Vidíte a ač je to téměř neuvěřitelné, už je to rok, co celá tato akce skončila a máme za sebou dokonce už i druhý ročník - nebo že by jen pokračování tradice?!

Akce se "rozběhla" dlouho dopředu, kdy byla ve foru založena otázka, ve které se mohli všichni zájemci společně těšit na připravovanou akci. Termín byl s velkým předstihem stanoven na poslední únorový víkend roku 2006. Připravil jsem si v "makovici" pár nápadů, sesumíroval jídelníček, zajistil potraviny, sezval hosty, zajistil ubytování atd.

Čas uběhl jako voda a začal se nachylovat čas pro zahájení příprav. Osazenstvo se začalo postupně přihlašovat a zase odhlašovat, až se "oddělilo zrno od plev" a vykrystalizoval se kolektiv těch pár odvážných mužů. Ti v pátek 24. 2. 2006 osedlali své plechové miláčky a vyrazili mnohdy přes celou republiku směr Vranice - Toulovcovy maštale. Velice rád jsem uvítal nabídku Jaromíra Málka z Hranic, který mi kdysi nabídl, že nejen že by se podělil o své mnohaleté vazačské zkušenosti, ale dokonce mi i pomohl s organizací - přislíbil, že navaří guláš, až se nám budou dělat boule za ušima. Takové nabídky jsem samozřejmě okamžitě náležitě zneužil a přijal. Týden před začátkem akce celkem propadám panice, protože místo konání srazu je zcela zasypané sněhem a vyhlídky na brzký příchod jara jsou v nedohlednu. Podaří se mi zajistit prohrnutí příjezdové cesty, která se běžně v zimě neudržuje a těším se z vykonaného díla. V týdnu přichází obleva a vcelku sjízdnou cestu proměňuje v ledové koryto - jsem na mrtvici. V pátek ráno 24.2. vstávám ve 4:30 a připravuji poslední věci, odvážím rodinu do školy a do práce, nakupuji poslední potraviny a jedu do pekárny pro teplý chléb. V 10.30 se po menších problémech setkávám s Mirkem na benzínce v Litomyšli a vyrážíme na místo konání srazu. Po vyložení potřebných zásob a Mirkových vázacích potřeb se Mirek okamžitě ujímá kuchyně a já s fíkusem jsme nuceni uchopit lopaty a chtě-nechtě posypat popelem alespoň nejnebezpečnější úsek příjezdové cesty, aby další účastníci nemuseli absolvovat tak dobrodružnou cestu dolů do údolí jako my. Po našem návratu už je chata prosycena vůní Mirkova guláše. Záhadou mi zůstává, jak mohl Mirek uvařit něco tak chutného s polovinou potřebných ingrediencí, které jsem buď zapomněl nakoupit, nebo jsem mu je nakoupil v nedostatečném množství. V každém případě stál výsledek za pochvalu a poděkování, což bylo vidět až druhý den ráno, kdy na dně 20-ti litrového hrnce nezbylo ani na omočení kůrčičky.

První účastníci celé akce se začali sjíždět okolo 16 hodiny a chata, kde se celá akce konala, během pár hodin hučela jako včelí úl.

Chatou zaznívaly pozdravy nově příchozích a veselý smích, jak to bývá na akcích, kde se sejdou staří známí. Ti, co se už znali z dřívějších srazů, se seznamovali s těmi novými a naopak. Netrvalo dlouho a všichni jsme byli za malou chvíli opět těmi postiženými rybáři, kteří se do náruče svého milovaného koníčka vrhli s neuvěřitelným zápalem a láskou. Všichni se hned vytasili se svými svěráky, materiály, krabičkami s muškami a počala čilá diskuse, vázání a vzájemné ukázky donesené literatury a fotografií.

Kdo jste četl itinerář pro příjezd na chatu, nemohli jste si nepovšimnout, že jsem si zde dobíral svého kamaráda z nejlepších - Dědka a dělal jsem si legraci z jeho navigačních schopností. I mé nejčernější představy pro bloudění při příjezdu ovšem překonala posádka ve složení Pupák & Šimi, kterou jsem při cestě z Prahy navigoval už z první křižovatky při průjezdu Hradcem Králové. Nebýt toho, že měli to štěstí, že se na cestu zeptali u první benzínky, kterou potkali (majitelem byl naštěstí můj spolužák a velký kamarád), asi by touto dobou bloudili po moravskoslezských hvozdech a dost možná, že ještě dál. K cíli jim zbývalo projet 3 křižovatky a 4 vesnice. Ovšem tomuto zdatnému týmu se podařilo ještě nejméně 4x zabloudit a 5x přejet a kupodivu dorazit na místo z úplně druhé strany, než všichni ostatní. Toto se jim podařilo nakonec i díky tomu, že jsem je byl nucen telefonicky navigovat až k cíli cesty. Jako poslední na chatu dorazila osádka z Tábora v čele s kuchařem Zdeňkem Samcem, kterého můžete znát z poslední strany časopisu Kajman, kde jsou zveřejňovány jeho recepty rybí kuchyně. V tu dobu už všichni seděli u svěráčků a motali ty svoje osvědčené vzory a ty nejlepší tutové "odrybňovače", nebo popíjeli pivečko a klábosili. Díky tomu že na letošní akci se nedostavili dva známí štváči a opilci z Boskovic (pif, Muf) a že tudíž nedorazil ani jejich proslavený třílitrový "demijónek so slivovicóóó", hladina alkoholu dosahovala letos téměř úrovně večírku slibu skautů. Opouštěl jsem naprosto mrtvej únavou společnost okolo třetí hodiny ranní a zábava byla dosud v plném proudu.

Ráno jsme se probudili do slunného dne a mé všechny představy o průběhu tohoto dne hned vzaly za své. Při přípravě akce jsem počítal s tím, že přibližně ? účastníků této trachtace bude věrná svěrákům a ta druhá se bude věnovat družbě, přátelským rozhovorům a pijatice ve vedlejší společenské místnosti. Jaký byl můj údiv, když se celý den jen vázalo, vázalo a vázalo. K neuvěření. Společenská místnost zela po celý den prázdnotou a jediný, kdo ji využil, byl známý výrobce dubbingů Honza Klacl z Holic, který nám přijel nabídnout své výrobky. Pro muškaře není slastnějšího pocitu v zimě, než se probírat sáčky s dubbingy a plánovat, na které vzory ten či onen materiál využít a co z nich navázat za rybí dobroty. Neustále bylo plno především okolo stolku, kde vázal Jaromír Málek (na CHYTEJ.cz se s ním můžete setkat pod nickem BUKO), protože jeho vazačské umění a ochota podělit se o své dlouholeté rybářské vazačské zkušenosti doslova braly dech.

Když jsem viděl člověka, který v životě nedržel bobinu v ruce a po hodině u Mirka uměl parádně navázat 3 vzory, padala mi čelist až na kolena.


Jako správní rybáři jsme si k obědu dali siveny po mlynářsku, které nám stejně jako loni nachystal pupák. Potom se až do večera vázalo


a vázalo


a vázalo


a vázalo


a vázalo


a zase vázalo


došlo i na vzory na poněkud větší ryby. Tento vzor byl myslím nazván Shark march brown:


Vysoké tempo vázání pokračovalo až do nočních hodin a bylo vyrušováno jen přísunem vynikající živáňské, kterou nám připravoval náš Zdenda. Posuďte sami, tomuto se odolat prostě nedá.


však jsme se na to taky náležitě okamžitě vrhli a nezbyl ani drobeček


o kulturní vložku se postarali Šimi a Lojza pod vedením Pikoše

Juchalo se opět až dlouho do noci.

V neděli ráno jsme se už jen soustředili na odjezd, sbalili své vázací potřeby, uklidili chatu a začali se navracet k rodinám. Poslední účastníci si podali ruce v 11.00, společnými silami vytlačili automobily po zledovatělé cestě nahoru do civilizace a tam zazvonil zvonec a II. Muškařského vázacího víkendu je konec.


nahoře zleva: šimi, firetiger, hraji, Tomáš, prutos, Tomik
uprostřed: zedus, luban, parmenides, jaryn, tomucha, milky, jiris, jarv, ZN
dole: bigsteak, rici, šlehy, had, fikus
chybí: toulovec, Zdenek, kosatka, Leoš, G.Moolis, pupak, pikoš, dědek, buko, Medvěd, Bosanac, Jakub

Dovolte mi, abych nakonec maličko děkoval, bilancoval a plánoval do budoucna. Mé díky jednoznačně patří Bukovi za guláš, a hlavně za ukázky vázání, bylo to super. Samozřejmě patří velký dík i Zdendovi za Smělou živáňskou, která beze zbytku zmizela v našich pupcích jak pára nad hrncem. Rád bych poděkoval majiteli CHYTEJ.cz Davidu Havlíčkovi, který celou akci zaštítil a zajistil část občerstvení. Rovněž zajistil grafický návrh a výrobu pamětních triček a finančně na ně přispěl a podílel se na přípravě srazu. Děkuju všem, co jste mi pomáhali s úklidem, s pracemi v kuchyni, při umývání nádobí a tak dále. Nebýt Vás, asi bych tam šůroval ještě dnes. Nebudu Vás vypisovat jmenovitě, protože jste pomáhali všichni vzorně a kdyby si toto přečetly Vaše manželky, jistě by po Vás tyto činnosti vyžadovaly i doma. Rovněž Vám děkuju za přání a dárky k narozeninám, které jsem slavil v den konání srazu a neúspěšně jsem se je pokoušel zatajit. Věřte, že to byly jedny z mých nejhezčích oslav narozenin. Bilancování? Nevím co říct. Uvidíme za rok ne? :o)))

Ivo Uličný alias Toulovec

galerie 140 fotografií z akce