Chytej.cz
Čeburaška STANDUP

Velké ryby - patří na pánev? necteno

17.11.2005 | Rybolovné techniky | Okoun říční | 15.146 čtenářů | hodnocení: vynikající | komentáře: 18

Velké ryby - patří na pánev?Každý, kdo mě zná, ví, že téměř veškerý čas strávený na rybách věnuji okounům. A protože je toho času opravdu hodně, tak za ta léta už takřka s jistotou vím, kde okouny hledat a jak na ně. Některé techniky lovu jsem dovedl takřka k dokonalosti a tak se logicky dostavili i úspěchy. Nebojte se, tohle nemá být článek chvástající se množstvím a velikostí úlovků, ale ohlasem na debaty v rybářské veřejnosti ohledně pouštění a nepouštění ryb, věčně horkému tématu váhy ryb a věcí s tím souvisejících, které již probíhají delší dobu. Proto jistě brzy pochopíte, že je nezbytné abych o svých úlovcích pohovořil, protože hrají hlavní roli v tom, o čem bych vám rád napsal...

Začnu tedy pěkně od podlahy. Každou sezónu nachytám přes 1000 okounů. Vezmeme – li v úvahu, že chodíme s mým dlouholetým kamarádem společně a on jich nachytá přibližně stejné množství jako já, projde nám rukama celkem slušné množství ryb. Nebudu si hrát na nějakého ortodoxního pouštěče a otevřeně říkám, že si nějakou tu rybu sem tam odneseme. Máme ale svá nepsaná pravidla a tak dbáme dost nekompromisně na to, aby se brali jenom dostatečně velké ryby, aby se s rybou zacházelo co možná nejšetrněji a k tomu ještě spoustu jiných dalších pravidel a zásad. Já mám ještě jedno pravidlo navíc, na kterém jsem si docela dost zakládal a vždy jsem na něj byl i dostatečně pyšný. Protože při mně občas sv. Petr stál a dopřál mi nějakou trofejní rybu, už při svém prvním čtyřicátníkovi jsem se zařekl, že každého který bude mít 40 cm a více pustím. A to je to, o co tu jde.

Zpočátku jsem s tím neměl žádné problémy a bez mrknutí oka jsem každou rybu vrátil zpět do vody. Některé ani nemám vyfocené, některé tak, že to zase není zveřejnitelné, protože kvalita snímků připomíná spíše špionážní záběry. Jiného jsem zase vezl od vody domů, abych ho vyfotil, ukázal kamarádům a bez újmy zase odvezl zpět k vodě. Svého doposud nejdelšího mám zase dokonce zachyceného i při pouštění zpět do přehrady, kdy ho moje žena v tom nejvyšším stádiu těhotenství (2 dny před narozením syna) s obtížemi pokládá na vodní hladinu. Všechny tyhle ryby se vrátily odkud přišly a mě ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Zlom ale nastal v okamžiku, když mne známý požádal, abych mu nějakou pěknou rybu přinesl do akvária, které má v prodejně rybářských potřeb, kde pracuje. Přišlo mi to jako zajímavý nápad a tak jsem hned dalšího čtyřicátníka strčil do kbelíku a vyrazil s jasným úmyslem. Jenomže bylo horké léto a ryba transport nepřežila. Byl to můj první čtyřicátník, kdy jsem porušil pravidlo a rybu nevrátil zpět. Napodruhé se ale transport zdařil a „bivoj“ se stal v akváriu slavným a byl miláčkem návštěvníků prodejny.

Letošní sezónu jsem měl opravdu úspěch a podařilo se mi přelstít 6 dalších okounů přes 40 cm. K něčemu takovému je samozřejmě nutná dostatečná porce štěstí, ale kromě toho dávám tenhle skvělý úspěch za vinu novým nástrahám, na které jsem začal chytat a již po několikáté jsem se přesvědčil, že to co ryby nemají okoukané, to je zajímá mnohem více než cokoliv jiného. O tom se ale rozpovídám snad někdy příště. V tuto chvíli jsem chtěl ale poukázat na to, že ani jeden z letošních okounů se nevrátil zpět do vody a já z toho začínám být čím dál tím více smutný. Určitě se ptáte: „co se stalo, že najednou takový obrat?“ Já sám nevím. Určitě to ale nebude kvůli masu, to vylučuji hned na začátku, protože s tím problémy opravdu nemám a navíc si pro zpestření jídelníčku mohu nachytat libovolné množství menších ryb. Možná, že je to honba za pěknými fotkami, protože foťák k vodě nosím opravdu vyjímečně. Jako pravý důvod ovšem vidím touhu po dokonalém zvážení ryby. Nikdy nekončící debaty na toto téma v rybářských časopisech, nebo na rybářských serverech to jenom umocňují. Jistě si říkáte, že by to přece vyřešila přenosná váha. Vždyť na trhu je tolik mincířů, ať už obyčejných až po digitální. Já jim ale příliš nedůvěřuji. Nevěřím tomu, že váha v rozhraní 0 – 20 kg dokáže zvážit dvoukilovou rybu s přesností na gramy. Domnívám, se totiž, že právě toto je příčina nesmyslných hodnot váhy udávaných u některých trofejí. Já raději rybu nechávám vážit v řeznictví, v kterém se zastavím na cestě od vody. Řekl bych, že zde je naměřená hodnota nezpochybnitelná. Přínos je tedy v tom, že mám celkem dokonalý a neoddiskutovatelný přehled o váze ryb.

Není to ale příliš velká daň? Má smysl zabít tolik trofejních kousků jen proto, abych si udělal ucelený přehled o tom kolik ryby váží? S tím se ale nabízí další otázky: Je opravdu takovou tragédií, odnést od vody rybu, která je zcela jasně na sklonku života a reprodukční věk má již dávno za sebou? Přežila by vůbec vrácení do vody, když po zdolání rybářem je zcela vyčerpaná a navíc mnohdy zbavená ochranného slizu podběrákem? Vždycky si přitom vzpomenu na docela otřesný zážitek ze Švédska, kde jsem viděl na dně neuvěřitelné množství „padlých“ štik a tam se přece jenom ryby pouští. I kdybychom vzali v úvahu choroby a zranění po napadení většími soukmenovci, zcela určitě jich bude většina padlých z důvodu souboje s rybářem. Říká se také, že kapitální kus by se měl vrátit už jenom proto, aby si ho mohli chytit i ostatní rybáři. Ano, v nějakém malém rybníčku možná, ale opravdu si myslíte, že v nekonečné přehradě je ještě nějaká šance na ulovení té samé ryby? Obzvláště po tak otřesném zážitku, který prožila? Já si myslím že ta šance je minimální. Proto jsem toho názoru, že jde především o naše ego. O vlastní pocit z toho, když rybu pouštíme a o to, jak budeme vypadat v očích ostatních kolegů.

Ať už jsou šance ryby na přežití jakékoliv, právě tohle jsou ty pravé důvody, proč bychom to měli dělat a ryby pouštět. Ten pocit kdy rybu pokládáte zpět do rodného živlu je neuvěřitelný. Je to mnohdy nezapomenutelný zážitek a je-li umocněn i nějakými pěknými fotografiemi, máte potom krásnou vzpomínku na celý život. Většina z vás určitě ví o čem mluvím. Ta možnost volby je na tom to nejkrásnější. Držíte rybu v náručí a je jenom nepatrný krůček na každou stranu. Ten krůček k vodě je právě to, co nás duševně naplní. Cítíte se jako by jste měli moc darovat život a to je opravdu silný okamžik. Popřemýšlejte o tom.

Já osobně mám v téhle záležitosti jasno. Myslel jsem na to tak intenzivně, že mě to donutilo k napsání tohoto článku. Možná jsem se potřeboval vyzpovídat, možná si zamést před vlastním prahem, nevím, ale na každý pád se vracím ke starým zvykům a od vody už čtyřicítku neodnesu. A vás prosím, udělejte to taky. Ukažte sami sobě, že proto aby jste si dali rybu k večeři si dokážete kdykoliv chytit nějakou normální velikosti a že nejste takový ubožáci, kteří proto, aby naplnili pekáč masem, musí zabít trofejní rybu. Garantuji vám, že ten pocit, když rybu pouštíte, je mnohem silnější, než plný žaludek a i mnohem déle vydrží. Ten kdo takovou rybu zabije jenom pro maso, je na tom opravdu špatně a obávám se, že takového člověka nepřesvědčí žádná slova a nějaké pocity při pouštění ho vůbec nezajímají. Ano, chápu že je tu také prastará touha lovce pochlubit ostatním. Ta je velmi silná a hraje nemalou roli, ovšem v dnešní době, kdy má foťák každý telefon, to není problém.

Nezbývá tedy než sáhnout si do svědomí a postavit sám sebe před otázky: „Co udělám s příští trofejní rybou? Mám vůbec zapotřebí jí zabíjet?“ Přemýšlejte o tom už teď, abyste v tom měli jasno, až ta chvíle nastane a nebyli jste tou otázkou zaskočeni. Postavme se k tomu čelem a buďme chlapi sami před sebou. Já osobně se už těším na dalšího pruhovaného staříka a už teď otevřeně říkám, že se nemá čeho bát, protože ho zcela jistě vrátím tam, odkud přišel. A vám o tom určitě napíšu.

S pozdravem Stanislav Brávek
„BASS“

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

4 hodnocení, v průměru 4.5 hvězdiček

Kam dál?

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Neděle 5. března 2006 v 19:09® MK
MK

Jo a lidi když chcete fotky a váhu puštěných ryb tak proč si vždycky s sebou na ryby nevezmete fotoaparát a kvalitní vahu????????????

Neděle 5. března 2006 v 19:05® MK
MK

Krásně napsaný!!!Já osobně všechny větší ryby pouštim a kvůli přesný váze nebo fotce bych žádnou rybu nezabil!!!!

Úterý 22. listopadu 2005 ve 21:13® Tomash
Tomash

Ta preparace celý ryby se mi nikdy nelíbila – už sem to psal. V době, kdy mi to jako první napsal jiris – byl okoun ještě celej, takže sem ho mohl nechat dát celýho vypreparovat, ale nechtěl jsem. Až chytnu 55cm, tak o tom začnu uvažovat :-))) Napsal sem to, né abych se ti „očišťoval“. Fakt bych rád okiše nechal na živu. Dokonce když jsem ho chytil, tak jsem volal tátovi, aby přijel s foťákem a kamerou, že to zdokumentujem…Táta byl ještě v práci a řek, že se ke mně dostane nejdřív za hodinu. Tak jsem okouna killnul a jel domů. Kdybych chtěl okouna na jídlo, tak místo jedný padesátky vezmu 3ks 20–25cm a bude klid. To sem si myslel, je každýmu jasný, ale není. Hrouzek to nepřenes přes srdce a založil fakt debilský fórum. Už jsem se zařek, že tam nebudu reagovat, ale když kostnak napsal, že sme jak dva kohouti, tak jsem na něj reagoval. Dá se to pochopit?

Úterý 22. listopadu 2005 ve 21:04® Bass
Bass

Hele, mě to přece nemusíš vykládat a zrovna tak nechci, aby si se mi z něčeho vyspovídal nebo omlouval nějaký svoje činy. Že ryby nachytáš vím a že je pouštíš je taky jasný. Já nejsem žádnej kretén a vim jak se věci mají. Já ryby jim a jim je často a snim jich hodně. Každej chce mít pěknou fotku a mít se čim pochlubit. Kdyby si bejval řek, že si ho kilnul aby si ho nechal vypreparovat, tak by nikdo ani nemuk, protože by 90% rybářů pochopila, že takovou rybu prostě chceš mít. Ale pánev je fakt moc i pro mě a to se beru za hodně tolerantního. Divim se že tě ta preparace samotnýho nenapadla, to fakt nechápu. To že tě ale žere svědomí je dobrý znamení :-)) ................ příště až chytneš nějaký hovado, tak mi zavolej a já ti poradim jak to udělat aby si nebyl černá ovce a přitom bylo všechno OK, jo ?

Úterý 22. listopadu 2005 v 19:37® Tomash
Tomash

Jde o to, že já nikomu nevnucuju to, aby ryby všechny bral. Letos se mi dařilo a nachytal jsem hodně pěkných i meněích ryb. Opravdu velké množství jsem jich pustil a nedělá mi problém rybu pustit. Na druhou stranu jsem rybář a když mám na rybu chuť a ulovím takovou, za kterou se nemusím (když ji vezmu) stydět, tak ji usmrtím a vezmu. Ten okoun 49,5cm dostal za uši i kvůli tomu, že jsem neměl foťák. Navíc mi minulý rok utekl ještě o kus větší na Labi – při focení. Chtěl jsem mít památku a samozřejmě se i pochlubit s velkým okounem. To, že jsem ho vzal vyvolalo hodně negativní reakci u dvou, tří lidí – Hrouzek, kkarlos, Mladý rybář. Pořád si myslím, že je na mně jestli si ulovenou rybu vezmu, nebo ne. Na druhou stranu ve mně hlodá červík pochybností a trochu nepříjemný pocit z toho, že jsem killnul tak ohromnou rybu. Né, až tak velkou – ale vzácnou.

Pondělí 21. listopadu 2005 v 0:00® Prutos
Prutos

Gratuluji, opravdu krásný článek. Myslím, že by se hodio kdyby si jej přečetla celá členská základa ČRS a MRS. Ti, co každou ulovenou rybu praští něčím po hlavě, by jej zavrhli jako sbírku keců nějakého „moralisty“ a Ti co 100% ulovených ryb pouští, zase jako obhajobu „masaře“. Nejspíš by pro ně nebyl žádným přínosem. Z vlastní zkušenosti však vím, že existuje spousta zejména mladých rybářů, kteří cestu,kterou se budou ve svém vztahu k rybám ubírat,teprve hledají.(taky ještě hledám) Myslím si , že právě pro ně jsou články jako je tento tím, co je může navést na správnou cestu… …budou-li ovšem sami chtít…

Neděle 20. listopadu 2005 v 8:24® kostnak
kostnak

suhlasim s milkyho nazorom a hlavne kludne sa podpisem pod regulusov prispevok. presne tak to vnimam.
k tomu pustaniu musi clovek dospiet sam a vselijaki krikluni robia C&R skor medvediu sluzbu- aspon nasa generacia, ktora zazila realny socializmus je dost citliva na nasilne vnucovanie nazoru. hrozi potom alergicka reakcia, ktora sa moze prejavit mlatenim tvrdym predmetom do vsetkeho, co ma supiny. :)
nechytil som este mieroveho sumca, takze prvy pojde na pekac. a je jedno, ci bude mat 1 cm nad mieru, alebo 2 metre. pokial ich zacnem chytat pravidelnejsie, tak si zacnem vyberat na jedenie ryby primeranej velkosti a hlavne z dobrej vody. a mnozstvo primerane velkosti mojho zaludku.
regulus vo svojom prispevku pise, ze chyta vyse 30 rokov. dufam, ze nasi dvaja kohuti budu potrebovat menej casu, aby dospeli k potrebnej davke mudrosti a tolerancie, aby sa na tomto webe znova clovek citil prijemne a „medzi svojimi“. myslim, ze aj o to islo bassovi pri pisani tohto vyborneho clanku.

Pátek 18. listopadu 2005 ve 21:46® Prichy
Prichy

jestlize si myslis, ze jak se nekdo proste nauci chytat ryby…nauci se je i poustet…tak pod to bych se v klidu podepsal…(bohuzel znam i vyjimky, ale…) Proste si myslim, ze to tak je u vetsiny lidi, co navstevuji weby s rybarskou tematikou a ctou casaky…ostatni nevim..tam je mozna zakopanej pes…jen nadavaj, ze ryby neberou, ze se nenasazuje a tak no…

Pátek 18. listopadu 2005 ve 20:23® regulus
regulus

Nejsem člověk, který by byl zrovna „psavý“, takže už fakt, že jsem se rozhodl napsat k němu svůj komentář mluví za vše. Prostě článek a diskuze k němu mne tolik zaujala, že jsem se rozhodl zveřejnit svůj názor i když si nejsem jistý jestli to někoho bude zajímat.

Ryby chytám víc, jak 30 let a vůbec se netroufám zařadit do nějaké kategorie rybářů (plavačkáři, sumcači, feedraři…). Častěji chodím chytat menší ryby (plavaná, feeder) a možná z toho důvodu jsem neměl potřebu vyjadřovat se tzv. horní míře ryb. Ale abych se vrátil k tématu, jestli patří velké ryby na pánev. Je otázkou, co je to velká ryba. Já osobně mám svoji osobní dolní míru 30 cm (myslím to pochopitelně u ryb které nejnižší míru nemají nebo je menší než oněch 30 cm). Nemohu tvrdit, že bych toto pravidlo nikdy neporušil, ale spíš se jednalo o vyjímky. Co se týče horní míry tam už je to složitější. Myslím si, že určitá část rybářů ty kapitální nebo řekněme trofejní ryby pouští a ta druhá zase ne. Já osobně bych to nemohl říct jednoznačně. Pokud by se jednalo o kapra, tak od 70–75 cm nahoru by po vyfocení frčel zpátky do vody, 120cm štika nebo 180cm sumec by skončil na pekáči. Pokud se budeme bavit o okounech tak bych toho 40 cm asi taky vzal. Co se týče ostatních ryb tak parma, jelec, plotice, karas, perlín, … jdou zpátky do vody ať mají 10 cm nebo jsou bůhví jak přerostlí. Je to patrně o tom kdo co chytá. Pokud se specializuje na nějakej konkrétní druh ryb a má úspěchy, tak ty větší kusy začne pouštět. Člověk kterej chodí prakticky jen na sumce a chytne jich do roka několik, tak mu nedělá problémy pustit i kapitální kousek, pokud je už několikátý, ale pokud se rybáři, který chodí k vodě relaxovat a na nic se nespecializuje (což je mimochodem můj případ), pověsí na rybičku která byla původně určena pro štiku téměř dvoumetrovej sumec a jemu se ho podaří vytáhnout, tak ho bude těžko pouštět.

Můj názor je možná zkreslený tím, že ryby vůbec nejím, takže dilema sežrat, nesežrat u mě vůbec nehrozí, ale je se potřeba na to asi dívat z pohledu:

  • je to co jsem chytil ještě vůbec jedlý
  • anebo neměli jsme tento měsíc už těch ryb nějak moc?
  • to je už pátej velkej okoun letos, pustím ho ať se potěší taky někdo druhej

Druhej extrém vůbec si rybu nebrat aby tam nějaký byly je taky pitomost.

Pravda je někde uprostřed a měřítko „velká ryba“ je taky dost subjektivní.

Ještě jednou děkuji BASSovi za pěknej článek

Pátek 18. listopadu 2005 v 17:02® Milky
Milky

Článek se ti Bassssi povedl, až na to skoro zbytečné citové extempore v předposledním odsatavci. Možná ale v zrcadle dalších informací děláme moc pláče nad rozlitým mlékam, když si někdo/občas vezme většího okouna. Je mi daleko milejší, když ho nějaký rybář sní, než kdyby ho měl sežrat kormorán nebo ukrajinec bez lístku. Je to většinou už ryba, která není hodnotná z hlediska generačního a je tedy zajímavá jen jako trofej. Spíše bych apeloval na zdravý rozum a cit. Snad ho ještě špetku máme.

Pátek 18. listopadu 2005 v 15:54® Hrouzek
Hrouzek

Článek moc pěkně napsaný, určitě by se hodil do Kajmana!! Moc pěkný!

S pozdravem Ondra Sádlík

Pátek 18. listopadu 2005 v 11:17® DEATH

Jinak článek je to doost pěknej a očekávám melu. Bassy,jen tak dál.

Pátek 18. listopadu 2005 v 11:15® DEATH

Myslim,že co se týče ryb vůbec,tak když žrát,tak v rozumném množství a ne se ládovat jak milost pán,nebo obdarovávat sousedy a příbuzný z pátýho kolene.Protože aj takový lidi znám,co říkaj :„Tady sousedka by chtěla kapříčka…“.Vzápetí chytne 40tníka a bum ho po hlavě,aby sousedka měla. Já si myslim,že je to každýho věc,co bude brát v jakým množství,ale měl by se zamyslet nad tím,že to není nevyčerpatelný zdroj a že i kolegové by si rádi zachytali i třeba nějaké ty větší kousky.Trofejní ryba by se měla pochovat,vyfotit a vrátit.Něco jinýho je,když vám lakne,nebo zhyne na něco jinýho,např.poš­kození,v tom případě jedine sníst,to je pochopitelný.....

Čtvrtek 17. listopadu 2005 ve 21:41® dudu

No já su asi hovado, ale dle mého úsudku je lepší vzít jednu 40, než adekvát váhy v 25–30.

Čtvrtek 17. listopadu 2005 ve 20:17® kkarlos
kkarlos

Peknej clanek a myslim si ze uz bylo na case aby uz nekdo neco takoveho napsal.

Myslim si ze kdyz rybar pusti toho 40 cm okouna tak ze bude mit dobrej pocit ale jestli bude brat vsechny od 25 do 39cm tak ta ctyricytka uz tam za nejakou dobu nebude zadna takze vseho s mirou! Ja osobne bych tu 40 nevzal ale uvazuji o tom ze taky nekdy udelam kompromis a vezmu si par nejakejch tech petedvacitek ale vzdycky jakmile je vyndam z toho proudu tak oni vykuli oci naprimi ploutev a okamzite putuje zpet do vody!

Čtvrtek 17. listopadu 2005 v 18:35® Prichy
Prichy

Dovolim si prvni reakci… Takze otazkou je, zda chceme chytat vice ryb…zda si vice ryb odnest, zda vubec nejakou odnest… Vetsina lidi co znam miluje okouny, jejich maso -jedinecnou chut, na druhou stranu je kazdej rad chyta. Bubu tedy mluvit sam za sebe.....miluji okouny, neberu vsechny co chytim, ale obcas si neco odnesu. Posledni rok jsem jim chytil opravdu malo a odnesl jsem si domu dva okouny kolem triceti. To vse je vedlesi, priznam se, ze kdybych vic nachytal vic bych i snedl, ale co jsem vlastne chtel sdelit. Kdyz nesnim tolik okounu kolem 25 cm (coz je u nas peknej „panvickovej“ okoun) on vyroste, kdyz to udelam ja, „usetrim“ dejme tomu 20–80 takovych kousku za rok (neco mezi tim, je to jen odhad, zalezi na poctu dochazek, vhodnosti pocasi atp) a kdyz se z nich dozije polovina 35–40 cm…mohl bych i nejakeho obcas snist…verim, ze casem by se obcas chytla i nejaka ta padesatka mozna i vic… Proto je hezke, ze nekdo nesni 40, ale moc toho nezachrani…bohuzel (pokud to neni hektarovy rybnicek, kde tato ryba je ozdobou). Musim rict, ze kdo pusti 40 ma moje uznani, bohuzel se tim nic nedosahne. Kdyz budu chvili uvazovat jako ne rybar, ale rybnikar musim dospet k nazoru, ze zabit malou rybu je blbost…proc si nepockat az bude vetsi. Neberte prosim tento muj napad jako bernou minci, jen me zajima, co kdyby se to delalo naopak......, na velkych prehradach by musely vyrust cela hejna vetsich a velikych okounu…pak by clovek mohl potkat i vice pocetna hejna 40-tek… Jelikoz se tato moje teorie nezaklada na hlubokych znalostech o chovani a rustu ryb, muzu se i plest, ale od toho je tu tato debata…forum…ci komentare k clanku..

Úterý 22. listopadu 2005 v 18:22

Sakramejdlo, proc mi to dalo nick Anonymous? to je furt samej error, Anonymous, clovek aby se pod vsechno podepisoval. A pritom vidim „jste prihlasen jako fishead“! :-)

Úterý 22. listopadu 2005 v 18:19

Super terapeuticky clanek, ba verejna zpoved. Radim jej v oblibenosti hned za „Zabil jsem a mam vycitky“ od autora s nickem Sedum, kdysi se zde hojne vyskytujiciho. Sorry Bassi, prihlasit se k zabiti okouna kvuli masu mi pripada poctivejsi, nez blabolit o presnem zvazeni. Veta „Přínos je tedy v tom, že mám celkem dokonalý a neoddiskuto­vatelný přehled o váze ryb.“ te usvedcuje s horsiho hrichu – pychy. Ale sel si do sebe, tedy jdi a nehres vice.

Nakonec technicka – moralni apely za pousteni trofejnich ryb povazuju za zbytecne. Dulezita je podle me ochrana soucasnych i budoucich (podmerecnych) produktivnich rocniku. Zrovna u Bassova oblibeneho okouna jde o katastrofalni opomenuti v Radu – okoun by si miru i hajeni zaslouzil.