Takto si vznik plandavek představuje řada rybářských snílků. A právě tento druh snů činí, spolu s čekáním na vytoužený rybí záběr, rybařinu tak krásnou, pro „nezasvěcené” tiše bláznivou. Za mnohem racionálnější původ plandavek lze považovat snahu člověka získat nástrahu na ryby v době, kdy měl o tu přirozenou nouzi. Měl jí nedostatek. Zcela logicky ruka dávného průkopníka přívlače sáhla po něčem lesklém, něčem co rybu na první pohled zaujme. Poté následovat nához do vody a tažení „velké neznámé” vodou. Při tomto pohybu první umělá nástraha (pravděpodobně dosti nedokonalá) nejistě plandala vodou, ale jasně oznamovala příchod velkých změn v součastné úrovni rybařiny. I když se zde snažím o racionální vysvětlení vzniku této fantastické skupiny nástrah, tak zde určitá špetka toho nádherného tajemství v „rybářské archeologii” zůstává.

cikády

Plandavky si velikostně rozdělíme. Jako první nás jistě napadne rozčlenit plandavky podle jejich délky. V našich středoevropských podmínkách bývají nejčastěji používány plandavky od „cvrčků” ve velikosti kolem 1,5 cm, až po „lžíce na obouvání bot” o délce kolem 20 cm. Další dosti používané členění plandavek je podle jejich hmotnosti nebo „hmotnostní” kategorie přívlače. V tomto členění se můžeme setkat s udáním velikosti plandavek podle jejich hmotnosti v gramech (od 2 až do několika desítek) nebo s udáním velikosti UL, L, M a H. Tento typ označení bývá tradiční v zemích severní nebo západní Evropy. V anglicky mluvících zemích bývá hmotnost nástrahy často udávána v uncích – oz. V tabulce uvádím velikostní spektrum plandavek pro jednotlivé druhy ryb. (viz. Tabulka 1). Zcela záměrně jsem se v tabulce vyhnul uvádění hmotnosti v gramech, neboť hmotnost nástrahy hodně závisí na jejím tvaru a síle materiálu, z nějž je nástraha vyrobena. V poslední době je podstatný i vlastní druh materiálu nástrahy, např. plandavka Minnow Spoon od Rapaly je vyrobena z plastu. Nenápadně jsme přešli ke tvarům plandavek. K základním patří legendární a ničím nepřekonaný heinz (tvar rybičky), lžička ledvinka, abu toby,... Z těchto tvarů vychází všechny další, často jsou sice velmi zajímavé, ale přesto odvozené. Za poměrně revoluční tvar bych označil lité plandavky s různou tloušťkou materiálu, nejrůznějšími oblouky a vybráními. K přímo transparentní ukázce patří již výše zmíněná Minnow Spoon od Rapaly. K méně častým patří nejrůznější druhy třpytek litých z kovu.


lité plastové modely


tvar "rybka" (Heinz)

Plandavky jsou rovněž výbornou nástrahou k tvorbě nejrůznějších tandemů jako je spojení: plandavka + twister, plandavka + streamer. Zde musíme dát pozor na to, aby twister nebo streamer nebyl moc velký a nevyrušil tak akci plandavky (v pořadí za plandavkou).


velikostní rozdělení – označení jedné řady plandavek

Zde působí jako jistý zklidňovač chodu plandavky. Pokud je přídavné dráždidlo před plandavkou, tak dané nebezpečí nehrozí. K velmi zajímavým tandemům patří spojení dvou, tří a více plandavek za sebou, (viz. obr č.1).


obr.1 tandemové plandavky

K tomuto tandemu je vhodné přidat na jeden kroužek ještě jeden trojháček pro lepší chytlavost nástrahy. Existuje ještě (zejména v Americe) celá řada tandemů, kde jsou na jedné nástraze listy s plandavým i rotačním pohybem. Tyto „vánoční stromečky” můžeme Američanům s klidem ponechat. Naše ryby nemívají většinou tak sebevražedné sklony jako okounci pstruhoví, popřípadě další druhy zámořských okounků.


tvar "šíp" (Abu Toby)

K méně tradičním druhům plandavek patří již dříve několikrát zmíněná Minnow Spoon, ta umí všechny druhy pohybu od plandavých až po rotační. Dalším „exotem”je bezesporu nezbedný čertík z Tasmánie – Tasmania Devil. Zcela přesvědčivě „přiletěly” v posledních letech do mnoha rybářských krabiček s nástrahami cikády. Ve větších velikostech mají více otvorů pro uchycení na karabinku, (viz. obr. č.2).


obr.2 cikáda

Je–li karabinka v otvoru č. 1, tak je chod nástrahy nejklidnější, naopak je–li karabinka upevněna v otvoru č. 3, tak je chod nástrahy nejdivočejší. Existují i zvukové plandavky, ty mají ve svém těle otvory vedoucí skrze nástrahu. Otvory usměrňují úzký proud vody určitým směrem, ten se pak mísí z hlavním proudem vody vznikajícím chodem nástrahy. Právě v místě mísení těchto dvou vodních proudů vzniká nízkofrekvenční zvuk, citlivě vnímaný rybami jako šum.


tvar "lžička"

Jakou barvu u plandavek zvolit? V minulosti byla volba poměrně jednoduchá – stříbro, zlato a měď. Pokud člověk sehnal nějaký „přírodnější” potisk, tak to byl úspěch. V současnosti je na trhu velké množství nejrůznějších barevných kombinací, opět často políčených spíše na rybáře než na ryby (dravci se jistě mnoha barvám smějí až jim padají šupiny). Bohatě opět postačí vycházet ze zkušeností starých praktiků – stříbro, zlato, měď + nějaký přírodní vzor (plotička, okounek, vranka, pstruh,...).¨


tvar "lžička"

Fantastické barevné kombinace mohou sice krátkodobě zazářit, ale jedná se o hodně specifické barvy. Mírnější odstíny jednotlivých barev jsou rybami přijímány mnohem lépe než jasné a ostré odstíny. Při volbě barvy nástrahy vycházíme vždy spíše z přírodních vzorů. Za slunečna spíše stříbrné lesklejší barvy, za zamračených dnů spíše barvy zlaté a matnějších odstínů. Přesně jako barva povrchu těla rybí drobotiny. Mnozí z Vás namítnou, že za jasného počasí jsou výborné tmavé a syté barvy – mají mnohem jasnější obrys a jsou tudíž i lépe vidět. Souhlasím, ale to bychom se zaplétali do rozdílných zkušeností každého z nás.

tvar "ledvinka"

Ale co činí plandavky tak neopakovatelnou a superúčinnou nástrahou je podle mého její chod a možnosti jeho ovlivnění. Ten základní druh pohybu je sice dán tvarem plandavky, ale ten dílčí (a rozhodující) je dílem umění práce s nástrahou každého z nás. Ten pravý „život” vdechnou nástraze až šikovné ruce rybářovy. Ty ruce co kus kovu promění v lákavou kořist. Právě možnosti této obrovské variability vedení bychom si měli vážit, to potom nástrahu na níž lovíme nemá už žádný jiný rybář. U plandavek platí více než např. u rotaček skutečnost, že nejlepší je se zaměřit na jeden až dva modely, postupně poznávat jejich taje a umění lovu s nimi dovést až k dokonalosti.

O plandavkách by se dalo povídat ještě velmi dlouho, zejména k technice a jednotlivým způsobům jejich vedení. To bychom se poněkud vzdálili poslání našeho miniseriálu, tj. seznámení se s jednotlivými skupinami nástrah. Příště o woblerech.

Ali

Tento a další články naleznete v květnovém vydání časopisu KAJMAN