Neočekávejte však nic jiného, než popis toho, co se mi podařilo za 120 Kč zakoupit v jedněch rybářských potřebách v Lotyšsku, což je země, kde je ledová rybařina státem povolena a libuje si velké oblibě rybářů. Výrobci a prodejci rybářských potřeb si toho jsou vědomi a v zimním období nabízejí především vybavení, související s tímto způsobem rybolovu.

Na nejviditelnějších pultech prodejen jsou vyskládány stovky marmyšek v mnoha barevných a tvarových provedeních, v cenách od 5-ti do 80-ti korun. Hned za nimi jsou vyskládány proutky, z nichž mi však velká většina připomínala dětské hračky. Plastové navijáky v podobě "muškařského kolečka" usazené do stejně plastové rukojeti doplňovala už jen laminátová špička se dvěmi až třemi očky. Tuhé a neohebné proutky přesto představovaly 90% nabízeného zboží. Avšak ve zbývající desetině se dalo objevit leccos zajímavého. Jeden takový proutek je na poslední fotografii.

Nabídku zboží doplňovaly velmi citlivé špičky z tenkého plíšku (=indikátory záběru umísťované před špičku proutku), sítka na odebírání ledu, vrtáky (už od 700 Kč) a teplé oblečení zastoupené nejen tradiční ušankou. Nutno říct, že kromě plastových proutků, jsem nepochyboval o kvalitě nabízeného zboží. Nicméně závěry mohu vyvodit až po sezóně, pokud ovšem nějaká - vzhledem k aktuální nepřízni počasí - bude. V Lotyšsku bylo v období Vánoc 2006 snad ještě tepleji, než, podle mých informací, v ČR.

Při 'dírkování' není zhola vždy snadné ulovit rybu, jak si to mnoho lidí myslí. Z vlastní zkušenosti vím, že záběry nezajistí ani dírka třicet centimetrů od té, ve které to kolegovi zrovna jde. A tak je častokrát lepší odložit prut a zahřát si promrzlé ruce v kapsách. Loni jsem na ledu viděl rybáře, kteří jako stojánek používali ony teleskopické vidličky se žlutým držákem, které od vody zajisté všichni znáte. Vidličky byly zapichnuty v hromádce sněhu zhrnutého z okolí dírky. Fungovalo to, nicméně určitě existuje něco lepšího. A já se domnívám, že se mi to podařilo objevit.

Pravděpodobně nemá cenu popisovat to, co je zřejmé z následujících fotografií. Hůře rozpoznáte jen tu vlastnost, že stojánek je z hliníku a tudíž je velmi lehký. Bohužel nevím, kde lze hliník sehnat. To nám snad poradí někdo v komentářích ke článku. Každopádně samotná výroba vám už mnoho času nezabere a já doufám, že se vám veškerá snaha vyplatí.

  1. Takto popisovaný stojánek vypadá
  2. Detail jedné ze dvou "noh". Délka 100mm, šířka 18mm, tloušťka 4mm. Otvor nemá závit. Konce jsou seřízlé do špičky a to proti sobě.
  3. Svislá část stojánku - 2ks. Výška 170mm, tloušťka 5mm, šířka ve vrchní části 70mm (potažené bužírkou). Spodní část je opatřena závitem, matkou a "rychloupínací" matkou.
  4. Detail úchytu. Délka závitu asi 20mm.
  5. Spojnice dvou identických částí. Délka 180mm, šířka 18mm. Otvory jsou opět bez závitu.
  6. Detail sešroubování
  7. Komplet