Pamatuji si, ale také na dobu, kdy jsem chodili kolem vody s jedinou třpytkou. Díky tomu se občas také stávalo, že místo rybaření jseme většinu času u vody strávili lezením po stromech, potápěním a brozením na druhou stranu řeky. Vzpomínám na to, jak bratr jednoho dne utrhl svou nejmilejší třpytku Mepps na převislém stromě nad řekou. Byla to jeho nejlepší třpytka a tak bratrovi nebylo líno, zajít si domů pro pilku, vylézt na strom a nebohou větev uříznout. Na tom by jistě nebylo nic tak zvláštního. Ale od místa této nehody domů to bylo tak na hodinu rychlé chůze. Za další hodinu byl bratr zpět. Potom se s nasazením vlastního života vydrápal na strom, odřízl větev. Ta, aby se mu pomstila při pádu do řeky přetrhla vlasec k udici. Tak bratr šel kolem vody, smutně se díval jak prostředkem řeky pluje odříznutá větev a ani nevěděl, jestli ještě nese poklad nejcennější - jeho třpytku. Šel takto asi kilometr, než se mu podařilo větev vylovit u splavu. Za svou trpělivost byl odměněn v podobě již ztracené a znovu nalezené třpytky. Vím, že bratr byl pečlivý pozorovatel. Vedl si přesné záznamy o ulovených i puštěných rybách, o dnech lovu, počasí, tlaku a nástrahách. Tu sezónu měl na uvedenou třpytku sedmdesát pět pstruhů.

Tímto úvodem jsem chtěl nastínit to co říkává jeden náš starší kolega," Nezáleží na vybavení, ale záleží na nástraze ". Já k tomu ještě neskromně dodám. Záleží ještě na vedení nástrahy. Když se k tomu přidá dokonalé rybářské vybavení, tak už se jedná o vrchol rybářské rozkoše a když k tomu přibude bojovný dravec vodních hlubin, prožíváme pravý rybářský koncert.

Nikdo z nás nemá tolik peněz, aby si mohl dovolit kupovat tolik krásných a drahých rybářských nástrah, kolik jich potřebuje. Nebo možná, že někdo je tak odporně bohatý, že neví co s penězy, nikoho takového, ale neznám a předpokládám, že nikdo takový tento článek ani číst nebude. Toto pojednání je věnováno všem normálním rybářům, aby jim dalo důvěru ve své vlastní schopnosti vytvořit si svou nástrahu navzdory všem propagátorům a testařům zaručených, úžasných a nepřekonatelných nástrah.

Jako starší bratr svého rybářsky veleúspěšného sourozence jsem poznal jednu důležitou skutečnost. Je potřeba být dobře připraven, ale lacino, přitom mít důvěru ve vlastní nástrahy a to je možná ta nejlepší zbraň.

Plandavka
Začínal s ní snad každý. A když ji velice obyčejně popíši, jedná se téměř o cokoliv, z čehokoliv, se dvěma dírkama. Jedna je pro obratlík (karabinku) a druhá pro háček (trojháček, dvojháček či jednoháček). Každý kousek plíšku, který jsme našli se v našich rukách měnil na třpytku. Kuličkama jsme do třpytek vymačkávali prohlubně, zkrucovali jsme je do spirál, rolovali do trubiček. To vše proto, aby naše třpytky získaly neopakovatelný, plandavý chod. Jako materiál pro výrobu třpytek jsme snad zkoušeli všechno. Kousky silnějších plastů, zátky od sodovek s potiskem, silné špóny ze soustruhu, dokonce i lastury škeblí jsme zkoušeli vrtat. Tvarům a zvláštním provedením jsme meze nekladli. Některé třpytky jsme provrtali jako cedník, jiné jsme zatížili nýty na něž by mohl být hrdý ledajaký železniční most. Tak jsme vyvíjeli, vesele trhali a sem tam také chytali. Asi v polovině sedmdesátých let se nám dostala do rukou malá plandavka z USA. Byl to obyčejný pochromovaný plíšek, o rozměrech 50x10x1,5, s červeně natřeným rohem a mírným prohnutím. Na něm jsem si teprve pořádně uvědomil jednu věc: "Nezáleží ani tak na tvaru, jako spíše na chodu třpytky". Na tom jak s ní umí člověk vládnout a možná i na barvě. Nebo možná na důvěře, jakou má rybář k uvedené barvě. Ano, tenkrát jsme opravdu začali experimentovat s barvou. V našich krabičkách se objevily plandavky černé, bílé, žluté, oranžové a kdoví ještě jaké barvy jsme tenkrát míchali. Na trojháčky jsme dávali střapce z vlny, chemlonu a peří.

Později jsme zkoušeli i twistry. Výsledky byly takové, jak se říká, střídavo oblačné, spíše však horší. Nemusí to být ale dáno neúspěšností nástrahy, ale spíše naší nedůvěrou v ní. V té době jeden náš kamarád zkonstruoval třpytku kterou nazval "Metal". Byla to asi dvacet centimetrů dlouhá obluda z třímilimetrového mosazného plechu ověšená dvěma velkými trojháčky. Výše uvedená nástraha se v jeho krabičce nacházela hodně dlouho, neboť její tvůrce v ní neměl rovněž žádnou důvěru. Až jednou se na staré, dobré Dyji stalo, že jsme unaveni po celodenní přívlači přišli navečer k místu našeho nocování. Utržené břehy, hluboké tišiny a v jílovitém dně řeky vymletá hluboká jáma. Skládáme batohy a rozděláváme spacáky. Na obzoru zapadá slunce a je krásně oranžové jako pomeranč. Každý navazujeme, to co nám v krabičce ještě zůstalo a čím by jsme se mohli dostat blíže dna, kde tušíme dravce. Kolega už moc na výběr nemá, musí navázat svou hroznou "Metalku", nic jiného už nemá. Po prvních náhozech je znechucen. "Škube mi to celým prutem, ať s tím tahám pomalu nebo rychle", zlobí se. "Hodím to až na dno, ať to urvu a půjdu spát", říká a také to tak dělá. Pomalu otáčí kličkou navijáku, aby dosáhl dna. V udici to škubne a už visí. "Prosím, teď už zbývá jen to urvat"."Vázka" se rozjíždí a nakonec se z ní vyklube slušný sumec. A není to ten rok na tuto třpytku ještě ten poslední.

Dalším případem hovořícím ve prospěch plandavek je náš dlouholetý přítel, kolega rybář Hammer. Potkávali jsme se s ním na březích našich řek, na zajímavých rybářských setkáních. Nyní je Tom výrobcem rybářských nástrah - třpytek a woblerů. Jeho velké rotační třpytky chutnají tajmenům v Mongolsku, štikám u nás i pstruhům na Slovensku. Jednou, jen tak při řeči jsem se ho zeptal, která třpytka z jeho výroby se mu zdá nejúčinnější. Jako správný obchodník si je všechny samozřejmně pochválil, ale pak bez sebemenšího zaváhání ukázal na krásnou štíhlou plandavku. "Tu mám nejraději a té také nejvíce věřím. Přinesla mi pěkné úlovky pstruhů na Slovensku", řekl Tom. Myslím, že na slova mistra ve vláčení se můžete plně spolehnout. Já si tenkrát začal uvědomovat, že někteří Anličané píší o tom, "Že kruh se začíná uzavírat". Dost možná, že po éře zvukových a svítících woblerů, gumových nástrah, se opět vrací třpytka plandavka.

Ilustrační foto: www.fishing.cz