Cesta

Vyjeli jsme na páteční trénink co nejdříve. Nepatrným zádrhelem bylo, že jak jsme se tak dlouho neviděli a neustále probírali rybářské zkušenosti načerpané při jarních lovech ve Švédsku, Norsku a na našich vodách, tak v důsledku toho pochopil Jožka mé rozpřahování rukou jako pokyn pro odbočení z dálnice a tak jsme sjeli špatně. Brzy jsme to zjistili a vrátili se. Ale stejně se nám to podařilo ještě několikrát. Výsledkem je, že jsme nakonec všichni překvapení, že už opravdu nacházíme Slatiňany a řeku Chrudimku.

Revír

„Co to je? Tady budeme chytat?“, zaznělo sborově na mostě osazenstvo našeho auta. Starý kamenný most ve svém podloubí ukrývá stříbrné proudy říčky Chrudimky. Ta je zde široká asi sedm metrů a hluboká 10-40cm. Sluneční paprsky prosvěcují vodní hlubiny, ve kterých není vidět ani šupinku. Některých se zmocnil pocit beznaděje, ale já jsem pocítil neznámé vzrušení. Trpím na to již od dětských let. Stačí abych se podíval do hlubin vod, uviděl táhlý proud, písčitou hranu a po zádech mi přeběhne příjemná vlna napětí. Vnitřní hlas promluví: „Tady by to šlo!“ Tak jsem opět poznal, že jsem na věky ztracený a že Chrudimku budu mít rád.

Trénink

Začínám přímo pod mostem. Vlastnoručně dělané woblery brázdí mělké vody říčky. Netrvá dlouho a dostávám první záběr. Vytahuji malého pstruha potočního a za chvíli mi další padá. Jdu pomalu proti proudu. Zkouším své nové výtvory a se střídavým úspěchem mě padá jedna ryba za druhou. Je to dáno tím, že při náhozu proti proudu musím rychle stahovat nástrahu. Pstruh číhající v proudu nemá příliš času na rozmyšlenou a tak prudce útočí na nástrahu taženou nad jeho hlavou. Jen zabere, ozve se zašplouchání a vzápětí mi spadne. Je to dáno tím, že vyrazí navíc většinou směrem ke mě a já v silném proudu nedokáži tak rychle začít navíjet. Tím se stane, že jediný trojháček (bez protihrotů) se snadno uvolní a ryba unikne.

Po tomto zjištění se zkouším brodit po proudu dolů. Tato změna přináší první výrazné úspěchy. Ryby mi přestávají tak často padat. Vytahuji malé pstruhy, tlouště. Když to moc bere, převazuji na smáčky, abych je vyzkoušel i na pstruzích. Bere to na všechno. Nejenom mě, ale i kamarádům. Ti jsou dokonce ještě úspěšnější. Nepočítám to, ale na takových 20 záběrů jsem mohl vytáhnout asi 8 ryb. Při závodech bych si to nemohl dovolit, ale teď je to pro mě poučné a zajímavé. Musím se rychle poučit a najít chybu.

Příprava na závody

Každý ji pojal jinak. Já našel chybu v úpravě malých trojháčků u kterých jsem zamáčkl protihroty a mírně ohnul špičky. Měl jsem za to, že jsem vytvořil na trojháčku něco podobné tzv. „orlímu drápku.“ Opak byl pravdou. Ohnuté špičky trojháčku se při záběru ryby chovaly jako „tlumení“ a zásek „neseděl.“ Nakonec jsem je vyměnil za bezkonkurenční trojháčky OWNER vel. 14. Jsou jako jehly a jejich protihrot je velice nepatrný. Navíc se při zamáčknutí většinou dobře ulomí. Tím jsem zlepšil úspěšnost zdolaných ryb téměř na 90%.

Stravování a zábava

Bylo domluveno v blízkém motorestu. Vařili skvěle. Ještě v pátek si většina závodníků objednala kačenu. V opatrnosti nad tučným jídlem jsem si hodlal objednat něco zdravého a hodnotného. Začal jsem květákem. Neměli. Požadoval jsem místní specialitu. Neznali. Tak jsem se rozhodl pro tatarský biftek. Byl výborný. Společně se třemi topinkami jsem ho spořádal rychle a ještě dlouho večer mě bylo těžko od žaludku. Možná to bylo tím, že podobná jídla jím jedenkrát za rok a to jen na rybářských závodech (když se zapomenu). Abych přehlušil sílu tohoto pokrmu, snažil jsem se ho přerazit vydatnou večeří v podobě ovocného poháru se šlehačkou zapitého pivem „Červený drak“. Nakonec teprve kouzelný prášek Endiaron zastavil následující den mé řídké, novátorské pochody v „závodním“ stravování.

Po náročném tréninku vyrazila větší část rybářů na bowling. Hlavním cílem bylo zkrácení nekonečně dlouhé noci před netrpělivě očekávanými závody. To se však stalo některým členům družstva málem osudné, neboť ráno byli nalezeni na stanici čerpacích hmot, trapně se vymlouvající, že si popletli směr cesty na ubytovnu a ztratili se ve víru velkoměsta Chrudim. Téměř nikdo se nepodivuje, že vzali za povděk vlídným pohostinstvím nepřetržitě otevřené benzínové stanice, odkud byli za ranního rozbřesku neprodleně převezeni přímo na závodní sektory.

Závody

„To jsou klikáčci! Ti zase dobře vylosovali!“ se mi ozývá v uších, když vidím svůj cca 20 m široký úsek a asi 20 cm hluboký úsek na jezem. Později jsem se dozvěděl od jednoho z organizátorů, že sem vytahují ze spodního úseku ryby. Ryby o tom však patrně neví, že právě teď, když tady chytám, sem mají vytáhnout. Tak je to jedna velká bída a mizérie. Jakousi šťastnou shodou okolností se mi však daří ulovit nějakého nasazeného sivena. Nejkrásnější záběr zažívám, když se po dopadu wobleru na hladinu prudce odlepuje siven ode dna a divoce na něj útočí. Připadám si jako muškař po útoku ryby na plovoucí suchou mušku. Záběr nakonec dobře proměňuji. Uniká mi pouze malý tloušť a okoun. V dalším kole jdu na úsek u kterého je průměrná hlubina řeky 5 -10cm na 80% mého celého sektoru. „Mám holt smůlu na los“, myslím si a začínám chytat na hloubce 30 cm, která je před mostem. K mému překvapení nakonec nějakou rybu přece jen vytahuji. Jsem sám spokojený a to je co říci. Za sobotní závod jsem chytil 8 ryb a končil jsem jako 14 ze 16 družstev. Někdo by mohl být smutný, ale já jsem rád. Na těch místech, kde jsem chytal, to bylo, myslím, vše, co se dalo chytit. Další čtyři závodníci nade mnou zvítězili o pár milimetrů. Je to divné, ale přeji jim to.

I když se pořádající organizace snažila poctivým a rovnoměrným vysazováním ryb o rozmístění do celého revíru, vždy se našla hlubší místa, kde se ryba koncentrovala a rybářský šťastlivec, který měl takové místo v sektoru, tam mohl ulovit 20-30 ryb - převážně sivenů.


Po večerním losování v sobotu jsou některá družstva docela smutná. Los jim přiřknul ty nejhorší úseky a další družstva již hýří optimizmem nad dobrým losem. Není se co divit. Když se na vašem úseku chytne několik desítek ryb, je přece jen vyšší pravděpodobnost, že jich tam pro vás ještě dost zůstane. Já mám opět trochu smůlu na los. Začínám po obědě těsně nad silničním mostem v Chocni. Úsek začíná kamenným splavem a končí kousek před pilíři kamenného mostu. Moc ryb se tu nevytáhlo a tak mi kolega Jožka klade na srdce, abych se pokusil ulovit alespoň jednu rybu. Ten cíl se mi daří splnit a překročit. Než jsem se nadál, ulovil jsem šest ryb. Nějakého sivena, několik pstruhů potočních a malého tlouště. Po rotaci jsem se dostal jako poslední na jedno z nejlepších míst na řece. Pod železničním mostem v malé, ale hluboké tůni se drží siveni ze široka daleka. Navazuji průhledného, ale tmavého twistra se stříbrnými flitry. Hned na první nához proti proudu dostávám prudký záběr. U dna divoce bojuje neznámá ryba. Pomalu ji zdolávám a v duchu se modlím, aby mi ryba z háčku neutekla. Speciálně, ručně vyráběný háček s ohnutou špičkou od pana Knápka ji opravdu dobře drží. Po chvíli zdolávání se objevuje na hladině mohutný vír a vzápětí veliký tloušť. Nakonec po krátkém boji končí v raketovém podběráku. Tloušť má asi 42 cm. Po něm putuje do podběráku ještě pár pěkných sivenů. Ty vytahuji na různě barevné twistry a na smáčky. Je to pro mne velké překvapení, když nakonec zjistím, že jsem v nedělním závodě na 3 místě.

Nejnapínavější zážitek

Přijíždím s Jožkou po nedělním obědě až na starobylé nábřeží v centru města. Automobil zastavuje v chladivém stínu lípy. Jožka se pohodlně rozvaluje na lavičce pod stromem a dává mi prostor, abych se přichystal. „Co je? Proč jsi tak nervózní?“ diví se. „Jožko je zle! Musím na velkou!“ Tak rychle projel nedělní oběd klikatými zatáčkami střev a rozhodně zaklepal na konečnou stanici. V panické hrůze, držíce se za zadnici se rozhlížím, kam by bylo nejlépe položit hnědý kabel. „Hrome! Tady to nepůjde!“ slyším Jožkova slova. „No nevadí. Podívej se na roh!“, naviguje mě. „Ano, máš pravdu“. Velký nápis nad vchodem hlásí, že se zde nachází cukrárna. Kde je cukrárna, tam musí být záchod. Letím jak splašený mustang. Před vchodem se srážím se dvěmi staršími tetičkami. V malé předzahrádce jim paní cukrářka nakládá na nosič kola papírovou krabici s máslovým dortem. Všude dýchá poklidná a usměvavá atmosféra jako z filmu Postřižiny. Příjemný úsměv paní cukrářky je doplněn sladkým dotazem. „Tak co byste rád?“ „Víte.., já až u vás v cukrárně“, vymlouvám se zajíkavě a prchám do malého obchůdku. Přehlížím všechny sladkosti a zmrzliny a jako spásu se snažím nalézt cedulku s nápisem WC. Nic. Přichází cukrářka a opět neodbytně pokládá dotaz. „Tak co to bude?“ Naposledy se opatrně rozhlédnu, abych se ubezpečil, že jsem tu sám. „Rozhodně se jí podívej do očí a rázně řekni co potřebuješ!“, radí mi můj vnitřní hlas. Odlepuji tedy svůj pohled od podlahy a rozechvělým hlasem pronáším památná slova, která tato cukrárna patrně neslyšela. „Potřebuji na záchod!“, vyhrknu prosebně. „Co! Cože to chcete?!“, ozývá se překvapený a naléhavý hlas paní cukrářky, odmítající uvěřit svým uším. Její úlek mě dokonale zaskočil. Dokonce to i zarazilo naléhavou potřebu tlačící se na trenýrky. Tak bez sebemenšího zaváhání přecházím do protiútoku. Znovu a jasně formuluji svůj nepatrně pozměněný požadavek. „Prosím, potřebuji zmrzlinu!“ „Co? Jakou?“ nevychází z údivu cukrářka domnívající se, že se stala objetí halucinací. „Třeba jahodovou. Tu má Jožka rád!“ odpovídám s úsměvem na rtech. Po zaplacení sedmi korun prchám z cukrárny. Za sebou ještě slyším hlas paní cukrářky. „Až zase budete potřebovat zmrzlinu, tak přijďte znovu! Otevírám o půl druhééé.“ Jožkovi předávám zmrzlinu jako štafetový kolík. Probíhám centrem a utíkám až na periférii města, kde na odlehlém místě ve stínu keřů ulevuji svému trápení. Po návratu mě nikdo nečeká. Auto je zamknuté. Po delší chvíli se vrací spokojený kolega. „Tož já to už také nemohl vydržet“, dodává s omluvným úsměvem ve tváři.

Nejlepší nástrahy

Jsou ty, které každý do posledního okamžiku tajil. V závodech se mu osvědčily, pokud tam měl ryby. Když tam nic nebylo, tak začalo velké experimentování. Podle pořadí bych odhadnul, že nejvíce ryb bylo chyceno na třpytku MEPPS velikost 0 a 00. Dále na různé typy woblerků, twistrů, peříček, jigů atd.

Jako už mnohokrát předtím se potvrdila se stará pravda: Nejúčinnější nástrahou je ta, které rybář nejvíce věří.

Nejlepší odměna

Patřila samozřejmě vítězům, kteří byli odměnění krásnými a netradičními skleněnými pamětními deskami.

Na své si však přišli i ostatní účastníci závodu, kteří byli odměněni krásným pohledem na půvabnou dceru hlavního rozhodčího závodu. Petřin opálený pupíček, ploché bříško a hebounké obnažené boky nenechali v klidu žádného rybáře.


Petra Škeříková


Milhaus osobně a Petra

Nejlepší na závěr a slova pro povzbuzení

Závody pořádala malá organizace na malém revíru. Z mého pohledu se jim nedalo nic vytknout. Vím určitě, že by se našli slabší místa a že by někdo mohl mít připomínky k regulérnosti jednotlivých úseků. Vždy se najdou na řece místa, která jsou lepší a která jsou horší. Hodně záleží na štěstí, losu a připravenosti závodníka.

Tím nejlepším pro mě byla řeč předsedy MO Slatiňany. Jeho příspěvek při přivítání byl docela obyčejný, ale těm kteří pozorně naslouchali musel připadat zvláštní. Byla z něj patrná radost, že právě z jejich organizace vyrostli tak dobří závodníci v přívlači, jako jsou Michal a Tomáš Tichý. Dost možná, že právě to je ten správný příklad pro všechny začínající malé rybáře. Možná, že rybařina pro ně bude na začátku pouze zábavou, která je začas omrzí. Ale i když si to možná ani neuvědomí, naučí je základům trpělivosti, odříkání a spravedlnosti.

Někdy se zdá, že místo ryb a umístění v závodech umí být závodní rybařina i neuvěřitelně krutá a nespravedlivá. Ale i to je v pořádku. Je to jen dobrá příprava pro život, který často připraví takové překážky, které se zdají jako nepřekonatelné. Jedině, kdo něčím podobným prošel, je umí překonat. Pro je pro mě vítězem těchto závodů podle mého bodování Bedřich Nikl mladší.

Čekání na výsledky

Stupně vítězů


“Ticháčci“ vyhlašují výsledky


Dole: VTM Český Štenberk (Tomáš Krejča, Vladimír Horálek, Kolanda)
Nahoře zleva: ALFA FISHING TEAM Slatiňany (Tomáš Tichý, Michal Tichý), HOBBY TEAM Mladá Boleslav (Jiří Šimota, Jiří Špáda)

S pozdravem: „ Hlavu vzhůru!“ - vítězové jsou všichni, kteří mají odvahu změřit si své síly s nepřízní osudu se s vámi loučí

Milhaus.
Text: Milan Rozsypal
Foto: David Havlíček al. Had, Chytej.cz

Pořadí družstev po prvním kole



Pořadí Team

1. VTM Český Štenberk
2. HOBBY TEAM Mladá Boleslav
3. ALFA FISHING TEAM Slatiňany A
4. SPINN TEAM ROBINSON Choceň
5. CIDLINA TEAM Chlumec nad Cidlinou
6. MO ČRS Mladá Boleslav C
7. LOVY Brno A
8. CHYTEJ.cz
9. MO ČRS Pardubice B
10. MO ČRS Tábor
11. GAMMARUS Pardubice
12. GAMMARUS TEAM MRS
13. GRILL TEAM Mladá Boleslav
14. GEMMA – JAXON Brno
15. RYBAŘÍCI
16. SALMO MAVEP MO ČRS Přelouč

Kompletní výsledky naleznete zde >>>

Pár fotogarafií ze závodu


“Pekelné“ soustředění na výkon


První úlovek


Tomáš Rozsypal a Jiris


Při brození


Tomáš Rozsypal


Tomáš Rozsypal


Radim Křepelka


Radim Křepelka


Tomáš Rozsypal


Tomáš Rozsypal


Radim Křepelka


Jiris


Jiris s úlovkem