Milná byla má představa, že to místním domorodcům s feederem slušně nandám a náležitě je vyškolím. Opak byl pravdou. Mnohdy jsem měl tendenci feeder sbalit a nahodit své staré teleskopy. Takovou potupu jsem však nepřipustil a začal bádat.

Jako nejdůležitější považuji krmení a to ne tak, jak ho běžně známe, leč skutečně masivní a dlouhodobější. Na komerční směsi jsem mohl klidně zapomenout, jelikož jednak cenou a také účinkem byly nevhodné. Za použití lodě jsem krmil na písečné kose ve vzdálenosti padesáti metrů od břehu a to pravidelně za rozbřesku a stmívání (pro upřesnění uvádím, že se jednalo o místo v blízkosti Bučil v horní části Slapské nádrže). Krmení, které bylo nejúčinnější se skládalo z kukuřice, hrachu, šrotu a hrubé mouky. Skoro rozvařenou kukuřici a hrách smícháme se šrotem a moukou, čímž vznikne nevábná hmota nelibé vůně, přesto perfektně fungující.

Pro vyznavače lovu cejnů doporučuji obměnit kukuřici a hrách za ječmen a garantuji lov nádherných cejnů, kteří zde dosahují rekordních velikostí a pod čtyřicet centimetrů se snad nedostanete, přičemž několik desítek padesátníků není problém.

Krmná dávka je tak třicet až padesát kg dvakrát denně. Komu by přišlo množství nadměrné a nákladné byl by na omylu, neb jednak jde ve skutečnosti o cca deset kilogramů zrna a pět kilogramů sypkého komponentu,což bylo asi 150,- Kč na den a také menší množství by se míjelo účinkem. Pro srovnání jen dodám, že za stejnou cenu bychom s komerční směsí sotva obarvili vodu a krmení by na této lokalitě připomínalo vhozenou jehlu do stohu sena a kapr by ji asi nenašel. První opravdová aktivita ryb se projeví tak po třech až pěti dnech a to zejména v době krmení tedy ráno a večer.Samozřejmě čím déle se krmí tím roste i úspěšnost lovu.

Jako nástrahu doporučuji na Slapech velice dobře fungující kuličky do polévky, které jsou k dostání běžně v potravinách a stojí kolem 15,- Kč. Jsou bezkonkurenční jak na kapry tak na cejny. S jedním balením se dá vystačit asi tak na jeden týden. Doporučuji pár kuliček nasypat do vytvořeného žlábku v zemi nebo na vlhký hadřík, což několikanásobně prodlouží jejich životnost na háčku.

Koncové montáže zmiňovat nemusím, jelikož o těch je již napsáno spousty cílených článků a knih. A tak jen dodám, že nejúčinnější a nejen zde byl známý balaton.

K samotnému lovu doporučuji tvrdší pruty typu medium a heavy v délce 360 – 420 cm, které pro tento lov mají skutečné opodstatnění. Feeder, pokud to okolní vlivy dovolují, vždy stavím do nebeské polohy a doporučuji být opravdu vždy ve střehu i přes správně seřízenou brzdu. Kdo zdolával pravého říčáka nad 70cm, dá mi jistě za pravdu. Osobně používám navijáky s bojovou brzdou a vlasec průměru 0,18 - 0,22 je dostačující. Samozřejmě používám vlasec s nejnižší průtažností. Pletenku nevolím jen s ohledem na její cenu.

Signalizace záběru je vlastně dvojí - jednak tzv. jízda, kdy jen přidržuji rozječenou brzdu a sotva stíhám reagovat. Feeder zde vlastně postrádá svůj smysl a druhá, kdy kapr špičku slušně přihne a chvilku přidrží. Hlavně v těchto okamžicích byl feeder ohromný konkurent běžným způsobům. Nezřídka jsem zejména v ranních hodinách kolegu lovícího klasikou doslova školil. Po pravdě po zdolání dvou sedmdesátek, kdy říční kapři vymotají cívku navijáku mnohdy na kov, jsem únavou zkolaboval a nabíral sílu pro další, díky feederu, ohromný zážitek z lovu kaprů, nad kterými by se specializovaný kaprař jen pousmál. V průběhu jednoho týdne jsem takto zdolal přes třicet kaprů říční formy od dvou do osmi kilogramů a mnoho urostlých cejnů

Přeji i Vám stejný zážitek a doufám, že byť jen maličkost z tohoto článku bude ku prospěchu.

Piskot