Neočekávejte však nic jiného, než popis toho, co se mi podařilo za 120 Kč zakoupit v jedněch rybářských potřebách v Lotyšsku, což je země, kde je ledová rybařina státem povolena a libuje si velké oblibě rybářů. Výrobci a prodejci rybářských potřeb si toho jsou vědomi a v zimním období nabízejí především vybavení, související s tímto způsobem rybolovu.
Na nejviditelnějších pultech prodejen jsou vyskládány stovky marmyšek v mnoha barevných a tvarových provedeních, v cenách od 5-ti do 80-ti korun. Hned za nimi jsou vyskládány proutky, z nichž mi však velká většina připomínala dětské hračky. Plastové navijáky v podobě "muškařského kolečka" usazené do stejně plastové rukojeti doplňovala už jen laminátová špička se dvěmi až třemi očky. Tuhé a neohebné proutky přesto představovaly 90% nabízeného zboží. Avšak ve zbývající desetině se dalo objevit leccos zajímavého. Jeden takový proutek je na poslední fotografii.
Nabídku zboží doplňovaly velmi citlivé špičky z tenkého plíšku (=indikátory záběru umísťované před špičku proutku), sítka na odebírání ledu, vrtáky (už od 700 Kč) a teplé oblečení zastoupené nejen tradiční ušankou. Nutno říct, že kromě plastových proutků, jsem nepochyboval o kvalitě nabízeného zboží. Nicméně závěry mohu vyvodit až po sezóně, pokud ovšem nějaká - vzhledem k aktuální nepřízni počasí - bude. V Lotyšsku bylo v období Vánoc 2006 snad ještě tepleji, než, podle mých informací, v ČR.
Při 'dírkování' není zhola vždy snadné ulovit rybu, jak si to mnoho lidí myslí. Z vlastní zkušenosti vím, že záběry nezajistí ani dírka třicet centimetrů od té, ve které to kolegovi zrovna jde. A tak je častokrát lepší odložit prut a zahřát si promrzlé ruce v kapsách. Loni jsem na ledu viděl rybáře, kteří jako stojánek používali ony teleskopické vidličky se žlutým držákem, které od vody zajisté všichni znáte. Vidličky byly zapichnuty v hromádce sněhu zhrnutého z okolí dírky. Fungovalo to, nicméně určitě existuje něco lepšího. A já se domnívám, že se mi to podařilo objevit.
Pravděpodobně nemá cenu popisovat to, co je zřejmé z následujících fotografií. Hůře rozpoznáte jen tu vlastnost, že stojánek je z hliníku a tudíž je velmi lehký. Bohužel nevím, kde lze hliník sehnat. To nám snad poradí někdo v komentářích ke článku. Každopádně samotná výroba vám už mnoho času nezabere a já doufám, že se vám veškerá snaha vyplatí.
- Takto popisovaný stojánek vypadá
- Detail jedné ze dvou "noh". Délka 100mm, šířka 18mm, tloušťka 4mm. Otvor nemá závit. Konce jsou seřízlé do špičky a to proti sobě.
- Svislá část stojánku - 2ks. Výška 170mm, tloušťka 5mm, šířka ve vrchní části 70mm (potažené bužírkou). Spodní část je opatřena závitem, matkou a "rychloupínací" matkou.
- Detail úchytu. Délka závitu asi 20mm.
- Spojnice dvou identických částí. Délka 180mm, šířka 18mm. Otvory jsou opět bez závitu.
- Detail sešroubování
- Komplet
jak píše joba je to na prd totálně nestabilní a klouže po ledě pokud nožky nedáš do sněhu a nezaleješ vodou tak ti to ryba veme i s prutem
Chlapci nechci se hádat ale skuste si ho nejdřív vyzkoušet a pak myslet :-)) Pokud s nechá jen tak volně tak je nestabilní jako prase (Hade měl jsem ho na lonským srazu na Koutech, ale vzhledem k množsví tebou zkonzumovaných tekutin tě omlouvá to žes ho neviděl :-))
též si myslím, žë to není o zapichování, ael o tom, že ty hroty drhnou proti sobě
podle mě se to zapichovat nemá, a když, tak max. do sněhu
Zkus ho zapichnout letos.Do blata zajede trba lip!!!!
Článek pěknej,ale stojánek stojí za prd. Nechci nikomu kazit iluze ale já ho mám taky,koupil jsem si ho loni v internetovým obchodě jako celej set,prut plus stojánek a vzal jsem ho na dirky jednou a dost. Pokud ho někdo chce rád mu ho zadarmo dám. Jeho hliníková konstrukce je absolutně nevhodná,nedrží stabilitu,větší ryba ho převrhne,při zapichování hrotů do ledu se prohýbá a ohýbá…