Foto: V. Fikar

V první řadě si všímáme výskytu potěru a hejn drobných rybek, do kterých boleni rádi střílejí. Útok bolena, jenž se při pronásledování kořisti odvažuje často až na mělčiny ke břehu, je snadno rozpoznatelný. Díky jeho rozeklaným ústům s delší spodní čelistí a „fackujícímu” ocasu se ozývá charakteristický tlukot. Tento dravec také někdy jako torpédoborec rozčísne hladinu svou hřbetní ploutví, obvykle při útoku na samé mělčině.

Při vyhledávání vhodného životního prostoru na stojatých vodách boleni upřednostňují postupně a pravidelně se svažující dno, ze kterého rádi nahánějí drobnou kořist směrem ke břehu. V oblibě mají také terénní výstupky ze dna, mělké pařezovky či svahy ostře řezaných zátok.

Rovněž úpatí skal nebo okolí vodní vegetace patří k místům, kde se boleni pravidelně zdržují. Opakuji ale, že základním předpokladem jejich blízkosti je výskyt potěru, resp. drobných rybek.