1. Pružinový drát který požívám pro výrobu rotačních třpytek je průměru 0,5 mm pro nejmenší velikosti třpytek 00, 0 . Pro třpytky velikosti 1, 2 je vhodnější drát o průměru 0,7 mm a pro největší třpytky velikosti 4,5 je drátek průměru až 1mm. Rozdílné průměry jsou nutné pro zajištění tuhosti osičky třpytky. Podle velikosti vyráběných třpytek se nastříhám délky drátků 80–150mm. U délky drátků je počítáno s rezervou potřebnou pro ohyb, provlečení tělíčka a vytvoření závěsného očka. Pro vytvoření koncového očka pro trojháček používám kleště s kulatými čelistmi.


2. Pro vytvoření závěsu rotačního listu si vystřihnu z kousku měděného nebo mosazného plechu tenké pásky. Ty provrtám vrtáčkem o průměru 1mm. Tím mám zajištěnu dostatečnou vůli při rotaci. Provrtaný pásek natvaruji podle potřeby a vyzkouším jak se pohybuje na drátku.


3. U výrobců třpytek je možné nakoupit polotovary na výrobu závěsů. To co se často při této výrobě vyřazuje je možné ještě využít. Po upnutí do čelistí svěráku, udělám první ohyb přes silnější drátek.


4. Následně potom dokončím ohyb. Důležité je, aby průměr drátku o který se provádí ohyb byl asi o 0,2 mm větší než je potom skutečně použitý drátek u rotační třpytky.


5. Nejlepším řešením je ale nákup těchto drobných komponentů. Jejich výroba je zdlouhavá a pracná. Dnešní velcí výrobci třpytek je většinou také nakupují.

6. Základem pro výrobu rotačních listů jsou mosazné, bronzové popřípadě ocelové plechy o tloušťce 0,5 – 1mm. Plechy musí být dobře tvárné.

7. Raznicí zhotovenou ze dřeva nebo kovu vymáčknu prohnutí na vystřiženém kousku plechu. Nůžkami na plech vystřihnu tvar rotačního listu.

8. Pilníkem dopiluji tvar listu tak, aby okolo vymáčknutého prohnutí zůstal pravidelný okraj. Čím je tento okraj širší, tím i rotační list „ jde zeširoka.” Průměr dírky pro závěs je dán velikostí závěsu, který tímto otvorem musí volně procházet.

9. Dobré zkušenosti jsem udělal s pozinkovanými plechy. Nejsou tak zářivé jako chromované plíšky. Jejich matná barva spolu s promáčknutím nebo proseknutím je pro ryby neokoukaná. Také se nebojím experimentovat s různými netradičními tvary rotačních listů.


10. Při domácí výrobě rotačních třpytek se nemusím omezovat ani v barvách. Tmavě červená barva se mi zdá v poslední době zajímavější než signálně červená. V kombinaci s bílou vytváří při rotaci ve vodě neodolatelné lákadlo.



11. Plíšky mohu ještě vyzdobit samolepícími fóliemi. Ty snadno získám v různých reklamních agenturách a studiích, která se zabývají výrobou nápisů, informačních tabulí a reklam. Odstřižky a zbytky po vyříznutí, které by jinak skončily v koši, ještě dobře poslouží.


12. Pro výrobu tělíček využívám od obyčejných olůvek až po provrtanou kulatinu z barevných kovů. U lehkých třpytek využívám i kousků pružin.


13. Nejlépe je nechat si tělíčka vyrobit v kovovýrobě. Udělat dvě až tři velikosti podle hmotnosti vyráběných třpytek. Jako tělíčka třpytky lze použít i samostatné korálky. Výhodnější jsou plastové. Skleněné při špatném náhozu mohou poškodit. Tyto korálky kupuji v hračkářství nebo v galantérii, jako doplněk k výrobě náhrdelníků pro děti, pro vyšívání atd.



14. Drobné kovové komponenty jsem získával z umyvadlových řetízků. Kuličky se dají pracně otevřít a řetízek spojek vyjmout. Opětovným uzavřením jsem získal průběžnou kuličku.

Dnes již tyto drobné díly stejně jako nakupuji u větších výrobců třpytek. Často se stává, že například vadou na pokovení právě na této drobné části komponentu, dojde k jejímu vyřazení. Potom má samozřejmě i výrobce zájem na jejím odprodeji za nepatrnou cenu.


16. Trojháčky často doplním o bavlnkový ocásek. Když nasákne ve vodě, zajímavě se vlní. Také třpytka je o něco těžší a lépe se s ní nahazuje. Další výhodou je, že při chodu ve vodě má lepší stabilitu a je méně odolná proti motání. Nevýhodou je, že opatrná ryba útočí právě na tento ocásek.

17. Zvýraznění zadní části třpytky napomáhá například i kousek bužírky navléknutý na raménku trojháčku.

18. Základem montáže je dobře zajistit vytržení drátku s trojháčkem.

19. Vždy se snažím o ustřižení zahnutého drátku co nejblíže u centrální osičky. Je to hlavně proto, aby při pomalém tažení nedocházelo k brždění rotujícího listu o tento zbytek drátku.

20. Při kompletaci celé třpytky hledím na to, aby již barevně vytvářela vzhled nějaké rybky. Důležité je ale, aby závěs běžel po malém korálku. Čím větší bude plocha styku, tím větší bude i tření. V poslední době používám tento korálek keramický a to právě ke snížení tření a zlepšení kluzných vlastností.

21. U vytváření závěsného očka jsem někdy nechával drátek i několik cm dlouhý. Měl nahradit lanko před třpytkou. Někdy to pomohlo, ale časem jsem od této výroby upustil. Úspěšnost mohla být asi poloviční.

22. Zčásti natvarované oko upnu do svěráku a vytvořím 2 – 3 oviny, které kladu těsně vedle sebe. Na drátku musí zůstat rezerva, aby závěs na hlavním drátku měl umožněn posuv v ose v délce 2 – 10 mm v závislosti na velikosti vyráběné třpytky.

23. Rotační třpytky jejichž tělíčko je tvořeno trubičkovou muškou. Jsou lehké, hůře se s nimi nahazuje, ale po „ nastartování ” umožňují super pomalé tažení za současného vlnění tělíčka.

24.Miniaturní třpytky a určené pro lov mazaných a opatrných tloušťů, okounů.

25. „Jiné a neokoukané” třpytky, než ty na které jsou ryby u nás zvyklé.


Přeji vám z celého rybářského srdce, aby radost nad vašim úspěšným výrobkem byla stonásobně převýšena až se vám podaří na vlastní nástrahu přelstít opatrného dravce.

Text a foto: Ing. Milan Rozsypal

Tento a další články naleznete v květnovém vydání časopisu KAJMAN