Známý se však nedal snadno odbýt, až mě nakonec přesvědčil ke zkoušce. Koupil jsem tedy dvě krabičky červů a bez zvláštního nadšení je odvezl domů. Tam jsem vyrobil jednoduchou směs z asi 1/3 prosítované hlíny a 1/3 kukuřičného šrotu.Do plastového kbelíku jsem dal namočit řepku, kterou jsem nechal do druhého dne bobtnat. Ráno jsem jel opět do práce. Odpoledne jsem do směsi přidal řepku, která již byla správně nabobtnalá. Nakonec přiměřeně strouhanky, aby směs správně zhutněla a daly se z ní dělat kompaktní koule.

ilustrační foto: DaH Naložil jsem do své Škody 120 nádobíčko, krmení a již zmíněné červy (které mi maminka s odporem vyhodila z ledničky ). Takto vybaven jsem zajel na pro většinu místních rybářů nepříliš atraktivní rybník. Chtěl jsem hlavně chytat sám, bez kolegů. Ze směsi jsem udělal tři koule velikosti mých dvou dlaní. Ty jsem řádně umačkal, aby byly opravdu pevné. Poté jsem je rozpůlil a nacpal je těmi odpornými červíky. Opět pořádně umačkat, aby se nerozpadly za letu, ani nárazem o hladinu, ale rozložily se pomalu až na dně. Naházel jsem je na jedno místo nedaleko potopeného stromu, na hloubku asi 1,5m. Rozbalil jsem svůj picker, a vytvořil jednoduchou montáž skládající se z průběžné 8gramové olivky, obratlíku a tenkého háčku. Kmenový vlasec o průměru 0,18mm a návazec 0,14. Krmítko jsem nepoužil, protože jsem předem navnadil. Na háček jsem za koneček napíchl dva mrskající se červíky.

Nahodil jsem na předem prokrmené místo, dopnul jsem vlasec a čekal. Chvíli se nic nedělo, než se ryby uklidnily. Po dopadu těžkých návnadových koulích byly pravděpodobně rozjeté daleko od místa lovu. Asi po deseti minutách přišel první záběr. Špička pickeru se jemně zachvěla a poté prohla do slušného oblouku. Sice to byla ta nejjeměnější ale stejně to byl pěkný záběr. Opatrné zdolávání a na břehu se ocitl první kapr (kapřík). Krásně zbarvený a zdravý bez vnějšího poškození. Měřil 42cm a putoval zpět do rodného rybníka. Poté následovala smšť záběrů kapříků kolem 30cm. S jemným pickerem pěkné zdolávačky. Poté záběry trochu opadly, takže jsem přivnadil směsí a červy. Záběrů znatelně přibylo. Na krmné místo najeli kromě kapříků i líni. Plotice a karásci vůbec.Nebo jsem alespoň žádného nezdolal. Asi po hodině mě kapříci pomalu přestávali bavit. Přestal jsem vnadit svou šrotohlínovou směsí. Na louce u rybníka jsem zničil jednu krtečinu a do hlíny z ní jsem přidal pouze červy a rousnice, které jsem nalezl pod kameny. Záběrů menších ryb ubylo a přišel i první velký lín. Toho jsem chytil na kombinaci rousnice a červa. Metr ukázal 39 cm. Poté přišli ještě dva kapři 49 a 51cm. To byl s jemným prutem opravdový souboj. Tyto dva jsem úspěšné zdolal, ale jedna větší ryba se mi utrhla.

Takto jsem v podvečer vyčerpaný ukončil lov. Měl jsem hlad a to už mě u vody asi nic nezdrží :–). I přes trvalý odpor k masným i jiným červům jsem se přesvědčil, že tyto přírodní nástrahy mají opravdu něco do sebe a při lovu feedrem se staly se žížalami všeho druhu mými jasnými favority. Jestli i vy pociťujete k "hýbající se strouhance" odpor, tak ho překonejte, protože to opravdu stojí zato.

Lovu zdar Chose.

PS: "hýbající se strouhanka" je můj výraz pro !masné ne moučné červy!, protože se prodávají ve strouhance a ta se opravdu hýbe.

PPS: omlouvám se, že vnadím bílými červy, kteří jsou jako návnada zakázáni. Dále se omlouvám rybářovi, který přišel při mé návštěvě u kamaráda v prodejně nakoupit červy. Už si na ně pravděpodobně nikdy nezachytá. Jeho drahé polovičky jsem se jen tak mimochodem zeptal, jestli strpí hýbající se strouhanku v ledničce. Následovala otázka na manžela, jestli ten "HUMUS" opravdu dává do ledničky. Na kladnou odpověď následovala sprška nadávek, dále jsem zaslechl něco o praseti atd. Nic víc jsem slyšet nepotřeboval. Rychle jsem prodejnu opustil, abych od dotyčného kolegy nedostal přes ústa jednu preventivní, jednu ze zvyku, jednu ze zlosti nad reakcí jeho drahé chotě a jednu ze vzteku nad tím, že na červy si až do rozvodu nezachytá. :–) stane se...