Stejně jako v minulém roce se i letošní Mezinárodní přívlačové závody (v rámci tradičních setkávání rybářů z Katowického vojvodství, regionu Halle a ostravského Územního svazu pro Severní Moravu a Slezsko) uskutečnily pod záštitou PZW Katowice na jezeru Przeczyce a pstruhové řece Czerna Przsemsza, za účasti polských, německých a českých závodníků.

Z pověření Výboru ÚS Ostrava jsem výpravu do Katowic sestavil ze závodníků, o jejichž umění a dobrých výkonech jsem byl přesvědčen. Tím prvním byl Láďa Král, devátý v žebříčku ČR v roce 2005 a od příštího roku opět prvoligový závodník z MO ČRS Nový Jičín, druhým pak Vlasťa Těšický, nejlepší závodník SR v jednotlivcích i družstvech pro rok 2006, člen Slovenského reprezentačního výběru na loňském i letošním MS v Portugalsku z MO ČRS Hustopeče nad Bečvou, třetím, jako host, jeden z nejlepších východočeských přívlačářů Jindra Mikulecký z MO ČRS Litomyšl a nakonec moje maličkost.

V pátek 20. října odpoledne, přímo od volební urny, jsme vyrazili do Polska a v šest hodin večer vjížděli do areálu Územního svazu Katowického vojvodství a vítali se s předsedou a organizátory těchto závodů. Po nezbytné kávičce a vítání s německými kolegy nás organizátoři odvezli do místa ubytování - malého penzionu u jezera Przeczyce nedaleko Katowic.


...naše dočasné útočiště...

Tady, po vydatné večeři, jsme byli seznámeni s organizací a průběhem závodů, které byly připraveny tak, že v sobotu budeme lovit dravce 6 hodin z lodi na jezeře a v neděli se závod odehraje na výběrovém pstruhovém revíru Czerna Przsemsza. Po slavnostním zahájení a seznámení začala ihned „teoretická příprava", která se u dobré lahvinky protáhla do pozdních nočních hodin. Nicméně ráno byli všichni připraveni na snídani a v 8 hodin se nalodili do připravených člunů, někteří nahodili motory, ti méně technicky zdatní - Láďa s Jindrou nakopli vesla a vydali se křižovat jezero v předtuše úlovku nějaké velké štiky nebo candáta, či spousty okounů. Počasí nám nejprve z rána přálo, ale během hodiny se na vodě rozpoutala malá vichřice, která rozhoupala čluny tak, že někteří méně odolní závodníci zcela nedobrovolně a rozhodně nepovoleně krmili rybí obsádku jezera skotskou z pátečního večera, ranními míchanými vajíčky a dalšími dobrotami sobotní snídaně.

Já jsem byl v lodi s Vlasťou a přestože se nám podařilo najít původní koryto se zlomy a lavicemi a poctivě jsme nástrahami prohledávali každý decimetr dna, nepotkali jsme ani šupinu. Nepomohly nám ani osvědčené nástrahy a techniky, které byly mnohokráte úspěšné na našich, slovenských či portugalských vodách. Asi po 3 hodinách lovu jsem najednou na modrobílého twistera ucítil slabý kontakt a vzápětí ještě jeden. Zcela automaticky jsem zasekl a ucítil „něžný" odpor, který signalizoval spíše kousek trávy či větvičku než rybu. O to více jsme byli překvapeni, když jsem do lodi zvedl na háčku visícího raka...



...kuriózní úlovek klepetáče...

Byli jsme na té velké vodě zcela bezradní a tak jsme se rozhodli, že najdeme naše kamarády Láďu s Jindrou a vymyslíme společně nějakou taktiku, která by zdejší dravce přelstila. Vydali jsme se z úkrytu ostrova na volnou vodu a před sebou spatřili člun a doslova nám „zatrnulo"... Z dálky jsme sice konstatovali, že je to člun našich kamarádů, ale bez posádky a nám se před očima promítly ty nejdramatičtější scény z akčních filmů včetně toho, jak budeme jejich zmizení vysvětlovat milovaným manželkám. Dovedete si představit, jaká obrovská úleva se u nás dostavila v okamžiku, kdy jsme přirazili k lodi a viděli oba kamarády, kteří zničeni „mořskou nemocí" leží schoulení na dně člunu a čekají až přestane foukat a hladina se trochu uklidní. Po konstatování, že jim odešel „jen motor" a že jsou celkem v pohodě jsme se vydali k pobřeží a začali prozkoumávat úseky kolem kotviště člunů a mola. Přestože zde byla poměrně mělká voda, podařilo se nám dostat nějaké okounky a štičku - avšak žádná z ryb nedosahovala bodované délky a tak v sobotu, přes svůj handicap, zabodoval jen Láďa, který s téměř půlkilovým okounem dosáhl na 2. místo v jednotlivcích, když my tři jsme byli bez bodu.

Závody v Polsku se až do letošního roku vždy pořádaly na „mrtvé rybě". Závodníci chytají bez rozhodčích a pokud uloví tzv. komplet (např.: 3 pstruzi duhoví, 2 štiky či jedna štika a jeden candát, 2 candáti, jeden sumec nebo 10 okounů) nechají jej zapsat u hlavního rozhodčího a kromě bodů za ulovené ryby získává za každou minutu do limitu závodu 20 bodů bonifikace. O tom, že byl první závod velmi náročný svědčí i to, že komplet nechytil žádný ze závodníků. Sobotní odpoledne pak bylo hlavně odpočinkové a až večer jsme se opět pustili do příprav na nedělní závod, který měl byl o úplně jiné přívlači...

V neděli ráno jsme všichni, dobře osvěženi vydatným spánkem a výtečnou snídaní, vyrazili vstříc druhému závodu. Czerna Przsemsza je malá říčka, která vytéká z jezera, na kterém jsme absolvovali sobotní závod. Je to druhotné pstruhové pásmo, kde je především pstruh obecný a pstruh duhový a ojediněle se zde vyskytuje tloušť, štika, candát a okoun. Famózní začátek měl Láďa, který během hodiny dostal dva krásné duháky a vypadalo to tak, že brzy dosáhne kompletu.


...Láďa Král - a je můj...

Já jsem chytal na druhém břehu a chytal jsem jednu rybu za druhou - jenže samé malé okouny a o pstruha jsem ani nezavadil. Vlasťa s Jindrou se vypravili po proudu do pomaleji tekoucích partií řeky, avšak vydržel tam jenom Jindra, kterému se to stalo osudným, protože nechytil ani jednu bodovanou rybu. Já jsem nakonec přece jen zapsal jednoho okouna, ale to bylo vše. Láďa měl stále navrch až do okamžiku, kdy k nám přišel Vlastík. Byl nervózní jako panic před prvním rande a tak jsem mu řekl, ať chytá tak, jak je zvyklý a neexperimentuje a Láďa ho poslal proti proudu řeky se slovy „...tam Ti to bude vyhovovat...". Vlasta si něco mumlat pod vousy a šel o 50 metrů výše. Moc jsem si ho nevšímal, protože jsem měl pořád co dělat s okouny, když tu najednou vidím, že běží jako Emil Zátopek na olympiádě v Helsinkách se slovy mám komplet (3 duháky). To mě uklidnilo, ale stejně mi to nepomohlo, protože z 15 mých okounů byl jen ten jeden bodovaný... Nicméně jsme v družstvech v neděli vyhráli a to nás vyhouplo na celkové 3. místo za dva polské týmy.


...Standa Pernický a Vlasta Těšický - třetí místo v družstvech...

Láďa byl v naprosté pohodě. Přestože už žádnou rybu nepřidal, skončil v neděli se dvěma pstruhy na 3. místě a spolu s 2. místem ze soboty to pro něj nakonec znamenalo celkové prvenství v jednotlivcích.


...Láďa Král - nejlepší jednotlivec...


...první tři místa v jednotlivcích...


...ti nejúspěšnější...


...naše výprava...

Ing. Stanislav Pernický, předseda MO ČRS Hustopeče n. B.