Loni jsem poprvé před 16.4. nespal dvě noci. Obvykle nemohu usnout jenom tu poslední a o to hůř se pak v 5 hodin vstává, ale jak jsem již napsal, nespal jsem dvě noci a to z důvodu služby ve špitále a nějak to holt ve spolupráci s alkoholem posilněným pacientsvem nevyšlo. Jo když pijou, tak to ještě jde, ale když se porvou, není jako dřív, že se chlap styděl za to, že dostal do čuni. Moderní zvláště mladí chlapci se svým bolístkem přijdou pochlubit na chirurgii a pak dominoefektem na rentgen a to je můj byznys.
Takže abych si jenom nestěžoval, byl jsem rozhodnut a celkem jsem si byl jistý, že v pohodě usnu. Zvláště, když jsem odpoledne opět po "stodvacátéosmé" vyházel celou tašku vše překontroloval, zkontroloval navijáky, pruty atd. No co budu povídat, usnul jsem ve dvě hodiny. Nevím jestli to právě nebylo začátkem mého konce. Ráno v pět budík a rychle na záchod, něco do pusy a už jsem se soukal do prsaček a hrrrr do auta na Svatavu. Objel jsem hordy nedočkavců naskládaných přímo ve Svatavě (vysadil se duhák) a mazal asi 10 km proti proudu. Přijel jsem na místo a byl jsem tam sám. Hurá. Pomalu jsem složil prut, nasadil naviják, protáhl šnůru a navázal první rotačku. Nevím proč, ale asi i v duchu toho, co němci nazývají "localpatriot" nepoužívám na zahájení jiné než emte s červeným peřím.
Došel jsem k první tůni a počkal na signál z mobilu. Prvě odbilo a rotačka letí ladným obloukem do vody. Podstaná věc kterou se lišilo toto zahájení od ostatních, byl jeden detail a to že jsem měl na navijáku poprvé šňůru a to whiplasku 0,06. No prostě paráda, sice jsem neutrhl ani jednu třpytku, ale za to jsem taky nevytáhl pěknou rybu, prostě hrůza. Jakmile jsem měl na prutu slušnou rybu, nikdy se mi jí nepodařilo zdolat. Nevím jestli to bylo dílem náhody, nebo rukama, ale bylo to tak. Dalším a to velmi podstanou věci se stala skutečnost, že tato šňůra saje vodu takže po hodině lovu, už se mi nevešla na naviják.
Učinil jsem rychlé rozhodnutí a odjel si převinout do kamarádova krámku cívku opět silonem. Bohužel totiž na druhé cívce jsem měl jenom 0,10 vlasec a třpytky jsem trhal jednu za druhou. V 9 hod jsem byl nastartovaný před krámem, ale ouha jediný vlasec který přicházel do úvahy byl modrý fender 0,148. "No co, furt lepší než šňůra", řekl jsem si a byl tam. Byla to správná volba, vydržel mi celý zbytek roku a fungoval bezvadně. Takže jsem tedy vypálil zpátky jako blesk, prohazuji tůň po tůni a nic. Za chvíli už mi to bylo jasné dvě různé stopy od holinek na břehu mne poslali do role diváka. Otočil jsem se na podpatku a vyrazil vzteky k domovu.
Nedalo mi to ale a šel jsem za kámošem do Svatavy na kafíčko, abych se podíval na masařky co a jak. No, vítězoslavný obličej za obličejem míjel zahradu a kupodivu se řeka na chvíli zcela vyprázdnila. Pár posledních hajlovalo v proudu a tak jsem zkusil štěstí asi 500 m od nich v zátočině u garáží, kde bývávali i štiky. Nahodil jsem třpytku a zvoní mi mobil. Pustil jsem tedy ruku z navijáku jal se spojit s kamarádem, který mi zděloval podrobnosti ohledně prodeje mého auta, ale v tom cítím na prutu zaškubání. "Asi větev", říkám si a telefonuji dál, ale lomcování bylo stále silnější, takže jsem hovor ukončil a jal se zdolávat další slušnou rybu zahájení. A taky jo, na položenýho emte kombíka s červeným peřím zabral můj dosud životní lipan 42 cm. Bohužel jsem neměl s sebou ani foťák a ani Míru jsem ještě neznal, takže dokument chybí. Dal jsem mu svobodu a vyrazil pro mušák, protože už jsem viděl i nějaké sebrání.
Ovšem s mušákem to byla opět tragedie, zatímco okolní vláčkaři zvláště na peří tahali rybu za rybou, já byl kyselej jak šťovík. Prostě nic, jakmile jsem hodil mezi sbírající ryby, jako bych tam hodil granát – nic, nakonec se mi podařilo vyloženě vymodlit si jednoho sivenka 15 cm a to byl konec mé eskapády 16.4.03. Za to 17.4.03 jsem po třech náhozech na Ohři 12 P zlomil vláčák, takže taky super. 18.4.03 moucha na Střele 1 – opět bomba – asi 3 proudníci kolem 15 cm. První slušný lov přišel až kolem 20.4. na malém potoce. Nevím jak vy, ale pro mne z toho vyplývá nic nezkoušet, neroztěkávat se způsoby lovu a hlavně si neberte pokud možno mobil. Pokud tedy nemáte malé dítě jako já a jenom jedno auto v rodině. Co mne tedy asi čeká letos? No to nevím, ale vím jistě, že v autě budu mít jenom jeden prut a nedej bože, že ho zlomím.
Jako bonus k článku posílám loňský jarní úlovek Mirka Thieleho, holt kdo umí ten umí.