Nechci Vás nudit podrobnou charakteristikou této ryby, kterou si každý může vyhledat v odborné knize. A tak vše zkrátím pouze na mé poznatky, které nejsou vyčteny z knih. Bolen dravý – dravá ouklej, jak této rybě s oblibou říkám, protože téměř každý „nerybář”, když spatří na břehu tohoto stříbrného dravce si myslí, že to je „přerostlá ouklej”. Jedná se o jednu z nejinteligentnějších ryb vodní říše. Žije jak ve vodách stojatých, tak i tekoucích. Nejvíce se vyskytuje ve velkých přehradních nádržích a větších řekách. Můžeme ho najít i ve velkých rybnících, písácích či lomech. Už jako malá rybka se chová dravě, téměř 20ti centimetroví bolínci dokáží udělat pěkný rozruch v hejnech odrostlého potěru. Od této délky se učí své „srkání” v hejnech drobných rybiček, za které by se nemusel stydět ani pořádný okoun, který tímto způsobem také loví. I když, ne zcela totožným. Jednoduše a stručně řečeno, je to – kaprovitý dravec, před kterým má respekt každá titěrná ouklej či jiná šupina.
Bolen se mi líbil už ve věku, kdy jsem nerozeznal cejna od kapra. V této době mě tato ryba začala fascinovat především svým neobvyklým způsobem života. Vodní samotář, který polovinu roku kočuje podél břehů a nahání oukleje. V zimě se stahuje do hlubších částí přehrady a plení rybí drobotinu někde u dna. Tento dravec upoutá pozornost každého rybáře svým poklidem s jakým kopíruje břeh. Mnoho rybářů se spálí, když se párkrát pokusí bolena ulovit. Většinou jsou to „bobkaři”, kterým už nervy nedovolí, aby bezzubý dravec nadále lovil v jejich dosahu (většinou na plážích). A proto na jeden ze svých dalekonosných teleskopů naváží vláčecí nástrahu, kterou našli na dně svého rybářského batůžku. Jsou to především různé rotačky, plandavky, heintzky a občas i něco novějšího. Říkám Vám předem, k přelstění bolena tudy cesta nevede. Ulovení v tomto případě bych bral jako velkou dávku štěstí nebo za bolenovu úmyslně spáchanou sebevraždu. Specialistů, kteří se pokouší přijít přehradním bolenům na kobylku není mnoho, ale já jsem měl to štěstí, že jsem na jednoho z nich před pár lety narazil.
Pozoroval jsem lovícího rybáře, který chytal na velmi pěkný wobler a nahazoval ho co nejvíce na volnou vodu. Všechno vypadalo skvěle, až na lidi, co na starého pána řvali: „Na co to chytáš, vždyť tam nemáš lopatku”. Rybář mlčel. Provokatéři zařvali podruhé: „Dej tam něco s lopatkou, pak toho bolena chytíš, vždyť ten wobler nejde ani pod hladinu”. Rybář stále neodpovídal a hleděl si svého. Lidi na mostě polohlasně řekli: „Ten nic nechytí, je to blázen”, a pokračovali v cestě. Jen já jsem zůstal stát na místě a z dálky pozoroval muže, který trhavě přitahoval woblera. Zkrátím to. Během chvíle tento pán chytil a zase pustil 4 boleny přes 70 centimetrů. V tomto okamžiku jsem lovu bolena úplně propadl. Byl jsem v tažen do velkého kolotoče o zdolání onoho stříbrného krále.
Přemýšlel jsem, čím to mohlo být, když rybář měl podobného woblera jako já. Bohužel toho mého nechali boleni bez povšimnutí. A v tu chvíli mi to došlo. Vždyť jeho wobler neměl lopatku! A tak ve mně začalo hlodat veliké pokušení, zda mám svůj jediný wobler připravit o lopatku. Tím pádem bych zkazil celý chod wobleru a ochudil se o krásné štičí záběry. Začal jsem přemýšlet ještě víc, jak přiblížit chod wobleru s lopatkou tomu, na který chytal starý pán. Vrátil jsem se do chatky a položil nástrahu na stůl. Přemýšlel jsem, jak wobler navázat, aby nezajížděl pod hladinu, ale aby jel přímo po ní a hlasitě šplouchal. Napadlo mě, že bych ho mohl přivázat za očko, které drží trojháček blíže k lopatce. Vyzkoušel jsem to, ale pohyb nástrahy nebyl vůbec podobný té, na kterou lovil starý pán (wobler jezdil příliš do stran). Proto jsem přemýšlel dál. Napadlo mě, přivázat wobler mezi trojháčkem a očkem. A pak mě to napadlo! Pomohu si gumičkou. Vše je dobře vidět na obrázku č. 1.
Nyní mi wobler vyhovoval a bolenům také. Ještě ten večer jsem do chatky přinesl rybu k 60 cm. Druhý den ráno se mi u malého mola podařilo zaseknou bolena přes 80 cm, bohužel sem ho nezdolal. Vypl se mi u nohou. Rodiče mi příliš nevěřili, ale mě to bylo celkem jedno. Já věděl své.
Po příjezdu domů jsem začal uvažovat, jak vypilovat techniku uchycení wobleru. O tom, na co jsem přišel, se dozvíte příště.
text a foto: jiris
tak to je něco uvidíme co se dočtu dál
No chybí jedna velmi dobrá nástraha, jinak dík za ten seriál moc jsem si početl. A nyní k té nástraze. Chytám boleny na Lipenské přehradě, díky ochraně jejich trdliště u Žlábku ( koukněte se do popisu revírů ) je dnes na Lipně neuvěřitelné množství nádherných bolenů. Problém je jak je chytit při rozloze Lipna. Chytá je na napařenou housku namočenou v " masoxu „. To prosím není vtip. Housku nechávám plavat na hladině s jednohákem tak velikosti 8 a se splávkem udělaným z “ brčka " z lepšího baru, má průměr cca 7 mm a délku 25 cm. Nejdříve si najdu místo kde mi fouká vítr do zad a nakrmím starými rohlíky rozšlapanými v novinách a na cca hodku namočenými v vývaru z masoxové kostky. počkám až vítr odeženekrmení na vodu. Potom opatrně nahodím a na silon dám vlaječku z novin a počkám až nástraha dožene krmení a položením prutu zatopím vlaječku aby nástraha nepředeběhla krmení. Boleny pouštím ale již jsem měl i rekord 12ks 48 –65 cm velkých bolenů. Nejvíc mě ale otravují kapři když je sluný den. No alespoň ta moje rybožravka ( manželka dostane občas rybu.
A teď do mě, ať to tady žije? Ruda doufám, že jsi to přečteš :-)
Proč nás takhle napínáš? Šupito presto zasedni rychle ke compu a piš další zajímavé řádky ať víme, co Jsi vyšpekuloval !!!
Sedum neboj už je napsanej :-)