Lekce 15. a 16. - Vyvázaná tělíčka

Samozřejmě existuje řada možností a vázacích technik jak vyvázaného tělíčka dosáhnout. Ve velké míře to však záleží na dobrém matriálu a především trpělivosti a zručnosti vazače. Trpělivosti však především! Mě se taky občas vyvázané tělíčko nepodaří. Jak říkám: chce to především trénink a mít na kontě i nějaké ty "svěráčkohodiny". Faktem zůstává to, že muška s pěkně vyvázaným tělíčkem je v krabičce jako perla, která po jejím otevření zaujme snad každého. Ze vzorů s vyvázanými tělíčky používám nejčastěji tiplice a vážky. Malé jepičky s takovýmito tělíčky používám minimálně. Při vázání tiplic a vážek jsem zkoušel různé metody a techniky. Bohužel většina jich byla zbytečně složitých a neefektivních. Proto jsem nakonec po dlouhém trápení zakotvil asi u třech technik, které používám pravidelně i na další vzory mušek. Postupně si je ukážeme i v dalších lekcích. Uvedené techniky si můžete vyzkoušet, nebo je brát jen jako inspiraci použitelnou k vlastním účelům. Důležité je, aby nebyla technika příliš složitá a pracná. Navíc by muška měla samozřejmě i něco vydržet. Hrát si půl hodiny s vyvazováním tělíčka, které se po dvou nebo třech rybách rozpadne je zbytečné.

Obr. 1

Obr. 2

Obr. 3

V dnešní lekci si ukážeme jak navázat tiplici s prodlouženým tělíčkem vyrobeným z pera bažanta. Tento typ tiplice je smáčivý. To znamená, že se po chvilce potopí pod hladinu. Příště si ukážeme, jak navázat mokrou tiplici z vlny a suchou variantu z jelení srsti. Co to ale vlastně tiplice je? Jedná se o druh suchozemského hmyzu, který se vyskytuje na březích jezer, rybníků a větších řek. Nejhojnější výskyt tiplic můžeme zaznamenat na přelomu léta a podzimu, kdy se za chladných vlhkých dnů tiplice hojně vyskytují. Všeobecně je známo, že tiplice nejsou příliš dobrými letci. Létají nepravidelným klátivým pohybem a často jsou větrem strženy na vodní hladinu, kde se stávají snadnou a vydatnou kořistí pro pstruhy. Napodobeniny tiplic jsou opět jedním z těch typů mušek, kde si musíme více než s barvou a odstíny pohrát se siluetou. Silueta je v tomto případě tvořena třemi základními prvky. Jednak je to prodloužené tělíčko s článkováním, další jsou dlouhá špičatá křidélka ve tvaru písmene "V" a konečně ony známé nožičky. Nožičky jsou na tiplici základ a dodávají jí život. Jsou zároveň silným atraktorem pro rybu. U nožiček bych se chvíli zdržel. Tiplice se váže se čtyřmi páry nožiček na každé straně (obr.3). Nožičky se dělají z hnědých paprsků bažanta (je možné použít i ocasní pero krocana), kdy se od velkého pera odtrhnou dvě větvičky a udělají se na nich dva uzly. Každý asi v jedné třetině délky větviček (obr. 1). Pokud máte šikovné prsty tak můžete uzly udělat jen tak. Osobně doporučuji používat pinzetu. Je to rychlejší a přesnější. Dále používejte pouze ty pera z bažanta, která nejsou stará a vyschlá, ty totiž lehce praskají a udělat na nich jeden uzel je obtížné a dva uzle už téměř nemožné. Čili rada na závěr - používejte při uzlování nožiček kvalitní pero z bažanta a pinzetu, ušetříte si vlastní nervy a čas. Pokud je pero suché, můžete ho namočit do vody a nechat oschnout, bude se s ním lépe pracovat. Jakmile se vám podařilo udělat na nožičce dva uzly, tak už stačí jen vzít nůžky a odstřihnout jednu větvičku na začátku a jednu uprostřed mezi uzly (obr. 2). Tím vznikne tenká nožička se dvěma výraznými uzly, zesílená na konci, za který nožičku navážeme. Teď bych se trošku podrobněji zmínil o vázání prodlouženého tělíčka, jehož vázací postup můžete vidět na obrázcích. U tohoto postupu používám hnědé pevné větvičky z pera bažanta a měděná drátek, kterým se tělíčko kroužkuje. Jako výztuž tělíčka můžeme použít odraný dřík z prsního pírka kačera. Dobré zkušenosti mám i s odraným pírkem z volete obyčejného bažanta. I zde je dřík výrazně konický a dobře se s ním pracuje. Kritickým krokem je u této operace zpětné kroužkování čili zpevnění tělíčka. To doporučuji dělat výhradně měděným drátkem. Měděný drátek vydrží víc než běžná vázací nit a navíc se s ním lépe pracuje. Barevná kombinace přírodní bažantí hnědé a tenké lesklé mědi je na ryby víc než účinná.

Pohled shora

Pohled zespodu

Tiplice používám převážně na jezerech při lovu pstruhů. V menších velikostech se dají výborně použít i na větších klidných řekách na tlouště nebo pstruhy. Pokud lovím na jezeře na suché tiplice, používám jen jednu. Někdy se dají použít i dvě a to tak, že jednu smáčivou umístím na konec návazce a jednu suchou silně plovoucí umístím na horní návazec. Někdy není špatné tiplici jen tak decentně oživovat potahováním a ostrým cukáním za muškařskou šňůru. Záběry bývají často razantní a agresivní. Příště si ukážeme, jak vázat plovoucí verze mušek s prodlouženým tělíčkem z jelení srsti.

Obr. 7 - Vázací materiály

K navázání tiplice budeme potřebovat (obr. 7): pero z bažanta, měděný drátek, dva dlouhé úzké srpky z pera kohouta zbarvení grizzly, pírko z bažanta se silným a výrazným dříkem, hnědý dubing s příměsí lesklých vláken, kvalitní hnědý srpek z kohouta hnědé barvy a jeden krémový srpek Coq de leon.

Vázací postup:

Krok 1: upneme háček K 620.9 No 8 pevně do svěráčku a na ramínko háčku navineme vázací nit a navážeme dřík z pera bažanta, ten nám poslouží jako páteř vyvázaného tělíčka.

Krok 2: navážeme si tenký měděný drátek

Krok 3: měděný drátek navineme na dřík pravidelnými oviny.

Krok 4: od pera bažanta odtrhneme snopeček paprsků a navážeme jej k ramínku háčku. Stačí jej přichytit jen několika oviny ve stejném místě, kde se navázal dřík.

Krok 5: teď nastane kritický krok, kdy musíte šikovně stáhnout všechny paprsky tak, aby byly rovnoměrně obtočeny kolem dříku a začít tělíčko kroužkovat drátkem.

Krok 6: po dotočení posledních ovinů drátek pevně přichytíme vázací nití a odstřihneme jeho přečnívající konec. Dále nůžkami odstřihneme přečnívající štěty na konci tělíčka.

Krok 7: na nit si nadabujeme menší množství hnědého dubingu.

Krok 8: knotek natočíme kolem začátku tělíčka. Zamaskuje se tak začátek tělíčka a zesílí se hlavohruď což je důležité pro správnou siluetu.

Krok 9: teď začneme postupně navazovat nožičky. Všechny by měly směřovat dozadu, nejlepší je navazovat nožičky postupně po jedné nebo po dvou tak aby na každé straně byly dva páry.

Krok 10: po tom co jsou všechny nožičky navázány, stačí jen odstřihnout jejich přečnívající konce co nejtěsněji u ramínka háčku.

Krok 11: od srpků z kohouta odtrhneme spodní části a přiložíme je k sobě. Navážeme je tak, aby se nezkroutily a držely tvar.

Krok 12: křidélka překlopíme dopředu a uděláme několik křížových ovinů. Po tom co dostanou tvar písmene „V" odstřihneme přečnívající dříky. Podrobnější návod na navazování tohoto typu křidélek naleznete v některé z předchozích lekcí.

Krok 13: za křidélky navážeme dva srpky z pera kohouta. Hnědý a druhý krémový Coq de leon.

Krok 14: nejprve natočíme hnědý srpek a to zhruba tři oviny za křidélky a jeden až dva před. Potom do skřipce uchopíme druhý srpek a uděláme vše obráceně, natočíme dva oviny za křidélky a čtyři před nimi.

Krok 15: nožičky překlopíme dozadu a vyvážeme mušce pěknou hlavičku. Zakončíme jí ztraceným uzlem. Očko zakápneme lakem a muška je hotova!

Tiplice s kouřově šedými křídly

V první části jste se mohli dozvědět něco o základech vázání dlouhých tělíček. Slíbil jsem vám tři vázací techniky, takže si teď můžeme zvesela pokračovat v krasojízdě a ukážeme si další dvě. Nejprve si ukážeme vázání dlouhého tělíčka z plovoucí jelení srsti a na závěr ještě výrobu dlouhého tělíčka z vlny.


Vázací materiály

Vyvázané tělíčko z jelení srsti je trošku náročnější na výrobu. Je důležité vybrat si správný materiál, pomůcky i postup. Postupů i možností je pochopitelně více. Popsat je všechny by bylo na menší knížečku , takže si myslím, že bohatě postačí ty základní. Tělíčko z jelení srsti je výborné na suché napodobeniny tiplic a vážek, popř. větších májovek. Jelení srst je dutá a perfektně plave na hladině. Struktura tělíčka je tvořena snopečkem jelení srsti, který je svázaný vázací nití a oviny jsou pojištěny lakem. Tělíčko samotné nemá žádný základ jako tomu bylo v minulé lekci. Při vázání tělíčka z jelena se používá jako základ jehla, která se po ukončení vázání z tělíčka vytáhne. K vázání budeme potřebovat pákový svěráček a dlouhou, pokud možno co nejtenčí jehlu. V prvním kroku upneme jehlu do svěráčku zhruba pod úhlem 45 stupňů. Na špičku jehly navážeme vázací nit, stačí jí přichytit pouze několika oviny. Odstřihneme si od kůže snopeček srsti z jelena. Síla snopečku závisí na velikosti mušky. Žádné pravidlo na poměr tloušťky snopečku vůči velikosti mušky není. Celková muška prostě musí vypadat přirozeně. Snopeček přiložíme k jehle a u špičky jej přichytíme zhruba pěti pevnými oviny nití. Tyto oviny musí být pevně dotažené a měly by ležet na sobě. Postupným svazováním snopečku tělíčko zpevníme a zvýrazníme mu článkování. Barva nitě by se měla mírně lišit od šedého tělíčka. U vážky je důležitý kontrast modré a černé. Ideální je tmavší šedá nebo tmavě hnědá elastická nit. Nyní budeme oviny postupně pokračovat směrem dolů. Aby nebyly vidět jednotlivé závity mezi článkováním, tak si po vyrobení každého dalšího článku srst odklopíme bokem, nití přejdeme na jehlu, zhruba třemi oviny se posuneme dolů, přiložíme snopeček zpět a uděláme další článek. Takto postupujeme až ke konci. Na konci tělíčko zakončíme a postupně zalakujeme řídkým lakem oviny na tělíčku. Tento krok je velice důležitý protože výrazně ovlivní životnost mušky. Jako poslední krok těsně před zaschnutím laku stáhneme celý svázaný snopeček z jehly a necháme doschnout. Spodní část necháme delší a konec zastřihneme zhruba 2 mm od posledního ovinu. Vázací nit neodstřihneme, ale necháme jí na tělíčku. Už nezbývá nic jiného, než přiložit snopeček k háčku a tělíčko klasickým způsobem navázat. Hlavní finta vázání těchto tělíček spočívá pouze ve vázání přesných a správně utažených ovinů. Dále si dejte pozor na to, aby jehla procházela přesně středem snopečku a tvořila tak osu tělíčka. Jinak by se mohlo stát, že budou oviny na jehle vidět a tělíčko by mohlo být nesymetrické. Zároveň i všechny oviny musí být pevně stažené, jinak se může stát že se po vytažení jehly některý z ovinů uvolní a tělíčko se rozpadne.

Třetí způsob jak vázat tělíčka tiplic je maximálně jednoduchý a celkem vtipný. Stačí k tomu delší jemné syntetické vlasy Fibers, které se pomocí jednoduché finty zkroutí do snopečku a složí se k sobě. Celý postup můžete vidět na obrázcích 1 až 5. Knotek se dá vyrobit i z jemnějšího syntetického dubingu, ale na to už je potřeba mít trošku cviku. Z delších jemných vláken se to dělá nejlépe. Nejprve si z většího snopečku vytáhneme několik vláken (množství záleží na velikosti tělíčka), která napneme a zkroutíme je mezi prsty co možná nejvíce. Až díky zkroucení tvrdý a bude mít tendenci se stahovat k sobě. To je znamení, že musíte přiložit volné konce k sobě tak, aby se knotek nepovolil. Stažený knotek se zkroutí a stočí se. Vznikne tak pěkné tělíčko, které je ideální na mokré tiplice, vážky, napodobeniny pakomárů nebo malých chrostíků. Výroba takového knotku trvá jen několik sekund a podle mého názoru i docela dobrým efektem. Navíc tento typ tělíčka je skoro nerozbitným, protože se při záseku ryby bezvadně přizpůsobí.

Ti kteří chytají na stojatých vodách se už určitě setkali s ladně si poletujícími modrými šídly a vážkami. Tento druh hmyzu se zdržuje na větvích a stéblech pobřežní vegetace. Nejhojnější výskyt je zhruba od května do konce léta. To je ideální období, kdy můžete lovit pstruhy na jezerech a rybnících s napodobeninami vážek. Při chytání na suché vážky používám vždy jedenu mušku, pokud ale chcete lovit na mokré nebo smáčivé vážky, tak se dají použít i dvě mušky ve vzdálenosti zhruba 1,5m od sebe. Takováto sestava by se měla nahazovat podél břehů, kde je výskyt tohoto hmyzu největší.

K navázání vážky budeme potřebovat jemné modré vlasy Fibers, modrou srst z jelena, dva srpky z kohouta grizzly, modrý syntetický dubing, větší modré pírko na nožičky, pírko z Coq de leon a černý fix na dobarvení tělíčka.

Vázací postup vážky

Krok 1: Nejprve si do klasického pákového svěráčku upneme dlouhou tenkou jehlu zhruba pod úhlem 45 stupňů.

Krok 2: U špičky jehly navážeme zhruba pěti oviny vázací nit.

Krok 3: K jehle přiložíme snopeček delší srsti z jelena.

Krok 4: U špičky srst přichytíme několika pevnými oviny nití, které pokládáme na sebe.

Krok 5: Snopeček odvrátíme od jehly, třemi oviny nití se posuneme směrem dolů na úroveň dalšího článku.

Krok 6: Snopeček zase přiložíme k jehle a nití jej obvážeme. Celý postup opakujem dokud se nedostaneme až na konec tělíčka, kde vázání zakončíme ztraceným uzlem.

Krok 7: Jednotlivé články zalakujeme řídkým lakem, lak se musí vsáknout i do jednotlivých ovinů.

Krok 8: nit ukončíme ztraceným uzlem na konci tělíčka a necháme lak zaschnout.

Krok 9: Tělíčko rychle stáhneme z jehly a zastřihneme jeho konec. Vázací nit neodstřiháváme !

Krok 10: upneme háček M-art K620.9 No8 pevně do svěráčku.

Krok 11: k háčku přiložíme tělíčko a navážeme jej.

Krok 12: po tom co jsme tělíčko pevně navázali, tak zešikma odstřihneme přečnívající srst. Tělíčko ještě zafixujeme několika oviny, aby si zachovalo vzpřímenou polohu.

Krok 13: na nit přiložíme menší množství modrého dubingu a stočíme jej do tenkého snopečku.

Krok 14: snopeček začneme navíjet kolem místa, kde jsme navázali tělíčko. Zamaskuje se tak přechod a zvýrazní se hlavohruď.

Krok 15: přiložíme si k sobě dvě pírka z kohouta grizzly. Od pírek odtrhneme jejich jemné konce. Pírka musejí být stejně dlouhá a široká !

Krok 16: přiložíme pírka k ramínku háčku a stejným způsobem jaký jsem popisoval v předchozích lekcích je navážeme.

Krok 17: pomocí křížových ovinů křidélka zafixujeme tak, aby držely tvar písmene „V". Jejich střed můžeme pro jistotu zakápnout lakem.

Krok 18: od modrého pírka kohouta nebo slepice odtrhneme spodní prachové peří a navážeme jej dvěma oviny za a dvěma oviny před křidélky. Oviny musíme udělat opatrně aby neovlivnily tvar křidélek. Zároveň navážeme i pírko z Coq de leon.

Krok 19: modré pírko uchopíme do skřipce a navineme tři oviny za křidélky a dva před nimi. Zajistíme jej a odstřihneme volný konec.

Krok 20: druhé pírko uchopíme do skřipce a natočíme jej zhruba čtyřikrát. Přichytíme jej vázací nití a odstřihneme jeho zbytek. Nožičky překlopíme dozadu, vyvážeme mušce hlavičku.

Krok 21: Zakončíme mušku ztraceným uzlem, zalakujeme hlavičku a muška je hotova !

Vázání mušek z dílny Tomáš Vítka naleznete i na tomto DVD: