Sumčí cizokrajná trilogie – 1. díl - Španělsko

Po několika dnech domluv usuzujeme, že cesta letadlem nebude příliš výhodná jak z hlediska financí, tak zavazadel a na cestu autem přibíráme kluky z předchozí výpravy. Ubíhá další týden a vyrážíme. Kdyby mi někdo řekl, že se takhle rychle vydám na zahraniční výpravu za rybami, řekl bych mu, že je blázen. Jenže blázen jsem nejspíš já, stejně jako kluci, se kterými budeme následujících 7 dní rybařit. Jen Zdenek se musí v půli výpravy vrátit do Čech, což znamená, že jej budu muset odvézt do Zaragozy na letiště.

Po dlouhé cestě přijíždíme do Mequinenzy, kde nás již očekává místní průvodce Štefan. U pivka nás informuje, že ryby neberou. Není ani moc divu, poslední dny bylo totiž poměrně chladno. Po ubytování v campu přebíráme naše dvě lodě a večer ladíme cajk. Ráno vyrážíme na horní přehradu. Pro tuto výpravu jsem zvolil jako strategii lovu vábničku a koncový splávek, který by zde měl nahradit bójkování. Hned první den vyrážíme natěšeni na lov nástražních kapříků. Ti však moc neberou. V Mequinenze tedy nakupujeme nástrahy a vyrážíme vábit. Sumci reagují velmi pěkně, ovšem k záběru se příliš nemají. Echolot nám ukazuje i hodně velkou rybu, která si naše lahůdky na háčku jen prohlídne, odpluje a znovu se již neukáže. Po několika hodinách maďarského koncertu konečně přichází vytoužený záběr, ovšem háčky míjí pevné místo a poměrně slušná ryba se ihned vypíná. Další snažení je odměněno pouze malým sumečkem ani ne metr dlouhým.

první den jsem ulovil asi 20 takových bassíků

Odpoledne s vypětím všech sil ulovíme několik nástražních kaprů a podvečer je stražíme ve zvolené zátoce.

Jak ji bylo dříve řečeno, používáme metodu koncového kotveného splávku, který je zde podle mě legální alternativou k bójkového systém, i když skýtá některá rizika jako např. zamotání či uvíznutí na dně. Tento systém jsem před lety vyvinul po mnoha pokusech pro rybaření v Čechách hlavně z důvodu zakázaného zavážení a omezení bójkového systému na 25 metrů. Zde ve Španělsku jej používáme s drobnou modifikací. Jako kotvící prvek zde používáme kámen o váze 2-3 kilogramy a na kotevní ochranu jej připevňujeme pomocí vlasce o pevnosti cca 4-6 kg. Původní záměr, používat tento trhací vlasec o co největší délce, není možný, neboť zátoka má podlouhlý tvar a po záběru by hrozilo veliké riziko zamotání do vedlejšího prutu, neboť šňůry vedou velmi blízko sebe. Proto původní plán měním a na všech prutech používáme trhací vlasec pouze cca 1m dlouhý, aby byly šňůry co nejblíže dna. Naštěstí je zde poměrně „čisté“ a je zde reálné takto lovit. Díky velké kotevní zátěži je možné splávek mé výroby o nosnosti 450 g šponováním šňůry potopit pod hladinu. Hloubku proto nastavujeme na všech prutech vzhledem k teplotě vody 15°C asi 2 metry a splávky „stápíme“ 0,5 – 3 metry hluboko, což znamená, že jsou naši nástražní kapříci 2,5-5 metrů hluboko. Díky tomu je i dosažena legálnost lovu, neboť vlastně lovíme „na těžko“ s podvodním splávkem. Naše splávky jsou tvarově konstruovány tak, že sice nemají vysokou nosnost, ale díky jejich velkému hydrodynamickému odporu se sumec ve většině případů okamžitě při kontaktu s nástrahou sám zasekne a nehrozí nebezpečí spolknutí nástrahy. Na multiplikátorech je samozřejmě nastaven volnoběžný chod, aby se případný záběr projevil „jízdou“. Pro lov s potopeným splávkem je vhodnější použití multiplikátoru s pákovou brzdou, protože je zde možné nastavit ideální odpor brzdy tak, aby byl systém „vyvážen“ a pro zásek jen jedním pohybem brzdu „přitvrdit“. U hvězdicové brzdy není možné použít standardně volnoběžný režim, protože silná nástražní ryba + vztlak splávku by nám stále uvolňovala šňůru. Řešením je buď povolení brzdy, což je ovšem nepraktické pro okamžitý zásek, nebo použití např. sirky do ztraceného uzlu jako zarážky před očko apod..

kliknutím obrázek zvětšíte

"naše" zátoka s nastraženými pruty

Dnešní večer žádný záběr nepřichází a tak se znaveni odebíráme ke spánku.

Druhý den ráno vyrážíme na candáty. Daří se nám ulovit několik kousků okolo 60 – 70 cm na bílé twistery.

jeden černý dvoukiláč

Před obědem začínáme vábit. Není to vůbec jednoduché, protože fouká poměrně silný vítr a jsou velké vlny. I přes použití vlečné brzdy jedeme tak rychle, že nástrahy v patnácti metrech na echolotu vůbec nevidím a zvedajícím se rybám ujíždíme. Po obědě se vítr na chvíli utišuje. Konečně vidím naše nástrahy. Po krátké silné sérii se asi 10 metrů pod Michalovou nástrahou objevuje slušnější echo. Po dalších úderech se rychle vydává směrem vzhůru a zastavuje se asi 1 metr pod Michalem. Zde stojí asi jednu minutu. Přidávám krátkou sérii „jemných“ tónů a vidím pomalý pohyb směrem k nástraze. Michalovi až teď sděluji, že má velmi blízko k záběru od slušné ryby minimálně 180 cm. Ani to nedopovím a vykřikuje „Mám ho tam“. S nedůvěrou a pocitem, že si z nás dělá legraci se na něj otáčím. Ohnutý prut až do vody ovšem naznačuje, že se o vtip nejedná. Michal, coby muškař, nikdy sumce ještě nechytil. V jeho tváři je vidět veliké nadšení, ale protože nikdy lepšího sumce, natož z lodi nikdy nezdolával, nedrží prut příliš optimálně. Po několika upozorněních vše začne dělat dobře a asi po 10 minutách vidíme v křišťálově čisté vodě nádherného vlnícího se sumce.

zdolávání v čisté vodě je krásný zážitek jak pro lovce, tak pro fotografa

Během několika minut je již u lodi a úspěšně jej vylovuji. Metr ukazuje 178 cm. Docela mě to těší, protože jsem rybu odhadl podle echa nad 180cm a odchylka je tedy minimální. Na skalách děláme několik rychlých fotek a rybu pouštíme.

Michalův první "lepší" sumec

Asi během půl hodiny dostává Michal opět záběr, tentokrát ovšem od mini sumečka asi 80 cm. Protože se opět zvedá vítr a vábení je téměř nereálné, přesunujeme se do „naší“ zátoky, kde lovíme nástražní kapry. Po čtyřhodinovém úsilí, kdy berou velmi opatrně a často zajíždějí do vázky, máme uloveno 6 kusů v délce 40-65cm. Sumce dnes budou lovit pouze 4 pruty, a tak je zavážíme. Okolo 21.00 přichází první záběr a to na můj prut. Jízda je slušná, ovšem splávek je stále bez pohybu na hladině. Neznalému by se to mohlo zdát zvláštní, ale protože rybu cítím, zasekávám. Po asi desetiminutovém souboji vytahuji do lodi pěkného sumce. Následné měření ukazuje 180 cm.

nejdelší ryba jarní výpravy

Splávek ovšem na montáži chybí. Ano, stalo se zde to, co jsem již párkrát zažil v Čechách. Záběr na této montáži bývá agresivní a někdy je doprovázen mohutným šplouchnutím splávku, kdy se voda rozstříkne i metr vysoko a někdy nevydrží spojovací pomocná šňůra o nosnosti cca 20 kg, kterou je splávek k montáži připevněn. Silnější záměrně nepoužívám, aby nedošlo náhodou k narušení hlavní šňůry. Prut již znovu nezavážím – nechce se mi plýtvat kapry, kterých máme málo. Po půl hodině přichází další záběr na Jirkův prut, ale ten se nedaří zaseknout. Před půlnocí balíme a jdeme spát.

Další den se již od rána věnujeme nástražním rybám. Vábit beztak nelze, vítr a vlny to znemožňují. Do odpoledne nachytáme asi 10 ryb. Okolo 16:00 zavážíme naše 4 pruty. Michal se Zdeňkem zatím ještě vláčejí. Sotva je vše hotovo, přichází záběr na kapra 65cm. Rychle do lodi a zdoláváme pěkného, bojovného černého sumce okolo 165 cm. Je tak bojovný, že dokonce musím třikrát startovat loď a popojíždět. Následuje focení a je zpět v rodné přehradě. Prut znovu zavážíme. V mezičase se ještě pokoušíme ulovit nějakého kapříka alespoň do 60 cm. Jirka jednoho zdolává a já jej natáčím. V tom přichází záběr od sumce. Rychle pokládám kameru, kterou ani nevypínám a běžím k prutu. Splávek vidím na hladině. V domnění, že je opět utržen záběrem, zasekávám. Rybu na chvilku cítím, ale ihned se vypíná. Podvečer přijíždějí kluci. Zdenek se jde balit, neboť jej večer povezu na letiště do Zaragozy, protože se musí vrátit domů za pracovními povinostmi. Jdu si na chvíli zavláčet, ovšem candáti nejsou při chuti. Vracím se pro Zdenka. Okolo 21:00 si přijede Štefan pro loď, tak je nutné v půl deváté vyrazit. Klukům ještě dávám instrukce, jak s kamerou apod. a startuji motor. V tom přichází záběr na můj prut, na který bude v chytání pokračovat Michal. „Ještě si ho zdolám a jedem“, prohlásím nekompromisně a zasekávám. Rychle s lodí nad rybu a přetahujeme se. Na břehu slyším vrčet brzdu Jirkova multíku. Žiji v domnění, že můj sumec táhne jeho šňůru. Když ovšem do lodi za čelist vytahuji sumce okolo 35 kg a Jirkův multík „ječí“ dál, volám na něj, aby zasekl, že má asi také záběr. Zásek sedí a začíná souboj s velmi silnou rybou. Já mezitím rychle pořizuji několik snímků mého fousáče, pouštíme ho a jedeme natáčet Jirkův souboj. Asi po 15 minutách tvrdého souboje, kdy padají tipy na rybu přes dva metry, se objevuje sumec na hladině. To je již po 21.00, kdy jsme již měli být v přístavu. Několik „pohlavků“ doprovázených zběsilými, avšak již chaotickými výpady a vytahuji rybu do lodi. Téměř potmě ji podle hlavy a šíře hřbetu odhaduji na 50 kg a délku na cca 2 metry. Se Zdenkem rychle vyrážíme do přístavu a následně na letiště. Další den, po mém návratu, rybu měříme a fotíme. Má pouhých 174 cm. Váhu si netroufám odhadovat, ale 45 kg, je asi minimum co má.

nejtěžší ryba výpravy

Během následujících dní ulovíme každý den ještě několik sumců od 125 do 175 cm. Jejich lovu se věnujeme jen max. 4-6 hodin denně, neboť není možné obstarat dostatečné množství nástražních ryb. Poslední den máme ještě v plánu pár hodin vábit, ovšem vítr je stále příliš silný.

"hubená" 175-tka

Vydáváme se proto předčasně k domovu. Závěr výpravy je asi takový: ryby se nám podařilo nalézt a i jsme je poměrně snadno přesvědčili k záběrům. Problém byl ovšem v nástražních rybách. To je velmi důležitý bod úspěchu. Ten není nikdy možné podcenit, což jsme my udělali. Jsem hluboce přesvědčen, že pokud bychom měli dostatečné množství nástražních kaprů, ulovili jsme sumců ne oněch cca 16, ale nejméně trojnásobek.Velmi cenným poznatkem je i fakt, že můj koncový splávek je receptem na Španělské sumce a legální možností, jak na horní přehradě lovit statickým způsobem. Montáž sice skýtá riziko zamotání, ale vyplatí se jej podstoupit.

Doufám, že Vám toto vyprávění bylo i užitečné a přineslo Vám inspiraci pro další sumcové výpravy.

S pozdravem „Petrův zdar“

David Havlíček

PS: příště výprava za sumci na italský Pád 2004