Láďa má zcela jasno, kde budeme chytat. V přístavu dáme loď na vodu a pelášíme s většinou věcí na místo. Tam však zjišťujeme, že to co se o této mohutné řece říkává, je do písmene pravda. To co platilo vloni, před půl rokem, klidně i měsícem neplatí dnes. Skutečný extrém. Zní to už možná jako klišé, ale je to tak. V místech, kde jsme měli lovit, byla řeka vloni údajně asi 500 metrů široká a mírný proud. Dnes, i přesto, že je stav zvýšen díky předcházejícím dešťům, je šířka toku jen cca 100 metrů a proud je velice silný. Jen v jednom, poměrně krátkém úseku, je jakási tišina s ohromnými víry. Štěpán, kterému jsem o Pádu již mnohokrát vyprávěl a připravoval jej na skutečnost, že se skutečně mnohdy jedná o extrém, stále nevěřícně kroutí hlavou, což mu mimochodem vydrží ještě dva dny. A to se nejedná o žádného amatéra, ba naopak, ale řeka Pád je za zvýšeného stavu obtížnou lokalitou i pro profesionála.
Protože není času nazbyt, zavážíme kotevní bóje. Používáme kanystry o objemu 5 litrů a pro Štěpánův prut máme jednu bóji přímo speciální. Na hranicích si koupil u „asijských“ obchodníků gumovou nafukovací „berušku“. Jelikož má velkou nosnost, dáváme ji až na hranici s hlavním proudem a jako zátěž používáme pytel od brambor s asi 40 kg písku. Zatím jsme skálopevně přesvědčeni, že je to dostatečná váha pro její ukotvení. Protože je proud opravdu velmi silný a tišina je poměrně malá, daří se nám umístnit pouze 6 bojí. Štěpán bude mít tedy pruty dva, já jen jeden (na něj nastražuji rekordního cípala 78 cm – menší se nepodařil obstarat) a Láďovi klienti zatím pruty tři. Bóji, kterou jsem si původně vybral, přenechávám nakonec jim.
„nástražní“ cípal 78 cm žádného sumce nenalákal
Jelikož se již sluníčko schovává za obzorem, budujeme přístřešky na noc. Ještě není vše hotovo a slyším jemné zazvonění rolničky. Prut s úhořem, který je na oné bóji, která se mi tak líbila se pomalu ohýbá. „Záběrrrr“, volám a běžím k prutu. Jsem u něj jako první a tak jej beru do ruky a zasekávám. Taková je většinou praxe, aby ryba byla zaseknuta včas. Vzápětí přidávám další zásek. Ryba se do mě pěkně opře. To už je u mě Láďa a Jakub. Předávám prut Jakubovi, který se začíná prát se svým prvním sumcem v životě. Dávám mu s Láďou instrukce, co a jak. Najednou ryba „kopne“ a s Jakubem pěkně zacloumá. Raději ho chytím v pase, aby jej nepovalila. „Přitáhni ho prutem a pak rychle dotoč…“. Tak znějí naše instrukce. Následuje ještě několik minut, kdy sumec přidává další ze svých triků v pokusu o únik, ale vše je tak, jak má být a ryba se objevuje pod nohami. Tam přidává několik mocných úderů ocasem a nás na břehu pěkně pokropí Pádskou vodou. Láďa jej plácne přes čelo a vylovuje ho. Jelikož je skoro tma, jsou odhady na velikost různé. 190 cm, 180 cm…Metr ukazuje, že jsme rybu všichni podhodnotili. Má totiž rovné dva metry. Krásný začátek.
Ráno se probouzíme a jsme zděšeni. Štěpánova beruška (bójka) nikde není vidět. Proud ji odnesl. Jsme konsternováni. Splávek, který k ní byl přichycen je zamotán do dalšího prutu po proudu. Oba pruty stahujeme a rozmotáváme a diskutujeme o přesunu. V takovém extrému, kdy ani nemůžeme zavézt všechny pruty nehodláme chytat.
Jakubův sumec z první noci
Před hledáním nového stanoviště vážíme a fotíme rybu z předešlého dne. I přes to, že vypadá solidně, má jen 47 kg. Je to jen další důkaz toho, že mnozí rybáři, kteří posílají své úlovky do časopisů, ryby buď neváží a jen odhadují, nebo si dost vymýšlí (Zrovna nedávno jsem viděl v jednom časopise dva sumce do dvou metrů, kdy jim lovci přisoudili váhu téměř na hranici 80 kg. Záchvat hurónského smíchu, který mne tehdy popadl mi ještě dnes připomínají namožené břišní svaly. A to vůbec raději nevzpomínám, že podle charakteristických znaků to byl nejspíš tentýž sumec). Sumci chybí jedno oko, má jej zarostlé kůží. Nabízí se varianta, že se jedná o rybu, kterou zde Láďa ulovil spolu s Rendou Plzákem a Jardou Hrdličkou asi před dvěma lety, kdy měl okolo 190 cm a totéž oko měl od háčku poraněné. Kdo ví, zda je to on.
jednooký sumec, kterého jsem zasekával
Jak již bylo řečeno, tak i přesto, že nám tišina hned první večer vydala krásnou rybu, vydáváme se hledat nové, větší a méně extrémní stanoviště. Asi po dvou hodinách nalézáme poměrně velkou tišinu na vnitřní straně zatáčky Pádu a posléze se kompletně se stěhujeme. Je to několik hodin úmorné dřiny na ostrém slunci. Odpoledne si dáváme pauzu, kdy sbíráme síly na samotný lov. Podvečer, po důkladné rekognoskaci dna, zavážíme hlavní bóje a k nim pomocí trhacích vlasců připevňujeme naše pruty. Vše vypadá slibně. Po setmění slyšíme dost sumců, jak loví mezi našimi bójkami. Okolo desáté přichází záběr Štěpánovi. Ostré cinknutí rolničky a prut se plynule ohýbá. Štěpán přiskočí k prutu a rázně zasekává. Háčky však míjí tlamu sumce a vytahujeme jen prázdnou montáž bez ryby. Jelikož máme velký problém s ulovením nástražních ryb, používáme z nouze jako nástrahu malého bolínka okolo 25 cm, kterého raději Štěpán napichuje jen na jeden jednohák. Netrvá to dlouho a přichází další záběr. Háček ale opět nenachází v tlamě pevný bod a znovu skóruje sumec. Asi po dvou hodinách se situace opakuje, ovšem tentokrát na úhoře a po krátkém boji vylovuje Štěpán sumce okolo 20-25 kg. To nás vybudí k ostražitosti. Kluci i Láďa jdou spát. Já se svým parťákem držíme hlídku u prutů. Do rána ještě dvakrát fousatý šikula obratně sundavá rybu z háčku. Tipujeme to na malé ryby, které nástrahu celou nenasají do tlamy.
Štěpán s úlovkem cca 25 kg
Další den se věnujeme lovu nástražních ryb. Ať zkoušíme rohlík, červy, těsto, žížalky – výsledek stále stejný – ani náznak záběru. Jakub s Pepou se vydávají na průzkum řeky proti proudu. Asi za dvě hodiny přicházejí s tím, že nalezli slepé rameny, kde by mohli nástražáci brát. Hned balí pruty a vyráží na ně. Já odpoledne převážím své bojky do míst, kde byla včera v noci největší aktivita.Asi 15 metrů proti proudu od mého horního prutu je až skoro do třetiny řeky zlom z cca 4 metrů až do cca 1 metru. Jsem přesvědčen, že zde budou shromážděné ryby a že do nich sumci budou najíždět. Uvidíme večer. Na sklonku odpoledne vyrážíme za kluky, abychom zjistili, jak se jim vede lov nástražních ryb. Bohužel zjišťujeme, že moc ne. Ale opatrné záběry mají. Se Štěpánem tedy bereme osud do svých rukou a asi dvě nástražní ryby ulovíme. Je to bída, ale aspoň něco. Jsme přesvědčeni, že ráno jich nachytáme dost. Večer jsme poměrně unaveni, přesto se snažíme být ve střehu. Okolo jedenácté hodiny noční mě z klimbání probírá zvuk rolničky. Zvednu hlavu a vidím, jak Láďa zasekává. Prut se mohutně ohne. Slyším jak Láďa kleje. Sjel mu prut a zarazil si rukojeť do břicha. Bude mít pěknou modřinu. Prut přebírá Pepa. Je na řadě. Zdolává rybu a já mám pocit, že u toho spí. Je tak v transu, že vůbec nevnímá naše instrukce. Jen stále opakuje: „..to je moje největší ryba v životě, to je moje největší ryba v životě, to je moje největší ryba v životě…„! U břehu slyším mohutné šplouchance. Baterkou hledám viníka a nalézám ho. Krásný sumec. Po vylovení zjišťujeme, že tak jak to často bývá, tak i tento spolkl úhoře až do žaludku a jednoháček vůbec není vidět. Láďa neváhá ani vteřinu a vrazí mu ruku až po loket do tlamy, aby háček uvolnil, čímž mi „potisící“ dokazuje, že je prostě profík se vším všudy. Bohužel je příliš rychlý a sumec, kterého v tu chvíli nikdo pevně nedrží, začne „válet sudy“ a Láďovi, který začně řvát jako tur, sedře kartáčem celou ruku. Po několika vteřinovém oddychu Láďa manévr opakuje, tentokrát za asistence Štěpána úspěšně. Sumce měříme. Má 174 cm. Pepa je šťastný jako blecha. Uleháme na lehátka a vyčkáváme. Do rána však záběr nepřichází. A i kdyby přišel, tak já bych zcela určitě spal dál, neboť únava byla veliká.
sumec, který Láďovi "skalpoval" ruku
Probírám se okolo desáté dopoledne. Ihned se vydáváme se Štěpánem za kluky, kteří se snaží ulovit nějaké nástražní ryby. Stejně jako včera toho moc nenalovili. Zapojujeme se „do hry“ a nějaké ryby společně nalovíme. Přes den trpíme na slunci a vyčkáváme večer, kdy začíná být teplota přijatelná. Ještě před západem slunce zdoláváme jedno sumčí miminko a v noci další. Jak klesá voda, jako kdyby se lepší ryby ztratily.
Další den ráno vyrážím okolo páté do slepého ramene na nástražní ryby. Sice moc neberou, ale asi 6 jich ulovím. Mám z nich neobyčejnou radost, protože budou konečně pruty nastraženy podle mých představ. Jenže během dalších dní sumci nejsou při chuti a i přesto, že máme nástražních ryb dost, pořádné ryby nepřicházejí. Ulovíme ještě několik menších ryb, největší z nich má jen asi 145 cm. Tak to často bývá, když nemůžete sehnat nástrahy, ryby berou a když jich je dost, nejeví naopak dravci zájem. Do odjezdu musím každý den poposunovat svoje bójky směrem po proudu, neboť ona zmíněná hrana se každým dnem posunuje cca o 8 metrů a kdybych ji neposouval, musel bych na závěr výpravy vzít lopatu a montáž vykopat.
Přesto, že jsme ryb celkově ulovili jen asi 10, odjíždíme spokojeni. Jsem spokojen i já, i když jsem na Pádu po druhé za sebou neulovil žádnou rybu.
Na závěr bych Vám dal rád několik rad, aby nebyl ani tento díl mé sumčí cizokrajné trilogie jen pouhým vyprávěním.
- na této výpravě se mi opakovaně potvrdilo, že za zvýšeného stavu řeky, je obvykle, pokud je teplo, zvýšená aktivita ryb a s klesající vodou záběrů ubývá.
- pokud se hodláte vypravit na sumce, a nemusí to být jen do zahraničí, je velmi důležité nepodcenit lov nástražních ryb. To je jeden ze základních předpokladů úspěšné výpravy a již jsem díky tomu několikrát „vyhořel“.
- hodláte-li se vypravit sami na Pád, pak bych vás rád upozornil, že voda skutečně není jednoduchá (viz. např. kotvení „beruškou“) a v průběhu roku se mění. O tom jsem se moc dobře přesvědčil při posunování hrany, resp. i při porovnání rok starých fotografií místa, kde měla řeka hloubku asi 2 metry a byla 500m široká a při naší návštěvě měla jen necelých 100 metrů.
- pokud nemáte k dispozici velkou loď se silným motorem, připravte se na Pádu na to, že budete velmi dlouho a velmi obtížně hledat místo k lovu. Mnohdy jsou chytatelná místa vzdálena od sebe i několik kilometrů a jen málo z nich je rozumně dostupných bez lodi
Láďova loď je pro lov na Pádu ideální
S pozdravem „Petrův zdar“
David Havlíček
foto: HaD
ilustrace: TR
Strašně se mně líbí tvé sebeobětování popsané v prvním odstavci, také doma vykládám, že přece nemůžu nechat jít známého na ryby samotného,páč by mu bylo smutno popřípadě kamarádům kazit fotbal tím, že jich bude málo. To se prostě cení.