Problémem mé sumcařské dušičky však byl fakt, že od dubna do října je to moc dlouhá doba a v případě čekání na sumcařskou výpravu přímo nekonečná. Naštěstí jsem odkojen českými vodami a tak jsem po 16.6. na chvíli pozapomněl a věnoval se našim sumcům. A někteří byli celkem slušní...

Španělské intermezo

Ačkoliv se nám povedlo s přáteli dostat z vody pěkné ryby a nijak jsem netoužil po nějakém výletě "ven", byl pro mě telefonát od mého kamaráda Láďi velmi příjemnou událostí. "Ahoj Davide, příští týden jedu s Hrouzkama do Španělska a byli by rádi, kdybys jel taky. Místo máme, budou Ti volat...". "Jasně, pojedu...!", odpovídám, aniž věc konzultuji s manželkou. Stejně vím, že by mi neřekla NE :-). Sbalit věci, naházet je do auta a přestát cestu skoro 2100 km je věcí rutiny. Hned po příjezdu najíždíme na slibný flek.

Pohřeb ve stromech

Během odpoledne připravíme komplet bójky a pruty. V noci přichází silná bouře, kdy prožíváme opravdu krušné chvilky. Silný vítr nám několikrát téměř "ukradne" deštník. Ráno nás vítá Ebro naprosto klidnou hladinou. Nastražujeme všechny pruty a věnujeme se lovu nástražních ryb. V mezičase odjíždíme s Ondrou na blackbassy. Stále se však držíme "na dostřel", abychom se v případě záběru stihli vrátit. "Blekoši" koušou a báječně se bavíme. Z příjemného relaxu nás vytrhuje zvuk rolničky. Jediný pohled k našim prutům a vše je jasné. Ondrův táta skáče s Láďou do lodi a jedou zdolávat prvního sumce. Když se vrátíme, je téměř po všem. Sumec není nikterak velký, nicméně necelých 180 cm pro začátek potěší. Během následujících několika hodin dostáváme ještě celkem 13 záběrů. "Výtěžnost" je ovšem zcela tragická. Některé ryby se nepodařilo zaseknout, ale co je horší - polovině z těch zaseklých se podařilo zajet do vázky a tak jsme je utrhli. A to je to nejhorší co se může stát. Montáž s několika trojháčky se totiž může stát sumcovi osudnou. Večer diskutujeme, jak dál, protože tahle tedy rozhodně ne!


profi práce průvodce Ládi - ryba okolo 180 cm

Montáže, tam se všechno ukáže - anebo také ne...

Po předešlém dni, kdy jsme ve stromech pohřbili třetinu sumců, kteří zabrali, přichází Ondra s myšlenkou použít speciální montáž. Tu ho naučil jeho kamarád, který jej prý naučil vše, co v sumcařině umí. Má být účinná ve stromech, protože se jedná pouze o jeden trojhák, který visí pod rybou na malém jednoháčku a ryba je fixována k návazci malou posuvnou karabinkou. Ta se připne do šňůrky, která se rybě několikrát prošije hřbetem a uzlíkem spojí. Systém, ač je poměrně pracný, se zdá být funkční a tak po vzoru Ondry některé pruty přezbrojujeme. Bohužel montáž během následujících dní ani jednou neotestujeme, neboť záběr na takto nastražené ryby nepřichází. To je způsobeno především tím, že jej ryby stále zamotávají. A tak místo zdolávání jezdíme každých několik hodin montáže rozmotávat až od nich nakonec ustupujeme a vracíme se zpět k osvědčeným montážím a spíše věnujeme více pozornosti lovnému místu.


tenhle se tedy fotit nechtěl...

Stromy, stromy a zase stromy

Do konce výpravy ještě dvakrát měníme naše stanoviště. To první, u fíkovníků, se nám sice líbilo, sumcům také, ale stromů je zde příliš a již nehodláme pohřbívat další ryby. Ať však jedeme kam jedeme, stromy jsou téměř všude. Po dlouhém hledání zkoušíme jeden den chytat kousek pod cementárnou, ale po dvou dnech to vzdáváme a stěhujeme se k Pepovi Hupákovi a chytáme přímo z kempu. Ani zde to však není bez stromů a jediný sumec do nich nekompromisně zajíždí.

Poprvé z bellyboatu

Po vzoru mého kamaráda Pavla Tomiho jsem si na tuto výpravu vzal bellyboat. Jeho vyprávění o maximálně adrenalinovém zážitku mě oslovilo natolik, že to chci také vyzkoušet.

...ještě netuším, co mě vlastně čeká :-)

Po vyplutí na přehradu, vyzbrojen množstvím teorie a prutem, na jehož konci je halibutový háček, takzvaný "sirklhůk" (circlehook), začínám vábit. Abych pravdu řekl, není to úplně snadné. Člověk sedí podstatně blíže k vodě, než když je v lodi. Nakonec si ale zvykám a na echolotu, který mám v klíně (sondu připevněnou na plováku tahám za sebou jak kačera), sleduji první reakce. Zatím nejsou nikterak slavné, ale jsou. BUM!!! Rána do prutu. A dál nic. Krve by se ve mě v tu chvíli nedořezal. Zapaluji si cígo a pokračuji. BUM! Instrukce jsou jasné: musím povolit a nechat sumce zažrat a pak tahem zaseknout. Sumec však nástrahu pouští. Celé se to opakuje ještě dvakrát, ale žádného nezasekávám. Začíná se zvedat vítr. Raději se vracím na břeh. Teprve tam mi dochází, že jsem vlastně rád, že jsem žádného sumce nezasekl. Už takhle to bylo adrenalinu až nad hlavu. Ještě se nechat tahat po Ebru a bát se jak to dopadne. "Tůdle nůdle! Už na to nevlezu!", vzkazuji místním sumcům. Až doma se od Pavla dozvím, že jsem měl chybně sestavenou montáž, tj. že jsem vynechal nutný splávek, díky kterému může sumec nástrahu pozřít. To mi jaksi při teoretické přípravě Pavel zapomněl sdělit :-) (Jen počkej, já Ti to vrátím :-)). Je to fakt, tuhý sumcový prut moc citu do ruky nedává a ve vratkém bellyboatu už vůbec ne.

Jak se lámou pruty

Poté co nadšeně klukům vyprávím o slušných reakcích sumců na vábničku se domlouváme, že na ně vyrazíme s velkou lodí. Ondra ještě nikdy sumce na vábničku nechytl a tak je na to pěkně natěšen. Jenže sumci jakoby snad věděli, že z velké lodi jsou šance na vítězství spíše na naší straně, a nereagují. Anebo hodně vlažně. Na třetí vyjížďce s vábničkou jsme již méně ostražití, nicméně vím, jak rychle se může situace změnit. Proto máme s Láďou pruty stále pod kontrolou. Jen Ondra je v klidu. Opřen zády o bort lodi, prut položen a "dlouhej kouř a pohoda jazz". Ačkoli mu s Láďou stále říkáme, že má prut alespoň držet, nevyvádí ho to z klidu a opřen pozorujíc místo prutu echolot kouří jednu "marlborku" za druhou. "U dna se zvedla pěkná ryba", hlásí Láďa a jde jí s nástrahou naproti. "Je ve 14 metrech", hlásí dál. Sumec se chvíli ukazuje a mizí. Ondra, který měl nástrahu v osmi metrech najednou vyhrkne: "Je tam!" Jen tak tak drží prut, který se ohýbá až pod loď. Div, že ho stihl chytit. "Utáhni mi brzdu!", houkne na Láďu a křečovitě svírá oběma rukama prut. Zapomněl si ji totiž zřejmě nastavit a nyní potřebuje obě ruce na zdolávání. Snaží se sumce zvednout k hladině. Ten však nechce. Beru do ruky foťák a zdolávání si fotím. Ondra mi pěkně pózuje a do sumce se opírá co to jde. V jednu chvíli si říkám, že ten prut to nemůže vydržet. Při zdolávání z lodi je totiž důležité při silném tahu nejít s prutem příliš nahoru.

Prut zatím i přes chybný úhel drží, drží ...

Optimální maximum by mělo vodorovně s hladinou. Jenže to zřejmě Ondra neví a sumce "drtí" co to jde. Nakonec je to jeho první větší ryba na vábničku a z lodi, takže mít tu zkušenost ani nemůže. PRÁSK!

... a je na dvě půlky!

"Nezlomitelný prut", který má být podle slov jeho majitele nejlepší na světě a dostal ho na otestování, je na dvě půlky. Co teď? Teď nastupuje skutečný profík Láďa. Nezaváhá ani na chvilku, oba díly prutu dá k sobě a drží je. To by mě tedy nenapadlo. Vytvoří tak "náhradní biologickou spojku" prutu a spolu s Ondrou rybu zdolají. Ten je nadšen a sumcovi tipuje 60-65 kg. Já jsem po předchozích zkušenostech střízlivý v odhadech a očekávám váhu podstatně nižší. Po příjezdu se moje domněnka potvrzuje. 200 cm délky a 48 kg váhy. Poté si pouštíme na kameře celý souboj. Bohužel zjišťujeme, že jsme po zlomení prutu kameru omylem vypnuli, takže kuriózní zdolávání natočeno není. Na těch málo záběrech si však všímám, že Láďa drží v ruce cigaretu. To je mi divné, neboť je nekuřák. "Co blbneš Láďo, začínáš snad zase kouřit?", ptám se ho. "Né, to né, to Ondra. Jak mu ten sumec zabral, tak svoji rozkouřenou cigaretu zahodil mezi nádrže s benzínem a já ji sebral...". Polévá mě horko. Představa výbuchu cca 150 litrů benzínu uprostřed Ebra, které v tu chvíli byly v nádržích, mě děsí. No to by teda byl slušný ohňostroj! Naštěstí to ale skončilo dobře.


šťastný lovec s první rybou na vábničku


Láďa s rybou, kterou vyvábil a spoluzdolal

Resumé

Ve většině článků, které jsme si o spodní přehradě na řece Rio Ebro mohli v minulosti přečíst se většinou hovořilo pouze o úspěších, o spoustě sumců, kaprů, candátů, blackbassů. Nepamatuji si však článek, kdy by někdo vyslovil onu surovou a drsnou pravdu o tomto jinak famózním revíru (a pokud takový článek napsán byl, nečetl jsem ho). A tou krutou pravdou je obrovské množství stromů, které "zdobí" dno přehrady. Ale kolik koster z "pohřbených" sumců to dno hyzdí? Mnoho! Ale o tom se už nemluví. Málokdo je ochoten se pochlubit tím, kolik ryb tam ve stromech utrhal. Nechť si každý sáhne do svého svědomí a zamyslí se, kolik ryb zde pohřbil. Jistě, řada rybářů žádné, protože stromy a vázky nejsou úplně všude, ale na velmi mnoha místech, která jsou rybáři hojně navštěvována stromy jsou. A tudíž i mrtvoly.

A řešení? Není snadné. Pokud možno v takových místech nechytat a pokud ano, je potřeba být velmi rychlý a co nejdříve se s lodí dostat nad zaseklého sumce a snížit tak jeho šanci na smrt ve stromech. Řešením je i nahrazení trhacího vlasce pevnou šňůrou, která neumožní sumci do stromů zajet. Prutem se po záseku s lodí k bóji přitáhnout, šňůru odpojit a sumce v klidu zdolat. Jen ta "sportovnost" je tak trochu háji...

a jede se domů...

Dnes jsem Vám původně chtěl vyprávět o našem návratu a "triumfu" na Italském Pádu. Jenže vzpomínky na "Španělské intermezzo" jsem Vám prostě vyprávět musel a tak si to necháme na příště.

Doufám, že Vám moje vyprávění přineslo i nějaké praktické informace a těším se na Vás příště

David Havlíček alias HaD
šéfredaktor rybářského serveru pro rybáře www.chytej.cz

PS: a pokud se lovem sumců zabýváte, nebo to máte v plánu, tak se již nyní můžete těšit na instruktážní DVD o délce více než 100 minut, které po dvouletých přípravách vyjde koncem července letošního roku, kde Vám ukáži většinu "českých" i "zahraničních" metod lovu sumců včetně vybavení, navazování atd. Hostem mi bude Pavel Tomi, který Vás naučí vábit, Tomáš Rozsypal, který Vám představí sumčí přívlač a Láďa Vidršperk, ketrý Vás naučí chytat sumce z lodi! Jako bonus pak budete moci shlédnou souboje a ryby na hranici sta kilogramů!

Sledujte tedy Chytej.cz!

INSTRUKTÁŽNÍ DVD CHYTÁME SUMCE S DAVIDEM HAVLÍČKEM