Ta je mnohdy v porovnání s klasickým lovem na položenou výrazně vyšší. Netvrdím, že je to tak zaručeně vždy, ale v naprosté většině případů je lov na feeder mnohem efektivnější. Většinou okukování končí tím, že dotyčný kolega rybář přijde na ”kus řeči”. Dotazy jsou nekončící a já rád zájemcům odpovídám .

Nejběžnější feedrové ryby na "stojácích" jsou plotice...

Feederový lov je vskutku nádhernou disciplínou. Při své jemnosti, která se blíží lovu na plavanou, nám nabízí větší množství záběrů a tedy i úlovků než klasická položená. Protože lovíme většinou pouze na jeden prut, můžeme se celkem snadno pohybovat po revíru. Zvýšená mobilita nám umožní ryby vyhledat a ne jenom trpně čekat na záběr na třeba beznadějném místě. Dále je na tomto způsobu lovu fascinující, že si můžeme sednout prakticky kdekoliv se nám zlíbí. Na řekách můžeme lovit i v prudkých a hlubokých proudech, což je záležitost při jiných způsobech lovu více než problematická. Při lovu na plavanou máme problém udržet splávek na prokrmeném místě, při lovu na položenou zase nelze umístit signalizační zařízení, nebo jenom s velkými těžkostmi. Proud nám vytahuje naše „policajty” k prutu a jejich zatížení zase snižuje citlivost lovu. Toto vše feeder z velké části eliminuje. Absence přídavných signalizačních zařízení lov zjednodušuje, při výrazně vyšší efektivitě lovu.

Protože jsou jisté rozdíly při lovu na stojaté nebo tekoucí vodě, nezbývá, než si o nich něco povědět.

Lov na stojatých vodách
Právě na stojatých vodách nejčastěji uplatňujeme boční posez. Důvod je jednoduchý. Čím více se úhel mezi špičkou prutu a vlascem blíží 90 stupňům, tím zřetelnější bude signalizace záběru. Sedíme tedy bokem nebo více či méně šikmo k vodě. Prut je umístěn do vidliček tak, aby jeho špička směřovala šikmo k hladině. To má svůj význam především při větru. Ten nejenom že nám sám může ovlivňovat špičku, ale také vytváří vlny. Špičku proto skláníme co nejvíce k hladině. Můžeme ji dokonce i lehce potopit. Tím snížíme působení vody na vlasec. Výběr špičky je závislý na povětrnostních podmínkách a na vzdálenosti na kterou chceme lovit. Nejjemnější špičku nasazujeme při klidném povětří, kdy se netvoří vlny a pokud chytáme nepříliš daleko od břehu. Vždy použijeme nejcitlivější špičku, jakou nám okamžitá situace dovolí. Nic se však nesmí přehánět. Pokud bude špička neúměrně jemná v dané situaci, nedokážeme ji dokonale vypnout. Budou na ni příliš působit vnější vlivy a schopnost signalizace se výrazně sníží. Buďte vždy připraveni špičku vyměnit za vhodnější, s optimální jemností. Přinese Vám to větší pohodu při lovu i více záběrů. Okamžitě po náhozu, jenž nebývá většinou nijak daleký, překlopíme řadič navijáku a umístíme prut do vidliček. Po dopadu montáže na dno se špička narovná, což nám dává i určitou představu o hloubce loviště. Je to důležité i z toho důvodu, že mnohdy dojde k záběru už při klesání nástrahy. Pokud nad ní nemáme v tomto okamžiku kontrolu, ani se o záběru nedozvíme. To je problém klasické položené. Po náhozu následuje dopínání vlasce, manipulace ve vidličkách a zavěšování signalizačních splávků. Možné záběry jsou ignorovány. Právě tady bych viděl původ názvu „policajt” pro závěsný splávek. Při vší úctě k policistům: i on je naprosto nevšímavý k činu, ale je ve střehu když už je dávno po všem. No, tedy dál. Vlasec dopneme tak, aby špička byla mírně ohnutá. To nám umožní registrovat i záběry, při kterých ryba ujíždí směrem k nám. V tom případě se nám špička samozřejmě narovná. Pro kontrolu špičky se někdy používá feederový terč. Je to většinou plastová deska různých tvarů na které jsou vyznačeny terčové kruhy nebo několik svislých čar upevněná na bodci. Ten umístíme před prutem. Na střed nasměrujeme špičku a podle kružnic nebo čar odečítáme její pohyb. Je možné také jednoduše zapíchnout před prutem vidličku a na ni špičku nasměrovat. Tímto způsobem jsme schopni registrovat i velmi jemné záběry.

...a kapři...

Důležitou součástí jsou koncové montáže.
Feederových montáží je mnoho. Zmíníme ty nejpoužívanější.

Pokud mohu soudit, nejčastěji používanou montáží je smyčka rozstřižená na nestejně dlouhé díly. Na kratší zavěsíme krmítko nebo samotnou zátěž, na delší uvážeme háček, eventuálně uděláme smyčku do které přichytíme návazec. Mezi rybáři je známa jako forpas.

Další používanou montáží je průběžně navlečená zátěž nebo krmítko na hlavním vlasci. Průběžná zátěž je zajištěná zarážkou. K tomu aby tato koncová montáž dokonale plnila svou roli je nutné, aby zátěž byla dostatečně těžká. Jenom to umožní vlasci hladce procházet jejím středovým otvorem a také dokonalé vypnutí špičky.

Podobná je montáž se zátěží umístěnou na pevno. Zde mohou funkci zátěže plnit třeba stiskací broky různých velikostí nebo větší zátěž zajištěná z obou stran proti pohybu. Tato montáž je často používána při dostatečné hmotnosti zátěže jako samozasekávací.

Mnohdy je dobrá montáž známá jako Balaton. Zátěž nebo krmítko je umístěna na konci hlavního vlasce a nad ní jsou v různé vzdálenosti umístěny dva návazce s háčky. Toto provedení umožňuje nastražit dvě různé nástrahy a rychleji se tak strefit do chuti rybám. Nevýhodou je možnost zachycení volného háčku o překážku na dně při zdolávání ryby, což může vést k její ztrátě. Osvědčuje se hlavně na stojatých vodách.

Ke koncovým montážím patří neodmyslitelně koncové návazce

Ty zhotovujeme z vlasců nebo pletených šňůrek. Pletené šňůrky se velmi osvědčují na koncové návazce pro svou jemnost a měkkost. Nevýhodou je jejich náchylnost k zamotávání se. Používáme vždy návazce o nižší pevnosti než kmenový vlasec. Tím zabráníme utržení včetně krmítka nebo zátěže, případně i mnoha metrů hlavního vlasce. Délka návazců je velmi důležitou součástí taktiky lovu. Mnohdy může rozhodovat o tom, zda nalovíme nebo se nedočkáme záběrů. Používají se návazce dlouhé třeba jenom 10 cm, ale také více než metrové. Setkal jsem se několikrát s tím, jak neochota laborovat s návazci zapříčinila zoufalou neúspěšnost lovu. Nikdy neříkejte: „ To je dobrý.” Tento přístup je spolehlivou cestou do feederové beznaděje. Pokud například máme nervózní, nesekatelné záběry, je dobrou volbou prodloužení návazce. Citlivost se sice relativně sníží, ale záběry budou poctivější. Naopak, mají–li ulovené ryby naše háčky nepříjemně hluboko, je třeba návazec zkrátit. Na stojaté vodě používám nejčastěji návazce o síle 0,10 až 0,16. Velikost háčků přizpůsobujeme velikosti nástrahy. Nejčastěji od č. 12, do č. 2.

Vnadění
na stojatých vodách provádíme několika možnými způsoby. Nejjednodušším je vnadění z ruky. Je poměrně přesné, ale můžeme jej použít pouze na omezenou vzdálenost. Pokud je to možné dávám mu přednost. Vnadím–li z ruky, nepoužívám již krmítko při samotném lovu. Nerozplaším si tak ryby a mohu se tedy dočkat i záběrů větších jedinců. Nepoužívám krmítko ani při lovu na mělčinách. Malým rybám až tak nevadí, ale třeba velcí cejni přímo nesnáší, když jim každých pár minut padá naše krmítko s hlukem na hlavy. Někdy je lépe na začátku nakrmit větší dávkou a používat při lovu pouze přiměřenou zátěž. Pokud se rozhodneme pro lov s krmítkem, je dobré před samotným lovem nakrmit několika nahozeními plným krmítkem pro založení počáteční krmné dávky. Na stojatých vodách používáme převážně válcová, z obou stran otevřená krmítka se zátěží umístěnou v těle. Další možností jak dostat naší návnadu na správné místo jsou různé vnadící lopatky, samozřejmě praky, vnadící rakety, vrhací trubky a podobně. Je také možné zavážení, ale to již nekoresponduje s onou báječnou jednoduchostí lovu na feeder.

...a samozřejmě cejni velcí

Vnadící směs při lovu s krmítkem musí mít správnou konzistenci. Směs vlhčíme jen mírně, tak aby nám ve vodě dobře pracovala. Je nepřípustné, přesto, že je to často k vidění, aby nám směs zůstala v krmítku i po jeho vytažení.

Vnadících směsí je na trhu výběr více než dostačující. Můžeme použít směsy určené na konkrétní cílové ryby , připravené speciálně na vody stojaté nebo naopak na vody tekoucí. Jsou vyráběny v mnoha příchutích a v několika různých barvách tak, aby vyhověly ve všech podmínkách. V rybářských prodejnách najdeme směsy mnoha renomovaných výrobců zahraničních i domácích, jež jsou určeny jak k lovu rekreačnímu, tak k lovu závodnímu. Mnoho rybářů dává přednost výrobě směsí vlastních. Na jejich účinnost přísahá a jejich složení je předmětem, rodinného tajemství.

M.Thiele