Určitě se většině z Vás stalo, že jste si chtěli koupit další mušky, které o víkendu tak dobře chytaly ryby, ale už prostě nebyly k dostání. Nebo pouze v omezené velikosti popřípadě jiné barevné odstíny než ty, které by bylo momentálně zapotřebí. V tom spočívá jedna z hlavních výhod vázat si vlastní mušky, nehledě na pocit, kdy si člověk chytne rybu, od přírody vybavenou opatrností, na vlastní vzor. Pokud se úlovek podaří na suchou mušku a celý záběr je dokonale vidět, pocit a radost jsou několikanásobně větší. Jediná věc, která může člověka omezit ve vázání je maximálně hranice vlastní fantazie, ale tu si každý bude určitě posouvat dál a dál. Když jsem začínal s vázáním, první za kým jsem šel, byl můj kamarád, který se před tím vázání věnoval řadu let. Pamatuji si, že první otázka, kterou mi položil, zněla, zda-li to myslím s vázáním opravdu vážně? To je opravdu zásadní otázka, kterou by si měl rozmyslet každý, kdo chce s vázáním začít. Je důležité si uvědomit, zda-li si chceme vázání pouze vyzkoušet, nebo jestli se mu budeme věnovat delší dobu. Od této věci se odvíjí i počáteční investice do správného a kvalitního vybavení. Zná to většina lidí - člověk dá přednost levnějšímu a méně kvalitnějšímu výrobku před dobrým, popř. profesionálním vybavením a později si stejně koupí ten dražší. Dnes je na trhu k dostání spousta vázacích pomůcek a materiálů, začátečník je tak po vstupu do prodejny s muškařením často dezorientován v nepřeberném množství zboží. V následujícím seriálu nazvaném kurz vázání mušek se dozvíte zajímavé a praktické informace o různých vázacích technikách, materiálech a pomůckách potřebných pro vázání mušek. V začátcích je dobré se poradit například se zkušenějším kamarádem, nebo se zúčastnit některého z kurzů vázání mušek, aby se začínající vazač vyvaroval zbytečných chyb v prvních krůčcích tohoto krásného umění. K tomu, aby si mohl vazač navázat kvalitní mušku bude potřebovat správné vázací pomůcky a materiály určené k tomuto účelu. Věřte mi, že bez pořádného a kvalitního vybavení se nepodaří navázat kvalitní mušku ani zkušenému vazači. Počáteční investice do vybavení se může zdát velká, ale připlácíme si pouze za komfort a pohodlí, kterého se nám při vázání mušky dostane.

Z pomůcek pro vázání je bezesporu nejdůležitější muškařský svěráček. Jeho jediným a zásadním úkolem je pevně držet háček v jednom bodě. Háček je upnut ve speciálních kovových čelistech, které by se měly přizpůsobit různým velikostem a typům háčků a háček by zároveň měl zůstat maximálně dostupný. Čelisti svěráčku jsou nejčastěji utahovány páčkou nebo mohou být dotaženy šroubem. Na trhu jsou k dostání svěráčky indické nebo velmi kvalitní české výroby. Při zakoupení méně kvalitního svěráčku se po navázaní pár set mušek začnou čelisti vymačkávat od háčku a uvolňují se. Svěráček je tak dále nepoužitelný, protože není schopen udržet háček v jednom bodě a při vázání může háček ze svěráčku vypadávat. Vázání v takovém svěráčku je spíše trestem než odpočinkem a relaxací. Na obr. 1 můžete vidět masivní kvalitní svěráček české výroby, který umožňuje nastavení výšky a natočení čelistí, které se otvírají přitažením páky. Po vložení háčku se páka uvolní a háček je tak sevřen velkou silou, která mu neumožní žádný pohyb obr.2a. Háček by měl být umístěn zhruba v úrovni prsou a při vázání bychom se na mušku měli dívat z boku popř. mírně shora. Tato poloha nám umožní přesnou kontrolu tvaru a siluety při její výrobě. Profesionální muškařský rotační svěráček můžete vidět na obr.3. Tento svěráček umožní rotaci ramene s čelistmi kolem jeho vodorovné osy viz. obr. 4 až 6. Tuto vlastnost oceníme hlavně při výrobě složitějších vzorů, kde lze v průběhu vázání mušku kontrolovat. Způsob upnutí háčku je zde odlišný od ostatních obr.7. Háček se vloží do kovového očka, kde jej po dotažení šroubu přitlačí malý čep. Způsob uchycení můžete vidět na obr.8. Toto upnutí háčku zároveň umožní maximální přístupnost k háčku.


obr. 2

Ke svěráčkům je možné zakoupit i sadu s příslušenstvím. Sada obsahuje bílou desku, která vytvoří kontrast. Na stojánku je umístěna přímo za muškou, která často splývá s pozadím a některé detaily nejsou vůbec vidět. Bílé pozadí je příjemné i pro oči a umožní dokonalou kontrolu tvaru a siluety. Další drobností v sadě je držák na bobinu - umožní odložení cívky s nití, aby nepřekážela při práci s jiným materiálem. Držák je umístěn na dlouhém rameni opatřeném kloubem, což umožní nastavení držáku na kterékoliv místo v okruhu svěráčku. Při vázání vznikne spousta odpadového materiálu, který padá přímo pod nohy. Určitě tak oceníme plátěný pytlík umístěný přímo pod čelistmi s háčkem. Ušetří spoustu práce s vybíráním drobných pírek z koberce. Jestliže jste si už vybrali svěráček, je dobré se podívat po základních vázacích pomůckách. Muška je sama o sobě velmi jemná a drobná nástraha, kterou bychom stěží navázali pouze v ruce. Budeme potřebovat nástroje, s jejichž pomocí si usnadníme práci s jemnými pírky a umožní nám upravit si matriály před jejich použitím.

obr. 4

 obr. 5

obr. 6

obr. 7
obr. 8


„Malý ostrý nožík může někdy dobře posloužit k ořezání nepovedené mušky z háčku nebo úpravě materiálu.“

První a nejvíce používanou pomůckou je držák na cívku s nití zvaný bobina obr.9. Skládá se z trubičky a dvou ramen s čepy, mezi něž umístíme cívku s nití. Bobina nám umožní přesné vedení ovinů při vázání mušky. Pokud bychom nit drželi pouze v ruce, tak by se jemná nit rozedřela o hrubé články prstů. Bobiny se liší ve velikostech, zatížení a celkovém provedení obr.10. Méně kvalitní bobiny často mívají drobné vady a nerovnosti na konci trubičky a po pár ovinech dojde k předření a prasknutí nitě. Tyto bobiny se používají např. na tělíčkové nebo kevlarové nitě. Ty jsou pevné a nejsou tak náchylné na předření o hranu trubičky. Na hlavní vázací nit bychom měli mít minimálně jednu kvalitní bobinu opatřenou keramickou trubičkou. Keramická bobina má dokonale hladké hrany a nedojde zde k poškození nitě. Trubička může být celokeramická nebo může mít pouze keramické jádro jak je tomu na obr.11. Keramické bobiny musíme ochránit před pádem na tvrdou zem, došlo by k prasknutí a zničení keramické části. Bobinu je důležité před vázáním seřídit na potřebnou velikost cívky jakou do ní umístíme. Sílu jakou budou čepy svírat si určíme postupným roztažením drátěných ramen. Při zatažení za bobinu nesmí nit prasknout a ani se odvíjet moc snadno. Až si budete kupovat bobiny, tak si ji napřed vyzkoušejte, zda-li Vám padne dobře do ruky, protože jí budete držet v dlaních téměř po celou dobu vázání mušky.


obr. 9


obr. 10


obr. 11

Ostré nůžky s dobrou špicí jsou samozřejmostí obr.12. Při vázání bude důležité maximálně odstranit přebytečný materiál u očka nebo rovně zastřihnout např. pírko či jiný matriál, což se nám nepodaří bez kvalitních nůžek. Ty můžeme zakoupit přímo ve zdravotnických nebo rybářských potřebách. Nůžky je dobré mít dvoje, jedny jemné a druhé na stříhání tvrdých materiálů jako jsou drátky a různé folie. Ostré a jemné nůžky bychom na takovýchto materiálech mohli snadno zničit.


obr. 12

Skřipec na obr. 13 budeme používat k výrobě nožiček. Uchopíme do něj pírko, které budeme následně natáčet na háček a vznikne tak ochmíření. Na trhu jsou k dostání dva základní typy skřipců. Pokud použijeme jednoduchý skřipec, mohou nastat potíže s vyklouzáváním pírka, protože dojde k přímému kontaktu mezi pírkem, skřipcem a rukou vazače. Citlivost v ruce je minimální a pírko se většinou přetrhne nebo vyklouzne ze skřipce. Složitější skřipec je vybaven pružinkou a malým kloubem. Malá jemná pružinka odpruží chvění ruky a zabrání tak vyklouznutí nebo přetržení pírka, což ušetří spousty času a hlavně nervů. Pomocí kloubu si nastavíte úhel ve kterém chcete pírko navinout na háček. Pérový skřipec vypadá na první pohled trošku krkolomně, ale práce s ním je příjemná, rychlá a hlavně velmi přesná. Pokud si zakoupíte stejný pérový skřipec který je na obrázku, tak si myslím že neuděláte chybu. Ostatně vazači, kteří jej vlastní, Vám to určitě potvrdí.


obr. 13

Rotační setrvačník zvaný Twister, je nezbytnou pomůckou při výrobě knotů a dabování do smyčky. Smyčka vznikne zaháknutím nitě za háčky a po vložení materiálu se roztočí hlava setrvačníku. Vznikne tak knot, se kterým můžeme dabovat tělíčko nebo nožičky. Na obr. 14 můžete vidět dva odlišné typy, větší twister je vybaven ložiskem, které se lehce roztočí pouze palcem. Kont je rychle hotový a nedojde zde k vypadání jemných pírek. Při výrobě smyčky s jednoduchým twisterem je stáčení nitě nepravidelné a pokud dabujeme jemný materiál, lehce se stane, že během točení materiál vypadá ze smyčky na zem.


obr. 14

K tomu, abychom dostali matriál do smyčky, budeme potřebovat Laibleův skřipec na obr.15 . Je to plastový skřipec do kterého se vloží materiál a nasadí se do smyčky. Skřipec je k dostání v různých velikostech a šířkách, je jen na Vás který si vyberete.


obr. 15

Sklepávač srsti použijeme např. při vázání chrostíku, streamerů nebo jiných mušek z jelení srsti. Je to velice jednoduchá pomůcka, s níž si můžeme před navázáním zarovnat špičky srsti obr16.


obr. 16

Finišér (obr. 17) je nástroj, který použijeme na úplném konci vázání mušky. Pomocí něj vytvoříme ztracený uzel, protože pokud bychom nit ustřihli bez ztraceného uzlu, muška by se ihned rozvázala a rozpadla. Ztracený uzel můžeme vytvořit ještě např. s použitím propisovací tužky nebo jen tak v ruce. Záleží na tom, co komu vyhovuje.


obr. 17

Jako poslední věc, která je nezbytná, je pořádná lampička. Nejlepší jsou zářivky nebo lampičky, které osvětlí přímo jeden bod - v našem případě mušku. Nelze doporučit přímo konkrétní typ nebo značku, je potřeba, aby si každý vybral tu, která mu nejvíce vyhovuje. Detailní popis práce a postupy jak pracovat s jednotlivými pomůckami a nástroji se dočtete v následujících dílech vazačského kurzu. Slibuji, že po úvodu a popisu pomůcek, které budeme potřebovat si už příště navážeme některý ze základní vzorů.

Tento a další články naleznete v zářijovém vydání časopisu KAJMAN