Naše důvěra v rotační třpytku v počátcích našeho vláčení i hory přenášela. Bylo to naprosto neopakovatelné zážitky. První třpytky z RYNY, první záhady proč třpytka vůbec nerotuje, nebo naopak, proč trojháček při rotaci rotuje jako plíšek.

Naše první rotační třpytky byly velice jednoduché a ošklivé. Na kousku pružinového drátu jsme udělali očko pro trojháček. Navlékli jsme trojháček, potom odpovídající olůvko a pár plastových korálků. Tím jsme získali tělíčko třpytky. Potom jsme vypilovali nebo vystříhli z kousku plechu rotační list. Později jsme přišli na to že jeho tvar, šíře a vymáčknutí jsou také jedny z hlavních podmínek pro dobrý chod. Důležitý je také závěs plíšku. Závěsy jsme dělávali ze zatočeného drátku nebo z nastříhaných a provrtaných tenkých pásků plechu. Nakonec jsme však nejlepších výsledků dosáhli vypilováním "U" závěsu, jaký je používán u značky Mepps. Raznice na plíšky jsme z počátku dělali z tvrdého dřeva. Teprve později přišly na řadu frézované kovové. Tloušťka plechu křidélka se pohybovala od 0,5 až 1,2 mm. Plech jsme používali pozinkovaný, mosazný, měděný a dokonce i nerezový. Před tím posledním důrazně varuji. Moc se s ním nadřete (špatně se obrábí a tvaruje) a stejně než se podaří třpytce zrezivět, je dříve utržená.

Olůvka a korálky časem nahradila mosazná soustružená tělíčka. Přišli jsme na to, že když rotační list moc "odstává" od osy rotace (jede jak se říká moc do široka), stačí ho zeštíhlit. To znamená, že stačí upilovat okraje - zmenšit šířku listu. Dále je potřeba, aby byl správně provrtán v ose plíšku. Další podmínkou je, aby se závěs bez odporu otáčel a aby tělíčko třpytky nebylo příliš přetíženo.

Krásné jsou třpytky, které mají místo kovového tělíčka pouze trubičku z umělohmotné "slámky", barevné bužírky nebo pouze z korálků. Celý komplet je samozřejmě velice lehký a tak jeho nához může být proveden jen se zatížením přídavným olůvkem nebo pomocnou olověnou hlavou před třpytkou. Nezanedbatelné je, že takovéto třpytky jsou velice jednoduché a hlavně laciné.

Rotační třpytky dělané doma jsou každá jiná a tím i zvláštní. O tom bude teď i můj příběh. Začátkem října jsme vyjeli na lodičce na Mušov. Ve třech na malé lodi, za vyjasněného a bezvětrného dne, jsem si od našeho rybářského výletu moc nesliboval. Rybáře na břehu jsme téměř neviděli, protože nic nebralo. Otevřel jsem tedy krabičku a začal zkoušet různé nástrahy. Prohledávali jsme celkem pravidelně pobřežní partie jezera a pak místa u starého koryta na prostředku přehrady. V tom jsem v krabičce objevil velkou černou rotační třpytku s černým twistrem na trojháčku. Bylo to už dávno, co jsem si ji přes zimu udělal, ale vždy se mi zdálo, že je voda příliš kalná na to, abych ji použil k lovu. Byla totiž určená do těch nejčistějších vod. Tady, na Mušově, jsem ji použil jen ze zvědavosti, abych zjistil jak vlastně jede. Jsem mile překvapen. Krásný chod se snoubí s perfektním chodem twistru. Jsem tak potěšen, že i v poměrně přikalené vodě pokračuji v lovu na tuto nástrahu. Bratr i kolega se mi sice smějí a odrazují od dalších experimentů, ale jsou na tom stejně jak já. Zatím jim nic nebere. To se však rázem mění. Dostávám záběr a ryba vyráží přímo pod loď. Bratr vytahuje kotvící tyč, aby ryba neměla šanci se o ní utrhnout. Ryba projíždí kolem lodě dál na jezero. Odkotvená loď se pomalu rozjíždí za rybou. Odpor ocelové lodě s třemi rybáři na palubě zvedl rybu až do výskoku. Je to slušná štika. Zvláště ve výskoku, když třepe hlavou, se zdá být obrovská. Po několika dalších výskocích ji opatrně podebíráme u lodi. "Má kolem devadesáti čísel" odhaduje bratr suše. "Ale stejně to byla náhoda na takovou třpytku něco takového chytnout", tvrdí kolega. Možná ano, ale ten den jsem na tu třpytku chytil sedm štik od 72 cm do 92 cm. Bratr Tom s kolegou doslova odpadli odrovnáni mou třpytkou. Čím to bylo? Vlastně ani pořádně nevím, jen si myslím, že možná tím, že byla jiná a že jsem jí věřil.