Nakonec jsem po různých diskusích na internetu a víceméně skeptických reakcích ostatních rybářů, dospěl k názoru, že pravdu mám já a že jim tak defakto ukážu.

duhaci Takže jsem po studování všech možných zdrojů zakoupil prut Morewel aftma 2. Na prutu mne upoutala jednak jeho hmotnost 60 g, tak průměr blanku u rukojeti 4 mm. Také cena do 6 tisíc se mi zdála přijatelná. Protože jsem z Karlovarského kraje, nechal jsem si prut poslat na dobírku. Jenže ouha! Prut sice došel se všemi náležitostmi včas, ale sedlo bylo z kategorie prutů za patnáct stovek a ne prutu této cenové kategorie. Navíc byla korková rukojeť krátká a to mám ruku spíše malou. K tomu všemu byla ještě rukojeť posunuta trochu do strany. Takže po zvážení všech pro a proti jsem prut nechal předělat podle svých představ u Aleše Barana. Prut osadil novým sedlem a novou rukojetí dle mého přání. Sice jsem ztratil nárok na záruku, ale za to jsem získal prut naprosto perfektní s příplatkem doslova pár korun. Jelikož se tato přestavba stihla do zahájení pstruhové sezóny, zbyla už pouze jedna maličkost, a to sehnat naviják, který by tento prut jak funkčně tak desingově doplnil. Nakonec jsem se zamiloval do mašinky od firmy Tica (Fischmaster S 103). Osadil jsem ho plovoucí šňůrou (Rio) a tak jsem celou výbavu pořídil lehce nad 10 tisíc, což byl můj limit.

Po klasickém ranním začátku s vláčákem, jsem odpoledne 16.4.04 uskutečnil premiéru s tímto cajkem. První ulovenou rybou byl potočák okolo 20 cm, který jakožto první zdolaná ryba naplnil mé očekávání. Perfektní práce prutu a naprosto neskutečný pocit ze zdolávání mne utvrdil v mém předpokladu. Udělal jsem dobře.

Ovšem chtělo to větší rybu a zavřít tak pusu všem, co tvrdili, že budu lipany tahat z vody polomrtvé únavou po zdolání. Druhý den jsem se vydal na závodní úsek do Svatavy na vysazené duháky (pokud tam tedy ještě nějaké ryby zbyly). V silném dešti ulovil první rybu můj kamarád Mirek a jelikož rybu (duháka) na svou pětku zdolával poměrně dlouho, trochu mne zamrazilo. Z přemýšlení mne vytrhla rána do prutu a já jsem začal zdolávat první slušnou rybu sezóny. Duhák předvedl několik výskoků a několikrát se postavil bokem do proudu. Rychlost mého zdolávání se od Mirkovo ale moc nelišila. Plamínek nedůvěry byl definitivně sfouknut, což jsem si potvrdil hned následující den při výpravě na Střelu. Tam jsem celkem suveréně páčil lipany kolem 35 cm. Vlastně celou dobu jsem chytal na sestavu mušek zakončenou goldem (vel. 10 – hlava 3,5 mm), což porazilo na hlavu i další teorii, že prut je pouze na suché chytání. Prut se choval naprosto korektně, házení bylo velmi přesné, pouze při záseku musí být pohyb ruky trochu energičtější. Díky jemné špičce se mi podařilo zdolat ryby, které by se na tvrdším prutu zcela určitě vyřízli. Muškaření na sucho je samozřejmě pro tento cajk to nejlepší. Umožňuje naprosto lehounký dopad mušky při používání vlasce 0,08 bez jakýchkoliv problémů. Jediným problém je vítr (při silném se prakticky nedá chytat) a pro slabší házeče (já se mezi ně také řadím) jsou problém hody delší 12 m.

Stále jsem ovšem pochyboval o vytažení větší ryby. Od p. Klímy jsem četl, že na prut zdolal bolena 70 cm. Dokonce tento uznávaný muškař tento prut používal při předváděcí akci na Vltavě, což mne vzhledem k velikosti řeky celkem překvapilo. Mirek jako účastník akce mi ale potvrdil, že jiný prut neměl v ruce. Ale znáte to, pruty prodává, nebude je tedy hanit.

k.

pstruh Pochybovačnost se nyvyplácí, v polovině června jsem na prutu měl konečně RYBU. Potočák kolem 45 cm, mi předvedl ukázku chytrosti ryb. Napřed se po záseku vydal do proudu, abych se po padesátimetrovém sprintu v neoprenech, zase otočil a pomalu se proti proudu vydal zpět pod jez, na místo ulovení. Tam se mi po několika minutách přetahování vypnul asi jeden metr od podběráku. Bylo to díky prutu? Měl bych s pětkou víc šancí? Možná!? Ne! Prostě jsem to uspěchal. Však to znáte. Už jsem se viděl, jak ho fotím!!!

Takže opravdovou zkoušku ohněm jsem udělal na soukromém revíru. Vyjel jsem na asi 3 ha rybník a zkusil chytat ryby z boatu na sucho. Celkem solidně sbírali a taky se mi brzo podařilo ulovit první rybu – kapr 25 cm. Vymotal asi 15 m šňůry, než se mi jej podařilo otočit. Nakonec jsem ho asi za 3 min zdolal. Na další nához zabral konečně duhák. Velmi krásně zmasilá a vybarvená ryba bojovala ze všech sil. Po cirka 4 –5 minutách jsem ho navedl do podběráku (41 cm a skoro 1 kg váhy). Poté se mi několik ryb nepodařilo zaseknout a nakonec jsem zdolal ještě sivena stejných proporcí jako měl duhák. Prut se tedy může použít i tady, ovšem ideální je spíše na řekách do 15 m. šířky a 2 m hloubky.

Na podzim, jsem při klasickém lovu na nynfu nasadil několikrát k lovu i jiga a prut opět nezklamal. Při nahazování mi pomohla zkušenost s tímto cajkem, ale až taková báseň to zase není.

duhaci 36 s 36cm, lipan 32cm A jedna příhoda na konec: V klasickém lipanovém proudu po krásném potažení šňůry zasekávám rybu. Ta po záseku stojí v proudu a ryje do dna. Lipan! Míra se mi směje, že mám vázku. Rybu se mi ani po minutě nedaří odlepit z místa, takže už vím, že to bude slušný kousek. Opírám se tedy do prutu a popotahuji rybu kousek k sobě. Kdepak! Ta se naopak vydává po proudu. Bere si asi 3 m šňůry. Už k sobě rybu pomaličku přitahuji. Prut je do oblouku. Hladinu řeže nádherný prapor. "Ten má čtyřicet!", křičím na Míru a sahám po podběráku. "Kde je...?" zakleju. Nemůžu ho nahmatat. "Nechal jsem ho v autě", bleskne mi hlavou. "No nic, navedu rybu blíž k sobě a chytnu jí do ruky", říkám si sám pro sebe. Děje se ovšem něco neočekávaného. Lipan se vydává proti mě a vypadá to, že se chce celkem bez boje vzdát. Nestačím šňůru tak rychle dobírat a tak mi ryba projede mezi nohama. Cítím záškuby na pravé noze. Ano, lipan při průjezdu zasekl horní přívěs do neoprenů. Z dálky vypadám jak při záchvatu epilepsie. Snažím se se zmítající se rybou vylézt na břeh. Ještě jí při tom chytám volnou rukou, ale marně. Při posledním kroku se ryba uvolňuje. Zírám jak opařený na její majestátní odjezd zpět do proudu. Zlost si vylévám na prutu, který posílám ala Jan Železný ladným hodem po pobřežního porostu. Naštěstí to přežívá bez újmy. Mirek se mi směje: "Hele vypadalo to, že jsi udělal všechno, aby jsi tu rybu ztratil". Já už celkem v klidu kouřím a myslím si své. Mirek dodává: "V prutu to nebylo, je to v rukách...". Ano, je to v rukách, dnes i nohách a lipan je v ...

Takže, nebojte se jemné muškařiny. Stojí to za to. Pouze bych apeloval na jednu věc: díky neustále se zvyšující technické vyspělosti našich cajků, získáváme nad rybami čím dál větší převahu. Vyvažme to prosím větší benevolentností k přemoženému soupeři a vracejme více ryb zpět. Vývoj prutů se zastavil na čísle 0 a aby za chvíli dvojka nebyla braná jako universál záleží především na nás a našem chování.

Text a foto: Rudolf Gašpar