Sumec a vláčecí nástrahy

DRUHY VLÁČECÍCH NÁSTRAH
Z běžných vláčecích lze na sumce použít vše – snad pouze s výjimkou marmyšek a „vláčecích much”, které jsou drobné a příliš pasivní. Úspěch mohou přinést jak nástrahy tvrdé (plandavky, rotační třpytky a woblery), tak i měkké (rippery, twistery a ostatní „gumové” napodobeniny kořisti – žížal, pijavic, úhoříků, obojživelníků i ryb) Sumce provokují hlavně nástrahy, které pod vodou vyvolávají silné vlnění či vibrace. Rovněž velmi agresivně reagují na kovové předměty, které vytvářejí elektromagnetické pole – v této souvislosti byly dokonce zaznamenány sumčí útoky i na ocelové řetězy, lodní šrouby, ale i např. na potápěčův nůž. Sumec má z našich ryb pravděpodobně nejdokonalejší sluchový orgán – tzv. Weberovo ústrojí (dle literatury údajně tlesknutí dlaní vnímá na vzdálenost 60 metrů) a tak není od věci používat při lovu „ozvučených” nástrah (chřestící woblery, zvukové rotačky, gumy se zabudovanými kuličkovými kapslemi, atd.).

To, co pánbíček sumci nadělil ve sluchu, to mu ubral na zraku. Malé zakrslé oči jsou toho důkazem. Pro rybáře to má jediný význam: na rozdíl od výběru nástrah na ostatní dravce, není nutné dlouze si lámat hlavu nad pestrostí nástrahy určené sumci. Stačí, aby se zbarvení nástrahy zamlouvalo rybáři, tím pádem bude nástraze věřit a fousáči si už jeho snahu přeberou. Několikrát jsem byl přímým svědkem úkazu, kdy dravci brali na nástrahy podobného typu ale rozdílného zbarvení – naprosto stejně! Z podobných příkladů vyplývá ponaučení, že při nízké aktivitě sumců nemá cenu experimentovat s „šatem” nástrahy, ale rovnou změnit její druh či velikost.

VELIKOST POUŽITÉ NÁSTRAHY
Pohled do rozšklebené sumčí tlamy vzbuzuje dojem, že úspěchy se dostaví jen tehdy, když se navážou monstrózní nástrahy. Je to omyl! U sumčí nástrahy až tak na velikosti nezáleží. Kníratý junior se sice umí pověsit na pořádnou lžíci, ale naopak opravdu velký kus dokáže sezobnout relativně malou nástrahu. Proto velikost (či spíše váhu) vybrané nástrahy přizpůsobte nikoli dravci, nýbrž spíše použitému náčiní – prutu a šňůře. Osobně sumce lovím nejčastěji na vláčecí náčiní středního kalibru (prut 15 – 50 g, šňůra na 15 kg), v tomto případě nepotřebuji cajk zbytečně přetěžovat, a tak mé nástrahy mají délku do 15 cm a jejich hmotnost nepřesahuje 25 gramů (za optimální střed považuji nástrahy 9 cm a 15 g).

REAKCE SUMCŮ NA VLÁČECÍ NÁSTRAHY
Přívlač sumců je řehole. Je to úplně jiný druh rybolovu než statické nastražení živé rybky, doprovázené pokojným čekáním až dravec kořist nasaje (a háčky si vesměs sám zatne). Není to ani o chloupek akčnější lov s vábničkou, kdy se dravci „uměle” zvedají do sloupce a chňapají po nabízené potravě. Při úspěchu v přívlači rozhoduje pozorování přírody a důležité je odhadnutí, kdy a kudy mohou dravci projíždět – to má mimochodem přímou souvislost s pohybem a koncentrací potenciální kořisti. Aby bylo přemýšlení více, tak se sumci naprosto odlišně chovají v průběhu dne – za světla, za šerosvitu i při tmavé noci.

Za jasného dne budou v kurzu nástrahy těžší nebo hlubokopotápivé, které kopírují dno a prostor kolem překážek, ve kterých dravci rádi odpočívají. Při nižší intenzitě světla se pak sumci zvedají do horních pater vodního sloupce za hejnovými rybkami a teprve za úplné tmy mohou operovat (pokud nejsou rušeni) i těsně pod hladinou a v mělčinách. Tady je také můžeme paradoxně najít i za plného slunečního svitu, obyčejně v době největších letních veder, což je dost možná důsledek kyslíkového deficitu ve spodním sloupci vody, anebo se ryby jednoduše prohřívají v teplejší vrstvě. Při hladinovém lovu pak oceníme lehčí a mělce potápivé nástrahy.

Dost často se stává, že sumec chytí nástrahu bezprostředně po dopadu na hladinu (přitom to může být i nad několikametrovou hlubinou) – jakoby na ni číhal a ta mu pak padla přímo do nastavené tlamy. Nejedná se ale o žádnou nehybně číhající rybu (sumec není štika), ale spíše o dravce plížícího se vodou a aktivně slídícího po kořisti. Za bleskurychlé lapení nástrahy „může” absolutně hladký povrch a neuvěřitelně ohebné tělo – obojí umožňuje obratné manévrování na malém prostoru. Na krátkou vzdálenost je navíc sumec ďábelsky mrštný a k rychlejšímu zachycení potravy napomáhá i silný podtlak způsobený tlamou – je to dokonalý vysavač nejvyšší kvality! Neforemný tvaru těla a jakoby líná vizáž je jen kamufláží. Zdání klame! Sumec je ve skutečnosti téměř dokonalým vodním predátorem. Nástrahu dokáže vnímat podle síly její vibrace už na vzdálenost 5 – 10 metrů. Přestože o „kořisti” ví, neznamená to, že se unáhlí a zaútočí ihned. Potřebuje se nenápadně přiblížit a pak teprve provede prudký výpad se současným nasátím. Rozhodně se tedy vyplatí opakovaně (cca 5x) nahodit do stejného místa – vzbudí se tím sumčí zvědavost a dravci se dá čas na připlavání do útočné zóny.

ZÁBĚR – IDENTIFIKACE!
Útok sumce je pokaždý jiný. Podle mých zkušeností nejprudší bývá pod hladinou či v mělčině, kdy je dravec na lovu a mimo bezpečí svého úkrytu. Tehdy je úder do prutu opravdu impozantní a lze jej ustát jen s dobře nastavenou brzdou. Při brzdě „tvrdé” se rovná prut, záhy i ruce a nemá–li zápas skončit hned na počátku, musí rybář udělat rychlý krok (i několik) vstříc zuřivé rybě. Směrem dolů, do hloubky, už nebývá útok na nástrahu tak drtivý a při „smýčení dna” se mnohdy záběr lehce splete s vázkou. Čitelnost záběru také záleží na teplotě vody: mdlé útoky bývají v chladné podzimní vodě a podstatně bouřlivější ve vodě prohřáté. Při chytání na citlivější vláčák je snadné sumčí záběr identifikovat, je zcela odlišný od útoku ostatních dravců. V jemnější špičce prutu se projeví jako dvojí škubnutí – první, když je nástraha podtlakem smetena do tlamy a druhé už je tím „pravým” záběrem, kdy háčky „trefí maso”!

O SUMČÍ NALADOVOSTI
Vyprovokování jednoho sumíka k lovu může být podnětem k probuzení „potravinové závisti” ostatních sumců z okolí. Přestože fousáči nejsou hejnové ryby, na vhodných místech se může pohromadě zdržovat i několik kusů různých velikostí – stačí jim dostatek vhodných úkrytů (ponořené stromy, členité dno). Rovněž vyšší koncentrace potravy, může do malého prostoru stáhnout desítky dravců. Ti pak využijí příležitosti a umí si naládovat žaludky k prasknutí. Pokud trefíte správné místo a čas, kdy spolehlivě a pravidelně loví, pak zažijete nefalšovanou rybářskou nirvánu – je ale třeba počítat s variantou, že už zítra dost možná „ostrouháte”. Období hojnosti velmi rychle nahradí období stagnace, kdy sumci leží jako mršiny v úkrytech a několik dní bez pohybu tráví. Pak se zdá, jakoby z vody dočista zmizeli. Zkrátka – po hodech bývá půst!

Ne vždy také kápnete na super–den, kdy jsou sumci na lovecké výpravě za kořistí a ještě vzácnější bývají okamžiky, kdy ryby podlehnou tzv. „zběsilé žravosti”!. Taková maximální chuť k jídlu je obvykle vyprovokována velkým množstvím potravy (např. při početném tahu bílých ryb na trdliště, nebo po přívalových deštích, kdy jsou vodou unášená kvanta utopených žížal), které rozpoutá doslova peklo při konkurenční rivalitě. Dravci ztrácejí ostych a opatrnost, bezhlavě chňapají po všem co jim připadá poživatelné a často i se napadají navzájem. Davové šílenství názorně demonstrují krvavé šrámy a škrábance na čerstvě zdolaných sumcích. V takový požehnaný čas se stávají události, které při pozdějším převyprávění silně zavánějí rybářskou latinou. Většinou se jedná o neuvěřitelné zkazky o desítkách záběrů během několika hodin lovu, nebo o současném útoku dvou sumců na jednu nástrahu. Mimochodem obojí už jsem zažil a dokonce se to ani neodehrálo kdesi ve Španělsku nebo v Itálii, ale na našich tuzemských revírech. Při sumčí přívlači zkrátka nebývá o překvapení nouze. Předkládám vám nyní pravdivý příběh, který toto pravidlo jen potvrzuje. Nebyl jsem sice očitým svědkem, ale mezi zúčastněnými byl můj dobrý kamarád, který je dostatečně důvěryhodným zdrojem a ještě nikdy žádnou událost nepřikrášlil...

„JEDEN DVĚMA RANAMI”
Dunaj u Gabčíkova – léto 1998: Slunce končí svou denní pouť. Poslední paprsky se odrážejí od hladiny veletoku. Na vodě přibývá kroužků – to ryby začaly usilovně sbírat rojící se hmyz. Bum! Prásk! Do hejnka „šupinatých hmyzožravců” vletí hladový predátor! Než se kruhy na hladině utiší, snese se mezi ně rybářova nástraha – štíhlý plovoucí wobler (Dragon river – 13cm).”Falešná rybka” vzápětí svůdně prokličkuje sloupcem až ke břehu. Nic ji „nestopne”, a tak znovu plachtí vzduchem, dopadá na vodu a opět se do ní noří. Jednou, dvakrát, dvacetkrát...

Lovící dravec si dává na čas, jistě křižuje vodou jako ponorka vyhledávající nepřátelský křižník. Kolik náhozů ještě bude třeba, aby ryba zaměřila cíl? Rybář na břehu je ve střehu, každým okamžikem očekává útok na nástrahu. Konečně je to tu! Dlouze očekávaný úder! Prut se ukloní. Brzda zakvílí. Mohutný tah do hlubin dává tušit, že zaseklá ryba není rozhodně žádný „pižižvírek”. Nastává perný souboj! Ani po čtvrthodině není jasné, kdo se stane vítězem. Skóre je stále nerozhodné i po dalších deseti minutách! Pak teprve ryba začne umdlévat. Zrovínka, když se zdá, že se misky vah definitivně začnou naklánět na rybářovu stranu, přijde nevýrazný dravčí výpad a... prut se narovnává. Co se přihodilo?

Zklamaný rybář třesoucí se rukou zapaluje cigaretu a zkoumá, kde se stala chyba. Tu je! Záhadným řízením sil praskla smyčka v uzlíku nad nástrahou. Smůla na druhou! Lovec běduje nad ztrátou úlovku a proklíná vadu materiálu. Jeho hlasitý projev přivolá dva kolegy, kteří vláčeli kus po proudu. Navzájem se znají a tak společně usednou do chladnoucího písku. Příchozí z batohu vyšťárají„ flašu trnkovice” a nabídnou ji na spláchnutí žalu. Pak se už soustředí na líčení prohraného souboje. Láhev koluje a její obsah zvolna ubývá – nejen vítězství, ale i prohry je nutné zapít! Hovor je pojednou předčasně přerušen. Přímo před rybáři se na ztemnělé hladině rozprchnou rybky. Vypravěč spolkne nevyřčená slova a horečně začne v krabičce přehrabovat nástrahy. Kolegové na nic nečekají, mají”nabito”, proto jdou dravci po krku bez zbytečných prodlev. Než rybář– nešťastník stačí navázat, ozve se od vody vzrušený výkřik:”Mám ho!” Od začátku je poznat, že na wobler zaútočil slušnější kousek. Kupodivu se však brání hodně mdle a už za necelé dvě minuty je u nohou přemožitele. Stačí se jen ohnout a sedmnáctikilový „knírač” jde z vody – tak snadno jako mrkev z písku.

Prohlídka sumčí tlamy ve světle baterky přinese velké překvapení – oba koutky totiž zdobí zaseklé woblery! Jedním z nich je smolařův Dragon river.Úspěšný lovec přednostně vyprostí právě tuto utrženou nástrahu a vrací ji původnímu majiteli.”Wobler je tvůj, sumec můj! A dík za jeho unavení, ani jsem se nestačil zapotit!”, neodpustí si rýpnutí. Vzápětí přátelsky dodává: „Neboj, škodný nebudeš! Uzený sumec ti přece chutná?” Zbytek flašky záhy bere za své. Důvodem je tentokrát oslava vítězství nad „vodním neotesánkem”...

Příště: Sumčí nástrahy

Tento a další články naleznete v červencovém vydání časopisu KAJMAN