Wobblery, třpytky, twistery, rippery i vlastnoručně vázané jigy vlastním v takovém počtu, že některé z těchto nástrah se za celý rok ani nepodívají do vody, natož aby něco ulovily. Není to vychloubání, ale pouhé konstatování reality. Ostatně mám pocit, že každý, kdo několik let vláčí, se k podobnému stavu spolehlivě dopracuje.

Když ale stojíte s prutem na břehu vody, na konci vašeho vlasce se nakonec houpe jen jediná nástraha z té nepřeberné spousty. Která to bude a proč právě ona? A když už tam visí - je to v dané chvíli ta pravá?


výrazně zbarvený mělce potápivý wobler zabodoval

Vybrat v určitém okamžiku jednu konkrétní nástrahu, s níž zahájíme lov, je velmi zásadní rozhodnutí. Pokud navíc stojíme nad stanovištěm velké zkušené ryby, může to být rozhodování i značně obtížné.

Podle čeho tedy vybírat? To je poměrně těžká otázka. Výběr nástrahy lze provést namátkou či intuitivně, ale stejně dobře nad ním můžeme hluboce bádat. Jsou dny, kdy na výsledku volby příliš nezáleží, ale naopak jsem zažil situace, kdy štiky skutečně byly ochotny akceptovat jen velmi omezené spektrum nástrah a někdy dokonce jen jednu jedinou - a to jste ji navíc museli mít. V podobných chvílích se ukázalo, že logická úvaha je mnohem efektivnější cestou k cíli než pouhé zkoušení nástrah metodou pokus - omyl. Čas je totiž u vody vzácné zboží a marnit ho náhodnými pokusy je doslova hřích. Proto se snažím nástrahy pečlivě vybírat. Je tu ovšem otázka, nakolik se mi to daří. Často až po vycházce si uvědomuji své chyby a navíc se ryby často chovají v rozporu s veškerou logikou. S tím ovšem nic nenadělám a tak tu zájemcům nabídnu své soukromé desatero, podle něhož si nástrahy vybírám. Jedná se o mé osobní stanovisko podložené 15 lety zkušeností získaných vláčením na určitých konkrétních a zpravidla malých vodách. Je velmi pravděpodobné, že mnohý zkušený třpytkař by sestavil jiný žebříček.

Kritérií pro výběr by se asi našlo daleko víc, ale desítka je pěkné číslo a i tak to bude na delší povídání.

Mé desatero vypadá následovně:

1) Aktivita ryb

2) Průhlednost vody a intenzita osvětlení

3) Rozlehlost revíru

4) Hloubka, v níž má nástraha pracovat

5) Běžná potrava štik v dané lokalitě

6) Velikost očekávaného úlovku

7) Navštěvovanost dané lokality

8) Technické parametry našeho náčiní

9) Postradatelnost nástrahy

10) Důvěra v nástrahu a schopnost s ní pracovat


Už před vycházkou si vytipujte nástrahy, kterým dnes dáte důvěru

Hezké, že? Nemá ale cenu dělat z toho příliš velkou vědu. Po nějaké době chytání budete nejméně polovinu zmíněných věcí řešit naprosto intuitivně. Pro začátečníka může ovšem kterákoli z nich představovat problém. Pokusme se proto jednotlivé body postupně projít.


Velký vliv mají na volbu nástrahy i světelné podmínky

Aktivita ryb je naprosto klíčový faktor. Ryba, jejíž útroby jsou zmítány hladem, zaútočí na nástrahu jakýchkoli rozumných rozměrů bez ohledu na to, zda se nachází u hladiny nebo u dna a zda ji vede ruka nováčka nebo ligového závodníka. Pro ty, kdo už alespoň trochu vláčet umějí, je důležité jedno - jsou-li ryby aktivní, je možno používat větší nástrahy s výrazným chodem i barvami, vodit je rázněji a prochytat co největší plochu. Když se vám podaří zastihnout štiky v období výrazné aktivity, snažte se navíc dostat na prut co největší jedince. Mnohdy to znamená jít na konkrétní místa a použít nadstandardně velké nástrahy.

Aktivita ryb se dá do jisté míry předvídat - závisí na roční době, zarybnění lokality, počasí, stavu vody a podobně. Být v okamžicích rybí aktivity u vody je v mých očích naprosto nejdůležitější podmínkou úspěchu, protože pak to jde prakticky samo. Naopak přemlouvat k záběru pasivní ryby je vždycky záležitost s otevřeným koncem a někdy i čekání na zázrak.

Průhlednost vody má vliv na to, jak dobře a na jakou vzdálenost ryba nástrahu vidí. V extrémně čisté vodě jsou vláčecí nástrahy vidět na značnou dálku a zatímco nezkušené ryby na ně útočí i na několik metrů, jejich světem protřelejší kolegyně se většinou nemusí ani pohnout z místa, aby odhalily zradu. A věřte, že ji odhalí! Nástrahy pro takové případy se vybírají těžko - musí mít excelentní chod a obvykle pak záleží i na barvě nebo dokonce pouhém jejím odstínu a většinou i na přítomnosti lanka. Někdy je na revírech s průzračnou vodou nádherně vidět, jak s pouhým zhoršením světelných podmínek začne přibývat záběrů.

V kalné vodě je pro dravce spíš problém zaregistrovat proplouvající nástrahu natolik včas, aby ji mohli s úspěchem atakovat. Zaznamenal jsem i útoky doprázdna. Vyplatí používat velké nástrahy výrazných barev se silnou vibrační stopou. Pořádná pomalu vířící rotačka s širokým křidélkem nebo zářivě zbarvený zvukový wobbler jsou jako stvořené do těchto podmínek. Rybám, které vám na tenhle špek neskočí, lze nabídnout nástrahu bez uvedených efektů, ale prostě jen hodně velkou.

Intenzita osvětlení do jisté míry souvisí s čistotou vody. Opět tu jde o to, co všechno a jak dobře ryba vidí.

Klasickou reakcí rybáře na různé světelné podmínky bývá změna barvy nástrahy. Obvykle je třeba ve výrazném osvětlení optický dojem z nástrahy poněkud utlumit anebo využít dobré osvětlení k prezentaci různých barevných vzorů majících něco konkrétního napodobovat. Za sníženého osvětlení můžeme buď použít viditelnější nástrahu anebo zkusíme ponechat rybu v nejistotě a nabídneme vzor, jehož nepříliš dobrá viditelnost nedovolí dravci nástrahu prokouknout. Takhle jsem třeba ve večerních hodinách s úspěchem používal menší tmavé rotačky.



Světlé gumy všech velikostí patří při lovu štik mezi klasiku

Rozlehlost revíru nebo jeho vybraného úseku má vliv na jediné - rozlehlou plochu si nemůžeme dovolit prochytávat se stejnou intenzitou jako malé přesně vyhraněné štičí stanoviště. Například moje oblíbené „lenivé" gumy s poddimenzovanými hlavičkami se na rozlehlých a nedej bože navíc i hlubokých vodách prostě nemohou prosadit. Na prohledávání velkých ploch je vhodnější nástraha, která má spíše výraznější chod a pracuje při souvislém tažení. Teprve když nezaznamená úspěch, je třeba obětovat velikost prochytané plochy, vybrat jedno konkrétní místo a nahradit kvantitu kvalitou.

Hloubka loviště je technický faktor, který je třeba většina zohlednit proto, aby se plně funkční nástraha dostala do blízkosti ryby. Většina nástrah optimálně pracuje v určitém hloubkovém rozmezí a mimo něj je jejich vedení obtížné a výsledek lovu nejistý. Každou je proto třeba odzkoušet, aby její majitel věděl, v jak hluboké vodě ji může s úspěchem využít. Zejména u wobblerů je hloubka, v níž pracují, dána přímo konstrukcí nástrahy a je třeba na to myslet už při nákupu, protože se jedná o nejdražší část obsahu našich krabiček. Při lovu s „gumami" je zase vhodné mít široké spektrum hlaviček o různé hmotnosti - především právě kvůli nasazení na místech s různými hloubkovými a proudovými poměry.


Začátkem zimy se výběr použitelných nástrah dost zúží

Na některých lokalitách nebo v určitých obdobích dravci přijímají potravu pouze určitého druhu a velikosti. Koncem léta se velká část dravých ryb včetně menších štik krmí v hejnech potěru a nejlépe reaguje na drobnější nástrahy. Vědom si této skutečnosti, lovím často na přelomu srpna a září štiky kolem 50 - 60 cm na pěticentimetrové wobblery, přičemž jediným kritériem pro jejich výběr je schopnost pracovat na tenkém wolframovém lanku. Občas jsem se ale setkal s i opačným extrémem, kdy se štiky odmítaly pohnout, dokud nástraha neměla aspoň 12 cm.


V půlce prosince je důvodem k radosti i záběr takovéhle "kudly"

S velikostí nástrahy souvisí i to, jak velkou štiku se vlastně pokoušíme ulovit. Při cíleném pokusu o ulovení metrovky asi použijeme větší nástrahy než pro běžný lov jedinců kolem 60 cm a pokud někdy budete delší dobu chytat s rotačkami velikosti 1, uvidíte pro změnu, kolik je po řece štíčat okolo 30 cm. Těm se snažím za každou cenu vyhýbat, ale i tak je chytám častěji než bych si přál.

Jestliže chytáte v místech, kde denně vláčí desítky rybářů, je často problém dostat záběr prostě jen proto, že ryby nástrahy bezpečně poznávají anebo k nim přistupují se značnou dávkou nedůvěry. Cesta k úspěchu pak může vést buď přes dokonalou prezentaci co nejrealističtějších nástrah (slabší povahy skončí u rybičky) anebo se musíte vytasit s něčím novým a neokoukaným. Když se na našem trhu objevily wobblery nebo později twistery, byla to pokaždé pro dravce pořádná pohroma. V posledních letech někteří rybáři začínají znovu objevovat zapomenuté kouzlo plandavek.

Zmínka o souladu nástrahy s technickými parametry náčiní je možná zbytečná, ale poměrně často vídám rybáře s lehoučkou nástrahou na neskutečně tuhém prutu anebo naopak lidi přetěžující slabý proutek pořádným kusem železa. Setkal jsem se i s pěticentimetrovými twistříky na silném zkrouceném lanku a podobnými anomáliemi. Nezapomínejte, že nástrahu musíte prutem nejen nahazovat, ale i vodit a nakonec i zaseknout zabravší rybu. Celá sestava musí optimálně ladit, jinak buď vůbec nedostanete (případně neucítíte) záběry nebo vám ryby budou padat. Jestliže si berete k vodě prut určité gramáže, zároveň tím i definujete skupinu nástrah, které můžete použít. Když například hodlám provětrat prut s chvějivou špicí, je nad slunce jasné, že velké rotačky a wobblery mohou zůstat doma.

Jenom okrajově zmíním riziko utržení nástrahy. Jsou vody, kam bych Rapalu nenahodil, protože bych ji s největší pravděpodobností viděl naposled. Tam je potom třeba hodně dobře zvážit, kteří z našich oblíbenců tu pravděpodobně najdou svůj mokrý hrob.


Kterého ze svých oblíbenců byste vypravili na průzkum tohohle štičího hradu?

A dostali jsme se k poslednímu, ale možná nejdůležitějšímu faktoru výběru nástrah - pocitu důvěry a splynutí rybáře s nástrahou. Každý z nás má oblíbené kousky, na něž zdolal své životní úlovky a bez nichž se k vodě odmítá vypravit. Zahajuje s nimi většinu vycházek, umí s nimi dokonale pracovat a ze všech těchto důvodů jsou v jeho rukou těmi nejúspěšnějšími. Podle fotografií v článcích můžete klidně zjistit, jaké nástrahy s oblibou používám a dokonce si pořídit tytéž barevné odstíny, ale nikde není psáno, že dosáhnete stejných úspěchů. Moji známí mají v krabičkách úplně jiný sortiment a jsou neméně úspěšní.

Vláčení je totiž určitý stav existence, v němž rybář žije, vnímá, rozhoduje se a občas i loví ryby. Každý si nakonec najde vlastní cestu a časem si sestaví osobitou kolekci nástrah pro konkrétní revíry a situace, v nichž se pohybuje. Je na každém, jak bude ta jeho cesta dlouhá, spletitá a kam ho dovede. Jsem ale přesvědčen, že jedinci s dobrým citem pro výběr nástrah ji vždycky budou mít o trošku snazší.

Text a fota: M. HORÁČEK

Tento a další články naleznete v březnovém vydání časopisu KAJMAN Kajman