Stručný rybářský životopis:

K rybaření mě přivedl můj otec asi v šesti letech, kdy jsem s ním začínal jezdit na říčku v místě bydliště. Zanedlouho poté jsem absolvoval rybářský kroužek. S přibývajícím časem mě čím dál více bavilo lovit ryby na splávek a tak jsem pomalu, ale jistě poznával taje plavané. Nadchlo mě množství záběrů a počet ulovených ryb. Kamarádům nedalo moc práce s přemlouváním, ať se dám na závodění. Po několika soutěžních sezónách jsem zjistil, že házení tisíců (korun) do vody a tahání mnoha kil vybavení k vodě nenaplňuje mé představy. V té době jsem již vláčel a tak jsem se rozhodl věnovat se této disciplíně, která mě plně uchvátila. Za několik dalších sezón se mi podařilo dosáhnout několika úspěchů v přívlači a to především díky "tréninkům" při každodenních docházkách k vodě. Za poslední čtyři roky závodní přívlače jsem se pokaždé umístil do pátého místa v celostátním žebříčku, z toho třikrát za sebou jsem byl druhý. Tyto výsledky mě opakovaně nominovaly na MS v přívlači, kde jsem dosáhl slušného pátého a šestého místa, čehož si opravdu cením. Dále jsem se stal dvojnásobným mistrem a vícemistrem ligy v přívlači, což mě posunulo mezi uznávané závodníky v naší republice. Díky těmto výsledkům jsem byl požádán o příspěvky do rozličných rybářských časopisů. Ve svých článcích se snažím co nejvíce zviditelnit přívlač a současně prozradit adeptům této sportovní techniky cestu k úspěchu.

Rád bych poděkoval ochotným kolegům, kteří mě do tajů přívlače zasvětili. Díky jejich radám, trpělivosti a pomoci, bych v závodní přívlači nedosáhl na pomyslný vrchol. Za mnohé uvádím kamarády: Milana a Tomáše Rozsypalovi, Jirku Špádu, Honzu Pánka, Vaška Fikara, Aleše Zábojníka, Milana Zelenku, Mirka Návaru, Bedřicha Nikla a další.

1. Vím, že tvůj nejoblíbenější způsob lovu je přívlač, tak se chci zeptat, jakou techniku přívlače, nástrahu a jakou rybu máš nejraději?

Asi nejvíce mě uchvátila rotační třpytka. Lov na rotačku bylo jednu dobu dosti v útlumu, ale mě učaroval její chod hned po pár náhozech. Ač to na první pohled nevypadá, úspěch lovu na rotačku je výrazně ovlivnitelný samotným rybářem. Mezi ryby, které mám nejraději bezesporu patří pstruh, tloušť a okoun. Tyto ryby mě fascinují svojí chytrostí, agresivitou i dokonalým bojem.

2. Jaká ryba z těch, které Ti utekly, Tě mrzí nejvíc?

Ryb, které mi unikly bylo samozřejmě hodně. Mockrát se mi stalo, že jsem rybu neviděl a ani ji podle několika sekundového tahu neidentifikoval. Mrzí mě kupříkladu neznámá ryba z řeky Jizery, která opakovaně u dna tloukla hlavou ze strany na stranu a já ji nemohl ani pozvednout. Nakonec se "vyhákla" a já jen mohu odhadovat, že se jednalo o velkého candáta, pstruha nebo jiného dravce. Ale ze všech uniknuvších ryb asi nejvíce lituji setřepaného pstroužka na MS v Portugalsku, který by mi zaručil titul světového vícemistra. I taková je přívlač...


3. Chodíš na ryby raději sám, nebo s přáteli?

Raději chodím na ryby sám, ale co se týká tréninku je mnohem lepší, když je u vody celý team. Můžeme konzultovat, na které nástrahy ryby reagují a testovat různé nové typy. Jak praví známé pořekadlo: Víc hlav - víc rozumu! Samozřejmě při běžném rybolovu to má své nevýhody - kupříkladu na menší říčce nebo pstruhovém potoku je vyšší počet osob spíše na škodu.

4. Co říkáš na horní hranici míry ryb (i dravců) a celkově "chyť a pusť"?

Osobně ryby pouštím, takže mě ani horní míra ryb nijak neoslovuje. Samozřejmě, že souhlasím s některými výroky opravdových sportovních rybářů, ale také si myslím, že orotodoxní zastánci metody "chyť a pusť" nemůžou v dnešní společnosti počítat se širokou podporou rybářské veřejnosti. Setkal jsem se dokonce na rybářské výroční schůzi mateřské MO se silně negativním ohlasem, kdy jeden z našich předních kaprařů Michal Kučera vystoupil s návrhem horní hranice míry kapra a to co se poté dělo bylo docela husté. Platí to samozřejmě i o lovu dravců, takže mě vůbec nepřekvapily názory místních funkcionářů a jejich pojetí lovu ryb. Myslím, že rybář sportovec zůstane sportovcem a rybář masař zůstane masařem.

5.Které ryby si ceníš nejvíce a jaký je tvůj nejsilnější zážitek z lovu?

Cením si všech zdolaných i nezdolaných ryb. Ryby si zaslouží úctu, naší pokoru, ale hlavně ohleduplnost. Kupříkladu okoun je pro mnoho rybářů nelovících dravce dodnes "plevelem" - a to si určitě nezaslouží. Zážitků ze soubojů s vodními predátory mám opravdu dost. Ať se jedná například o zdolání šedesátky granuláka na jedné malé říčce, nebo sumce z Ebra. Povedlo se mi také trefit den a zdolat za hodinu a půl devatenáct štiček mezi 30-60 cm. Mezi poslední zážitky patří zdolání krásného okouna 42 cm. Tehdy těsně před jeho záběrem kamarádovi spadla krásná štika přes 80 cm na mikrotwister a tak s domněním, že dnes "půjdou giganti" jsme převazali na silnější vlasce s lanky. Ihned po mém prvním náhozu následoval záběr a tento okouní dědek zabral na vyloženě štičí nástrahu. Jak se říká: rybařina nemá logiku...


6. Jaký rozdíl vidíš mezi klasickou a závodní přívlačí?

Rozdíl je podstatný v tom, že závodník nechytí tolik velkých ryb jako normální vláčkař. Je to logické. Při závodech musíte nachytat co nejvíce milimetrů za určitý čas ve vyhrazeném úseku. Pro ty, kdo chtějí být při závodech úspěšní platí, že se musejí věnovat trénování i při normálním lovu. Je to taková profesionální deformace. Znamená to, že přibližuješ nástrahy i strategii lovu závodům a vybíráš si například lokality podobné závodním úsekům. Při běžné docházce si stoupneš na libovolné místo a prohazuješ nejnadějnější úseky řeky. O tréninku nebo závodě se snažíš z daného, byť nezajímavého místa, vytěžit maximum. Mnohdy se stává, že hlavní lovnou rybou jsou malí okouni a tloušti, takže ti nezbývá nic jiného než přizpůsobit lov tak, aby jsi zdolal, co nejvíce těchto ryb.

7. Uvažoval jsi, že někdy pověsíte závodní přívlač na hřebík?

Abych řekl pravdu, poslední dobou o tom uvažuji stále častěji. Závodění mě sice velice baví, ale již mě vzhledem k praktikám některých funkcionářů nenaplňuje takovým nadšením jako dříve. Jedeš například přes celou republiku na závody, vytáhneš na zakalené řece se štěstím jednoho okounka a umístíš se v lepší polovině soutěžního pole, protože ostatní stejně dobří závodníci v extrémních podmínkách neměli záběr. Takové náhodné úspěchy mě nebaví. Pravidla soutěže se také mění rok od roku (vesměs k horšímu) a mění se také lidi ve funkcích (vesměs také k horšímu). Někdy se stane, že se po prvním dni závodu dozvíš, že se druhý den bude chytat tak, aby to vyhovovalo pořadatelům s tím, aby si zajistili postup na mistrovství republiky. No a z tohoto chaosu co panuje v LRU-přívlač máš "obrovské štěstí", že jedeš na MS. Tam ani nevíš, kdo je trenér, kdo manažer a kdo tyto funkce bude dělat příští rok. Jedna věc je ale jistá: na tyto praktiky, které jsou čím dál častější, platí jediné: musíš podávat pořád dobré výkony a to je recept, kterým vždy usadíš nejednoho prospěcháře. Dovoluji si tvrdit, že než takhle závodit, je podstatně příjemnější strávit rybářský víkend na známé lokalitě plné ryb s partou stejně zapálených vláčejících kamarádů.


8. Jaký je Tvůj přístup k lovu a jaké ryby lovíš?

Po celou sezónu jezdím s partou super-lidí na různá setkání, kde se věnujeme vláčení. Tyto přátelské akce probíhají na naších revírech, kde se loví převážně okouni, štiky a pstruzi. Vláčíme celý den a večer pak konzultujeme dosažené úspěchy u "kulatého stolu". Na takovéto akce jezdím ze všeho nejraději, protože se zde dozvím plno novinek, dosyta si zavláčím a vypustím z hlavy starosti běžného dne. Lovím buď ze břehu nebo z loďky a všechny ulovené ryby pouštím zpět do jejich království. Z toho mám radost největší.

9. Jakou rybu by si chtěl chytit nejvíce - tvůj sen?

Měl jsem to štěstí navštívit několik zahraničních lokalit. Ať to byla Mekka sumcařů - řeka Ebro, norské Fjordy, rakouské pstruhovky, brakické vody souostrví Aland nebo státy pořádající Mistrovství světa v přívlači (Itálii a Portugalsko). Tam jsem si splnil svoje rybářské sny, ale přesto mi jeden zbývá: je to ulovení lososa královského. Bohužel to zřejmě bude jenom sen, neboť návštěva Britské Kolumbie nebo jiné podobné lokality je pro mne z finančních důvodů v oblasti scifi.


10. Máš oblíbený typ prutu a navijáku?

Prut GREYS 10-40g s navijákem X-line od firmy EXORI pro těžší přívlač. K navijáku pouze dodám, že má 9 ložisek, vrchní brzdu a je pozlacen 24-ti karátovým zlatem. Pro jemnější přívlač používám prut DEGA-ULTRABITE 3-12g (na twistery) nebo prut Exori Supreme 5-20g (na třpytky) s navijákem SHIMANO STRADIC 1000.

11. U vody se setkáváš se slušnými nebo neslušnými rybáři?

Osobně se setkávám spíše se slušnými rybáři, ale samozřejmě se najdou i tací, kteří nedělají dobré jméno partě Petrova cechu. Podle mého názoru je to už v každém z nás, s jakým přístupem pojmeme samotnou rybařinu. Vychovávat člověka, který nemá ty nejlepší úmysly k přírodě a rybám stejně nemá žádnou cenu. Toto je spíše úkol pro osoby k tomu určené.


12.Co by si u vody změnil?

I když si myslím, že rybařina šla sama o sobě hodně nahoru, je pořád co zlepšovat. Soukromých rybářských revírů stále přibývá, což je dobře, organizace jsou finančně silnější, čistota vod je také na podstatně vyšší úrovni než dříve, rybářský trh s vybavením je dostatečně zasycen. I systém a organizace MO jsou vcelku na úrovni. Určitě bych ale více dbal na ochranu přírody, pořádek kolem vody a například i důslednější kontrolu od rybářské stráže. Jako mi rybáři musíme dodržovat rybářské zákony, totéž by mělo platit i o rybářské stráži. Bohužel jsem byl již několikrát svědkem, že tomu tak není.

13.Lov na dírkách . . . Jak se na to díváš?

Lov na dírkách má určitě svoje kouzlo a je to zpestření sezóny. Vyplníš tím dobu rybářské nečinnosti v zimním období, ale abych řekl pravdu z mého pohledu to není pravá přívlač. Doposud mě "díry" nijak zvlášť nenadchly. Pouze z doslechu vím, že to může být vhodná záminka k úniku od rodinného krbu a odreagování se od celodenního stresu (nejlépe rumem nebo svařákem).

Ptali se: HaD & Jiris

Foto: archiv autora