Stručný rybářský životopis:
Od mládí jsem měl rád přírodu. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli kousek od lesa a také rybník byl hned za domem, veškeré volné chvíle jsem trávil právě tam. Jako kluka mě bavil fotbal, ale osud mi moc nepřál. Po jednom zranění následovala operace kolene a tím bylo rozhodnuto – na vrcholový sport jsem mohl zapomenout. Mé začátky v rybařině byly skromné – od pytlačky, přes lískovku až k prvnímu rybářskému prutu. Přes běličky, karasy a líny jsem se “prochytal” až ke kaprům a štikám. O prázdninách na Šumavě jsem chytal (do ruky) pstruhy. Bylo to krásné dětství…

K rybařině jsem znovu přičichl až po návratu z vojny. Úspěšně jsem složil rybářské zkoušky a začal se zasvěcovat do skutečného sportovního rybolovu. Volný čas jsem trávil na blízkých řekách – Moravě a Dyji. Tady jsem poznal spoustu přátel a mnozí mi zůstali dodnes. K závodění jsem se dostal obklikou. Bratři Rozsylpalové mě vzali na přívlačové závody do Poličky. Soutěžní atmosféra mě natolik nadchla, že jsem se následující rok opět přihlási a zvítězil jsem! Pak jsem dostal nabídku, abych zkusil závodit v přívlačové lize, a tak jsem začal chytat hned první ligu za LOVY Brno. Nejdříve jsem chytal jako náhradník a později jsem už lovil s Milanem Rozsypalem jako “parťák”.

Za sezónu je v republice i v zahraničí spousta závodů v přívlači. Pokud mi čas dovolí, snažím se jich účastnit. Pravda někdy to nedopadne podle mých představ, ale to mi nevadí – pokaždé si odvezu novou cennou zkušenost. Pár velkých závodů jsem už vyhrál, ale nejvíce si zatím cením loňského týmového vítězství v I. lize LRU – přívlač!

Domnívám se, že jsem univerzální vláčkař. Rád poznávám nové revíry, jak u nás, tak i v cizině. Nejčastěji jezdím na Slovensko a do Skandinávie na štiky a okouny. Mým nejsilnějším zážitkem ze zahraničí je výprava na tajmeny do Mongolska. Mám spoustu plánů do budoucna, ale jak je zrealizuji, to ukáže až čas…

1.Vím, že tvůj nejoblíbenější způsob lovu je přívlač, tak se chci zeptat, jakou techniku přívlače a jakou nástrahu preferuješ?

Postupně jsem vystřídal všechny techniky přívlače, ale nejvíc mě baví twistrovat. Tomuto způsobu lovu jsem se začal věnovat v devadesátých letech minulého století, kdy byl ještě problém sehnat gumové nástrahy. Dnes je jich na trhu tolik, že mám co dělat, abych se v nich orientoval. Pečlivě musím vybírat ty správné nástrahy na mé oblíbence candáty. Ten kdo se trochu vyzná, dá mi určitě za pravdu, že není “guma jako guma”.

2.Jaká ryba z těch, které Ti utekly, Tě mrzí nejvíc?

Když se zamyslím, tak to byl asi obrovský candát v Bulharech na Dyji. Krásný souboj na jemné náčiní trval přes deset minut, ale těsně před podběrákem vylétl twister z jeho rozeklaných čelistí. Byl to pro mě těžko popsatelný pocit zklamaní. V hlavě jsem si pak několikrát přehrával souboj s králem Dyje. Po důkladném doušku z “placatky” jsem si řekl: “Dík za zážitek, někdy zas někdy příště!”

3. Chodíš na ryby raději sám, nebo s přáteli?

Myslím, že jsem společenským rybářem. Rád chytám s přáteli, kdy probíráme vše kolem rybařiny. Před třemi roky jsem začal učit vláčet manželku a dělá mi radost i mladší syn Martin. Když si chci vyčistit hlavu, nebo když se potřebuji soustředit na vyhledávání nových míst k rybolovu, tak chodím k vodě sám nebo s kamarádem Láďou.

4.Co říkáš na horní hranici míry ryb (i u dravců) a celkově na metodu “chyť a pusť”?

Konečně se daří uvádět do řádu i pozitivní věci. V rámci MRS je to třeba ponechání si jednoho kapra denně. Akci “K-70” rozhodně podporuji a uvítal bych, kdyby to bylo i u dravých ryb. Rybář, který na konci roku vykáže 5 metráků zabitých ryb, není rybář ale vrah!!! Musí jít o výhodný obchod, jinak by denně zkonzumoval skoro 1,5 kg rybiny! Takových rybářů je mi líto, neboť jejich jednoduché myšlení je neustále nutí přepočítávat úlovky na peníze! Věřím však, že se pomaloučku učíme, kdy vzít rybu pro potřebu domácnosti a kdy ji pustit. Osobně si odnesu rybu jen vzácně. Když ji pustím mám radost ze zážitku i přesto, že si rybáři vedle mě ťukají na čelo!

5. Které ryby si ceníš nejvíce a jaký je tvůj nejsilnější zážitek z lovu?

U mě vítězí jednoznačně candát. Už malý roček působí dojmem hrdého dravčíka. Co pak nádherný “pětikilák”, kterého po velkém souboji pouštíte zpět do rodného živlu. To jsou chvíle, pro které dokáži hodně obětovat! Třeba o vánočních svátcích před čtyřmi lety. Byla tehdy urputná zima. V noci bylo –12°C. Vyrazil jsem na ryby před polednem, kdy teplota trochu stoupla. Uvažoval jsem , že to bude ta správná chvíle, kdy by se dal nějaký candát vyprovokovat k záběru. Dvacetiminutový pochod vysokým sněhem byl velmi vyčerpávající. Blízko zátočiny jsem pozoroval dalekohledem velké stádo srnek a nad hlavou mi občas přeletěly divoké kachny jako stíhačky na přehlídce.Konečně jsem byl na vytipovaném místě a zahříval se douškem horkého čaje. Z krabičky jsem vybral svůj osvědčený model do čisté zimní vody - fialové banjo. Z poklidu přípravy mě vyrušil křik volavky. To byl povel k lovu. Postupně jsem začal nástrahou prohledávat řeku. Pomalu vedená nástraha dlouho neupoutala pozornost žádného predátora, ale to mě vůbec nevadilo. Po několikáté jsem přebrousil háček: “Co kdyby!?” Nahodil jsem na střed řeky, kde se na hladině tvořil malý přeliv za nějakou překážkou. Při propadu nástrahy ke dnu přišel tvrdý úder. Zásek seděl! Ryba bojovala jinak, něž vysněný candát. Byl to krásný dvoukilový tloušť. Foto na památku a ryba zmizela zpět v řece. Banjo souboj nevydrželo, tak jsem ho vyměnil za nové Nahodil jsem do stejného místa, co kdyby tam číhal ještě jeden dravec. Asi po pátém náhozu přišel znovu záběr, tentokrát mnohem tvrdší. Ryba stála na místě, ze zkušenosti jsem poznal, že to tentokrát bude velký candát. Pak se vydal klidně proti proudu. Moc jsem toho dělat nemohl, jen to, co mi 0,16 vlasec dovolil. “Klid! Nic neuspěchat!” říkal jsem si. A to bylo zřejmě rozhodující. Rybě pomalu ubývalo sil. Botami jsem rozrazil ledový okraj řeky a přichystal místo k vylovení. Jelikož hrozilo upálení vlasce o led, sklonil jsem špičku prutu pod vodu. Candát kopal, vztekal se a dokonce hlavou rozbil ledový škraloup. Viděl jsem, že nástraha je pevně zaseknutá v okraji čelisti. To mně uklidnilo. Candát se náhle položil na hladinu a já ho silným stiskem vynesl na strmý břeh. Položil jsem ho do sněhu a dravec jakoby dostal křeč a byl konec. Měl snad zástavu srdce z vyčerpání. Vydal ze sebe všechny síly. Díval jsem se mu do ledových očí a kochal se jeho krásou. Ještě míry byly: 86 cm a 6,5 kg. Při cestě domů jsem si v duchu říkal: “Díky Petře”!

6. Jaký rozdíl vidíš mezi klasickou a závodní přívlačí?

Je mezi nimi veliký rozdíl. Když jdu na ryby mino závody, tak si zvolím místo a hlavně, které ryby budou středem mého zájmu. Na závodech je to jiné. Tam losem “vyfasujete” úsek vody a je na vás, jak se s tím poperete. Tam už neexistuje žádné ale! Většinou se v závodech chytají na jistotu menší dravci, ale jsou i výjimky, kdy se podaří na ultra lehký cajk chytit opravdu velká ryba. Obyčejně lovíme okouny, tlouště, štičky a boleny.

7. Uvažoval jsi, že někdy pověsíš závodní přívlač na hřebík?

Jestli zdraví dovolí, tak bych chtěl závodit, jak jen půjde. Další věc, která je pro mě důležitá, abych se mohl při závodech spolehnout i na své kolegy z týmu. Pokud to tak bude, bude fajn! Bojím se, aby někteří závodníci na cestě za úspěchem nevyměnili slušnost a přátelství za aroganci a nenávist.

8. Jakou rybu by si chtěl chytit nejvíce - tvůj sen?

Můj sen je chytit candáta přes metr. Myslím si, že jsme už jednou spolu bojovali, ale byl tehdy lepší než já. Tak snad příště…

9. Máš oblíbený typ prutu a navijáku?

Nářadí na ryby si vybírám s velkou pečlivostí a nákup náležitě uvážím. Pro rybáře je důležité, aby věřil svému nářadí a mohl se na něj spolehnout. Každý rybář má své favority. U mě vítězí značka Shimano. Nejvíce mi sedí prut Diaflash-Zander a naviják Twin Power s bojovou brzdou. Na tuto sestavu chytám už šestou sezónu a naprosto mi vyhovuje. Letos na výstavě v Brně se mi zalíbily stavěné pruty na míru od Michala Studeného. O nějakém uvažuji, uvidím jestli to bude správná volba.

10. U vody se setkáváš se slušnými nebo neslušnými rybáři?

Popravdě řečeno - s oběma typy. Těch neslušných je sice méně, ale i tak se jim snažím vyhýbat. Srážka s nimi mě dokáže pořádně naštvat. Možná bych přidal ještě rybáře-teoretiky, kteří všude byli, všechno znají, píší rozsáhlé články a tváří se, že věc starou sto let, právě vymysleli oni! Bohužel poctivost, slušnost a nedej bože úspěšnost se neodpouští! Pár let jsem bojoval proti absolutním ignorantům, chamtivcům a blbcům! Ale dost často se to obrátilo proti mně. Ještě že těch slušných rybářů je víc a u vody se stále dají prožít krásné chvíle. S každým rybářem, který ví jak se u vody chovat, si rád popovídám a zachytám si. Pokud můžu, rád poradím. Doufejme, že jich v budoucnu bude víc a víc.

11. Co by si u vody změnil?

Na tuto otázku jsem částečně odpověděl výše - nepoctivé rybáře za ty druhé! Nejvíce času strávím na řekách, ale potkat porybného je tu skoro zázrak. Toho zneužívají nepoctivci. Vím, že RS je dobrovolná funkce a spotřebuje hodně času. Ale když většinou porybného potkám na vesnickém rybníčku nebo na řece ve městě, je to na pováženou. Snad se to změní vytvořením profesionální rybářské stráže. Dále mě trápí nedostatečné vysazování ryby do řek, zvláště pak dravců. Ještěže někde máme příznivé podmínky pro samovýtěr. Veškeré vody se doslova přesazují kapry!

12. Lov na dírkách… Jak se na to díváš?

Pro mě je to zajímavé zpestření v zimním období, kdy mi legislativa nedovoluje vláčet. Po třech zimách jsem si vypracoval metodu vertikální přívlače založenou na lovu s marmyškami a twistříky. V podstatě mi to umožňuje vláčet po celý rok a neustále se zdokonaluji v lovu. Vřele všem doporučuji!

13. Můžeš nějaký revír na dírky doporučit?

Dnes je u nás hodně soukromích revírů, kde se dá lov na dírkách provozovat. Našel jsem a také si oblíbil krásný revír v Jestřabicích u Kyjova. Za loňskou zimu zde nebyla ani jedna vycházka, kdy bych si dobře nezachytal. Touto cestou děkuji majitelům Šlezingrovým za krásné chvíle strávené na jejich přehradě.

Děkujeme za rozhovor a přejeme Ti mnoho úspěchů v osobním životě i u vody.

HaD & jiris
foto: archiv autora