Řeka Rio Ebro a její přehrady

To je také Španělsko, o kterém sníme spíše my, rybáři. Pravdou je, že mnozí z Vás si pomyslí: o tom už toho bylo tolik napsáno a budou mít pravdu. Já bych tyto řádky rád věnoval jakémusi shrnutí osobních zkušeností z návštěvy obou přehrad nacházejících se na známé řece Ebro. Určitě dnes nečekejte příspěvek typu – přijel, nachytal a odjel jsem. O loňské výpravě jsem už psal a o letošní vám budu vyprávět někdy jindy.

Obě přehrady Riba–Roja (čti ”ribarocha”) a Mequinenza (čti ”mekinenza”), která bývá nazývána Aragonským mořem jsou z Prahy vzdáleny cca 1900 km a cesta k nim trvá podle stylu jízdy 18–26 hodin. Každá z obou přehrad má své a netroufnu si říci, která víc ”stojí za to”.

Riba–Roja

Pro pořádek uvádím základní informace: délka přehrady je 30 km, šířka se pohybuje od 200 do 500 m, hlavními přítoky jsou řeky Ebro, Segre a Cinca. Návštěvníky bude však spíše zajímat její rybí ”náplň”, hloubky, charakter dna a okolí. Začnu raději od konce. Okolí přehrady je místy velmi podobné našemu Orlíku, kdy se vysoké skalnaté stráně místy doslova zařezávají do vody do hloubek 5–20 metrů. Některé části přehrady mají břehy naopak vcelku mírné s rákosím ve vodě a relativně mírným klesáním dna, ale celkový charakter je ”přehrada hluboce zaříznutá v údolí mezi okolními pahorky s četnými zátokami”. Popsat pocity, jaké jsem měl při příjezdu do některých romantických zátok ani nedokážu.

Maximální hloubka přehrady se podle našich zjištění pohybuje okolo 23–26 metrů. Dno je většinou skalnaté, místy jsme zaregistrovali určité nánosy bahna. S výjimkou bývalého řečiště je dno přehrady doslova poseto velkým množstvím vázek. Při napouštění přehrady byly totiž zaplaveny celé olivové háje a borové lesíky, aniž byly předtím stromy odstraněny. Samozřejmě lze nalézt řadu míst, kde je dno relativně čisté a bez vázek. K tomu postačí echolot a schopnost ”číst” zobrazené údaje či informace od průvodce.

Co se týká rybí osádky, jsou nejčastěji lovenými druhy ryb kapr, candát, sumec a black bass (okounek černý). Množství ryb, především kaprů a sumců, je impozantní i přes vyvíjený tlak ze strany rybářů. Candátů se údajně v posledních letech loví méně, přesto bude český rybář velmi mile překvapen. Způsob lovu je téměř identický s lovem candátů na českých vodách. O black bassovi mohu říci, že jsme jich viděli dost a dost, jen jeho lov vyžaduje určitou specializaci a my přeci jen chtěli lovit především sumce.

Pokud se budete chtít věnovat lovu sumců, je na této lokalitě asi nejvhodnější lov za pomocí trhací bójky, velmi dobřezde funguje "můj" i koncový kotvený splávek (ve větších hloubkách či vázkách je optimální kotvení kamenem a je potřebné použití trhacího vlasce–např na 20m hloubce, kde jsou stromy do 10 metrů a my chceme lovit v hloubce 2 metry, použijeme cca 16–17m dlouhý trhací vlasec o nosnosti 5–10 kg), vábničky a přívlače. Vábnička bývá na přehradě Ribaroja v posledních letech dost zatracována, vlastně ani my jsme při jejím používání záběr neměli, ale domnívám se, že v odlehlejších částech přehrady se úspěchy mohou dostavit. Lov na položenou, event. s podvodními splávky je reálný pouze v úsecích s ”čistým” dnem.

Co se týká kaprů, mohu říci, že zdolávání tak bojovné ryby, jakou je místní kapr, je skutečný zážitek a i ”nekaprař” si takový souboj rád vychutná. Jelikož nejsem kaprař, nemohu radit, ale jedno vím jistě: je potřeba mít velké množství vnadící směsi a kukuřice (nejlépe zn. Bonduel ze supermarketu). Jinak zde určitě budou fungovat i ”české recepty” a zkušení kapraři nebudou zaskočeni. Snad jen tou bojovností, ale především tu, myslím, ocení.

Mequinenza

Z malého městečka Mequinenza na horním konci přehrady Ribaroja se návštěvník během deseti minut jízdy autem ocitne na horní přehradě a hned získá dojem, že se přesunul jak v čase tak i prostoru. Přehrada Mequinenza je totiž úplně jiná než ta dolní. Voda v ní je průzračná, přehrada není tak hluboko zaříznutá v údolí a hlavně je mnohonásobně větší. Její délku jsem odhadl na nějakých 80 km a šířka je místy až 2 km. Ne neprávem bývá nazývána Aragonské moře.

Maximální hloubka přehrady je asi 50 metrů, na dolní části, kterou jsme prozkoumávali dosahuje hloubky 25–45 metrů. U některých skal je již pár metrů od břehu hloubka přes 20 metrů. Dno je zde výrazně čistší, skalnaté bez ”dřevěných” vázek, jen v některých zátokách jsou zatopené stromy. Voda zde mívá odlišnou teplotu než na spodní přehradě a bývá výrazně čistší.

Zarybnění horní přehrady je excelentní co se týče množství candátů, sumců a black bassů. I kapři se zde vyskytují v obrovských hejnech. Maximální velikost sumců je zde údajně menší než na Riba–Roja, kusů přes 2 metry už zde však bylo uloveno mnoho. Můj kamarád zde má rekord 215 cm. Bójkování zde povoleno není, neboť tu v minulosti došlo k mnoha vážným i smrtelným úrazům. Hlavní rybolovnou technikou je přívlač a lov s vábničkou, na kterou zde sumci reagují (zatím) výtečně. Přímo skvěle se zde při naší výpravě v dubnu 2004 osvědčil "můj" koncový kotvený splávek (Musí být přetížený a stopený a pak je legální i přehradě Mequinenza. I zde, jako na přehradě spodní je potřeba použít trhacího vlasce a kotvit kamenem cca 1–4kg). Candáti se zde loví stejnými způsoby jako na předchozí lokalitě.

Ubytování na březích a v kempu

Na přehradě Riba–Roja se nabízí hned několik způsobů ubytování. Velmi často praktikovaným způsobem je tzv. bivakování, tedy táboření na břehu přehrady. Málokdo z ”bivakářů” si asi ale uvědomuje, že na tento typ pobytu je v okolí přehrad vydán přísný zákaz. Dověděl jsem se, že někdo z českých návštěvníků porušil některé z platných předpisů a pokuta ve výši cca 60.000,– Kč byla pak pro něj velmi tvrdým trestem. Proto podobné praktiky nedoporučuji. Další možností je ubytovat se v některém z kempů a za rybami na přehradu vyjíždět. Nevýhoda je ovšem zcela zřejmá. V okolí kempů se to rybáři jen hemží a pokud chcete chytat trochu v klidu a v méně prochytávaných místech, čeká vás dlouhé cestování na loďkách a pokud nebudou mít motor alespoň 20 PS, strávíte přejížděním hodně drahocenného času.

Hausbót – dobrá volba

Než jsem se za sumci na Ebro s cestovní kanceláří PEPA vydal, konzultoval jsem výpravu s více osobami, znalými místních podmínek a ti víceméně moji volbu, tedy hausbót, označili za téměř tu nejhorší variantu. ”No nic, posoudím sám” odpovídal jsem jim a také tak trochu sobě, neboť červíček pochybností začal hlodat. Jeden z mých kamarádů, sumcař–profík, mi ”nalil čistého vína”. Řekl mi, že si myslí, že hausbót je fajn, ale že to chce sumce chytat ze břehu a mít loď pouze jako plovoucí základnu. Do přístaviště firmy Badia Tucana jsem tedy tehdy přijížděl s rozporuplnými pocity a přemýšlel, zda se za těmi kritikami skrývá upřímná chuť dobře poradit a nebo jen a jen komerce. Postupně jsem se ještě dozvěděl, že hausbóty byly původně určeny spíše pro rodinné dovolené spojené s plavbou po přehradě, ale během posledních let je začali masivně využívat rybáři.

Celkově bych shrnul rybářskou dovolenou na hausbótu jako dobrou volbu. Ryby chytám už moc let, a tak vím jaké je to hezké bivakovat u vody. Když je dobré počasí a je to povolené. Jenže my počasí dobré neměli a objednat si ho nikdy nemůžete. A riskovat vysokou pokutu a tahanice se španělskou policií? Děkuji pěkně, raději ne. V méně zajímavých obdobích může být i dobré ubytování v kempu. Nám se ale naprosto zamlouvalo, že jsme si mohli hausbótem zajet do odlehlé části přehrady, nepotkat skoro ani ”živáčka” a odtud podnikat krátké rybářské ”výpravičky”.

Hausbót má jednu "nevýhodu". Máte na něm dost pohodlí a svádí vás to k lovu přímo z něj, což není nejlepší volba. Podmínkou pro dobrý lov z hausbótu je absolutní klid v okolí lodi – tedy bezvětří a naprostá disciplína pasažérů, aby ryby nepojaly podezření a byly kolem hausbótu aktivní. My jsme v březnu 2003 z časových důvodů a díky počasí lov přímo z hausbótu ocenili, i když výsledky nebyly valné. Je však otázkou, zda byla na vině přítomnost našeho ”parníku” či slabá aktivita ryb, střídavé počasí a relativně chladná voda (cca 11–12 °C). Peter totiž absolvoval asi po dvou měsících ještě jednu výpravu.

Jednoho večera se při lovu z hausbótu utrhla bójka a jelikož trošku „oslavovali”, nechali nástrahu jen tak „plandat” přímo vedle plovoucího příbytku. Hlasité veselí za popíjení chutných moků provází vždy též odnášení ohřátých tekutin. Při jednom z vyprazdňování močového měchýře náhodně Peter zaslechl zvuk brzdy. Byl to onen odložený prut. Po souboji, který jsem osobně samozřejmě neviděl a těžko ho mohu hodnotit (ale muselo to být zajímavé!) byl zdolán sumec o délce téměř 2 metry. Byl hlukem přiváben? Těžko říct, ale určitě je lepší kĺid na lodi.

Každopádně lednička, vařič, trouba, sprcha, záchod, teráska s křesílky....to je prostě ”havaj”. A co mě naprosto nadchlo, byla možnost zajet si do přístaviště v Mequinenze, tam zamknou hausbót i s veškerým cajkem, za 18,– EUR si nechat vyvézt malou loď s motorem na horní přehradu a spravit si chuť na několika velmi krásných sumcích a candátech. Při bivakování či kempování by byl takovýto přesun asi o dost komplikovanější.

Jedno tedy vím jistě, až zas pojedu s Jirkou a dalšími přáteli za španělskými fousáči, nebudu přemýšlet. Moje volba bude jasná.

Příště se s Vámi podělím o zážitky z výpravy, kterou jsme podnikli v téměř stejné sestavě v dubnu 2004.

Petrův zdar - David Havlíček