Krom toho, řeka je řeka. Je to vskutku živá voda. Její proměny v běhu času jsou pro mne fascinující.

Bohatství života na jejích březích i pod vodní hladinou to je to, co mne nepřestane nikdy lákat. Vše je v neustálém pohybu a projevy života jsou zde bouřlivé. A právě feederová špička je tím citlivým tykadlem, které nám umožní alespoň částečně poodhalit tajemství, jež si řeka žárlivě střeží a do něhož nechá nahlédnout jenom vyvoleným.


Na tekoucí vodě bude jedním z nejčastějších úlovků jelec tloušť

Lov na tekoucí vodě má svá jistá specifika. Jedním z nich je odlišné postavení prutu. Ten musí být postaven šikmo vzhůru. To nám umožní dokonalý kontakt s nástrahou, neboť většina vlasce je mimo vodu a neopírá se do něj proud. Znamená to umístění prutu do jediné vidličky. Má to i své nevýhody. Pokud je prut příliš kolmo, po několika hodinách chytání nabudeme dojmu, že náš krk již není náš a že jsme krom pár rybiček chytili jistě i tetanus, neboli strnutí šíje. Snažíme se tedy najít optimální úhel postavení prutu. Je možno chytat i klasickým způsobem, pokud lovíme blízko břehu a nahazujeme směrem po proudu, nebo v některých případech i proti proudu. Zátěže používáme ploché. Jen tak udržíme nástrahu na zvoleném místě. Plochý tvar nám umožní také použití lehčích zátěží a tím i jemnější sestavu. Ale nic se nesmí přehánět. Platí, že zátěž musí být dostatečně těžká, abychom mohli dokonale vypnout špičku. Na řece již používáme většinou špičky tvrdší. Vše záleží na síle proudu. Tvrdší špička v silném proudu signalizuje jistě lépe, než neúměrně jemná špička. Ta se ohne příliš, takže schopnost avizovat záběr se značně snižuje.

Vnadění
Protože na řece chytáme většinou v krátkých vzdálenostech nebo přímo u břehu, krmíme nejčastěji rukou, bez použití krmítka. Pokud krmítko používáme, jsou vhodné typy hranatých tvarů, které se nám neodvalují působením proudu. Do silnějších proudů volíme krmítka uzavřená. Ta nám zaručí, že návnada nebude okamžitě rozplavena mimo loviště. Uzavřená krmítka jsou také nutná, pokud vnadíme různými červy. Vnadící směs, pokud chytáme bez krmítka, musí být více utažená a případně zatížená. Lepivější konzistence nám zaručí, že se návnada dostane na dno. Do rozmíchaného krmení můžeme přidat hlínu, písek nebo do silnějších proudů štěrk. Na řece musíme počítat s proudem i při vhazování krmení. Podle síly proudu je nutné návnadu dostatečně nadhazovat, aby na dno dopadla skutečně v místě určení. Jinak nám proud vnadící koule odnese a my budeme krmit daleko pod naším lovištěm.


Cejnové pásmo řeky Moravy

Koncové návazce
Nejlépe se mi na tekoucí vodě osvědčily jednoduché, nekomplikované návazce. Klasická montáž s průběžnou zátěží nebo se zátěží na bočním forpasu z rozstřižené smyčky.
Délku návazců volím delší než na stojáku. Mnohdy i delší než jeden metr. Málokdy chytám na návazec kratší třiceti centimetrů. Sílu koncových návazců používám nejčastěji od 0,14 do 0,16 mm. V chladných obdobích i o síle 0,08 až 0,10 mm. Háčky přiměřené velikosti nástrah, nejčastěji č. 14 až č. 2. jistě by bylo možno rozepisovat se o dalších záležitostech kolem feederového chytání. Například nástrahy a krmné směsi. Záměrně se tímto nezabývám. Každý rybář si musí sám najít a jistě také najde to, co mu nejvíce vyhovuje. Krmných směsí je na našem trhu obrovská spousta a je na každém, aby se dopracoval k výsledkům svými osobními poznatky a zkušenostmi.

Doufám, že toto pojednání přineslo alespoň základní poznatky začínajícím lovcům nebo zájemcům o tuto krásnou rybolovnou disciplinu a pomůže jim v prvních pokusech. Větší cíle jsem si nekladl. Možná také zjistíte, že množství úlovků, jež Vám feeder přinese, Vás pozvolna dovede k poznání, že nemusíte odnést od vody vše, co chytnete. Dát ulovené rybě svobodu je činem velmi povznášejícím.

Takže tedy: Ať se Vám špičky ohýbají!

Miroslav Thiele