Sumec a vláčecí nástrahy II.

DRUHY VLÁČECÍCH NÁSTRAH

WOBLERY
V současnosti je na trhu nepřeberné množství druhů od nejrůznějších světových firem. Spoustu vynikajících modelů spatří každoročně světlo světa i v dílničkách domácích kutilů. Zde vznikají jednak zdařilé kopie úspěšných vzorů od renomovaných firem, anebo úplně nové prototypy. U podomácku dělaných woblerů většinou platí: co kus - to naprostý originál, které se navzájem od sebe liší chodem (pohybem), velikostí a zbarvením. Ne každý wobler se ale hodí k chytání sumců. Na miniwoblírky do velikosti 3 cm sice sumce chytnete také, ale spíše se bude jednat „o kníraté mimino“ než o nějaký výstavní kus. Rozhodně také není nutné navazovat gigawoblery určené mořským netvorům – jednak si radikálně snížíte počty záběrů a navíc budete zbytečně přetěžovat sebe i své náčiní. Za optimální velikost nástrah považuji 7 – 15 cm, toto rozmezí je schopno vydráždit „sumatry“ od 20 do 220 cm.

Nejen velikosti záleží! Při výběru vhodné nástrahy rozhodují další faktory. Jak velké rozdíly mezi woblery a jejich vlastnostmi mohou existovat naznačuje následující dělení do kategorií.

DĚLENÍ WOBLERŮ
1) Dle materiálu:
A) Dřevěné (balzové)
B) Plastové
C) Kombinované, kdy je přední část z tvrdého plastu a zadní z plastu měkkého (gumy).

2) Dle tvaru těla:
A) Štíhlé
B) Zavalité

3) Dle konstrukce:
A) Jednodílné
B) Dělené (dvou či vícedílné)

4) Dle ozvučení:
A) Tiché
B) Zvukové

5) Dle potápivosti:
A) Plovoucí (hladinové, mělce potápivé)
B) Plovoucí (hluboko potápivé)
C) Vznášivé
D) Potápivé (klesající)

Shad rap - balzový sumčí wobler

I. MATERIÁL
Sumcům je zhola jedno, zda stavebním materiálem wobleru je balza, dřevo, lepené skelety z tvrdého plastu, pěnová hmota nebo tvrzený polystyren. „Kníráči“ žádný z materiálu přednostně nepreferují. Důležitější je, aby byl použitý materiál dostatečně pevný (s tvrdým povrchem), a tak bezpečně odolal drtivému stisku sumčích čelistí, „krátké páce“ a extrémnímu tahu při zdolávání. Ne každý výrobek obstojí při takovém zatížení. Už jsem měl možnost vidět dvoudílné woblery roztržené vejpůl, drátěnou osu vyrvanou z těla nástrahy, narovnané kroužky i ulámané a deformované hroty háčků. Relativně nejpevnější se zdají být woblery z tvrdých plastů, těsně následované nástrahami dřevěnými. Balza, pěnové hmoty či tvrzený polystyren jsou „na zranění“ náchylnější. Dlužno podotknout, že u nich hodně záleží na kvalitě povrchové úpravy a také na pevnosti středové drátěné osy. Např. fa.Rapala v reklamních prospektech uvádí, že balzové modely jsou chráněny až 6 vrstvami epoxidového laku a tento krunýř spolu s tvrdým nerezovým drátem spolehlivě ochrání relativně měkký vnitřek před „násilím nejtěžšího kalibru“!

II. TVAR TĚLA
Štíhlý nebo zavalitý? Který z nich navázat? Co je účinnější? Klasikou na sumce byl a dodnes je již prastarý Big S (od fy.Shakespeare)! Jeho baňaté plastové tělo, prostorná lopatka a chřestící kulička v trupu dala vzniknout typům woblerů, kterým se v hantýrce říká „bigy“. Najdete je v katalozích bezmála všech výrobců nástrah. Mnohdy se konkurenční výrobky od sebe liší jen v nepatrných detailech (postavením a velikostí lopatky, jiný „ozvučením“, zavalitostí těla, atd.). Jedno je všem bigům společné: dobře létají vzduchem, mají agresivní chod, v hlubokopotápivé verzi se rychle zanořují do hloubky při čemž dokáží vzorně „ozobávat“ dno a… sumci je mají neskutečně rádi. Loví se s nimi hlavně přes den, jsou vhodnými adepty na vymetání hlubších jam či bubnů jezu. Jejich krátké výrazné vibrace dokážou vydráždit k útoku i líné odpočívající sumce. Jejich nevýhodou bývá větší odpor při přitahování (samozřejmě tím větší, čím silnější je tah vody a větší je lopatka wobleru), který může přetěžovat lehčí nebo levnější „výzbroj“.

Štíhlé typy woblerů mají rovněž něco do sebe. Jsou z mého pohledu více univerzálními nástrahami, které jsou schopné oslovit úplně všechny druhy tuzemských dravců. Vyznačují se spíše nenápadnějším pohybem (rozhodně od nich nečekejte žádné divoké natřásání, které je vlastní bigům), proto ani nejsou typickými sumcovými dráždidly. Jejich nasazení si nechávám na čas, kdy predátoři vyjíždějí na lov rybek do mělčin a pod hladinu, tedy na tzv.„přívlač pod hvězdami“. Štíhlé typy woblerů používám spíše na candáty, kteří je milují pro jejich unylejší chod - sumci jsou při lovu víceméně doprovodnými (ne cílovými) dravci.

Vícedílný „indiánský wobler“

III. KONSTRUKCE
Snaha o vytvoření nového neokoukaného pohybu dovedla výrobce k děleným woblerům. Nejběžnějšími jsou woblery dvojdílné, avšak na trhu jsou k mání i typy tří i čtyřdílné. Vyznačují se „hadovitým“, ale dostatečně agresivním pohybem. Sumce tento chod dokáže skvěle „rajcovat“ hlavně po tmě, kdy slídí po ouklejích ve sloupci i pod hladinou. Podstatným kladem dvou(více)dílných woblerů je spolehlivější držení v čelistech dravce - ohebnější nástrahu si z tlamy jen tak nevypáčí. Naopak nevýhodou jsou určitě kratší náhozy, neboť lomený wobler je více bržděn vzduchem, a také se v letu častěji zachytnou trojháčky za šňůru. Dělený wobler se rovněž zdá být více zranitelný - spoj mezi díly může být někdy v průběhu dlouhého zápasu deformován nebo i násilně rozdělen. Přesto, přezevšechno je tento typ nástrahy mým horkým sumčím favoritem...


Řez woblerem - kovové kuličky vyvažují a ozvučují nástrahu

IV. OZVUČENÍ
Jak již bylo nejednou zmíněno, sumci velmi dobře reagují na zvuk. Dvojnásob to platí na lokalitách se sníženou průhledností vody, kde ozvučení pomáhá navést sumce na „oběžnou dráhu“ nástrahy. Ovšem někdy také všeho moc škodí! Na frekventovaných revírech, kde se hodně vláčí, může být „hlas kořisti“ na škodu. Sumci pak jakýkoliv šelest ve vodě spojují se zradou a nepohnou ani vousem. Stejné znechucení dravců zvukem lze pozorovat na lokalitách, kde se kupříkladu často vábí se sumčími vábničkami. Z mnohaletých zkušeností mám vypozorováno, že ozvučené nástrahy je lepší nasadit hned zkraje sezóny, později jejich účinnost zvolna nebo i rychleji klesá.

Shakespeare Big S - „hrkající plasťák“

I potápivé jednodílky sumcům chutnají

Pod pojmem zvukový wobler si každý představí hlavně plastové bigy, které v sobě mají „komůrku“ s bročky nebo kuličkami. Na stejném principu je založené též hrkání štíhlých typů woblerů, kam patří např. Husky Jerk (Rapala), Frenzy Minnow (Berkley), Dragon River (W.F.S.), Thunder Stick (Storm), aj. Ač se to nezdá, dobrými „chřestýši“ mohou být i nástrahy, kterým dutinka s kuličkami chybí. Klasickými představiteli jsou dvou (i vícedílné) woblery, u kterých při pohybu vodou rozkmitaný zadní díl ťuká o přední část wobleru a tím jsou vyluzovány pravidelné klapavé zvuky. Když budu úplný puntičkář, tak v podstatě každý tažený wobler vytváří zvuk (i když ho lidské ucho nemusí zachytit) - jedná se třeba jen o šustění trojháčků v kroužcích nebo o slabé drnčení vlasce (šňůry). Nejdůležitější je, aby tyto zvuky byly dravcům libé a hecovaly je k útoku. Pamatujte: více než zvuk vždy je a bude pohyb! Pokud bude nástraha „mrtvá“, pak ji nepomůže ani když bude hrát Mozarta.

Po nějakém týdnu vláčení si povšimnete, že na vaší vodě jsou některé woblery účinnější než druhé. Automaticky jim začnete dávat přednost a tím se je naučíte mistrně ovládat. S každým dalším úlovkem si více a více utuží vaši důvěru, až se stanou skutečnými favority. Vůbec přitom nebude záležet, zda se bude jednat o značkové modely nebo vlastnoruční výrobky. Dokonce takový domácí prototyp může být naopak mnohem úspěšnější než „new superbomb od firmy XY“! Nepatrné detaily v chodu podobného originálu mohou přebít strojový pohyb komerčně vyráběných typů. Něco bych o tom věděl…

Noční klasika – plovoucí dvojdílka Jointed (Rapala)

KDO SI POČKÁ – TEN SE DOČKÁ!
Spodní tok Svratky – srpen 2003: Slunce je proklatě nízko a co nevidět zmizí nenávratně za kopcem. Spolu s bratrem se chystám proházet místa, která známe jako vlastní vláčáky. Nejednou jsme tu v minulosti dočkali úspěchu. Zdejší úsek řeky je totiž doslova učebnicovým příkladem, jak má vypadat typické sumčí stanoviště. Silný proud vymlel pod protějším břehem prostornou jeskyni. Její vchod je hustě lemován kořeny olší a aby toho nebylo málo, o něco níže je v průrvě zaklíněn mohutný kmen topolu. Z pohledu sumců je to pohodlný a bezpečný hrad. Z pohledu rybáře nedobytná tvrz, na které se dá lehce materiálně i psychycky“ vykrvácet“. Zvláště, když je třeba nástrahy posílat co nejblíže ke „kapse“ pod břehem nebo až k dřevěným překážkám. Absolutně „in“ jsou pak náhozy, které míří do volných ok mezi větvemi – „hic sunt silures“ (zde jsou sumci!). Za denního světla se těsnoty dají zvládnout, ale s nastupujícím soumrakem je každý hod tak trochu ruletou. Proto přichází čas podomácku vyrobených woblerů. Výraznějším ztrátám zabraňuje splétačka. Ještě štěstí, že za úplné tmy sumci sami opouští brloh a vyráží na noční lov do volné vody. Potom už na ně lze bez zvýšeného rizika natrefit kdekoli...

Je pár minut po dvacáté hodině a naše nástrahy bombardují těsné okolí protějšího břehu. Ve čtvrt na devět mám první záběr. Zaseknutý sumec se cpe do stromu, ale “sedmnáctka“ Fireline jeho snahu utlumí. Dravec metá kozelce na místě a… nástrahy se zbavuje. Kontroluji trojháčky a čistím šňůru od slizu. Rychle s woblerem do vody, fousáči vyplouvají na trestnou výpravu! O půl deváté dostanu druhý záběr. Dravec se tlačí ke dnu. Zamlátí ocasem po šňůře a je též v p…ekle! Co to? Nová kontrola trojháčků, přiostření hrotů a nástraha letí vstříc dalšímu útoku. Sotva deset hodů a je tu festovní úder. Rybu silou stahuji z dosahu stromu a celkem v pohodě ji navádím před sebe. Moc neodporuje. Brzy se nám naskytne pohled na asi metrového sumečka, který se líně převaluje u břehu. Je atypicky zbarvený do světle zelena. Nástrahu nevidím, je pohřbená kdesi v útrobách tlamy. Přehodím si prut do druhé ruky a spolehlivou pravačkou hmátnu po rybě. Sumík začne pomalu couvat. Mordu má otevřenou dokořán a pohybuje skřelemi jakoby se dávil. Hvízd! Bez varování mi kolem ucha prosviští katapultovaná nástraha. Osvobozený dravec zabere „pádlem“ a osprchuje mne od hlavy k patě. Je fuč! „Skotský střik“ mě sice schladí, ale nezabrání, abych neexplodoval! Nadávám jako papoušek piráta Kidda! Bratr mě uklidňuje:“Alespoň máš záběry! Co mám dělat já!?“ Jeho slova jsou pro mne hodně slabou útěchou. Co mě ještě čeká a nemine?

Zkouším zlomit nepřízeň osudu pokračováním lovu. Až těsně po 22.00 hodině obdržím sumčí záběr s pořadovým číslem „4“. Dravce napálím jak to jen jde! Musí mít pysky sešité k sobě! Zdolávám razantně - žádné mazlení! Rybu po pár minutách lítého zápasu dostanu pod nohy. Ale ani tento úlovek mi není souzen! Při vývrtce do hloubky si dravec opět vytrhne wobler z tlamy. Nevím jestli mám klít nebo brečet! Znovu kontroluji nástrahu. Na její vizáži se začíná projevovat zvýšený sumčí zájem: povrch je celý podrápaný, drátěná očka jsou zkřivená a hroty háčků vyhnuté. Pro jistotu přezbrojím trojháčky za fungl nové. Bratr mění (už po několikáté) wobler za jiný. Po další půlhodince chytání mi svatý Petr nabídne ještě jednu šanci. Dravce však pouze škrábnu! Zdrceně padnu na kolena a do tmy zařvu: „Za co! Proč?“ Když to nejde, tak to nepůjde i kdyby sis prst v řiti zlámal - bleskne mi hlavou rčení. Dočista zdeptán začnu balit! Napřed složím prut, abych mu náhodou v afektu neublížil. „Kašlu na to!“ houknu na bráchu a podám mu svou veleúspěšnou nástrahu. Pokývne hlavou a je na něm vidět, že se mnou soucítí. „V jedenáct jsem u auta!“, slyším za sebou, ale to už supím do kopce. Prchám pryč od vody i jejich zrádných slizkých obyvatel…

Po dvěstě metrech zarazí mé kroky vzdálený výkřik. Zastavím a poslouchám. Teď znovu! Nocí zazní známý signál. Brácha! Provedu čelem vzad a poklusem se vracím. Seběhnu z protipovodňového valu k řece a málem vrazím do přikrčené postavy. Fuj, to jsem se lekl! Co je? Bratr cosi hledá na zemi. Bliknu baterkou. Nic nehledá! Snaží se vyprostit wobler z koutku sumčí tlamy. Dravec leží jako fošna a spíše připomíná pravěkého mloka než rybu. Měří 124 cm a odhadem má 13- 15 kg. Kníratý úlovek je skutečnou odměnou za rybářovu trpělivost. Bratr na rozdíl ode mne nepropadl pesimizmu, vydržel házet a navíc se mu podařilo spolehlivě zúročit jediný záběr, který si vykoledoval. Inu štěstí přeje nejen připraveným…

Tento a další články naleznete v srpnovém vydání časopisu KAJMAN