Plavaná je z pohledu příznivce sportovního lovu tloušťů rozhodně zajímavější než položená. Plavačkář zůstává mobilní, může operativně reagovat na změny v chování a braní ryb. Uvedenou technikou se tloušťům nabízejí prakticky všechny populární nástrahy (ovoce, žížaly, chlebová kůrka, sýr atd.).
Při plavané se osvědčují delší pruty (3,5 až 5 m) s jemnou špičkou a tvrdší páteří. S delším prutem můžeme lépe nadržovat vlasec, který má pod tíhou proudu tendenci vytvářet oblouky, jež rybáři znemožňují přímý kontakt s nabídnutou nástrahou. Právě oblouky vlasce na hladině už připravily řadu lovců o úlovek, jelikož v okamžiku záběru nebyli schopni pohotově reagovat a zaseknout.
Na malých řekách či potocích s hustým porostem po březích je však nutné volit pruty kratších rozměrů. Koruny stromů a keřů nad hlavou rybáře jsou problematické při manipulaci s delším prutem, především pak při nahazování, záseku a zdolávání ryby. Špička prutu v takových případech nezřídka uvízne ve větvích, zamotá vlasec či celou udici, což rybáře přirozeně rozhodí...
Vlasec bez ohledu na použitou nástrahu by měl mít průměr 0,12 až 0,18 mm. Tloušť se silnějším vlascům obvykle vyhne (výjimky potvrzují pravidlo). Tím spíš, je–li voda v řece průzračná. Musíme si uvědomit, že se jedná o velmi plachou rybu se solidním zrakem.
Příliš tenké monofilní vlasce (0,08 až 0,12 mm) jsou v místech, kde se vyskytují větší kusy, zase riskantní. Zatímco bolen bojuje u hladiny a nezajíždí do vázek, tloušť v maximální možné míře využívá síly proudu, kde se drží u dna a hledá zastání u nejbližší možné překážky (trávy, větve, balvany apod.).
Na kterou část vodního sloupce se zaměřit?
Při lovu jelce tlouště na plavanou seřídíme koncovou udici tak, aby se nástraha lehce šoulala po dně, nebo aby po něm zlehka klopýtala. Vzdálenost zátěže od háčku by měla činit asi 30–45 cm, splávek s nosností od 1 do 3,5 gramu (v závislosti na hmotnosti nástrahy) ve tvaru kapky (v silnějších proudech) či brčka (v klidných partiích revíru).
Zvolenou nástrahu, kterou jsme bez zbytečného rámusu lehce pustili před sebe, necháme volně unášet proudem, aniž bychom narušovali její přirozený pohyb. Na břehu musíme být až úzkostlivě opatrní při nadržování vlasce a při srovnávání oblouku. V takových momentech totiž obvykle dojde k popotažení splávku i nástrahy, což na nedůvěřivou rybu působí rušivě. Proto všechny tyto úkony provádíme tak, aby chod nástrahy příliš neutrpěl.
Musíme také počítat s tím, že splávek budeme pouštět třeba i dvacet metrů po proudu. Budeme proto potřebovat plnou cívku vlasce, a také odpočinuté oči, které se budou soustředit na malý unášený splávek. Zrak je při tomto způsobu lovu nesmírně důležitý, protože záběr velkého tlouště jen málokdy přijde přímo pod stanovištěm rybáře. Často je to dál od lovce, často se jedná o záběr obtížně rozpoznatelný. Proto i s takovými ´maličkostmi´, jako je svěží zrak, musí dobrý lovec tloušťů počítat.
Záběr tlouště, resp. jeho razance je opět závislá na zkušenosti ryby a momentálních podmínkách – roční doba, teplota vody, její čistota atd. Obecně platí, že mladší tloušti berou energičtěji než tzv. mazáci, kteří jsou přece jen opatrnější.