Co to je Lukopren ? Použiji citaci z technického listu výrobce. "Lukopren N jsou silikonové dvousložkové kaučuky takzvaného kondenzačního typu. Po smíchání pasty s katalyzátorem dochází k vulkanizaci v celé hmotě během několika desítek minut za tvorby silikonové pryže, která nemá adhezi k podkladu". Podrobné informace jsou na webových stránkách výrobce ( http://www.lucebni.cz).
K výrobě uvedených forem byl použit Lukopren N1522, ale vhodný by byl i Lukopren N5541, který má vyšší tepelnou odolnost ( až 250°C oproti 180°C u použitého typu ). Základem k výrobě formy je model požadovaného výrobku. Model může být zhotoven ze dřeva, kovu, plastické hmoty, keramiky, sádry, moduritu nebo vosku. Při výrobě větších samostatných modelů jako jsou např. krmítka vyrábíme přímo konkrétní tvar, drobné modely jako jsou nálitky na háčky ( jigy, marmyšky ) je vhodné „uplácat“ větší a potom dopilovat jehlovým pilníkem do konečného tvaru.
Dřevěný model a odlitek vyjmutý z formy
V případě potřeby navlékání odlitku na vlasec je nutné vyřešit průchozí otvor. Model prostě provrtáme a při samotné výrobě formy nebo odlévání olova vkládáme trn, po kterém nám požadovaný otvor zůstane. V každém případě je ale potřeba nejdříve udělat otvor do polotovaru modelu a teprve potom dodělat detaily. Trn je vhodný kuželový, např. jehla nebo v případě větších dílů špice na vyplétání kol vybroušená do kužele, aby šel snadno vytáhnout z odlitku. Při výrobě rotačních dílů je možno polotovar modelu upnout přes trn do el. vrtačky a pilníčkem ho „osoustružit“. Pokud máme model hotový, můžeme se pustit do samotné výroby formy. Budeme potřebovat plastovou krabičku, do které se model pohodlně vejde, ale ne zase o moc větší, aby spotřeba Lukoprenu nebyla zbytečně vysoká. Ideální je asi 8-12 mm na každou stranu. Formy uvedené na fotografiích byly odlity najednou a později rozříznuty.
Nálitek olova na gamarusovém háčku.
Pokud vyrábíte jednoduché tvary, postačí model zalít Lukoprenem najednou a potom ho žiletkou nebo lámacím nožíkem rozříznou na dvě poloviny. Při výrobě složitých tvarů je vhodnější odlévání na dvakrát, aby odpadl problém v nesouosostí odlitku a rozřezávání. Modely, které budou mít otvor pro navlékání musíme navléknout na trn, aby ve formě zůstal kanálek a umístit ho do poloviny výšky krabičky. Nejvhodnější je krabičku propíchnout zmiňovaným trnem z jedné strany, uvnitř postupně navléknout model a propíchnout na druhé straně. Pokud jsou otvory po propíchnutí větší, tak je lze utěsnit plastelínou. Tak máme model umístěný v prostoru krabičky. Aby se model nepřilepil k Lukoprenu, je vhodné ho natřít parafínovým separátorem, který vytvoří voskový film (na uvedené modely byl použit jemný nástřik silikonového oleje, i když to výrobce nedoporučuje). Drobné modely bez otvoru a trnu zajistíme v krabičce pomocí nití nebo slabých drátků, které nebudou mít vliv na výsledné odlévání olova.
Umístění modelu v krabičce
Nyní si namícháme Lukopren podle postupu uvedeného na obalu v množství odpovídající polovině objemu krabičky. Připravená kaučuková pasta se lije slabým proudem tak, aby se vyloučilo tvoření vzduchových bublinek a rozrušily se bublinky vzniklé již při zamíchání katalyzátoru. U ostrých rohů a drobných dílů je možné párátkem pastu navést do všech rohů. Je vhodné poklepávat celou formou o podložku, aby se odstranily případné bublinky. Lukopren nalijeme do poloviny výšky modelu a necháme zvulkanizovat. Poté musíme povrch modelu a odlitou plochu z Lukoprenu opět natřít separátorem, aby se dělící rovina obou polovin formy nespojila. Po zaschnutí separátoru formu dolijeme do plné výše a zase necháme zvulkanizovat. Zatvrdlou formu vyjmeme z krabičky, oddělíme obě poloviny od sebe a vytáhneme model. Vzniklá dutina by měla co nejvěrněji kopírovat tvar modelu. Drobné bublinky nejsou na závadu. Olovo do nich sice zateče, ale kleštičkami nebo nožíkem jdou lehce odstranit. Kdo by chtěl mít co největší přesnost při spojení obou polovin formy, tak po nalití první dávky Lukoprenu může na dvou nebo více místech formy vložit kuličku (korálek), kterou před nalitím druhé vrstvy vyjme. Tím vznikne v jedné polovině dutina a v druhé výstupek, které slouží jako zámky k sestavení obou polovin. Teď musíme udělat nalévací a u větších modelů také odvzdušňovací otvor. Ty lze jednoduše do obou polovin vyříznout žiletkou . Samozřejmě by je šlo řešit už při výrobě modelu a odlévání, ale je to zbytečně složité. Další detaily k výrobě forem uvádí výrobce na svých webových stránkách (viz. odkaz).
Obě poloviny formy a hotový odlitek
Různé druhy olůvek na vláčecí nástrahy
Samotné odlévání je velice jednoduché. Roztavíme olovo na dostatečnou teplotu (čím vyšší teplota, tím lépe olovo zatéká do formy). Jako nádobu nedoporučuji obyčejnou plechovku, ale něco pevnějšího, co teplota hořáku nepropálí. Sice to déle trvá, ale je to jistota. Když je olovo dostatečně rozehřáté, spojíme obě poloviny formy (stačí držet rukou v silných kožených rukavicích) a do vtoku ho nalijeme tak rychle, aby doteklo do všech rohů formy a přitom a přitom měl vzduch možnost z formy uniknout a nevznikala tak nedolitá místa. Pokud to druh modelu vyžaduje, tak nesmíme zapomenout na vložení trnu (olůvka) nebo háčku (marmyšky, jigy) do formy. Potom formu oddělíme a odlitek vyklopíme popř. vyloupneme. Ztuhnutí olova je velice rychlé, takže se ani nemusíte obtěžovat s delším čekáním. Já jsem odléval v kuchyni a pro jistotu jsem si naplnil pekáč na pečení vodou a odléval nad ním. Přetečené olovo i odlitky jsem se ve vodě hned ochladily. Pokud odlévám více kusů, tak forma trochu změkne a mění svůj tvar a tím i následně odlitek.. To jsem řešil tak, že jsem odléval několik různých druhů odlitků a formy postupně měnil, aby měly čas vychladnout. Hotové odlitky je někdy třeba doopravit pilníkem nebo nožíkem. Formu nenamáčejte do vody, protože vzniká horká pára.
A ještě několik drobných rad na závěr. Pokud na olůvka budete vázat např. streamery, doporučuji jejich povrch zvrásnit několika zářezy, aby vázací nitě nesjíždely a dobře se na olovu uchytily (viz. foto). To samé platí pro nálitky na háčcích na zátěžové nymfy. Dále ploché tvary vláčecích olov ve tvaru rybky nemají tendenci rotovat a dobře se na ně lepí oči.
A ještě pro pořádek. Nejsem autorem uvedených forem. Ty vyrobil kamarád Jirka Koutný a původcem myšlenky odlévání do Lukoprenu je Mirek Doubrava. Tímto jim děkuji za spolupráci.
Doufám, že je uvedený návod dostatečně srozumitelný a hotové odlitky budou nápomocny k ještě krásnějším zážitkům u vody.
zkoušel jsem provizorně udělat fornu z fimo hmoty a vadrží to… Akorát to zevnitř trochu zčerná.
Prosim jak píšeš-(Další detaily k výrobě forem uvádí výrobce na svých webových stránkách (viz. odkaz).)Kde máš ten odkaz
Uvazuji nad timto zpusobem vyroby formy a mam nekolik otazek: dala by se zde popisovana forma pouzit pro vyrobu plastovycho odlitku (konkretne vrtuli k RC modelum)? A dale kolik stoji zminovane materialy? Forma na vrtuli by nebyla moc vysoka, max 2 cm, delka tak 15 cm. Diky za odpovedi
opravdu dobrý nápad.Levné, rychlé,jednoduché!Všem doporučuji.
pozor, ve čláánku se uvádí, že se odleva do formy, která je nad pekáčkem s vodou – nikoliv ve vodě a dále tam autor napsal, že se horká forma nema namáčet do vody – vyniká prý horká pára......diky
je to skvěle při a ne drahe.
Odleval jsem cca 420g zavazi pro Norsko. Vzor – zarovka kulata minonka (E14), forma sadra, vzdy peclive stazena kobercovou paskou. Odlil jsem jich cca 10, docela jsem mel stazeny pulky, neudelal jsem odvzdusnovaci otvor ve forme! Tepelna setrvacnost odlitku je znacna. Prezila by to forma z lukoprenu?? Vim ze se drive pouzival na neco Dentakryl. Nemate nekdo zkusenosti?
članek super ale na vodu fakt bacha ja jsem formu chladil ve vodě a trochu vlhkosti v ní zůstalo a při nalivání olova mi to stříklo do oka fakt super ale zatím vidím.radím použít brýle.
To Kazan : Souhlasím, že, olovo nalité do vody může dělat neplechu. Do zmiňovaného pekáčku dám jenom několik mm vody, aby se olovo ochladilo a přez plech nepopálilo kuch. linku. V žádném případě ho nelít do kýble v vodou. To je na malér. Každý roztavený kov je nebezpečný a tak maximální bezpečnost je na místě. Vím moc dobře, o čem mluvím . . . A všem děkuji za názory a komentáře. Celý článek vznikl na popud Candátomana, který mě oslovil po mé reakci na téma o výrobě marmyšek.
Trochu čumím, protože z lukoprenu jsem si sem tam formy k různým účelům dělal, ale nikdy mě nenapadlo, že to vydrží roztavený olovo, prostě učit se, učit se, ...... Velice povedený článek.
Taky si vyrábím olůvka – na parmy. Jak řekl kazan – vodu nééé – doma jsme díky mně a Dwarfovi měli propálenou kuchyňskou linku. Pekáč jo – olovo, když tam prskne, lze jednoduše sloupnout… Článek je moooc povedený a jasný – super…
Pěkný článeček, jen bych rád upozornil autora a další, že odlévat olovo nad pekáčkem s vodou není zrovna dobrý nápad. Zvlášť pokud se neopatrností vyleje větší dávka do vody, dost to prská. Kamarád skončil 3 týdny doma s popáleným okem. Takže pekáček ano, ale rozhodně bez vody!
;-)
Robur to řekl jasně a stručně,nemám co dodat.Paráda.Už začínám vymýšlet tvar na feederová olůvka.
Už mě všichni sejete, jak jste šikovní. :-))