Byl abnormálně teplý duben a já jsem každý den chytil těchto dorostenců za necelé 4 hodiny minimálně 10. Musím podotknout, že všichni se vrátili zpátky do vody s přáním ať pošlou prarodiče. Bohužel, přání zůstalo nevyslyšeno. Ale byl jsem odměněn jinak. Jako každý den i ten osudný jsem nastražil kukuřici na vlas a nahodil asi tak 40 m od břehu. Pohodlně se usadil do stoličky a vše šlo jako předchozí dny. Co chvíli mě hlásiče zapípaly a kapříci si dělali výlet na břeh.

Při jednom takovém zaseku se mě zdálo, že vlasec se našponoval nějak blízko u břehu, ale po chvíli se srovnal a já cítil, že tentokrát by to mohl být úlovek větší. Snad onen vysněný prarodič. Když se mě ho podařilo po pár minutách přitáhnout blíž ke břehu a spatřit ho, nemohl jsem se nejdřív ani nadechnout, jak jsem byl překvapený. Na háčku vysel kapr a na krmítku se zmítala pěkná štika. Když jsem celý rozrušený z té podívané podebral úlovek a vytáhl ho na břeh, mohl jsem si konečně oddechnout a uklidnit se. Kapr měřil 42 cm a štika 60 cm. Oba putovali zpět a to nejen kvůli tomu, že dravci byli ještě hájeni.

Během těchto mých kouzelných návštěv u vody se mi srdce rozbušilo ještě jednou. Opět jsem chytal na mou oblíbenou kukuřici na vlas, když v tom sfingr vystřelil vzhůru a hlásič se mohl zbláznit. No prostě záběr, jak mnozí říkají: „hrčák”. Než jsem zareagoval, tak z navijáku zmizelo pěkných pár metrů vlasce. Už při prvním kontaktu s rybou jsem cítil, že konečně je tam můj vysněný kapří stařešina. Jelikož jsem chytal na 20 vlasec, musel jsem opatrně, abych o něj nepřišel. Ale abych to zkrátil. Po necelých 10 minutách se třepal v podběráku nikoliv kapr, ale sumec 70cm – na kukuřici. I on byl samozřejmě vrácen vodě. Jako naschvál oba dravci zabrali v době hájení a potom celou sezónu se rybáři ani neukáží.

A potom, že ryby nemají rozum. Ale jednou ... snad.

Petrův Zdar! Lup