Jednou z lokalit, kam rádi jezdíme, nejenom na dírky, jsou Grunty u Brna. Jedná se o skvěle zarybněnou soukromou stojatou vodu. Připočteme-li příjemné lidi a prostředí, více si snad ani nemůžeme přát.

Na Grunty přijíždíme okolo deváté hodiny dopolední. Kupujeme povolenky a s vrtákem v ruce vyrážíme na led. Je nás tu zatím asi jen „sedum statečných“, neboť teplota je hluboko pod bodem mrazu a začíná pofukovat ledový větřík. Vybíráme místo, kde předpokládáme změnu hloubky dna a začínáme s vrtáním otvoru. Vzhledem k tomu, že se jedná o fyzicky náročnou práci, předávám vrták s důvěrou Ondrovi a zbytky svých sil používám při vrtání na tlačení vrtáku směrem k ledu. Asi po 10 minutách jsme skrz tak prudce, že málem utopíme vrták. Při vrtání druhé dírky, vzdálené několik metrů, jsme již opatrnější. Přesto Ondrova noha mizí až po koleno pod ledem, protože jsme přehlédli zasněženou díru, kterou vyvrtal někdo před námi. Po celou dobu lovu pak míří probanbutanový teplomet na Ondrovu namrzající nohu, z které vychází pára. Nyní následuje veselejší fáze příprav v lovu - vybírání ledové tříště maminčiným cedníčkem. Veselejší také proto, že v podstatě nikdy v průběhu lovu, pokud mrzne, nekončí. Jemně zakrmujeme pstružími granulemi, zimní směsí a pozorujeme, jak se krmení v čisté vodě rozpouští a klesá ke dnu.

Jako jednu z nástrah používáme masné červi, pomazané na háčku měkkým taveným sýrem. Umístit mazlavý sýr na háček zmrzlými prsty tak, aby tam zůstal i po spuštění do vody - to je pro mě nervy drásající proces. Nakonec s pocitem malé osobní výhry spouštíme nástrahy do vody. Z termosky nalévám čaj, Ondra suší nohu a pronáší oblíbenou větu směrem k dírce: „Můžete začít brát - jsme připraveni“.

Ondra: Zahříváme se horkým čajem a čekáme, zda-li se něco začne dít. Asi po deseti minutách nás potěší první záběr od pstruha duhového. Razantně ohnul nastavenou špičku, která je velice jemná a slouží obdobně jako u feederu k signalizaci záběrů. V průběhu další hodiny se nám daří ulovit několik dalších pstruhů duhových.

Později však záběry ustávají, i když neustále jemně dokrmujeme. Měníme tedy způsob lovu a montáže. Na jeden prut připínáme průběžný splávek. Jako nástrahu zkoušíme masné červi s kostičkou lančmítu a umísťujeme vše na dno. Na druhý prut navazuji marmyšku a přidávám patentky a červi. Zatím co já se snažím přilákat ryby pohyby marmyšky, taťka hlásí jemný záběr. Přichází zásek a ryba začíná vyvíjet pomalý, plynulý tah. Údery nejsou nijak ostré a ryba odjíždí několik metrů od dírky. Nezbývá nic jiného, než špičku prutu ponořit pod led a trpělivě čekat na správný okamžik k otočení ryby a její přitahování. To se po chvíli z části daří a rybu pozvolna zdoláváme. Po několika minutách vzájemného přetahování se ryba objevuje v dírce. Je to pěkný jeseter, jehož délku odhadujeme na cca 80cm. Daří se nám ho držet těsně pod ledem, ale tlačí hlavu kolmo ke dnu tak, že neustále vidíme v dírce jeho pomalu kmitající ocasní ploutev. Říkáme si: „Tebe hochu dostaneme ven jedině za ocas“. Při pokusu o tento manévr se ryba lekne a prudce vyrazí ke dnu. Malého háčku se zbavuje a pro nás to znamená ztrátu pěkné ryby. Pro ilustraci přikládáme foto jesetera uloveného jiným způsobem, těsně před zámrzem.

Taťka znovu prokrmuje a já mám po dlouhém snažení záběr na marmyšku. Po pětiminutovém zdolávání se v dírce objevuje pěkný siven. Jelikož dost mrzne, rybu ani neměříme a ihned po vyfocení v dírce ji pouštíme zpět.

Dále se snažím něco ulovit na marmyšku, ale nedaří se mi. Taťka mezitím uloví několik plotiček a cejnka na samotné červíky. Záběry jsou velice jemné a na vhodný okamžik záseku se musí trpělivě vyčkávat.

Rozhodujeme se pro změnu místa, hloubíme nové dírky a pokoušíme se lovit na marmyšky. Zakrmujeme pouze pstružími granulemi. Ryby však nijak nereagují. Proto zkouším na závěr doma upravenou Maryšku, na kterou jsem přidal peří marabu bílé barvy. Jelikož se už začíná stmívat, chystáme se ukončit lov. Naposledy ještě několikrát popotahuji, a když už se rozhoduji vytáhnout nástrahu z dírky, mihne se těsně pod ledem větší útočící ryba. Cítím škubnutí. Pokouším se o zásek. Marmyška však vylétne z vody ven a ryba je pryč. I když jsme byli již na odchodu, zkouším to znovu, ale má snaha je již marná.

Pro dnešek tedy končíme a odjíždíme domů. Z dnešního lovu máme příjemný pocit a doporučujeme všem, kdo ještě takto nelovil: „Přátelé, hurá na dírky!“

S pozdravem Petrův zdar!

Fishing team Hrouzek.
Ondra a Marek Sádlíkovi.