Jaro na Ebru

Zcela upřímně, na začátek letošní sezóny na Rio Ebro jsem se až tak netěšil. Valnou část loňského roku jsem tu tvrdě pracoval. Ale během vánočních prázdnin jsem našel dost času na to, abych dobil baterky, poladil metody a vyhrál si s novými pruty a navijáky od Dědy Mrazíka.

Letošní podmínky na řekách ze mě vymáčkly to nejlepší. Byla to složitá sezóna i pro lov s průvodcem. Má štěstěna mi přinesla rekordní úlovky; zaznamenal jsem svého sto padesátého sumíka přes sto padesát liber (75 kg) na oblázkovou montáž za jeden rok lovu, povykládal spoustu historek o "tom velkém co utekl", překonal svůj sumčí rekord a založil jsem základy pro to, abych si postavil kariéru na svém tolik milovaném koníčku.

Když se v duchu vrátím na břeh řeky letos na jaře: tehdy jsem si všimnul, že ryby nebyly na svých obvyklých lovištích (zejména kvůli výši hladiny). Můj únorový cíl byl vybrat loviště pro rybáře na nadcházející měsíce.

Tohle byly pravděpodobně ty nejlepší podmínky, jelikož tehdy rybařilo jen velmi málo lidí; výběr místa k lovu je ale umění, které zvládne jen málokdo. Většina místních znalců jen přemítala a spoléhala se na lov ve vodách Caspe, aby ušetřila prázninové nuly. Obvyklá místa u řek Segre a křižovatky T, kde se stýkají s řekou Ebro, byla pusty života, i když byly pravidelně prochytávány. Všiml jsem si, že se ukazovalo jen velmi málo ryb, takže při svém hledání velkých ryb jsem se dostal až nějakých patnáct kilometrů po proudu k městu Mesquineza.

V hlubinách svátečních měsíců jsme viděli jen málo aktivity na pelety ve srovnání s letními měsíci. Díky složení pelet a jejich atraktorů byli sumci nedočkaví a ve svém hledání po nasycení se zaměřili na bílou rybu. Ta se vydala vzhůru od vod Meqinezy, a tak si odvedla i pronásledující sumce.

Všechno začalo ve známém ovocném sadu, zamáčknutém mezi dvě zátoky plné vodních rostlin na řece Ebro. Úsvit prvního března spatřil mého prvního sumce na prováděném zájezdu v roce 2006, krásku dlouhou plné dva metry a 41 centimertů a vážící 203 liber. Jen shodou okolností jsme nahodili sumcové pruty - kapři přestali brát a spařili jsme velkého sumce. Když jsme tohoto velkého sumíka odstranili z cesty, tak se velcí kapři vrátili do svých lovišť a mnoho z nich se příštího měsíce vydalo i na břeh.


Během prvního týdne v březnu jsme viděli nějakých 40 kaprů jen těsně po 40 liber, většinu nad 30. Všiml jsem si, že brali velmi ochotně. Po prvním dubnovém týdnu jste v určitou dobu nemohli mít nahozený vice než jeden prut - bylo vidět každých 20 minut jednoho kapra přes 20 liber na každé dva unavené rybáře. Jak se první týden dubna měl ke svému konci, tak jsme měli více jak 35 dvacetilibrových a 7 třicetilibrovch kaprů chycených, zdolaných a zvážených.


Na kapří frontě jsme viděli v příštím měsíci spoustu zajímavého. Měl jsem mnoho osobních očekávání a nadšení. Více jak sto kapříku nám skočilo na zmenšenou verzi "pebble rig" ze sumcového rybolovu. Oblázky jsme naolejovali a nechali nasáknout, nástraha byla jedna peleta doplněná polovinou/celou boilie a nebo jedním zrnkem žluté umělé kukuřice. Padlo mnoho osobních kapřích rekordů, protože jsme dostali na břeh mnoho kaprů hodně nad 30 lbs a lehce nad 40 lbs.

Hlavními body místních mělčiny jsou zátoky plné vodní trávy na obou stranách, na jedné mělčí a na druhé o hodně hlubší, otevřené do hluboké a ponořené zátoky plné trávy. Tam bylo plno ryb a můj cíl bylo se podívat na některé z těch kapříků v mezi 40 a 50 librami, kteří již znali moji podložku z minulých let.

Nástrahy jsme většinou zaváželi lodí pomocí echolotu, vnadili jsme většinou konopím a tygřími ořechy, abychom přilákali spíše hejna kaprů, nežli skupinky sumců. Také jsme pokládali směs pasty a pelet. Oblázky velikosti 4-6 uncí jsme házeli na krátkou vzdálenost. Výhodou oblázku na krátkou vzdálenost bylo, že jsme měli výhody olova pro házení a zaseknutí a přitom přímou šňůru na zaseknutí.

Oblázky v PVA pytlíku doletí dále, při dopadu vydávají zvuk na mnohem přirozenější frekvenci nežli olovo a absorbují oleje a příchuti, které pak mohou vypouštět a lákat tak ryby. Do pytlíku je možní přidat i nějaké rybí dobrůtky, takže past sklapne rychleji. Chytání na oblázky je pracnější, nežli s olovem. Pro začátek musíte pečlivě sbírat a vybírat kameny a balit je a to chce grif. Když se to ale jednou naučíte, což netrvá až tak dlouho, tak oblázky s přehledem přechytají olovo a stávají se nezbytností při cíleném lovu obřích kaprů, parem a sumců. A do zavážecí lodičky krásně pasují.

Sumci byli touto dobou již vzhůru a v pohybu ve velkých počtech jako velryby. Od poloviny dubna do konce květnu jsme lovili v nových proudech v hranicích rezervace v Segre. Vodní hladina stoupla, a vzrostly i setkání velkých ryb, pro které je tento vodní systém domovem. Můj otec se k nám přijel letos poprvé podívat. Bylo to jen na týden, ale stejně jsme ulovili přes 80 kaprů a pár sumíků. Nic by mě nepotěšilo více, nežli ho vidět chytit v těchto vodách kapra přes 40 liber. To se nám bohužel nepodařilo, tak snad příště?

Dubnový úlovek kaprů byl dobrou vizitkou věcí příštích. Osmdesát kaprů přes 20 liber, třicet pět 30 liberních a tři kapři mezi 40 a 41 librami 12 uncemi. Duben nám také přinesl 32 sumců přes 100 liber a 8 přes 150. Cenili jsme si všechny, ale zejména dvě ryby chycené týden od sebe pěkně ukázaly, jaký mají tito říční obři růstový potenciál. Rozdíl mezi nimi bylo 35 cm délky a 15 liber váhy. Kratší ryba měla 199 liber (2 m 12 cm), hezky zakulacený exemplář s pěknými značkami na boku. 184 liberní (2m 47 cm) byla dlouhá, skoro prázdná ryba která se mohla jednoho dne pohodlně dostat na 230 liber. Seznam velkých sumců pokračuje dál : 199, 184, 170, 169, 165, 159,156 & 152 lb.


Lov kaprů se začal obracet v polovině května, jak se sumci začali vracet z míst níže po proudu. Počasí se začalo oteplovat, a stejně tak i voda. V posledních týdnech května začali řece vládnout sumci. Kapři se začali stěhovat proti proudu v obrovských počtech do travnatých mělčin ke tření, což byl začátek skutečné akce. Květnový kapří lov nám přinesl o něco méně úlovků, nežli jsme čekali, i když něco z toho se dalo připsat k zvýšené aktivitě sumců. Kapři, kteří se podívali k nám na břeh byli sice méně početní, ale v dobré kondici a průměrná hmotnost úlovku vzrostla, i když jsme nachytali o něco méně. V součtu to bylo slušných padesát pět 20tek, dvacet 30tek a sedm kaprů mezi 40 librami a 46 librami 4 uncemi.

Pořídili jsme novou baterii sumcového nářadí, o něco lepšího oproti tomu co minulou sezónu neobstálo v testu času. Přešli jsme od dvoudílného 10 a půl stopého karbonového prutu ke třídílnému Grey's Popper prutu. Naše nové navijáky neměly vyhořet tak, jako se to stalo našim Penn 330tkám; naše krásné Albacore od Alutcenos byly tím pravým doplňkem našich prutů, které nyní seděly v nových stojánkách na míru od Micka Evanse.

Lovili jsme v hlubinách toho nejlepšího sumčího revíru, říční podmínky byly na naší straně - štěstěna nám byla v pravdě nakloněna. Oblázková montáž byla stále na sumce nejlepší. Někdy jsme umisťovali i kameny, které vážily až k dvaceti librám. Kaprové pruty jsme rychle vyčistili a uložili na odpočinek. K poslednímu týdnu května jsme nalovili 26 sumců přes 100 liber, mnoho mladých mlíčňáků kolem 140 liber a 6 ryb přes 150 liber. Květen byl také měsícem selat divokých prasat. Při vláčení z kanoí jsme je pravidelně potkávali, jak se vyhřívaly na sluníčku a chodily pít na mělčinách přírodní rezervace. Když jsme jednou lovili ze břehu, tak jsme napočítali 6 selat a dvě dospělá prasata, jak plavaly nějakých 400 metrů od nás od jednoho ostrůvku k druhému. Výčet velkých sumců pokračoval, 187, 173, 169, 159, 157 & 156 lb.

Ze sta nocí, od konce února do začátku června, jsem spal doma v posteli jenom čtyři. Během té doby jsem byl mnohokrát vzhůru. Bylo radost poslouchat ryby kolem 150 liber narážet na hladinu, a kromě nich poslouchat hejna kaprů, jak se za tmy přesunovaly v proudech. Poté jsem se vrátil do Anglie na rekordního sumce a pár zápasů kriketu. Měsíc červen je na Ebru a Segre rybářsky velmi zajímavý. Není divu, že mě mrzelo opouštět vodu v době, která je považovaná za nejlepší.

Intermezo v Bulharsku

Vydal jsem se na cestu s příjemným kolegou Danem Baylisem. Vydali jsme se z Heathrow na deset dní chytat na Dunaji v Bulharsku, na druhém největším říčním systému v Evropě, co má na délku něco přes 2800 km. Předcházející týden jsme vyplnili přípravami a byli jsme oba plni vzrušení. A pak už jsme stáli na břehu Dunaje. Dva Britové dva Dánové a jeden Bulhar. Vidět řeku v celé její šíři byl skutečný zážitek; naproti nám v dálce bylo Rumunsko v růžových červáncích.

Řeka nám pod nohama takřka vřela. Proud byl prudký a stálý. Nelovili jsme proto na prvním místě, na které nás zavedli a místo toho jsme šli nahodit do zátoky o nějakých třicet kilometrů po proudu. Dodatečně nám došlo, že jsme k řece přišli ve špatnou dobu; na druhou stranu vybrat správný čas na lov takhle velkého říčního systému dopředu je vždy sázka do loterie. Abychom mohli chytat, tak jsme museli podplatit místní rodinu, která na nejlepším místě chytala ryby k večeři. Pak jsme zjistili, že máme nalevo i napravo od sebe rybáře ze sítěmi přes většinu řeky.

Za čtyři noci jsme chytili jenom jednu malou parmu, kterou jsme na oplátku použili jako návnadu na obří sumce. Řeka v těchto místech rozhodně nebyla prázdná, ale metody místních rybářů z ní udělaly tak trochu černou díru. Historky o sumcích přes 200 kilo zněly uvěřitelně, řeka určitě má obrovský potenciál, ale štěstí nám nepřálo. Rozhodli jsme se přesunout více do hor, řeka vypadala že si potřebuje pořádně odpočinout. Zkusil jsem se projet na lodi, abych si prohlídnul nějaká další pěkná místa, ale pak jsme se všichni přesunuli k malému jezeru na zbytek našeho bulharského dobrodružství.

Přijeli jsme za soumraku, takže jsme si jezero prohlédli pořádně až ráno. Jezero má asi tak šest akrů, skládá se z hlavního jezera se dvěma zálivy na obou stranách. Oba zálivy vypadaly dobře na cílený lov velkých ryb. Jezero je napájené prameny, místy mělké a místy velmi hluboké. Během prvních hodin lovu jsme všichni zdolali rybu, několik kaprů přes 30 liber a malého jesetera. Ryby do jezera byly nasazeny z Dunaje a byli tam údajně dva kapři přes 80 liber a pár lysců kolem 60. Čtyři zbývající dny byly vyplněny malomyslností; vyšlo najevo, že valnou většinu ryb z jezera vybili oštěpy místní farmáři a ovčáci, když se vyjely třít do mělčin. Výlet do Bulharska se prostě nepovedl.

Zpět na Ebru

Když jsme se vrátili na Ebro v červenci, tak jsme si uvědomili potřebu nového přístupu k lovu. Překvapily nás zprávy o špatném červnovém rybaření. Horní jezero je a bude dobré místo pro lov sumců, předchozí zprávy byly o velkých 100+ sumcích za jednu noc.

Červenec byl horký a sumci se třeli podruhé a měli jsme přes 27 mlíčňáků mezi 100 a 148 librami, což byl docela úspěch na krátkou dobu, co jsme se věnovali lovu. Během několika výprav na kanoi na Segre jsem viděli sumce, jak se převalovali na hladině na dosah ruky. A to, jak naráželi do kanoe, až se kolébala, byl zážitek na který se jen tak nezapomíná. Jeden sumec chycený na vláčku nám natřikrát zlomil prut, nežli se nám ho podařilo dostat ke břehu, z čehož měli všichni zúčastnění oči navrch hlavy. Výčet obřích sumců bude pokračovat...

Dalších šest týdnů rybaření od srpna do poloviny září bylo v jednom kole. Až v tomto čase se mi začalo dařit tak, jako v předchozích letech. V nejteplejším měsíci jsem měl na prutu přes 45 sumců týdně, někdy jsem dokonce ani nestíhal zavážet nástrahy, jak rychle šly záběry po sobě.


V tomto měsíci jsem překonal svůj osobní rekord a podobně jako minulý rok jsem zdolal dvě 190lb+ ryby rychle za sebou. Chytal jsem s přáteli a povídal historky o „té velké co utekla" a rekordních úlovcích nadšeným místňákům. Srpen mi přinesl mnoho radosti a zármutku, v tomto měsíci jsme viděli řadu skutečně obludných ryb u mnoha šťastných rybářů. Měsíc, který podobně jako minulé, začal velkou rybou, bledou a klidnou 208lb, zase na oblázkovou montáž, ale tentokráte se změnou v nástraze, která mi dala větší náskok a nadšení pro lov, co nás teprve čekal.

Nejvíce jsem si užil lovu v posledních dnech měsíce srpna s Joem Taylorem a ScouseMasterem Karlem. Během šestihodinového lovu 30-tého srpna jsme chytili nějakých 18 sumců, z nichž 14 překonalo stolibrovou hranici. Mít pár 150tek, tři 170tky, 184ku a 194 liberní kus jen několik hodin od sebe byl zážitek, na který budou všichni zúčastnění rádi vzpomínat. Trojice Karlových 170tek byla následována Joeovou 184kou, dalším bojovným kusem co skočil na oblázkovou montáž, obdivuhodná ryba se spoustou místa pro další růst, která měla předpoklady k tomu, aby se v pohodě dostala na 200 liber.


Já jsem měl příští záběr; náš pravý prut se ohnul naplocho a prudký záběr nás všechny nechal v ovzduší očekávání. Když jsem vytáhl prut z trojnožky ryba sebou plácla o hladinu s výbuchem vody a vydala se vzhůru proti proudu. Stál jsem pevně, metrák poctivého anglického dubu pevně zakořeněného do břehu španělské řeky, ohýbaly se mi jenom větve. Velká a těžká ryba se držela u dna, ale na své cestě proti proudu zpomalovala. Dvakrát jsem jí v proudu otočil, před tím než zamířila na mělčinu doslova pod špičkou prutu a čekajícími rukami. Váha se zastavila na 194 librách a byla to obrovská ryba s velkou a širokou hlavou. Se dvěma rybami přivázanými na provaze jsme sundali našich dvanáct rolniček z prutů a zbytek noci jsme prospali.

Když následujícího rána nastal čas na focení, tak jsme nastavili videokameru a připravili si foťáky. Joeho ryba byla první venku z vody a na břehu; ležela klidně na mokré podložce a pečlivě jsme jí uvolnili z provazu. Ryba, která byla hlavou směrem k řece, se v ten okamžik obrátila a divoce zazmítala - a okamžitě byla zpátky ve vodě.

Všechny nás to překvapilo. A najednou jsem si uvědomil, že jsem já na řadě. Rozhodl jsem se vyndat provaz rovnou ve vodě a vyfotit se jenom ve vodě. Ryba byla brzy na hladině já jsem s ní zacvičil, abych se dostal do pozice abych jí mohl zbavit provazu. Přitom jsem jí chytil za obě prsní plotvě a rybí bradu měl na prsou. V ten okamžik ryba jedním máchnutím ocasu vyklouzla z mých prstů zpátky tam, kde to zná nejlépe. S Joem jsme si pěkně odfrkli. Srpen byl dobrý měsíc.

Seznam velkých sumců pokračuje, dvacet ryb přes 150 liber, šest přes 160 liber, dvanáct přes 170, osm přes 180, šest přes 190 a tři přes dvě stě liber. Kromě těchto velkých kusů jsme měli 52 ryb mezi 100 a 150 librami a 82 kusů do 100 liber. 150 x 3, 151 x 3, 152 x 2, 153 x 3, 154 x 4, 156 x 2, 158 x 2, 159, 161, 164, 165 x 2, 167, 169, 172 x 2, 174 x 2, 176 x 2, 177, 178 x 3, 179, 181, 182, 183, 184 x 3, 186, 189, 191 x 2, 192, 194, 195, 196, 201, 202, & 208lb.

Konec srpna až do půlky října přinesl vítané zvolnění tempa rybolovu; první deště přinesly rychlé zvednutí hladiny, opakované deště znamenaly nesrovnalosti v barvě vody, průtoku a výšky hladiny. Vytáhli jsme zpátky kaprové pruty. I když první úlovek byl velice bojovný 43 librák, tak jsme vytáhli jenom dvacet dva 20tek a pět 30tek.

Podzim 

Posunul jsem se z oblasti, kde jsme lovili v srpnu dále po proudu v čase, kdy se zvedala hladina, což mohl být krok špatným směrem. Myslím, že v závislosti na vodní hladině docela velké skupinky velkých ryb mohly zůstat polapeny v oblastech kolem Segre. Těmto rybám mohlo trvat řadu týdnů, nežli by se vrátily do svých obvyklých míst. I tak se nám podařilo dostat pěkných pár ryb dole po proudu. Výčet velkých sumců pokračuje, 191 (na kaprový prut) 178, 177, 169, 167, 162, 156, 151 a 155lb albín.

Můj otec se vrátil, když se podmínky trošku uklidnily. Krátce poté, co chytil pěkného šupináče přes dvacet liber, se pokazily podmínky pro lov a bylo na čase si na pár týdnů odpočinout. Využil jsem čas k tomu, abych přijal pozvání k lovu velkých parem dole na jihu. Chytil jsem pár pěkných Andalusijských parem minulou sezónu, ale ta z Comizo je zahalena největším tajemstvím. Teprve když jsem spatřil jejich domovskou řeku jsem si uvědomil proč.

Nějakých 15 křišťálově čistých, zarostlých lagun s mělčinami zarostlými travou, které spojují malé potůčky a pohádkové vodopády, zasazené v horské soutěsce je dost na to, abych ztrácel slova. Rybařil jsem s Petem Staggsem, průkopníkem lovu parem ve španělském vnitrozemí, který měl několik kusů přes třicet liber. Během těch několika dní, co jsem lovil, jsem si přál, aby se mnou mohl být můj otec. Pohled do křišťálově čistých hlubin kolem osmi metrů, ve kterých jsme lovili, mi přinášel vzpomínky z dětství. Na podložku se mi podívali tři šupináči těsně přes 29 liber a měl jsem to štěstí, že jsem chytil skoro 18liberní zlatou parmu. Pustit jí zpátky do studených, křišťálově čistých vod a vidět, jak odplouvá, byla krása. Všechny ryby bojovaly jako lvi a na laguny v této oblasti Španělska budu určitě chtít věnovat příští sezónu více času.

V týdnu 45 jsem se vrátil k řece. Mnoho hodin jsem jen pozoroval klidné vody kolem Mequinezy; zvládl jsem i několik hodin lovu kaprů, které mi přinesly čisťounkého dvacetiliberního šupináče. Tento měsíc byl rybářsky divný; ryby vypadaly jako by běhaly řekou nahoru a dolu jako by byly Vánoce. Během krátkého času, co jsme kaprařili, jsme vytáhli patnáct dvacetiliberních a pět třicetiliberních kaprů. Zbývaly už jen dva týdny lovu sumců, i když podmínky k polovině listopadu dávaly dobrý výhled věcí příštích. Zvláště co se týče lovu kaprů, protože se chytilo několik kaprů přes 50 liber a jeden 59 librák.

 

S více jak 500 kg živé návnady v garáži jsem si pomyslel, že bude dobré zakončit sezónu tam, kde jsem jí začal. Od 23. listopadu do 12. prosince jsem viděl tři velké sumce přijít do cizích rukou. Říkal jsem si, že by bylo skutečně pohádkové, kdybych mohl začít a skončit rok s 200+ liberním sumce. Zdolal jsem čisťounkého šupináče o váze 34 liber a 4 uncí, byl skoro úplně černý. Tomuto typu u nás říkáme „uhelný horník". Byl to ten největší uhelný horník, co jsem kdy viděl. Měl šupiny úplně černé i na samém spodku břicha. Když jsem viděl tohohle, tak jsem si říkal, že určitě budou tací i přes 40!

Řeka byla opět klidná jako mlýnský náhon. Viděl jsem během jednoho týdne na břehu přes 15 ryb od 150 do 186 liber. Poslední tři noci jsem lovil sám, což byla docela výhra, i když jsem viděl jen málo ryb. Chytat na jednoháčky na šesti sumcových prutech 42 hodin bez záběru mi přišlo dost na to, abych to zabalil, vrátil se domů a sepsal tohle povídání. Když se dívám na kalendář, tak mi zbývá ještě pět dní na to, abych chytil ještě jednu pořádnou rybu. Tak doufám. Mezi svátky zase vytahnu kaprové pruty, protože se proslýchá, že někde v místních vodách plave nový světový kapří rekord. Seznam velkých sumců se uzavírá, 186, 181, 178, 176, 175, 172, 167, 163, 159, 157, 156, 155, 153, 151 & 150 x 2.

Rekapitulace a poděkování 

Tento rok nemohu ukončit bez toho, abych poděkoval lidem kolem sebe. V první řadě těm, se kterými jsem lovil a kteří se podíleli na letošních výborných úlovcích. Padlo spousta osobních rekordů, některé z nich budou překonány, ale na většinu se nezapomene. Petrův zdar pro Brian Westergaard, Troles Taylor, Mick & Paul Wheeler, Benji & Louis Jaques, Joel Crozier, Lee Hazel, Frank Jennings, Adam Cole, Callum Derby, Graham Benyon, Dave Moore, Dan Moran, Pete & John Wilson, Phil & John Straw, Bill Collins, Mark Adams, Ray Albone, Del Bullfield, Steve Powell, Adam Turner, Maurice Savage, Jonny Jensen, Jaspers Rasmussen, Gary Norton, Gary Drew, Mark Fossy, Ian Cooper, Carl Knight, Adrian & Daniel Hull, Tim Cadman, Alan & Shaun Brown, Joe Finnis, George Bagnall, Stephen Bucknall, Wayne Shipp, James Burke, Shaun Vincent, Brian & Alan Danbury, Mark James, Tony & Sam Davey, Phil Burr, Tony Swann, Nick Ratcliff, Denis Lynford, Stewart Ely, John Medlow, Graham Glue, Dale Maxim, Martin Turner, Dan Baylis, Rob Anderson, Graham Noon, John Tattersall, Peter & William Staggs, Tim Sumner, Maruis Le Roux, Dan Aplin, Ade Robinson, Joe Taylor, Steve Morrison, Darren Gallaher, Dipesh Patel, Howard & Sean Lamb, Caspe Chris, Scouse Master Tours Karl & Mark & Lenka Hofirkova.

Zadruhé bych chtěl poděkovat za výbavu, se kterou jsme zkrotili tyto ryby. Mé díky za Greys Popper pruty a Albacore navijáky pro sumařinu, Berkley & Triple X návazcové materiály, oblázkové montáži a CatBusster Continental hákům za menší škody na rybích tlamách a lepší proměňování záběrů. Mickovi Evansovi děkuju za sumcové stojany na pruty a Timovi Reesovi z Dana Feed, Jan & Steve za naše Indicat alarmy. Našim sponzorům Bobovi Bakerovi, Richardovi Gardenerovi a Ianovi Rusellovi, jejichž návnady udělaly letošní rybaření o tolik snazší; Dannymu Fairbrassovi a ostatním z Kordy za to, že nám poslali průměžné montáže do našich oblázkových montáží; Cemex Anglingu a Michaelovi Andertonovi za průběžnou webovou podporu, Paulovi a Joeovi Griffithsům z Hook Line & Sinker, svému kriketovému kapitánovi Mathewovi Prisovi za oživení veprostřed, Garymu Allanovi za několik dobrých rad, Wokingskému distriktnímu rybářskému spolku za nastartování mé rybářské vášně a v neposlední řadě mamce s taťkou za to, že stáli při mě.

 

rok / váha

20liberních

30 liberních

40 liberních

50 liberních

2004 (1 měsíc)

62

24

5

0

2005 (2 měsíce)

65

40

11

1

2006 (6 měsíců)

217

80

11

0

Totals

344

144

27

1

Celkem kaprů přes 20lb váhy

516

 

Rok / váha

100lb - 150lb

150lb - 175lb

175lb - 200lb

200lb+

2004 (2 měsíce)

116

32

16

0

2005 (3 měsíce)

149

72

38

2

2006 (7 měsíců)

214

61

31

4

Totals

479

165

85

6

Celkem sumců přes 100lb váhy

735

Můj výčet velkých sumíků mi dal novou žízeň po velkých rybách. Ke dnešku mám za sebou více než 1000 velkých sumců, včetně řady přes 150, 85 přes 175 a šest různých 200 liberních monster k tomu. Svět lovu velkých ryb přitom teprve klepe na dveře. Plánuju rozhodit sítě šířeji, pokusit se nabídnout rybářům skutečně světový rozměr lovu velkých ryb. Mám za sebou celou baterii těch nejlepší kontaktů, a krom toho řadu těch nejlepších rybářských guidů na světě. Slibuji, že rybářské shrnutí příštího roku bude stát více, nežli za jedno přečtení.

Stephen Buss

www.carpandcatbussters.com

Za překlad do českého jazyka děkujeme Jindrovi Lackovi (Firetiger)