Ale už k soutěži. Na měsíc září vyhlašujeme dvě otázky:
Otázka č.1: Na jaké české údolní nádrži se natáčel zářijový pořad Jak na ryby zaměřený na lov sumců?
a) Lipno b) Vranov c) Orlík
Otázka č.2: Od září budou v Jak na ryby novou rubrikou:
a) vodní rostliny c) naše revíry d) ryby našich vod

Odpovědi posílejte do redakce našeho časopisu na adresu: KAJMAN CZECH s.r.o., Budějovická 1542, 39002, Tábor. A to do konce září, kdy proběhne slosování. Vítězové obdrží celoroční předplatné časopisu Kajman a budou vyhlášeni v listopadovém čísle.


Na návštěvě v dětském rybářském táboře

V průběhu července jsme sekundovali u natáčení zářijových dílů. V těch na vás čeká návštěva dětského rybářského tábora u Zruči nad Sázavou, potápění s podvodním fotografem panem Mauricem, nová rubrika - vodní rostliny, lov úhořů na menším rybníku za Prahou, lov sumců na Orlíku a návštěva řeky Ebro, kde se moderátoři pokusí lovit candáty, kapry, black bassy, ale i sumce.


Lov sumců na Orlíku

V dětském táboře děti skvěle reagují na přítomnost známých tváří z televize. Chodí si pro autogramy, chtějí se fotit, anebo jen tak nesměle pokukují. Při jedné příležitosti přichází dva malí klučinové za panem Hrušínským a prosí ho o společnou fotografii. Ten jim odpovídá, že jim rád vyhoví, ale jen pokud tam s nimi budou holky. Ty kluci bleskurychle shánějí a k radosti jich samotných, holek i Rudy Hrušínského pořizují společný snímek.


Společné foto s Rudou Hrušínským


Zde se natáčela rubrika o vodních rostlinách

Při natáčení lovu sumců ve Štědroníně se zase vyskytujeme v oblasti, kde je mnoho hadů, což nelibě nese Pavel Tomi, který má z nich fobii. Jednoho z hostů pořadu zde uštkla týden před tím zmije a navíc Pavel i někteří ostatní hned na začátek spatřují hada kousek od našeho základního tábora. Členové týmu si začínají Pavla dobírat. Ten jim kvituje tím, že se bude vyskytovat v lodi - tam je prý bezpečno. Spokojeně odráží ve svém člunu od břehu, ale v tom přichází zpráva, že jeden místní člověk měl právě v pramici metrovou užovku. To oznamuje Pavlovi režisér David Bonaventura, když na něj na vodu křičí: "Pavle, tak už jsou prej i v lodi!" Později se dovídáme, že má Pavel velké problémy dotknout se i úhoře, kterého jakožto sumcař používá často jako nástražní rybu.


Příprava montáže na sumce

Legrace je i s předsedou ČRS panem Semeniukem, který vtipně reaguje na dotazy diváků. Při lovu úhořů zase první rybu, a to hned ne tak ledasjakou - sumce albína, zdolává Ruda Hrušínský a Pavlovi to dává patřičně najevo. Ten se však později nenechává zahanbit. To ale uvidíte až v televizi. To co tam určitě neuvidíte je v následujícím rozhovoru.

Představení natáčecího týmu: Rozhovor s Pavlem Tomi aneb co v pořadu neuvidíte

1) Pavle, mezi rybáři jsi známý jako sumcař a moderátor pořadu Jak na ryby. Řekni nám prosím, kdy jsi začal chytat ryby a jak se tvoje rybářská "kariéra" vyvíjela.

Ryby jsem začal chytat s mým otcem již od čtyř let. Jelikož měl děda rybník přímo před barákem a nasadil mi do něj sám kapry, tak jsem nemusel putovat za svými rybářskými zážitky nijak daleko. Zde jsem také ve čtyřech chytil svého prvního kapra. Měl tak kolem tří kilo a strašně pyšně jsem ho šel domů ukázat. Děda i naši mě celou dobu pozorovali, takže o mém úlovku již věděli. Pochválili mě a děda ho se mnou šel pustit. Jak jsem rostl, tak se i hranice mých rybářských výprav vzdalovaly od domova. Samozřejmě v těch takzvaných telecích letech jsem rybařině moc nedal a to především proto, že jsem kopal za Strakonice fotbal a ryby mi ze školy lezly krkem. Studoval jsem totiž SRŠ ve Vodňanech a o rybách jsem poslouchal až osm hodin denně. Pak přišlo zranění a konec školy. Obě tyto události mě opět vrátily k rybařině. Ještě k tomu jsem potkal blázna Plzáka a už jsem byl u vody opět častěji než doma. V roce 1991 jsme objevili boilie a to jsme na břehu opravdu bydleli. Pokud nás naše děvčata chtěla vidět, musela k přehradě. To v Čechách na tuto nástrahu chytal málokdo a ryby se o boilie doslova praly. Pak už kapři nestačili a jelo se na sumce. To mě chytlo natolik, že jsem roky 1998-2000 strávil, jako rybářský průvodce na Ebru. To byla panenská voda. S dnešním Ebrem se to nedá vůbec srovnávat. Teď mám rybářskou prodejnu a o rybách si nechávám leda tak vyprávět. Občas si zajedu na Asuánskou přehradu na Nilského okouna a byl jsem se také podívat v Mongolsku na tajmenech. Nejraději však chytám doma. Jen mi trochu vadí přístup rybářské stráže a ještě víc některých rybářů. Obě strany se totiž brání všemu novému.

2) Jak na ryby (dříve Jak na to) točíš už čtvrtým rokem, ale jak jsi se k jeho natáčení vlastně dostal?

Byla to shoda náhod. Kontaktoval mě Jakub Vágner, že by chtěl začít chytat sumce a požádal mě, jestli bych ho to nenaučil. Samozřejmě jsem mu vše ukázal a dohodl jsem mu dvouměsíční bezplatný pobyt v jednom kempu na Ebru. Když se Jakub vrátil, tak vyrukoval s nápadem udělat rybářský pořad. Hodně nám v tom pomohl jeho otec a po ročním úsilí byl pořad na světě. Po nějakém čase jsme se s Jakubem neshodli, ale nebyl to ten důvod, proč nás opustil. Jenom škoda, že pořad nemůžeme dělat úplně podle svých představ. Je to totiž pořad nejen pro rybáře, ale i pro jejich manželky a děti. Odbornost musí jít tudíž trochu stranou, ale snažíme se to udržet někde na hranici.

3) Natáčením jsi strávil dost času a určitě je s ním spojeno i hodně zážitků. Jaký zážitek patří mezi ty nejpříjemnější a co by jsi raději zapomenul?

Natáčení samo o sobě přináší mnohé příjemné zážitky a hrdý jsem především na to, že se nám daří dost často ulovit tu rybu, na kterou právě vyrážíme. Většinou máme velice málo času a není to vždy legrace. Každý si může vyzkoušet do jakých situací se asi dostáváme, když musím v lednu naplánovat na 25.března lov línů a s natáčecím dnem se nedá hnout. Nevím nikdy, jaké bude počasí a jestli budou brát. S tím válčíme pořád a jsme asi vážně dobří rybáři, jelikož většinou nachytáme. Jen někdy si musíme pomoct jinak, ale to opravdu výjimečně.

4) Čtenářům už jsme v naší upoutávce zmínili, že jsi se kvůli natáčení učil potápět. Jak to tedy probíhalo a jaké byly pocity?

No do smíchu mi nebylo. Neprozřetelně jsem se k tomu zavázal a už nešlo cuknout. Přijeli jsme na lom k Bavorovu a tam mě navlékli do potápěčské výzbroje. Nikdy před tím jsem se nepotápěl a všechno pro mě bylo nové. Instruktáž byla na můj vkus trochu krátká (asi jednominutová) a šlo se na věc. Pan instruktor mi zapomněl říct, že si mám občas při ponoru odfouknou s ucpaným nosem, takže mě strašně bolely uši. To jsme ovšem napravili hned při prvním vynoření a pak už to bylo fajn. Dokonce jsem měl štěstí, že jsem pod vodou potkal sumce. Ležel u padlého stromu a nechal si mě přiblížit tak blízko, že jsem si ho pohladil. Naštval se, až když ho instruktor plácl na hřbet a odjel do hlubin. Potkali jsme ještě okouny a perlíny. Musím říct, že je to úžasný pocit, být pod vodou na domácím hřišti ryb.


Z. Mauric s P. Tomim se chystají na ponor

5) Šel bys do toho i za normálních okolností?

Určitě ano. Jsem totiž zvídavý tvor a musím všechno okusit na vlastní kůži. Málem jsem se zabil na silniční motorce, kterou jsem si pořídil, ačkoliv jsem nikdy nejezdil ani na Babetě. S křídlem na paragliding jsem se rozběhl s kopce, aniž bych o tom něco věděl a přistál jsem ve vratech od kravína. Tak proč bych se nechtěl potopit. Jen k tomu zatím nebyla příležitost.

6) Kromě moderování se podílíš i na scénáři pořadu. Jaké jsou tedy plány do budoucna, na co se můžeme těšit v dalších dílech?

Scénáře opravdu píšu já a náměty mě většinou napadají u mě v obchodě a pak už to jen přenáším na obrazovku. Samozřejmě pokud je to v mezích našich možností. Teď o prázdninách jsme reprízovali staré pořady, ale hned od září se můžou diváci podívat na lov sumců tady u nás na Orlické přehradě. V dalším díle budeme lovit candáty, okouny a kapry ve Španělsku. Vyrazíme také kousek za Prahu na úhoře a kolem vánoc si zarybaříme na Kubě. Určitě budeme mít mnoho zajímavých hostů a představíme si zajímavé novinky. Aby si diváci nemysleli, že budeme pořád jen v zahraničí, tak musím vysvětlit, že s Rudolfem jedeme na ryby do těchto zemí a kameru bereme s sebou. Jinak budeme většinou lovit tady u nás.

7) Otázka na závěr. Točíš pro televizi, průvodcuješ a provozuješ obchod s rybářskými potřebami. Dostaneš se kromě toho vlastně sám v klídku na ryby?

Musím říci, že opravdu zřídka. Většinu času trávím v obchodě, což zas taková zábava není a dalo by se říct, že je to nutné zlo. V rybařině jsem už dosáhl všeho, co jsem si kdy přál a hledám novou motivaci. To jde těžko, když jsem ulovil tolik velkých ryb. Nemohu ani prozradit kolik jich bylo, protože by to většina čtenářů považovala za rybářskou latinu. Začal jsem se také věnovat myslivosti a mým velkým snem je ulovit pořádného jelena. Také mám dva synky. Jednomu je sedm měsíců a druhému dva roky. Oba mají jinou maminku, takže si dovedete představit kolik mi asi na rybařinu zbývá času. Ale přeci jen mě u vody můžete potkat. Buď si zajdu zavláčet s marmyškou nebo s plavačkovým prutem prochytávám tůně. Není to tolik náročné na čas a dají se tak nachytat skvělé ryby.

Pavel díky a ať se daří.

Za redakci Radek Filip

 

Tento a další články naleznete v zářijovém vydání časopisu KAJMAN