Pár základních pravidel však je třeba znát. A právě tato pravidla bych vám rád přiblížil v následujících řádcích. Seriál je zaměřen hlavně začínajícím adeptům a všem případným zájemcům o tuto metodu. Jiné cíle si tento článek za cíl neklade. Osvětlíme si všeobecné zásady lovu na feeder tak, aby začínající zájemce byl schopen udělat si rámcovou představu a tyto zásady dokázal vnést do praxe a vdechnout jim život.

Čím tedy začít? Protože každý lovný způsob vyžaduje jisté specifické vybavení, i já začnu právě jím.

základní vybavení

Feederový prut
Je samozřejmě to nejdůležitější, co pro lov budeme potřebovat. Vývojový posun za posledních několik desetiletí je až neskutečný. Díky novým materiálům se nám mohou dnes dostat do rukou pruty s vlastnostmi, o kterých se nám ještě relativně nedávno ani nesnilo. Teprve rozvoj materiálů jako uhlík, kevlar či boron a jejich vzájemné kombinace umožnily vznik feederových prutů. Vzpomenu–li na své první bambusové pruty na konci šedesátých let, musím se pousmát. Přesto, že byly krásné a já je považoval za vrchol elegance a dokonalosti, s dnešními pruty se nemohou rovnat ani náhodou.

Ještě před několika málo lety jsme v rybářských prodejnách narazili v lepším případě na jeden, dva feederové pruty, jež se mnohdy nehodily ani jako brodící hůl. V horším případě, nijak výjimečném, prodejce ani nevěděl, o čem je řeč. Dnes je feeder středem zájmu a ve stojanech najdeme množství nejrůznějších značek i provedení. Jak si vybrat?

V porovnání s většinou ostatních prutů určených k lovu na položenou, působí feederový prut dojmem uhlazeného aristokrata. Mnoho rybářů zapochybuje, že tento elegán ladných tvarů a štíhlých proporcí je schopen zvládnout náhozy s krmítkem, případně zdolání větších ryb. To je však zásadní omyl!

Feederové pruty se vyrábějí v odhozových zátěžích od 30 do více než 100 g, v délkách od 300, až přes 400 cm. To nám umožňuje lovit prakticky na všech typech vod ryby od nejmenších velikostí, až po kapitální kusy.

Pro snazší orientaci jsou pruty označeny jako L – tedy light (jemný), M – medium (střední) a H – heavy (tvrdý). Můžeme se setkat i kombinacemi těchto kategorií, tedy ML (medium/light) nebo MH (medium/hard). Jistě nejčastěji používaným typem je prut v provedení medium. Dá se označit jako jakýsi univerzál, se kterým jsme schopni pokrýt valnou většinu našich potřeb.

feedrový prut s tvrdou páteří

Dále je nutné zmínit se o akci prutu. Většina feederových prutů má poměrně velmi tvrdou páteř. To znamená, že u nich pracuje především horní část. Tyto pruty dobře signalizují záběr, který se výrazně projevuje pouze na špičce a je tedy velmi dobře čitelný. Relativně lépe a přesněji se s nimi také nahazuje. Pruty s měkčí páteří se vyznačují více, či méně parabolickou akcí. Při záběru se ohýbá nejenom samotná špička, ale ohyb je přenášen i na horní díl prutu. To trochu snižuje čitelnost záběru. Jsou také náchylnější na vnější vlivy, jako je vítr, vlny a podobně. Na druhé straně povodit si na takovém proutku i menší rybu je skutečným požitkem. Velmi dobré jsou při lovu s použitím pletené šňůry. Dokáží totiž svou měkkostí částečně eliminovat neprůtažnost pletenky.

Kvalitní očka jsou nutností. Feederový prut disponuje větším počtem oček než jiné pruty na položenou. Dnes je již převážná většina prutů vybavena SIC očky, nebo očky titanovými. Je to věc poměrně dost zásadní, uvážíme–li, jak jsou při lovu namáhána. Mnohem častějšími náhozy a stahováním nástrahy než u klasické položené jsou na očka kladeny mnohem větší nároky. Obzvláště při lovu s pletenou šňůrou, která na sebe dokáže „nabalit” mnohem více nečistot než monofil. Tyto nečistoty pak na očka působí podobně jako smirkový papír či brusný kotouč.


Všechny feederové pruty jsou vybaveny dvěma až čtyřmi výměnnými špičkami. Ty jsou vlastně pro feeder charakteristické. Neznalý rybář si nedokáže představit nához krmítka s touto jemnou špičkou a má strach z jejího poškození. Zcela zbytečně. Odhozová zátěž prutu je určena páteří. Zatížení prutu tedy nese jeho tělo a špička tvoří pouze přechod mezi prutem a vlascem, který kopíruje a kterému se vždy poddá. Funguje totiž pouze jako signalizátor záběru. Špičky jsou rozlišeny většinou různými reflexními barvami nanesenými na koncovou část. Ty mají za úkol nejenom rozlišení gramáže, ale také nám výrazně usnadňují sledování špičky při lovu. Některé firmy udávají rozlišení v uncích – (oz) – vyznačením na spodní části špičky. Jedna unce je v přepočtu přibližně 28 gramů. Nejčastěji dodávané jsou špičky s označením 1 – 3 oz, ale je možné koupit i špičky 0,5 oz. Jemnější špičky jsou vyrobeny ze sklolaminátu, který je velmi pružný, tvrdší jsou pak vyráběny z uhlíkových vláken.

špičky různých gramáží

Text a foto: M. Thiele