Tok řek je zrychlován a zpomalován díky splavům, jezům, vodním elektrárnám, propustím, apod., a díky těmto vodním stavbám dochází i ke kolísání vodní hladiny (a to i několikrát za den). Osobně mám vyzkoušené, že pokud k tomu dochází moc často, tak to zrovna není ideální šance na slušný úlovek, a to ať už se jedná o jakýkoli rybí druh. Ryby přestávají přijímat potravu a vyčkávají, co se bude dít. Někdy mají tendenci se spouštět po proudu. V hlavách se jim jistě honí jiné myšlenky, než na vyhledávání tučné kořisti! To platí i při krátkodobém zvýšení hladiny.
Při stoupající hladině ulovíte celou škálu rybích druhů
S kolegy jsem na toto téma již mnohokrát hovořil. Někteří říkali, že si ryby na pravidelné výkyvy hladiny zvyknou. Na to mohu spolehlivě odpovědět – nezvyknou! Reagují pořád stejně a to pasivním vyčkáváním. Už proto doporučuji vždy před víkendem nebo předpokládanou výpravou obhlédnout řeku a zjistit jaký stav vody právě je. Je dobré už 2 až 3 dny předem si zjistit jestli nekolísá hladina. Tomu, kdo bydlí dál od řeky a nemůže si tento luxus dovolit, radím vysledovat podobné informace na teletextu nebo po internetu a zaznamenávat si údaje o průtoku. Poté přihlédnout k počasí (například jestli není po dešti, bouřce, či netají sněhy na horách) a vyhodnotit tak, zda se dá očekávat proměnlivý průtok. Dobrou variantou je i přátelství s místními rybáři, kteří včas dají vědět, jak je to se stavem vody i s braním ryb.
Při vyšší vodě se do okrajových partií umí zatoulat i pěkný sumec
Někdy se ale bohužel stává, že zrovna po příjezdu k vodě klesá hladina. V tomto případě se dá počítat, že rybolov i úlovky budou slabé. Přesto, že jsem se na rybařinu těšil, mnohokrát jsem jel domů „s dlouhým nosem” a to právě proto, že se hladina v nejméně vhodnou dobu pohnula dolů. Pokud zůstává hladina stejná, jsem málokdy bez pěkného úlovku. Samozřejmě na prověřených místech, ve správnou dobu a podle toho o jakou rybu zrovna usiluji.
Opačný extrém je lepší. Zvedne–li se voda vlivem bouřky nebo déletrvajících dešťů, nastává ideální doba pro lov ryb! To se hladina řeky vylije z koryta a zaplaví pobřežní porosty. Pak se proberou všechny rybí druhy a začnou hodovat ve velkém. Vůbec nejlepší je, pokud při zvedání hladiny dochází i k „přikalku”. Pozor: bezprostředně po ostrém dešti bývá vodou unášeno příliš mnoho trávy, větví, listí, apod., proto je lepší počkat několik hodin, než se plovoucí nečistoty odplaví.
Vynikající nástrahou do přikalené vody je rousnice nebo "hnoják"
Sám chytám nejraději v klidnější příbřežní vodě či v točácích, kde jsou ryby natlačeny a intenzívně hledají potravu, kterou tam splavil proud řeky. To jsou pak doslova rybářské hody. Používám pevnější matchový nebo feederový prut. Rybu totiž potřebuji udržet u břehu v tišší vodě a ne ji pustit do proudu – obzvláště na větších vodách, je pak v prudkém proudu zdolávání velmi složité. Chytám se splávkem nebo i bez něj, podle konkrétních podmínek. Délka zvoleného prutu by měla být zvolena podle rozlehlosti vody. Na větší řece je optimální délka prutu okolo 4 m, na menší úměrně kratší. Vlasec asi do 0,25 mm. Jako nástrahu používám rousnice nebo jejich kousky. Je to 100% nástraha do vysoké vody na všechny druhy ryb. Specielně na kaprovité ale dá se použít i pečivo. Samozřejmostí je opatrné našlapování a omezení zbytečných pohybů, protože ryby chytáme takřka pod nohama v zatopené trávě. Důležité je hlavně trefit správný čas, kdy se voda přikaluje, pomalu stoupá nebo kulminuje. Při následném opadávání vody už je pozdě – lovecká aktivita ryb okamžitě končí! Nasycené ryby se vracejí zpátky do koryta řeky a po období hojnosti jsou delší dobu neulovitelné. Nejednou jsem tomu byl přímým svědkem...
Skoro dva dny a noci lovíme s kamarádem kapry. Tedy přesněji řečeno, snažíme se alespoň dostat záběr! Řeka je jakoby bez ryb! Po náhlé a intenzívní bouřce, kterou přečkáváme ve stanu, se nad ránem, začíná zvedat voda. Zatopí se okolní trávy i porosty. Hemžení ryb, které vzápětí nastane, se jen tak nevidí! Kde se všechny ty ryby naráz vzaly, nám hlava nebere! Stačí najít na pěšině kolem vody pár rousnic, předělat náčiní na plavačku a zábava může začít! Parmy, kapři, jeseni, cejni, okouni, ale i sumci spolehlivě berou nastražené žížaly a poskytují nám nezapomenutelný zážitek, ze kterého budeme čerpat inspiraci po dlouhá léta. Půl dne se královsky bavíme, ale klesání vody bylo jako mávnutí kouzelným proutkem. Ryby zmizely, jakoby se do dna propadly a opět nastal „předbouřkový stav”, kdy byla řeka bez života...
V trávě ulovíte „trávožrouta” amura...
Pokud se zvedne hladina, začne se zatápět pobřežní partie a voda se přikaluje, tak rozhodně neseďte doma a vyražte lovit ryby do trávy. Samozřejmostí by pro vás mělo být minimální množství ponechaných ryb a spíše preferujte požitek z lovu! Pouštět ryby zpět do jejich rodného živlu by mělo být nepsaným pravidlem, už jen proto, abychom se mohli příště znovu pobavit při jejich „chytání v trávě”.
Ahoj u vody!
Milan Křivák
Tento a další články naleznete v červnovém vydání časopisu KAJMAN
