Woblery značky BigMike

Nakreslím předpokládaný tvar rybky a vyříznu lupénkovou pilkou. Nejlepší je udělat si z tvrdého papíru šablonu a poskládat to na to prkénko tak, abychom ušetřili co nejvíc materiálu. Když to mám vyřízlý, tak pilníkem dopracuji požadovaný tvar, šmirglem to dohladím k dokonalosti a jdu „kuchat”.

Upnu tělíčko do svěráku, ale lehce, ať to moc nezmáčknu, břichem nahoru. Vezmu pilku na železo a vyříznu do břicha drážku. Dále šmirgl a rozšířím nebo i prohloubím onu rejhu. A mám základ.

Teď vezmu nerez drát, nebo zinkovaný. Dříve jsem nastavoval kanc.spínky :–) Nyní mám drát asi 1,5 mm zinkovaný. Nesmí být ani moc tvrdý (aby s ním šlo dobře pracovat) ani moc měkký (deformace oček).

Udělám základní nosnou kostru. Nejlepší je ji udělat z jednoho kusu i se spodním očkem, ale špatně se trefuje to jejich rozložení, tak dělám hlavní linii a očko přidávám zvlášť.A ještě se mi nestalo, že bych to vytrhl. Kdo počítá se sumci, asi by měl udělat vše z jednoho kusu.

Vsadím do rybky, lehce zakápnu vteřiňákem a na to vtláčím zátěž z olova. Tu beru z těch pokrutin, co se prodávají běžně v ryb. potřebách. Natáhnu je, případně kleštěma smáčknu na požadovaný průměr té drážky na břiše a vkládám. Od rypáku po očko na břiše a od očka po prdelku. Nikterak o tom nepřemýšlím, záleží jen jestli chci plovoucí nebo klesající a také na velikosti w. Nebo na velkou vodu udělám baculáka a naplním více olovem pro větší dálku odhozů. To vše časem odhadnete. Okolo očka na břiše nechávám z obou stran prostor tak 2mm, aby tam mohlo dobře zatéct lepidlo.

Když to mám našťouchaný, zakápnu to zase vteřiňákem – sichr je sichr. Když to zaschne, rozmíchám LEPOX TEMPO, a zaleju celou tu rejhu na břiše. (LEPOX podražil, jestli máte jiný nápad – sem s ním). Tady je třeba upozornit na vychytání správného poměru lepidla. Dávám méně té tužící složky a ono to (dost nelogicky) vytvrdne za chvilinku. Najednou se z toho zakouří a je z toho pryskyřice k nerozbití. Když to přeženu s množstvím té tuž. složky, tuhne to pomalu a třeba ještě za 2 dny to lehce lepí. Ale celkem to nevadí. Já mám ale rád rychlé výsledky, tak na to jdu hrrr. Když jich budete dělat víc najednou, tak je asi lepší rozdělávat LEPOX po malých dávkách, kolikrát se stane, že mi to vytvrdne ještě na podložce vedle. Když máme břicho plné, očistíme nožem či pilníkem různé boule a jak říkám „vykvetliny”, které někdy to lepidlo udělá.

A teď k lopatkám. Plexík jsem zavrhl hned v počátku. Je těžký, blbě se opracovává, vypadá to dost humpolácky a také se občas urazí, když se povede „kameňák”. V současné době, pokud nepotřebuji nějakou "big", tak je vyrábím z těch skoro průhledných obalů od foto filmů. Výhodou je snadná opracovatelnost a vlastně nezničitelnost. Na Rapale 11 Jointed GFR mi asi 3x praskla lopatka, Milan Rybů vždy vlepil náhradní od Rekmaje, ale jeden náraz do kamenů a "bolo hotovo". Dal jsem tuto a mám klid. To samé i u jiných origošů. Zárověň je již tvarově předehlá, tudíž plnohodnotně nahradí vpouklé lopatky. Když zajdete do fotofastu, nebude problém. Odříznu dno, fiknu od shora dolů a mám základ. Odhadnu předpokládanou velikost (nejlépe dle nějakého originálu), vystřihnu šablonu z tvrdého papíru, fixem na um. hmotu překreslím na tu rozřízlou krabičku a nůžkama vystřihnu. Snadné a rychlé. Pokud je tvarově trošku nesouměrná, začistím lehce šmirglem a je to!

Tvar lopatky jsem dřív dělal spíš do šířky, měl jsem tvrdý prut a lépe jsem při větším odporu w. cítil jeho chvění. Nyní spíš dělám užší a trošinku delší. Má to menší odpor ve vodě, akce je také klidnější a šetřím tím i prut. Pokud jde o ty hlubokopotápivé, co jsou také nafocené, moc je vymakané nemám. Mimochodem, ten vpravo nahoře je origoš Rapala – Risto :–) Ono je dost pracné z tělíčka vyvádět a tvarovat tu drátěnou kostru, trefit správný sklon lopatky apod. V stojaté vodě mi chodí, pokud se s nimi vláčí pomaleji, ale na tekoucí vodě moc nefungují. A nemám trpělivost vychytávat jejich mouchy, kor když na ně skoro nechytám. A teď jak ty lopatky dávám do hotové rybky. Vzdálenost od čumáku odhadnu, nebo dle originálu, sklon také. Nebudu tady rozebírat vliv sklonu apod. To znáte. Fakt to odhaduji a asi víte, že i třeba Rapala má u stejného typu odlišnou hloubku ponoru. Jak říkám, dle potřeb měním sklon a popřípadě i tvar lopatky. Možno dát větší a u již hotového woblera klidně dle chodu zastříhávat či jen lehce zabrušovat lopatku.

A jak to dávám do tělíčka? Vezmu zase pilku na železo a w. „podříznu” krk:–) Pokud možno kolmo na osu w. Nanečisto vyzkouším vložit lopatku, zhodnotím sklon, protože někdy to ujede a měním na poslední chvíli zase velikost a tvar lopatky. Pak vyndám, kápnu vteřinové dovnitř řezu, nasadím lopatku, dorovnám, zakápnu okolo a dám schnout. Hotovo.

Co se týče dvojdílných, je to podobné, akorát o dost pracnější. Spojovat ty dva díly a hlavně lít LEPOX. Pro tyto případy ty konce u spoje oblepím lepenkou a udělám vlastně přehradu aby tekoucí lepidlo nevytékalo ven. Po vytvrdnutí lepenku odstraním.

Tady mám někdy problémy u dvojdílů s tvarem a sklonem lopatky. Holt se to stane a nejen u dvojdílných. Pak to nefachčí jak by mělo a ani očkem to nedoladím. Jednoduše lopatku uříznu nožem, naříznu jinou drážku, dám jinou lopatku a  hotovo. Pruboval jsem i trojdílné, ale ty 3 kusy nepracovaly nic moc, nemám tolik času na vychytávky, tak jsem zůstal u  dvojdílných. Zvláště malé typy okolo 7 cm v šedé barvě nebo fluo červené jsou přímo ideální při tahání okolo břehů řeky, v  mělké vodě, mezi kameny – na candáty. Některý rok :–)

A teď k povrchové úpravě. Osobně si s tím moc nehraju, nějaké extra přechody apod., beru to tak, že při pohybu ten dravec nemá moc času prohlížet a přemýšlet. Vidí lehce mázlé barvy a spíš asi záleží na celkovém barevném dojmu. A zase, jsem moc línej, nebo spíš časově stíhán, hrát si s něčím, co pak stejně utrhnu.

Rozhoduje především chod. Dříve jsem namaloval a teprve pak testoval jak chodí a stávalo se, že určitý w. by se hodil na něco jiného, než k čemu byl vybarven. Takže nyní ještě surové w. prubnu buď někde mimo veřejnost u vody, nebo ve vaně na krátké udičce a bez háčků. Spíš je to lepší u vody. Ale bacha na lidi. Jednou v dubnu jsem to pruboval pod zahradou, kde nikdo nechodí a najednou chlap na druhé straně. Koukal jak JOJO, vedoucí RS a mlátí to hlava nehlava v dubnu :–) Naštěstí byl zvědavej, tak dal řeč, měl jsem možnost mu to vysvětlit. Odnesl si 2 kousky, tak byl klid. Sice se nabáknou, po uschnutí naježí, ale zarovnám to hlazením polévkovou lžící a mohu barvit. Někdy používám obyčejné vodovky, ale pak je někdy problém při lakování, že se trošku rozpijou. Loni jsem si koupil asi za 80 vočí barvičky na modely letadýlek. Jsou ředitelné vodou, hned tak nezaschnou, takže můžete ladit přechody barev, různé odstíny apod. a když zaschnou, jsou asi jako balakryl. Fakt spokojenost. No a někdy použiji klasické Humbrolky apod. Zejména fluo oranž, žluť a modrou metalízu. To už záleží na vás.

Očka tisknu hlavičkou nastřelovacího hřebíku a panenky bambusovou špejlí, ale to už asi zabíhám do detailů. Pokud chci věrnější imitaci šupin, nalepím na boky předem vystříhlé a padnoucí kousky z pozlátek či spíše stříbrňátek z krabičky od cigaret. Herkulem a dokud je to ještě nezaschlé, přitlačím to na kousek umělohmotné sítě. Třeba té co se dává do oken proti komárům. Pěkně to pomuchluji za všech stran a je z toho šupinovka jak na výstavu. Fantazii se meze nekladou. Jeden čas jsem používal dámský lak na nehty se stříbrným klitrem, nebo flitrem?

Lakuji dvousložkovým lakem, ani nevím jakým. Zase rada – namíchám, nechám zasychat a až je z toho taková jako smůla, teprve nanáším na w. Je z toho potom pořádná vrstva a nemusíte 3–4 x namíchávat, přetírat vrstvu po vrstvě a čekat na zaschnutí. Zase ty vrstvy jsou asi trvanlivější, nevím. Nenechávat přes noc venku na rose. Jednou se mi stalo, nevím proč, že se ten lak asi vlivem vlhkosti zabarvil do mléčna. Byl jsem na mrtvici, ale kupodivu rybám to moc nevadilo, spíš šlo o vizuální dojem. Když je zaschnuto a není jich moc, osadím háčkama a ještě jednou je jdu otestovat k vodě. Doladím, nechám zadní trojháček a pověsím do výřadu na dráty do sklepa. Lépe se pak před sezónou či vycházkou vybírá. Dle pocitu, nálady. Jak říkám, dělám od 18cm půlených, po 2–3–cm piďouše.

Ale každým rokem mě to bere čím dál tím méně, kor když teď přecházím na lehkou přívlač a spíš gumy.

Taky jsem chtěl prubnout chrastítka a nebo světelné – dát do něj to chemické světýlko a hurá na noční candáty. Asi by to možná škrtalo RŘ, ale mrknu na to.

Další problém, který jsem řešil byly krabičky na tyto výtvory. Abych to měl na míru, dělám si je sám a z papíru. Pohoda. Dle velikostí rozdělené, každý svůj pokojíček a nesu sebou k vodě 5–6 krabiček, pěkně popsaných. Nemusím pak uprostřed proudu rozdělávat trojháčky od sebe, jen šáhnu a mám.

BigMike