Jak jsi se vlastně dostal k rybařině?

Václav Fikar Přes tátu, který býval rybářem. Bral mě na ryby na Jesenici už jako malého kluka, poprvé když mi bylo pět let. Víš, my tenkrát bydleli ve vesničce Podhrad u Chebu, kde jsem se narodil. Právě tato vesnička leží na samém okraji Jesenice. Takže on se mi tam ten rybolov jako záliba doslova vnucoval. Od našeho domku jsme to měli tři minuty chůzí k největší západočeské přehradě. Společně se mnou tam vyrostlo ještě několik kluků, všichni jsou dnes dobrými rybáři.

Jakou ryboloveckou techniku provozuješ nejraději?

Snažím se být všestranným rybářem, i když jednoznačně nejraději dělám přívlač a feeder. Jsou to zcela odlišné techniky, z nichž každá mi určitě má co nabídnout. Mám rád i plavanou, se kterou jsem ve druhé polovině 90. let odchytal i nějaký ten závod (dokonce jeden mezinárodní v Německu). Dnes už ale 97 procent mých vycházek k vodě tvoří jen přívlač a feeder. Ročně přitom eviduji kolem 200 vycházek k vodě.

Je nový rok. Máš nějaká předsevzetí pro ten letošní?

Předsevzetí nemám, nedávám si je. Mám nicméně takové globální předsevzetí, které se snažím naplňovat už řadu let – být tolerantní a slušný k lidem.

Nedávno Ti vyšla druhá kniha Přívlač na mimopstruhových vodách, která je velmi úspěšná. Jaké pocity ten úspěch provázejí?

Je to směsice velmi příjemných, avšak také zvláštních pocitů. Těmi příjemnými pocity mě naplňuje skutečnost, že kniha má značně příznivou odezvu u čtenářů a že se i dobře prodává. To jsou fakta, která musí těšit každého autora. Úspěch této knihy pak s sebou nese i další věci – začal jsem dostávat poměrně dost nabídek k účasti na nejrůznějších přednáškách o přívlači a na další podobné akce. Dostal jsem také nabídku na testování zboží pro jednu firmu. Přineslo mi to určitý druh popularity, se kterým si zatím neumím dost dobře poradit. Povahou jsem totiž spíš introvert, samotář, který má rád svůj klid, což by moje žena určitě potvrdila. A nyní se mi třeba v Plzni u McDonalda stalo, že mě tam poznal nějaký malý chlapec, jenž tam byl s rodiči. Vykřikl: "Jé, mami, pan Fikar z tý knížky!" A rodiče i lidé od stolků se všichni otočili, až jsem nad tím dvojitým cheesburgerem zčervenal. Chlapec to pak vyšperkoval tím, že si přiběhl ke mně pro podpis, což osazenstvo s údivem sledovalo, neboť drtivá většina z nich samozřejmě nevěděla, kdo jsem. Takže jsem ten minulý týden rozdal svůj první podpis na ulici. Jinak druhý až čtvrtý den po Štědrém dnu jsem měl také dost telefonátů, a to dokonce i od lidí, kterým jsem nikdy svůj mobil nedal. V neděli 26. prosince jich dokonce bylo od rána tolik, že jsem si odpoledne raději vypnul mobil, abych měl klid a čas pro rodinu. Netuším, kde mnozí z nich sehnali mé telefonní číslo.

Jak dlouho jsi na knize pracoval?

Na knize jsem pracoval průběžně tři roky. Použil jsem část materiálů, které jsem už dříve publikoval na Chytej.cz. Ty jsem za pochodu doplnil či jinak upravil. K tomu pak logicky přibyly dosud nepublikované věci, až vznikla nějaká podoba knihy. Je to řečené velmi jednoduše, ale v zásadě je to tak. Chtěl bych touto cestou poděkovat panu nakladateli Frausovi za to, že on sám věnoval spoustu času tomu, aby vymyslel atraktivní grafiku pro mou knihu. Právě grafika je totiž jednou z věcí, kterou čtenáři dost oceňují.

Byla nějaká část hodně náročná?

Nejnáročnější byla asi ta úplné nejkratší část knihy – úvodní dvě až tři stránky, kde se připomíná historie přívlače v Česku. Byly tam problémy s dohledáním a reálným datováním některých informací, celkem třikrát jsem to přepisoval. Našel jsem sice řadu pamětníků z různých koutů republiky, avšak jejich paměť už byla příliš chatrná a mnohé údaje si kolikrát zcela odporovaly. V jednu chvíli už jsem si pomalu začal nadávat, proč vůbec jsem si tu krátkou historickou část na úvod knihy vymyslel. Dnes jsem ale rád, že tam je. Myslím, že je to docela zajímavé, i když krátké čtení. Podařilo se mi to i díky nezištné pomoci Jirky Podskalského.

Václav na rybách

A nějaká veselá příhoda "ze psaní"?

Docela rád bych nějakou prozradil, jenomže si nemohu žádnou vybavit. Ten poslední rok před uvedením knihy na trh byl spíš složitým, místy stresujícím obdobím. Manželka totiž celých osm měsíců ležela s rizikovým těhotenstvím v nemocnici, takže já byl doma sám na našeho staršího syna. Když jsem přišel z práce domů, musel jsem s ním udělat úkoly, učit se, navštívit ženu v nemocnici, udělat večeři atd. A pak, když jsem syna uložil a nejraději bych si šel – zbitý jako pes – také lehnout, jsem musel zasednout k počítači a pracovat. Bylo to hodně náročné.

Plánuješ i nějaké další knihy?

Ano. Nyní připravuji monografii štiky, na kterou už mám smlouvu s nakladatelstvím Fraus. Kniha vyjde v létě roku 2006. Po ní bude následovat další odborná publikace, k níž už jsem se rovněž zavázal, i když dosud ne písemně. Pak bych si chtěl od ryboloveckých publikací odpočinout a konečně dokončit svůj fantasy román, který už mám přes tři roky rozdělaný.

Myslíš, že se mohou návštěvníci Chytej.cz těšit na nějaký článek z Tvého pera?

V blízké době asi ne, protože mě velmi zaměstnává práce na nové knize. Jinak to ale vyloučit nemohu. Pokud budu mít pocit, že mám čtenářům v danou dobu co nabídnout – buď zajímavost, zábavu nebo nový ověřený poznatek – tak ho rád budu na Chytej.cz publikovat. Potřebuji teď nové impulsy, nové zážitky, novou sezónu.

Co bys do nové sezóny popřál všem SPORTOVNÍM rybářům?

Co bych jim popřál? Já nevím, snad dobře zarybněné vody a alespoň občas na prutu pěknou rybu. Nám všem bych pak popřál více tolerance, vzájemné úcty a respektu. Pro dobré fungování jakékoliv společnosti to jsou nesmírně důležité věci. A na závěr zdraví, to ze všeho nejvíc. Věř, že dobře vím, proč to říkám.


Václave, díky za rozhovor

David Havlíček