceny za kilogram dramaticky rostou

Dle pamětníků existovaly na území ČR poměrně početné tahy mladých úhořů v Labi ještě v první polovině 50. let minulého století. Avšak silné znečištění řek, jejich regulace a výstavba přehrad vystavily těmto vzrušujícím migračním poutím definitivní stopku, a tak do hry muselo vstoupit umělé vysazování, které trvá dodnes.

Čím dál dražší monté je nakupováno u zahraničních firem, které je loví při pobřeží Velké Británie, Francie a Portugalska. Oběma rybářskými svazy dovezené monté je přímo vysazováno do toků, nebo je ještě po určitou dobu odkrmováno, aby se zvýšila jeho šance na přežití v přehradách, rybnících i řekách (monté v dovážené velikosti je totiž velmi snadnou kořistí dravců). Většinu finančních nákladů nese svaz na svém hřbetě sám, část je nicméně hrazena z dotace Ministerstva zemědělství a část Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (k programu podpory populace úhoře říčního v českých řekách se prostřednictvím svého nadačního fondu Veolia připojila také firma Veola Water, která přispěla na nákup a odkrm úhořího monté v roce 2005).

Každý rok vysadí "tatíček" svaz do českých vod monté v hodnotě téměř čtyř milionů korun! Jak ale sám zdůrazňuje, pouze toto číslo je zavádějící, protože je potřeba dát ho do souvislosti s počtem vysazených jedinců, který se přímo odvíjí od ceny za kg. Tak například v roce 2003, jak vyplývá ze svazových statistik, bylo do naší republiky dovezeno 333 kg monté při ceně 10.266 Kč/kg. O rok později to bylo už jen 184 kg při ceně 20.755 Kč/kg, v roce 2005 se množství dovezeného monté opět snížilo - na 144 kg při ceně 27.300 Kč/kg! Jak je z toho zřejmé, ceny úhořího monté rostou téměř astronomickou rychlostí a úměrně tomu klesá množství úhoříků k nám dovezených a vysazených do volných vod.

Existuje světlo na konci tunelu?

Světlo na konci tunelu existuje. Abyste však až tak daleko dohlédli, potřebujete opravdu silný optický přístroj. Podle vědců je nutné podporovat především jeho přirozené rozmnožování. Co to znamená? Na první pohled nic složitého - zabezpečit maximální možné množství dospělých jedinců na trdlišti. Jenže... Jak toho docílit, když úhořů tolik ubývá? Český rybářský svaz v tom má jasno:

1. - zajistit dostatek mladých ryb v evropských řekách, zabezpečený jak vysazováním monté do vhodných míst, tak i podporou přirozených migrací

2. - zajistit výrazné omezení nebo úplné zastavení lovu monté pro farmové chovy a naopak veškeré ulovené jedince poskytnout k vysazení do řek

3. - umožnění migrací dospělých jedinců po proudech řek do moře přes hráze přehrad tak, aby nedocházelo k jejich usmrcování v turbínách (k tomu, aby mohly být budovány přechody či skluzy, bude nutné zpracovat ještě celou řadu studií, a také projektů na realizaci navržených opatření, které budou stát stovky milionů korun...).

4. - pokračovat ve výzkumu umělého výtěru úhořů a dopracovat metodu jeho odchovu do podoby použitelné v praxi

Když se nad tím zamyslíte, ať zleva nebo zprava, dojde vám, že záchrana úhoře, o níž se už nějakou dobu hovoří, nebude vůbec nic snadného. Že bude předmětem velké bitvy všech rozumných lidí, kterým nejde jen o peníze, a že si vyžádá intenzivní spolupráci států i celoevropských orgánů a logicky také obrovské investice. Kostky už totiž byly vrženy a úhořům nepadla šťastná čísla...

foto 3

 

V Česku zatím "chytáme"

Abych se však vrátil k vlastnímu lovu úhořů v tuzemských podmínkách, tedy k tomu, čím jsem začal. Lovná sezóna hadů se u nás volně rozeběhla zhruba před třemi týdny (podle lokality) a v květnu vstoupila do jednoho z nejlepších období v roce. Právě v čase, kdy začínají odkvétat pampelišky, už totiž můžete na úhoře vyrazit s reálnou nadějí na nejeden úlovek. Stačí krabička rousnic nebo žížal, a pak ten správný večer. Pokud ho vychytáte (teď mne tak napadá, že večery, kdy padá rosa, nejsou lovu úhořů zrovna dvakrát nakloněné), zažijete něco, na co budete jednou provždy vzpomínat.

Já většinou při květnových toulkách za hadími stíny přijíždím k vodě kolem 20. hodiny s tím, že tam vydržím do půlnoci. Pokud však do 23. hodiny nepřijde záběr, zabalím se a odjedu. Tu poslední hodinku klidně vypustím. Mám totiž zkušenost, že pokud úhoři jdou, tak první záběr přijde nejpozději do 22.30 hodin, nezřídka dříve. A naopak, když hadi nemají svůj den, tak můžete na místě třeba zakořenit a stejně vám to k hadovi nepomůže... I kdybyste stokrát chtěli!

Podle mých zkušeností má úhoř rád čerstvé jemné bahýnko a samozřejmě úkryty. Špatná nejsou ani melancholická, věčně šerá místa v okolí přirozené vodní vegetace. Hloubka? Tak asi od jednoho do zhruba čtyř metrů. Tím je alespoň v mém případě dána volba lovných zón.

Úhoř bývá aktivní při nízkém tlaku. Oblíbil si večery před bouřkou, noc bez hvězd (i měsíce) a mírné přeháňky. Je-li pak voda navíc ještě přikalená, je to pro nás, zájmové rybáře, daleko příznivější. Tou dobou stoupají naše šance na úlovek.

Mimochodem, ačkoliv je úhoř nočním dravcem, vyskytne se v sezóně pár dnů, kdy bere doslova v pravé poledne - za horka nebo za všeobecně nepříznivých podmínek. Nevím ale, čím je to způsobeno (kromě vedra či přikalené vody zatím nedokážu další věci pojmenovat), proto nedoporučuji specializovat se na denní lov úhořů. Místo toho doporučuji dobře se před večerním lovem seznámit s charakterem břehu, a nejlépe i vodou samotnou. Vše podstatné se totiž odehrává za tmy. Úhoř je přitom opravdu zdatný soupeř, který se jen nerad nechává odlepit ode dna či vytrhnout ze soukolí krycích vázek. A přijít jen kvůli neznalosti terénu o krásnou rybu by byla škoda.

Vedle května jsou další dva výborné měsíce k lovu úhořů červen a červenec, asi od půlky srpna už záběrů začíná ubývat. Do 15. června přitom sázíme výhradně na rousnice nebo žížaly, od 16. června už můžeme nabídku nástrah rozšířit o živé či mrtvé rybičky. Logicky většinou menší, asi tak mezi 6 až 9 centimetry, i když můj kamarád se může pochlubit v pravdě pozoruhodnou epizodou, kdy před 13 lety uprostřed studeného října ulovil na Ohři v Chebu - na plotici 20 cm dlouhou (!), nastraženou na štiku - úhoře 78 cm! To je ale spíš kuriozita, kterou zde právě proto zmiňuji.

Kdysi, přesněji v minulém století (ještě tak před 15 až 20 lety), mohli rybáři během oblačné horké letní noci trefit tzv. úhoří noc, což už dnes skoro neplatí (viz výše zmíněné důvody). "Úhoří noc", která se poštěstila tak jednou za rok, bývala o tom, že jste nestačil nahazovat a sundávat hady z udice. Ve dvou nebo třech lidech se nám podařilo během dvou a půl hodiny ulovit třeba 15 úhořů, což už jsem ale nezažil nejméně dobrých deset let. V posledních pěti letech jsem rád, mám-li mezi 21. až 24. hodinou čtyři až pět záběrů (to jsou, bohužel, maximálně dvě noci v sezóně).

Záběry úhořů bývají trhavé (hadi nástrahu trhají a polykají po kouscích) a nezřídka zdlouhavé. Určit přitom nejvhodnější okamžik k záseku není vůbec jednoduché. Pokud úhoř nástrahu po několika avizováních (trhancích) popadne a jede, je to snadné. Spolehlivě jej zasekneme v pohybu. Pakliže ale bere tak, že signalizátory deset minut povyskakují a klesají, je to těžké. Tehdy zasekávám podle pohybu vlasce, což samozřejmě chce trochu cviku - vezmu prut do ruky, abych cítil přítomnost ryby a její chování, a jakmile vidím plynulé napínání vlasce (pokud to umožňují celkové světelné podmínky), zaseknu.

foto 4

 

A nakonec pár důležitých maličkostí

Při výpravě za úhoři bychom měli mít u sebe pár nezbytných pomůcek, bez kterých se noční lov může proměnit v docela trnitou cestu:

- svítilna - oceníme ji při každém navazování háčku či výměně návazce; stejně tak při zdolávání úhoře u břehu. A nakonec samozřejmě při odchodu od vody. Doporučuji tzv. čelovku. Při osvěcování klasických signalizátorů záběrů se obvykle používají svíčky ve sklenicích (jsou tam chráněny před větrem), moderně pak třeba louče, i když, musím přiznat, že to jsem v terénu ještě ani jednou neviděl (prozatím pouze v televizi).

- návazce - protože úhoři mají často naše žížaly nebo rybičky hluboko v tlamce, neztrácíme na břehu čas a vlasec rovnou ucvakneme. Lepší než navazování háčku je pak používání předem připravených návazců, které uchycujeme na obratlík nebo obratlík s karabinkou. Obratlík navíc působí jako částečný amortizér proti kroucení vlasce.

- hadr - důležitá věc, což je jasné každému, komu se už úhoř kroutil kolem ruky! Kromě toho, že hadr nám umožní rychlou manipulaci se slizkým úhořem, může nám ochránit i oděv na předloktí ruky, v níž hada držíme. On je totiž mistr ve výrobě nezničitelného slizu...

- kyblík s víkem; řízkovnice - pokud chceme úhoře uchovat a přepravit živého, potřebujeme nádobu, ze které nevyleze. Tedy nádobu s víkem, v žádném případě vezírek! Dobře vím, co říkám...

- repelent - na řadě míst u vody nás večer obklíčí komáři. Repelent je proto důležitý pro klid při lovu...

Co dodat víc...? Snad už jen jediné. Kéž i naši synové budou moci jednou chytat úhoře a kéž jim budeme mít o čem vyprávět.

Foto: Václav Fikar - 1, 2 a 4

www.environment-agency.gov.uk - 3